Jonathan Livingston Racek
Richard David Bach
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192872/mid_jonathan-livingston-racek-qot-192872.png
4
1055
152
Hlavním hrdinou mystického podobenství o základním lidském poznání je skutečně racek. Je to zkrátka pták, který létá s ostatními nad mořem a hledá potravu. Zdánlivě nic neobvyklého, jenomže náš Jonathan si ve svém ptačím mozečku klade otázku: “Proč?” Skrz pokusy a omyly přichází na to, že aby byl jeden šťastný, musí nejprve zjistit, co miluje nejvíce. Do této lásky je třeba se vrhnout hlava nehlava, s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Člověk nesmí brat ohled na to, že odplatou za takové snažení je často zavržení a vyloučení z rodiny a společnosti přátel… Ale byli to opravdoví přátelé?... celý text
Literatura světová , Povídky
Vydáno: 2014 , Synergie
Originální název:
Jonathan Livingston Seagull , 1970
více info...
Přidat komentář
Je to velice krátká kniha, ale nutí k zamyšlení. Je plná touhy, lásky a odhodlání. Hlavní hrdina se nebojí jít proti proudu, má svou vášen, která ho posouvá kupředu. Dává mu smysl života a chce změnit svět. Setkává se s nepochopením, je ve vyhnanství, ale pro něj je to lepší volba, než žít jako ostatní.
Přestože nemám chytrost lišky, talent opice, ba ani sílu medvěda, dnes ti, kdož v mládí na moji divnost poukazovali, mou lásku, touhu a víru o to hlasitěji opěvují…
Příběh o výjimečném rackovi, který na rozdíl od ostatních svého druhu nehledá potravu ani přístřeší. Jonathan miluje létání, Jonathan žije létáním.
Inspirativní příběh o zdokonalování se, následování své vášně a plnění svých snů bez omezení. Opravdu pozoruhodné čtení. Velmi doporučuji.
Všechno je možné, pokud věříte sami v sebe.
Knihu jsem měla možnost si půjčit od své dobré kamarádky. Rozhodně toho nelituji a knihu doporučuji dál. Pro mě žádné těžké čtení. Je to krásný příběh, který může mnoha lidem (pokud budou při čtení přemýšlet nad jinými možnými výklady knihy) pomoci žít plnohodnotnější život, nebo alespoň o trošku více otevřít oči. Velmi ráda přirovnám ke 4 (5) dohodám, nebo k sérii knih Sára. Za mě výborné čtení.
Knihu jsem dostala od kolegyně a jsem moc ráda, že mi ji dala. Po dočteni jsem si spoustu z těch myšlenek si zapsala protože jsou pravdivá a jen na ne někdy zapomínáme. Není to kdovíjak úžasný příběh ale ta kniha vás proste k zamyšlení nutí a i otevře oči.
Alegorický příběh o rackovi a jeho nezdolné touze naučit se létat je nejenom poetický, ale i poučný. Je to příběh o svobodě rozhodování, o svobodné vůli. A není tomu tak, že ptáci jsou od nepaměti symbolem volnosti?
Kniha jednoduše vyjadřuje myšlenky, nad kterými stojí za to hloubat.
Kratučké, milé, zrozumiteľne, jednoducho podané, no najmä výstižné podobenstvo. Alegória o čajke, ktorá je iná ako ostatné, ktorú ako jedinú z celého kŕdľa nezaujíma len potrava a celoživotné naháňanie sa za ňou. Ktorá cíti a tuší, že bytie má iný zmysel. Za čo je, paradoxne, svojimi druhmi vylúčená z ich kruhu. Jonathanovi to ale neprekáža, samota ho nedesí, môže v nej slobodne letieť k poznaniu... až do iného rozmeru, kde sa stretne s podobnými "letcami" a naučí sa ešte viac, aby napokon precítil svoj údel: v láske šíriť poznanie ďalej a stať sa učiteľom.
Text potrebný v každej dobe, no v tej dnešnej obzvlášť, keď sú obmedzené základné slobody človeka (pohybu, či dokonca dýchať). Nemožno zabudnúť, že keď sa čosi nenaučíme tu a teraz, čaká nás mnoho veľmi podobných (bezradných) životov.
Preto túto Bachovu knižočku odporúčam všetkým. Ona sa totiž nehrá na múdrosť (ako napr. Malý princ), ale priamo popisuje zmysel života (nielen tu na Zemi).
Tak tohle byl pro mě boj. Ačkoliv jsem měla těžké tendence s knihou předem sympatizovat, tak trochu za ni kopat, protože 1) mi ji podsunul přítel, který ji docela pohanil, takže jsem se jó snažila hledat v ní to dobré, abych v hodnocení nebyla ovlivněna jeho postojem, a navíc 2) prostě vylákala pár peněz z mojí peněženky a to si pak nerada přiznávám, že to nebyla až tak zdařilá investice... :)
Přesto po zaklapnutí knihy zůstaly ve vzduchu jisté rozpaky. Ačkoliv je to malá kniha - 100 stránek nahnaných spoustou fotografií a odsazením, které se nežinýruje - bojovala jsem s ní víc než dva měsíce. Vracela jsem se k ní po větších pauzách, s chutí pramalou, a většinou si nepamatovala, co bylo posledně. Nic moc mi během čtení neutkvělo v hlavě (bez šance na zapamatování jsem si aspoň něco zaškrtla, vstříc umenšení pocitu zmaru). Vkládala jsem do Racka docela naděje a pro mě jedním slovem - slabé. Při čtení jsem si někdy připadala jako na ne úplně zdařilém seberozvojovém kurzu - můžeš být čím chceš v pěti lekcích. Figurant něčemu uvěřil, něco mění, ale nedoputovala ke mně jeho motivace, a proto mu to moc nevěřím. Třeba věta “musím být rád, že jsem aspoň obyčejný racek, který toho moc neumí”, mě zvedala ze židle. Kdo takhle uvažuje? Kdyby to bylo “jsem rád, že jsem obyčejný racek” - oukej, to beru, a vlastně závidím nepachtění se. Ovšem “aspoň”? A ta následná sebelítost... Tajně vlastně doufám v nezdařilý překlad. Iritovalo mě taky, jak je v knize pojednáváno o dokonalosti.
Aby to nebyl vyhozený čas, něco jsem si of course našla...
* Příští život si volíme tím, co se naučíme v tomto. Když se nic nenaučíš, bude to stejné.
Já na takové přímočaré, polopatické filozofování prostě nejsem. I když jsem tomu přesto dala šanci v podobě audioknihy v podání charismatického Rašilova, nepomohlo to. Proti sluníčkovým myšlenkám v knize nic nemám, ale jde mi o tu šíleně přímočarou (jen bílou) formu. Vždyť život je černobílý, barevný, mnohovrstevný a všechny zde obsažené myšlenky obsahuje mnoho jiných knih v rámci komplexnějších a "více ze života" příběhů.
Je to zvláštní, ale to pravé okouzlení knihou jsem zažila v období dospívání, kdy jsem knihu četla poprvé.
Teď už se okouzlení sice nedostavilo, ale poselství knihy mě stále silně oslovuje. Hledat vlastní cesty, nevzdávat se, nenechat se odradit druhými, dílčí neúspěchy brát jako součást cesty, mít vlastní hlavu, jít po nevyšlapaných stezkách...
Vlastně si teď vybavuju tu svoji vzdornou touhu v mládí dělat všechno naopak, než mi radili ti starší a zkušenější. I když jsem tušila, že mi radí dobře. Ale zkušenost udělat to po svém, třebaže blbě, to byla ta skutečná škola života.
Čti pozorně, vnímej, ciť a myšlenka knihy se ti dostane hluboko pod kůži. Překonej místo a jediné, co zůstane, je TADY. Překonej čas a zůstane jen TEĎ. Klenot.
Hlavní myšlenku Racka jsem pochopila, přesto mě kniha moc nezaujala. Četla jsem jen proto, že byla zmíněná v jiné knize a chtěla jsem zjistit o čem to je.
Jedna z těch knih, u které musíte přejít hranici pouhého vyprávění a pochopit (cítit) co vám vlastně říká. Ačkoli se (někomu) může zdát sdělení poměrně jednoduché, na kráse jí to neubere.
Idealistický příběh ve stylu Saroyanova 'Tracyho tygra' o tom, že ideály překračují zažitý řád, který se vládnoucí třída vždy snaží držet tam, kde je, protože změna by potenciálně ohrozila jejich pozice a že je dobré mít vždy okolo lidi, co hranice překračují. Taková ta kniha, ve které si každý najde podle kontextu vlastního života více či méně. Na mě až příliš lehké, příliš řídké.
Příjemná bajka, oslava svobodného myšlení, svobodného podnikání, svobodného objevování, svobody obecně. Vše obaleno principem gándhíovského nenásilí.
85 % (19 hodnotících je aktuálně na průměru 82 %).
…
(Jonathan) Mluvil o prostých věcech, o tom, že racek se má naučit létat, že podstatou osobnosti je svoboda, že všechno, co tuto svobodu omezuje, musí být odstraněno, ať je to pověra, rituál nebo něco podobného.
„Odstranit, říkáš,“ ozval se hlas z davu, „a co když je to Zákon Hejna?“
„Pravé zákony jsou pouze ty, které vedou ke svobodě“ odpověděl mu Jonathan. „Všechny ostatní jsou falešné.“
má to hluboký filozofický význam, určitě by si jí měl přečíst každý. Není divů že byla jedna z nejoblíbenějších knih Michaela Jacksona, asi se s tím rackem ztotožnoval.
Další knížečka z moře jednoduchých krasořečných knížeček o naivní podbízivé cestě za sny a ideály. Munice pro múj cynismus. Jó, kdybych chtěl, mohl bych mohl bych tady to veledílo rozcupovat, nenechal bych na něm niť suchou. Tak bych se do toho mohl opřít až by se pětihvězdičkový obdivovatelé racka skládali na odměnu za moji hlavu. Jenže proč? Nemám nějak chuť kazit někomu radost ze čtení. Spíš mám chuť připustit, že jsem duševně zatvrdlý přízemní debil co má tak zakrnělý křídla, že by nelétal ani kdybych si do prdele narval raketu a knížku která se ke mně nehodí jsem četl jen proto abych udělal dojem na holku u které nemám šanci, na holku co má křídla.
Štítky knihy
bajky zfilmováno podobenství rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1999 |  Jonathan Livingston Racek |
| 1998 | Most přes navždy |
| 1996 | Iluze |
| 2010 | Jak zhypnotizovat Marii |
| 2005 | Příručka mesiáše - Rady pro vyspělou duši |
Kniha Jonathan Livingston Racek je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 1 634x |
| Čtenářské výzvě | 133x |
| Doporučených | 173x |
| Knihotéce | 328x |
| Chystám se číst | 337x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 13x |
Po prvním čtení jsem si nabručeně řek „no jo, zase má někdo absolutní svobodu a nestará se o potravu a o potomstvo, občas pro samou nespoutanost málem srazí nemotorné mládě...“
Ale pak se mi to rozleželo – vždyť je to taky o platónském návratu do jeskyně; o tom, že ten, kdo došel nejdál, se musí vrátit a založit něco jako platónskou akademii nebo kontemplativní řád, a že ti žáci musejí být celibátníci, co se tomu lítání věnujou fakt naplno - a že se tím nedá to hejno nahradit, že to musí obojí trvat vedle sebe, jako náčelník a šaman, jako král a kněz...
I ta dodatečně připojená poslední kapitola sice přehnaně, ale přece jen správně upozorňuje, že kult může zbytnět a vytlačit ostatní, stejně důležité činnosti, a že se může zautomatizovat, až se úplně ztratí pochopení, proč se vlastně koná...
Takže u mě dobrý!