Jošt

3 17. února

Připadá mi, že jsme neměli jiné vladaře než Lucemburky. Alespoň podle toho co chrlí naši autoři historických románů. Tady byla alespoň naděje, že jde o větev z Moravy a navíc návaznost na tetralogii Nadi Horákové. Dobrý dojem vydržel ani ne do poloviny knihy. Jošt je líčen jako všeho schopný, spíš kramář než panovník. Připraven uzavřít spojenectví s kýmkoli a vzápětí ho zradit. Včetně nejbližší rodiny. Pak ale tuto linii autor opustí a věnuje se královské větvi. Mám v románech rád historické souvislosti, ale proč proboha po x-té musíme číst tyto omílané skutečnosti? Navíc bez toho, že by se objevil alespoň náznak nového pohledu? K Joštovi se autor vrací až v samém konci. Jeho boj o titul římského krále pak například odbude na několika řádcích. Od rodilého Jihomoraváka bych čekal důkladnější přístup.

2 16. února

Je to dobře napsaná kniha, kde dozvíme i něco z historie. Jako oddechovka je dobrá. O hvězdičky méně dávám za nepravdy typu toho, že byl Jan Nepomucký královnin zpovědník. Je to sice pověst, ale realita je zcela jiná a je škoda, aby byli lidé, kteří cíleně nečtou historické prameny, mystifikováni. Ocenila bych dodatek, kde by se
autor vyjádřil, co si přidal a co se opravdu stalo, jako to dělají autoři, kteří píšou historickou beletrii.

35 05. února

Povedená kniha o životě Jošta, synovce Karla IV., syna jeho bratra Jana Jindřicha, který byl moravským markrabětem a svými ambicemi a politickými schopnostmi, které často provázely velmi nekalé praktiky, dosáhl až titulu římského krále. Kniha zachycuje poměry v Čechách, na Moravě, v Uhrách a v Polsku v době předhusitské. Trochu jsem se ztrácela v množství postav a občas mi neseděly použité výrazy. Např. slovo "tuzér" mi úplně zaskřípalo v uších. Někde pokulhávala korektura - správně bylo použito slovo kobka - jako místo věznění a dva listy dále se několikrát vyskytuje slovo kopka - jako by se jednalo o kopku sena ...

3 27.12.2020

Jošt tvořil velké dějiny a je pohřben v Brně. Naštěstí za jeho moderní sochou alegorií odvahy je i jedna klasická.
Určitě je správnou postavou pro román. Žasnu, jak je jednoduše napsaný a jak nenásilně se do něho vklínily fiktivní postavy.
Bohužel mi místy přišel jazyk až moc moderní, nedokáži si představit, že by markrabě z konce 14. století oslovoval svoji manželku Madame.
Naopak oceňuji množství děje a vysvětlené politiky. Na tomto by se mohl
vyučovat dějepis na školách, zvlášť když Morava, markraběcí války a římský král pohřbený v Brně jsou opomíjenými kapitolami.