Jsme poslední
Hanna Jameson
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415269/bmid_jsme-posledni-ohF-415269.jpg
3
128
39
MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA: Nad Washingtonem vybuchla atomová bomba. Jon Keller si toto oznámení přečte u snídaně na telefonu. Následují další oznámení a zprávy, že svět pustoší jaderná válka. Jeho manželka a dvě malé dcery jsou doma v Americe, zatímco on je služebně na konferenci ve Švýcarsku. V hotelu s temnou minulostí, obklopeném hlubokými lesy daleko od nejbližšího města. Spolu s dvacítkou dalších hostů se Jon snaží udržovat aspoň nějaké zdání civilizace. Pak se ale jednoho dne v hotelu najde mrtvá holčička. Někdo v hotelu je vrah. Zásoby se tenčí, napětí narůstá a dostavuje se paranoia. Vyšetřování smrti holčičky se pro Jona stane posedlostí i způsobem, jak neztratit vlastní lidskost. Jak daleko je ochoten ve jménu spravedlnosti zajít? V jakou spravedlnost vůbec může v postapokalyptickém světě doufat? A co když vrah nechce být nalezen?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Sci-fi
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
The Last , 2019
více info...
Přidat komentář
Hlavní hrdina byl neskutečně naivní a příšerná slepičí prdelka. Takhle nereálnou postavu jsem už dlouho nepotkala. Navíc mě udivovalo jeho chování, kdy se nesnažil jakkoliv dostat ke své rodině. Místo toho sepisoval nepodstatné drby, které postapo společnost skutečně k ničemu nepotřebuje. Děj knihy byl neuspořádaný. Ze začátku to vypadalo na detektivku, pak se příběh prakticky zastavil a autorka popisovala fungování společnosti. Na konci už šlo jen o same plkání, které vyvrcholilo absurdním závěrem.
Potenciál nápadu přeživší skupiny v odlehlém hotelu zdaleka nebyl využit. Ne, že bych se při čtení nudila, ale bylo to takové nijaké, bez nějakého výrazného posunu v charakterech přeživších či v nějakém poselství v závěru. Zničený svět byl prostě jen málo a špatně využitou kulisou pro řešení pocitů rozháraného čtyřicátníka s krizí středního věku, který si chtěl dokázat, že přece jen za něco stojí. Kniha mi nic nedala a to jsem se na ni hodně těšila. Anebo možná právě proto to bylo spíše zklamání. Pokud chcete něco o přežití ve světě po nějaké katastrofě, sáhněte raději po jiné knize.
Námet dobrý, dvadsiatka ľudí na odľahlom hoteli niekde v lesoch Švajčiarska. Tešil som sa na dobré "postapo". Dej bol miestami slabší, mal som pocit, že nečítam knihu, ktorá hovorí o časoch po výbuchu atómovej bomby. Boli aj pasáže, ktoré zaujali a boli dobré. Vyšetrovanie smrti malého dievčatka mi tam nejako nesedelo, aj záver knihy bol prekvapujúci, ktorý tiež ubral body.
Četlo se to samo.Velmi povedená knížka o tom co všechno je člověk ochotný udělat pro přežití. Kriminální zápletka to ještě víc připepřila.
Tak náhodou tahle knížka se mi líbila hodně. Miluju postapo děj, a tady ještě byl super příběh přeživších. Děj mně bavil do poslední tečky, žádná hluchá ani nudná místa.
Nechápu, jak může být v kolonce "Podobné knihy" uveden Malevil, který je o mnoho hvězdiček lepší! Apokalyptický a postapokalyptický žánr je můj nejoblíbenější, ale tohle byla slátanina, pardon. Totálně nedotažené a konec jakoby si autorka řekla, že už to má nějak moc stran, tak to nějak rychle zakončí. Nedoporučuji. Asi si budu muset znovu přečíst Malevil, abych si zlepšila chuť.
Jedna z nejzajímavějších knih christieovského žánru, co jsem četla. Díky postapokalyptickému pozadí nabízí spoustu temných otázek, čeho jsme jako lidstvo schopní, když nám jde o přežití, jak se mění měřítka demokracie i osobní nastavení morálky a etiky. Líbilo se mi množství postav a propracovaných příběhů, na můj vkus mohla být kniha i dvakrát delší a obsáhnout osobní příběhy všech přeživších hotelu, i kdyby nebyly relevantní k hlavní pointě. Rozhodně mi kniha nedala týden spát.
Děkuji čtenáři Makemake. Utvrdil mě totiž v přesvědčení, že jsem udělala dobře, když jsem po pár počátečních kapitolách knížku sklapla a vřadila mezi přečtené z knihovny. Já mám tohle téma docela ráda, ale musí být dobře zpracované. A ne jak je tady - neslané, nemastné, neuvěřitelné rozhovory i situace a celkově nudné. Tak jsem ráda, že nejsem sama, koho to nebavilo a je pro mě zajímavější přečíst si jeho hodnocení:), než samotnou knihu.
Kniha se dobře četla, děj byl svižný a čtivý. Občas mě deprimoval samotný námět knihy a donutí člověka přemýšlet jak by se choval kdyby k nějaké apokalypse došlo. Bez vody, elektřiny, internetu a dalších vymožeností.
Styl psaní jakého si deníku přeživšího se mi moc líbilo. To dodávalo knize na zajímavosti.
Ovšem když jsem knihu dočetla přišlo mi, že jsem si z ní nic neodnesla, překvapilo mě i samotné zakončení otevřeného konce, které nemám ráda. Samozřejmě, že takový námět ukončit jen tak nejde, ale mohlo to být lepší.
Čekala jsem od knihy víc.
Jen řeknu, že Malevilu kniha nesahá ani po kotníky. nevěrohodné jednání a divné postavy
Předesílám, že mám rád Postapo. Čtu ho, protože si pak vážím toho, že žiju v klidu a že si můžu zajet na pumpu, když mě v noci přepadne mlsná a přes internet objednat pizzu, když na mě přijde chuť. Čtu ho proto, že rád cvaknu vypínačem, otočím ventilem u topení a spláchnu, stejně tak, jako si dám rád horkou sprchu.
Otevřít tuhle knížku byla ztráta času. Nemá to hlavu ani patu, podivný postavy, který běhaj kolem hotelu a říkají "bysme" buď v dětství upadly na hlavu, nebo je ta radioaktivita (kterou si s radostí chytají, když náhodou zaprší, do nádrží na střeše hotelu, podotýkám, už na začátku poloprázdných - nepočítám li mrtvou nezajímavou holčičku - ale přesto se dál vesele všichni koupou a sprchují, takže vody je asi dost) změnila v totální debily, potácející se příběhem jako třínohej pes, vesměs nic nedělají, tedy krom toho, že jim sice nejdou telefony, ale mrazáky jo (takže proč si na chvilku nedobít telefon ze zásuvky, když ho potřebuješ vyzkoušet, ááááá!!!) občas se sejdou, řeknou si, že je něco v nepořádku, ale za dva měsíce se vydají pro jídlo jen jednou a dál to neřeší, neboť zima za dveřmi, tak proč se zajistit jídlo, proč si zjistit, jak je to se světem, jak jsou na tom služby, nebo zkusit vytěžit, co se dá, když je lepší spát, nechat si vařit od kuchařky, co nikam neodešla, ani jí nepomáhat, ale jen se tak plácat, občas si postěžovat, že je jídla málo, ale zase se na to vysrat a když nejni co dělat, starat se vo mrtvou holčičku, která je i čtenáři totálně u prdele, protože hergot, skončil svět, jak ho známe, - takže se zase projdem hotelem, dvě sekundy po té, co ostatní odjedou sehnat jídlo (vlastně hovno, najít signál na wifinu) sejít se v hale a říct si, fajn, asi se už nevrátěj, už jsou venku 16 vteřin, tak převezmeme velení a odejdem z hotelu někam, kde bude bezpečně, protože tady máme ty funkční mrazáky a tekoucí vodu a vole jídlo, tak pojedeme dvouma autama někam do prdele, kde to neznáme, protože tam přežijeme líp - a cestou třeba najdem salám....omlouvám se, ale jsem děsně nasranej - protože tenhle žánr má využití a k tomu tady fakt nedošlo. Knížka blbá jak její postavy, bolavá jak zub hlavního hrdniny (bolí ho vod prvního dne, to byli ještě v hotelu dva zubaři, ale bylo by to moc jednoduchý, tak je necháme raději umřít) a tupá jak všichni přeživší v hotelu. Nakonec měl asi největší koule ten Holanďan, co se aspoň pokusil někoho znásilnit :))). Ta jedna hvězdička za obálku, která sice neodpovídá realitě - ukazuje romantickej hotel v lese, ač ten náš knižná má asi 8000 pater a 60 000000000 pokojů a věnuju jí tý holčičce co měla to štěstí, že jí někdo škrábnul do nádrže s vodou a s těmahle pablbama nemusela v hotelu žít. Nashledanou.
Námět zněl skvěle a jak kniha vyšla, hned jsem si jí došel koupit. Jaké je to ale pro mě zklamání. Autorka na vás vychrlí desítky postav a člověk se ve jménech dost ztrácí. Nemluvě o tom, že charaktery nejsou pro čtenáře nijak zajímavé, hlavní hrdina vás bude svým nelogickým chováním spíše srát. Jeho posedlost, paličatost a honění se za něčím jen podtrhává to, že kniha nepůsobí autenticky. Celkově se mi nečetla moc dobře,děj se příliš neposouval a konec mě dost zklamal, byl o ničem. Kniha ve mně nezanechala žádné pocity, a to je to nejhorší.
Líbilo se. Téma jaderné katastrofy zase z jiného úhlu (a hotelové prostředí mám v příbězích celkem ráda), není to teda úplný zázrak, ale nepřijde mi ani jako další prototyp téhle zápletky a, jak psala i Agatha2, přiměla mě k zamyšlení víc, než jsem čekala.
Ze začátku jsem se lekla těch hrozně krátkých kapitol a říkala si, že to asi bude dost nuda. Ale postupně se kapitoly začaly prodlužovat a zajímalo mě, co bude dál, jak to bude pokračovat. Hlavní hrdina mi byl sympatický a nakonec se mi knížka fakt hodně líbila. Téma pro mě zajímavé a dobře zpracované.
Neskutečně monotónní. Dočetla jsem do strany cca 80 a byla jsem příšerně znuděná. Vyprávění pouze jednoho jediného člověka, stále jen jeho perspektiva a situace se opakující,az vam přijde,ze už jste něco podobného v knize četli. U té strany 80 jsem jukla do knihy dál a zjistila, že se táhne bohužel celá ve stejném duchu až do konce a navíc jsem náhodou narazila na rozhovor o věci, která se probírala už ma straně cca 60, což mě jen utvrdilo v tom, že žalostně líné tempo a vlastně žádný příběh, kromě umírajících lidí, se nezmění po celou dobu čtení. Téma konce světa zde absolutně nechápu, je to v podstatě jen důvod, proč lide zůstali v hotelu, samozřejmě bez kontaktu se světem. Toť vše....pak by se měly řešit úmrtí, tedy vlastně vraždy, ale s detektivním příběhem si to ani nezamavalo. Za mě, bohužel, kniha o ničem.
Hotel uprostřed švýcarských lesů. V něm ubytování hosté z různých koutů zeměkoule. Jednoho rána při snídani zjistí, že na okolní svět začaly padat atomové bomby. Po pár hodinách dochází k výpadku internetu a všichni přítomní jsou odříznuti od okolního světa. Nemají zprávy o svých rodinách, neví, co vše je zničeno, neví nic. Jediné, co si začínají uvědomovat, je to, že svět který znali, je nenávratně ztracen. A s touto představou se vyrovnávají každý po svém. Při čtení této knihy jsem měla celou dobu svíravý pocit naprostého zmaru, což je ovšem v pořádku, protože si myslím, že přesně tento pocit kniha vzbuzovat měla. Nebylo to pro mě lehké čtení, ale jsem ráda, že jsem knihu přečetla. V průběhu čtení jsem pořád musela myslet na to, jak bych se v takové situaci zachovala já, pořád jsem polemizovala s v hlavními hrdiny nad jejich skutky. Kniha mě hodně nutila k přemýšlení.
Štítky knihy
boj o přežití atomová bomba paranoia kriminální thrillery postapokalyptické romány
Jsme posledníKniha Jsme poslední je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 166x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 136x |
| Chystám se číst | 124x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 3x |
Tak to byla nesmyslná slátanina. Tentokrát doporučuji-knížku nečtěte!
Správně bych asi neměla hodnotit, protože jsem knížku odložila v polovině, nechtěla jsem dál ztrácen čas a nervy.