Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4113
1050
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Nádherně napsáno, s citem. Nemohu se ubránit srovnání se Zlodějkou knih, ale o tom sem psát nebudu. Oceňuji krátké kapitoly z pohledů různých postav - každá se svým osudem, se svým pohledem na druhou světovou válku, se svým "posláním". Děj krásně plyne, osudy postav se splétají i rozplétají, je to takové přirozené jako proud vody v řece. Pomalu se odkrývají nové a nové části příběhů jako vrstvy, nabaluje se i určité napětí, dojetí a sympatie, aby to ve čtenáři nakonec zanechalo hlubokou brázdu, která jen tak nenechá na knihu zapomenout - a to je dobře.
Rozhodně mohu jen doporučit a dle mého názoru je Pulitzerova cena právem zasloužená.
Dva hlavní příběhy a pár postranních, které se na chvíli propojí... Úžasný a originální námět, koukat na válku z pohledu slepé dívky. Z knížky jsem nadšená. Mám ráda krátké kapitoly, které mi umožňují využít ke čtení každých pár minut volna a střídání příběhů bylo taky moc fajn. Napětí bylo takové pozvolné, žádný thriller, ale zase jsem nenarazila na žádné místo, které by mě nudilo.. Zklamal mě závěr, celou dobu jsem si přála, aby to dopadlo trochu jinak, ale jak to Doerr vymyslel, tak to prostě je :)
Pro mě je kniha trochu zklamáním. Příliš krátké kapitoly mi bránily se do knihy pořádně začíst a přestože je námět moc hezký a zajímavý, konec byl pro mě v podstatě nijaký a pokazil celkový dojem z knihy.
Zajímavé. Slepá dívka a technicky nadaný německý chlapec, poslouchající v dětství vysílání prastrýce Marie-Laure. Setkají se za dramatických okolností. Člověk se začte, začne si přát aby Werner a Marie-Laure něco mohli prožít (vždyť je to pouze román) a náhle je vše jinak. Prostě konec mne zklamal.
V Saint-Malo jsem byl, překvapilo mne, že o něm píší jako o městečku. Žije tam cirka 50 000 obyvatel. Staré město němci bombardováním zničili, ovšem rekonstrukce se francouzům povedla, Nyní je to kouzelné místo, stejně jako Fort National, pláže, ostrůvky, katedrála Sv. Vincenta (taktéž citlivě zrekonstruována).
Myslím si, že vytvářet model tohoto města není žádná lehká práce, notabene si tato místa jakožto slepec pamatovat.
Kniha se mi velice líbila, tím, že byly kapitoly krátké a děj se neustále měnil udržoval tak autor čtenáře neustále ve střehu. Doopravdy poutavá knížka, doporučuji :)
Velmi citlivě napsaný příběh, který chytne za srdce. Jak jsem začala číst, nechtěla jsem přestat a doufala a doufala... Nádherná knížka.
Není to kniha pro zábavu, není to kniha pro ukrácení dlouhé chvíle. Je to kniha o válce, i když mistrně napsaná. Je mi všech líto.
Podle mého názoru si Doerr za svůj román Pulitzerovku rozhodně zasloužil. Hluboký příběh francouzské dívenky a německého chlapce, které se prolínají přímo osudově. Víc si od válečné knihy ani nemůžu přát...Samozřejmně jsou tu i otázky, které si při čtení člověk musí položit a není snadné si přiznat, že sám bych asi nebyl jiný. Přesto je to kniha téměř poetická!
Opět válečné téma, opět prolínání různých časových období, osudů, opět 534 stran :-) a opět příběh, který vám nedá spát (půlka knihy za dnešní polovinu noci). Kniha kterou doporučuji zařadit do povinné četby, ač nemám válečnou tématiku ráda. Příběh který mi bude zase dlouho ležet v hlavě a já se nebudu moci začíst do další knihy. "Ach jo!"
Nikdy není vina jen na jedné straně a nikdy nevíme co bychom sami dělali, vždyť i v dnešní době se necháváme ovlivnit politickou propagandou, reklamou, sociálními sítěmi ...
Doporučuji !
Tato kniha má těžké téma, je smutná a chytne vás za srdce. Tohle považuji za kvalitní literaturu, která vás nenechá v klidu spát.
Když tohle člověk čte, zamyslí se nad tím, co bylo a taky nad lidmi, kteří si válku ještě pamatují a stále mezi námi chodí. Myslím si, že tato kniha mi v hlavě zůstane hodně dlouho.
Zamilovala jsem se do Marie-Laury a těšila se na každou mikrokapitolu jejího života. Příběh chlapce byl pro mě oproti jejímu mnohem slabší a trpěl přemírou postav se "stejnými" německými jmény. Konec knihy považuji za slabší, a vlastně tak trochu nepochopitelné vyústění rozhodně krásného a originálního příběhu o době, kterou všichni nenávidíme, ale chceme, aby nám o ní vyprávěli.
Krásná kniha, těšila jsem se z každé chvilky strávené ve společnosti Marie-Laury a Wernera. Krátké kapitoly mě vyhovovaly, různé časové skoky nevadily - naopak držely v napětí.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Příběhy zasazené do období 2. světové války mám ráda a tento taky nezklamal. Zase jiný "pohled"! Knížka se četla velmi dobře, rychlé střídání situací, postav a příběhů.
Velice zajímavý příběh z období války, knížka se mi docela líbila, ale jsem zvyklá na více akční knížky, kde je nějaké napětí a podobně, což mi u téhle knížky docela chybělo. Ale jsem velice ráda, že jsem si knihu přečetla a vyzkoušela zase trochu jiný styl.
Jak vidí svět kolem sebe během války slepá dívka z Francie?
Jak jsou během války vychovávání chlapci v německých prestižních školách?
A co se stane, když se tyto dvě postavy nakonec setkají?
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme je v
| Právě čtených | 157x |
| Přečtených | 5 778x |
| Čtenářské výzvě | 2 437x |
| Doporučených | 577x |
| Knihotéce | 1 191x |
| Chystám se číst | 3 306x |
| Chci si koupit | 736x |
| dalších seznamech | 36x |
V poslední době jsem se párkrát potkala s knížkama, kde je WW2 líčená z více pohledů (Porodní bába, Zlodějka knih, Vyhnání Gerty Schnirch) a jsem za to hrozně ráda, že máme "problém" díky nim představený i z trochu jiné strany, než je ta kladná (obvykle spojenecká). Zejména díky popisování dětství Wernera a Jutty myslím můžeme hodně pochopit (ta rozhlasová pohádka o zlých židech???). I jinak se mi knížka moc líbila. Tohle je podle mě "krásná literatura" jak má být. Asi vás nechytne dějově (jako že byste nemohli ani v klidu pracovat, jak jste napjatí), ale myslím, že chytne krásným jazykem a ještě krásnějšímu postavami (mám je tak ráda!) a spoustou maličkostí (rozhlasové pořady, Verneovky...). Myslím, že dávám plný počet hvězdiček i proto, že prostě nemám co vytknout :-). A moc bych chtěla vidět ty modely!