Josefa Dobrovského život a vědecké jeho působení
František Palacký
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414718/bmid_josefa-dobrovskeho-zivot-a-vedecke--xjI-414718.jpg
5
1
1
Životopis Josefa Dobrovského z pera jeho neméně význačného žáka, Františka Palackého, vycházel na pokračování v obrozenském časopisu Česká wčela. Palacký ho uvozuje citátem z Goetha, kde německý básník skládá poklonu zakladateli slavistiky, a pokračuje přes líčení Dobrovského studií, vědeckých cest a bádání. Nekončí smrtí velikého osvícence, nýbrž závěrečnou bilancí a dobově aktuálními informacemi o Dobrovského písemné pozůstalosti. Palacký patří k těm nejpovolanějším autorům, kteří nám zanechali biografie jedné z nejpozoruhodnějších osobností českých dějin, neboť ji osobně dobře znal. Při sestavování životopisu si počínal také s erudicí vynikajícího historika. Výsledkem je podrobný, přesný, plastický obraz, jemuž neschází hloubka a citlivé pochopení.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
životopisy, biografie osvícenství Josef Dobrovský, 1753-1829 české národní obrození katoličtí kněží František Palacký, 1798-1876
Autorovy další knížky
| 1896 |  Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě |
| 1983 | Stručné dějiny Prahy |
| 1926 | Dějiny národu českého |
| 1957 | Z dějin národu českého |
| 1939 | Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě V. |
Kniha Josefa Dobrovského život a vědecké jeho působení je v
| Přečtených | 1x |
Josef Dobrovský: jedna z největších osobností českých dějin a zároveň velikán světového formátu. A moje celoživotní láska.
Před několika lety jsem celý text přepisovala z Včely a při tom jsem se učila číst švabach a bratrský pravopis. Stálo to za námahu, jelikož je to práce vynikající. Její hlavní přednost nejspíš spočívá v tom, že Palacký znal Josefa Dobrovského osobně, a to velmi dobře. Nejcennější mi tedy připadají nárysy jeho povahy, jako jsou tyto:
* „Živá jeho letora, jeho věrná, mnoho obsahující pamět, vedená ostrovtipností a jasným čilým rozumem, uchránily jej před tím, že tím, co již věděl, nikdy se nespokojoval, nýbrž hlouběji vždy ještě pátral [...]."
* „Nesmírný poklad vědomosti považoval za jmění všeobecné pro všecky ty, kteří jich použíti žádali; literní pomůcky s jinými tak ochotně sdílel, jako skrovné své důchody a šatstvo. Naskytla-li se příležitost něco dobrého prokázati, byl mu přítel jako nepřítel. Mnohý pohnutlivý příklad horlivého a s vlastním obětováním spojeného pomáhání jeho dlouho ještě Čechům v paměti vytrvá. A při tom byl předce vždy vesel a pln žertovného rozmaru. Všecko, v čem obzvláště city panovaly, dlouhou chvíli mu působilo, díla svobodné obraznosti hrubě nemiloval; za to však obliboval si radosti společenské, nevšední ostrovtip, žert a ironii; a ačkoliv se při takové příležitosti někdy příliš daleko pouštěl, předce nikdy z mezí slušnosti nevykročil, aniž byl komu hrubě tím ublížil."
* „Směr ducha Dobrovského byl vůbec více kritický nežli dogmatický, t. j. on raději cizím na odpor se stavěl a je opravoval, nežli by byl své náhledy soustavně v celek uváděl. [...] On trpělivě vždy učené odporování i nejslabšího odpůrce vyslechl, a tolik vážnosti mu prokázal, že jej důkladně o pravdě poučil."
Životopis je digitalizovaný v rámci projektu Kramerius („Česká wčela“, ročník 1845, výtisk číslo 33, str. 261-263 + následující čísla)