Josef Jungmann

Část reprodukční pořízena byla dle návrhův autorových a za přímé účasti jeho. Není jen sbírkou obrazů, nýbrž volena tak, aby text účelně doplňovala. Textová část je založena vědecky; na rozdíl od obvyklé historie literární vychází v prvé řadě od studia duše a nikoliv od vnějších dat knihových. Podána jest formou přístupnou i neodbomíkům, a přihlíží bedlivě k stavu i potřebám současné literatury dotyčného předmětu. Proto na př. při Havlíčkovi, jehoř spisy jsou přístupny, nepoužíval jsem citátů, kdežto v této knížce pro nepřístupnost a neznámost Jungmannových spisů jsem jej často citoval. Pro nedostatečnost posavadní literatury o Jungmannovi je tato kniha nová v celku i jednotlivostech. Každá téměř kapitola opravuje a doplňuje bádání posavadní. Tato novost a nezvyklost vyvolá asi částečný nesouhlas kritiky; zvláště asi mnozí budou tvrditi, že jsem Jungmanna přecenil. Já naopak jsem přesvědčen, že budoucnost postaví Jungmanna ještě výše nežli jsem jej postavil v této knize. K domnělému obrazu Jungmannovu, pojatému do knihy, sluší vysvětliti: Obraz ten před delší dobou koupil p. místodržitelský rada Blíženec, nynější majitel jeho. Obraz ten pochází z rodiny choti Jungmannovy, a ač je malován rukou neumělou, vykazuje některé podobnosti s pozdějšími, nám známými podobiznami Jungmannovými. Proto je pravděpodobno, že to jest obraz jeho z mladých let, anebo snad obraz jeho syna, i umístil jsem jej zde s laskavým svolením majitelovým, nechtěje tím ovšem předbíhati konečný úsudek o pravosti portrétu, bude-li kdy možno ji zjistiti. Vzdávám upřímné díky též ostatním, kdo laskavě přispěli k vypravení knihy, zejména slavné správě knihovny Musea království Českého, majitelce originálů rukopisů zde otištěných, jejím úředníkům p. bibliothekáři prof. dru C. Zíbrtovi a skriptorům pp. dru J. Volfovi a Ing. J. Kholovi, pak pp. J. Stencovi a dru L. Čermákovi. V Táboře 31. října 1911, E. Chalupný... celý text