Jonathan Livingston Racek

od:

Jonathan Livingston Racek

Hlavním hrdinou mystického podobenství o základním lidském poznání je skutečně racek. Je to zkrátka pták, který létá s ostatními nad mořem a hledá potravu. Zdánlivě nic neobvyklého, jenomže náš Jonathan si ve svém ptačím mozečku klade otázku: “Proč?” Skrz pokusy a omyly přichází na to, že aby byl jeden šťastný, musí nejprve zjistit, co miluje nejvíce. Do této lásky je třeba se vrhnout hlava nehlava, s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Člověk nesmí brat ohled na to, že odplatou za takové snažení je často zavržení a vyloučení z rodiny a společnosti přátel… Ale byli to opravdoví přátelé?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/192872/jonathan-livingston-racek-qot-192872.png 4.4666
Originální název:

Jonathan Livingston Seagull (1970)

Žánr:
Literatura světová, Povídky
Vydáno:, Synergie
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (86)

Přidat komentář
Lynxova
18. října

Četla jsem ji prvně když mi bylo 19 let, bylo krátce po Sametové revoluci a připadala mi neskutečná...tak moc, že dnes po 25 letech raději nenacházím odvahu ji přečíst znovu, protože se obávám, že bych o ten krásný dojem z ní přišla...

Ildi
14. října

Viem, že knihu, ktorú si zaobstarám po odporúčaní hliny- Martinky sa mi bude neskutočne páčiť. A presne tak to bolo aj pri tejto knihe. Krásne, milé dielo, ktoré má popredné miesto v mojej knihovničke.

Dáma s hrnstjm
13. září

Toto je přesně ten druh knihy, na kterou si tisíc čtenářů udělá tisíc názorů... Já si odnáším krásný poetický zážitek a zamyšlení nad tím, když jedinec vybočí z davu ne z touhy se odlišovat, ale z vnitřní motivace ke změně. To je pro mě aktuální téma.

PeŠou
21. srpna

Nádherná kniha k zamyšlení.

angloumene
20. července

Poetický příběh o duchovním růstu a síly víry ve vlastní individualitu. Zůstat v hejnu, dnes bychom řekli v komfortní zóně, je snadné. Naneštěstí se tak nikdy nedozvíme, co nás čeká dál, mimo všechna často absurdní nařízení a pravidla.
Tehle Racek je prostě ukázkovou příručkou osobního růstu. Škoda je, že nastíněné připodobnění je extrémně explicitní a tím tak trochu ztrácí na síle. Na druhou stranu, pokud se najde byť jen jediný člověk, kterého tato útlá knížečka posunula zase o kousek dál, jistě zcela naplnila účel svého vzniku.

egona
05. června

Vhodné k četbě v dospívání. Stále je to lepší než jiná, na oko hluboká (a dobře prodejná) díla... ale i tak mohl autor děj utnout podstatně dříve. První část je úsměvně milá a líbivá, pak už je to prodlužované utrpení.

martina.culik
30. května

Je to zajímavé, ale příběh Jonathana Livingstona Racka mě na střední škole hodně bavil a v té době bych určitě neváhala a dala 5 hvězd. Nedávno jsem si četla příběh znovu a zjistila jsem, že mě už vůbec nebaví a neoslovuje. Nedokážu říct, čím to je, že se můj pohled tolik změnil, každopádně dávám tedy průměr.

Atanone
10. května

Souhlasím s wiix.
neřekla bych to líp.
Ještě něco mě na tom příběhu zaujalo a podobný zážitek mělo už několik lidí z mého okolí,kteří se o něco snaží,nebo v něčem vynikají a sice-že čím výš se člověk odváží,tím míň lidí potká,takže občas zakouší pocity osamělosti a marnosti..než zjistí,že není sám.
A my nikdy nejsme sami.

PanTomina
06. května

Jeden kolega to zde nazval krasořečněním. Líbivá slova bez skutečného obsahu. Kompletně mimo můj rank.

wiix
26. března

Príjemné metaforické dielo. Na prvý pohľad (skôr na prvé čítanie) to môže vyzerať, že kniha je o čajke. Čo je na čajke také zvláštne, že niekto potrebuje o nej napísať knihu? Naozaj je kniha o život čajky? Áno i nie. Takáto čajka ako Jonathan Livingston je v každom z nás. I niektorí z nás sa "viac sústredia na lietanie než na jedlo." V každom z nás sú vyššie ciele a sny, za ktoré sa netrba hanbiť, treba sa snažiť, dúfať, sniť, prekonávať sa. Niekedy som mala pocit, že každý sa v Jonathanovi snaží utlmiť to, prečo v skutočnosti žije. On si myslí že preto, aby zistil rôzne techniky letu pre radosť, ostatní si myslia že žije a lieta preto, aby sa nasýtil, rozmnožoval, jednoducho prežíval. Aké metaforické! Človek by sa však takto nemal nechať ututlať, nechať sa odradiť, ponížiť či demotivovať. Človek môže byť kým a čím chce, len musí chcieť.
Niekedy stačí len malý impulz, aby sa človeku otvorili oči a vnímal svet.

hellena1523
30. ledna

Velmi útlá, opravdu hodně poetická kniha, která může být skutečnou inspirací, čte-li ji člověk ve správném (nebo právě špatném) životním období. Osvobozující...

Eremites
27. ledna

Malá knížečka s velkým poselstvím.
Na pár stránkách jasně, srozumitelně a lehce zachycena podstata našeho bytí zde. To, co se v tisících knihách snaží tisíc autorů sdělit více či méně srozumitelným způsobem, dokázal R.Bach výstižně zachytit perem lehkým jako mávnutí křídla (racka).

"Nechápu, jak můžeš milovat hordu ptáků, kteří tě před chvíli chtěli zabít."
"Ach, Fletchi, ovšemže tohle zrovna nemiluji! Nemiluji nenávist a zlo. Musíš se naučit vidět skutečného Racka, to dobré v každém z nich a pomáhat jim, aby to v sobě objevili i oni sami. To je podle mne láska."

tlllk
25. ledna

Na podobný motív som už čítal more kníh, ale žiadna nemala v sebe takú ľahkosť a eleganciu. Celú noc som musel rozmýšľať aké má byť moje určenie, keďže dokonalý let to nebude ....

katicaj
22. ledna

Úžasná kniha sice útlá, ale skrývá se v ní tolik moudrosti a poselství. Četla jsem v angličtině a naprosto jsem všemu porozuměla. Musím se k ní zase někdy vrátit.

vltavínka
19. ledna

Nádherná knížka plná moudrosti

alef
16. ledna

"Několik dní se snažil být jako ostatní – snažil se doopravdy ... jenže ... v hlavě mu stále hlodalo, že život je neznámo a nepoznatelno"

... seznamte se prosím, tohle je Jonathan Livingston Racek, který není jako ostatní rackové, protože má touhu ... objevovat a následovat smysl a vyšší cíle života :-) ...

“Tisíc let jsme se honili za rybími hlavami, ale teď konečně máme proč žít – učit se, objevovat, být svobodní“ ... Jonathan racek od toho dne ale žije sám, ... „netrápila ho samota, ale spíš to, že ostatní rackové odmítli slávu létání, která se jim nabízela – odmítali prostě otevřít oči a vidět“

... Jonathan prostě přišel na to, že ... nuda, strach a vztek zkracují rackům život :-) ... a proto, na rozdíl od ostatních, žil dlouho a ... pak se dostal do nebe ... jenže, otázky ho trápily dál: Proč nás tu není víc?

„Tam, odkud jsem přišel, byla…spousta racků, tisíce a tisíce.“ ... odpovědi se mu samozřejmě dostalo: „Ty jsi, Jonathane, výjimečný případ, jeden z miliónu. Většina z nás se sem propracovala velice namáhavě. Putovali jsme z jednoho světa do druhého, který se od prvního příliš nelišil, hned jsme zapomínali, odkud přicházíme, a vůbec jsme se nestarali, kam směřujeme, protože jsme žili jen pro přítomnou chvíli. Dovedeš si představit, kolika životy jsme museli projít, než nás vůbec napadlo, že život znamená víc než jídlo, boj nebo moc v Hejnu? Možná tisíc, možná deset tisíc takových existencí! Potom další stovka životů, než nám začlo svítat, že existuje cosi jako dokonalost, a další stovka, než jsme přišli na to, že smyslem našeho žití je tu dokonalost najít a ještě ji zdokonalit. Tohle pravidlo ostatně platí i tady: příští život si volíme tím, co se naučíme v tomto. Když se nic nenaučíš, bude to stejné, stejná omezenost a olovo na nohou. ... Ty ses ale, Jonathane, naučil tolik věcí najednou, že ti na cestu sem stačil jediný život.“

... ale ani to Jonathanovi nestačilo ... a otázky na sebe nedaly dlouho čekat: „Co bude tedy dál? Kam vlastně směřujeme? Je vůbec nějaké nebe?“ ... a Jonathan se musel přestat považovat za „zajatce těla, jehož křídla mají zhruba metrové rozpětí a které snese výkon, jaký je možné zaznamenat na obyčejné mapě. Měl by pochopit, že jeho pravá podstata, dokonalá jako nenapsané číslo, žije zároveň v celém prostoru a čase.“

... a Jonathane ... ještě to nejdůležitější ... nezapomeň, že se „musíš pořád učit mít rád.“ ... a taky tak úplně „Nevěř svým očím, ... Ukazují nám jen naši vlastní omezenost. Dívej se mozkem, hledej, co už znáš, a tak se naučíš létat.“ :-) ... a hlavně nezapomeň, že my všichni ...jsme příroda sama!

Krásný příběh, při jehož čtení mi bylo ... prostě příjemně :-) ...

lyriq
07. ledna

Čteno v angličtině spolu se znovuobjevenou čtvrtou částí, kterou se autor původně rozhodl nevydat. Na jednu stranu ho chápu, na druhou musím říct, že je skvělá. Co jsem tak pochopil, v češtině zatím ona část nevyšla, což je veliká škoda.

honajz
25.12.2016

Ve své době možná kniha působila jako zjevení - v době, kdy dostat se ke skutečně kvalitním duchovním knihám byl problém. S odstupem času a s objevením se oněch kvalitních a kvalitnějších duchovních knih (třeba od Marie Calasanz Ziescheové) nutno říci to, co zde píše uživatel Stammel, jehož bych v podstatě jen citoval a kopíroval. Kniha nakonec vlastně ani nenabízí novou cestu, resp., co na ní dělat - a nepojmenovává nebezpečí, zda se tato nová cesta také nemůže stát "starou". Také může jít jen o jiné přístupy k témuž, jeden ověřený, druhý nebezpečnější a dobrodružnější, ale opět chybí součet výhod a ztrát, a zda třeba neexistuje třetí cesta a způsob. Osobně mi přijde, že spousta těch slov je sice krásných a velikých, ale bezobsažných a povrchních - krasořečnění se tomu kdysi říkalo.

Denika
18.07.2016

"Celé vaše tělo, každé jeho peříčko," říkal Jonathan jindy, "není nic víc než vaše myšlenka v podobě, kterou můžete vidět. Zbavte své myšlenky okovů a uvolníte z nich i své tělo..."

"...nezáleží na podobě, jakou na sebe vezmeme, ale na lásce, kterou se jejím prostřednictvím rozhodneme vyjadřovat."

Krásné čtení. :)

Ajrad1981
04.06.2016

Přišlo mi to jako kříženec mezi bajkou a motivační literaturou. Předpokládám, že jsem smysl a poslání knihy pochopila, je to určitě užitečná a hodnotná myšlenka. Ale když budu hodnotit příběh, tak nic moc.

Slamenka30
01.06.2016

Kniha, která mě v minulosti velmi ovlivnila ♥

LenysekC
26.05.2016

Hm, tak ani tohle, ani předtím Muž, který sázel stromy... Asi nemám ráda tak krátké a na podnose naservírované podání.

iška
10.05.2016

Tuto knihu jsem poprvé četla před lety a uchvátila mě. Pak ji přečetl můj syn a otevřel mi ještě další úhel pohledu - technickou stránku létání. Nevím, k čemu bych tuto drobnou knížečku přirovnala, ale patří k mým nejoblíbenějším.

vikimi
08.05.2016

Krásný příběh, u kterého jsem měla pocit, že i já umím létat tak rychle, vysoko a svobodně jako Jonathan!

Podpovrchem
05.05.2016

Jonathan Livingston Racek je má nostalgická vzpomínka, vzpomínka na dobu, kdy mne můj učitel čj načapal u čtení sci-fi časopisu Ikarie a druhý den mi pod lavici strčil " kolibříka" knížečku s nic neříkajícím názvem a už vůbec ne autorem. Od té doby je J. L. Racek průvodcem období bilancí. Úchvatná kniha metafor, ideí a touhy být lepším. Kniha dává naději víry v sebe sama.

DickBach
20.04.2016

Dlouho jsem ji nedovedla uchopit a vzít jinak než jen jako neskutečný příběh. Po letech jsem se vrátila a od té doby mají mé stránky oslí uši, písmenka jsou čtením ošoupaná, ale snad i proto stále silnější.

MadlenkaM
24.02.2016

Hezký příběh, který umožňuje každému uletět vysoko do oblak a dát tak životu krátkodobý, leč slastný smysl.

Klásek007
16.02.2016

Skvěle napsána a pro všechny velmi poučné.

LadyCharlene
31.01.2016

Úžasně napsaný filozofický alegorický příběh jednoho neobyčejně obyčejného Racka. Místy až melancholická a velmi poutavá. Člověka donutí přemýšlet nad svými vlastními touhami a rozhodnutími. Autor vyburcuje čtenáře k přemýšlení o smyslu bytí, života, svobody. Děkuji ti Jone Livingstone, dal jsi mi naději

angelice
25.01.2016

Mám dvojjazyčný výtisk, ale hned na začátku jsem přešla pouze na mateřštinu, abych se nezdržovala. Přečetla jsem ji jedním dechem, protože tahle kniha vás po pár řádcích ovládne. Ta touha, sebeobětování které povznáší k osvobození se, žádost o seberealizaci, určení a poznáni sama sebe i okolí, světa, života...