Uloupená madona
Iain Pears
Jonathan Argyll série
< 6. díl
Římský klášter San Giovanni má jen málo pokladů – jedním z nich je malba mylně přisuzovaná Caravaggiovi. Když je však klášter přepaden, zloději jsou vyrušeni a uloupí jiný obraz – nenápadnou ikonu Madony, uctívanou pro její údajné léčivé schopnosti. A kdo zavraždil obchodníka s uměním, který byl nalezen v Tibeře brzy poté? Policistka Flavia di Stefano se s pomocí anglického kunsthistorika Jonathana Argylla ponoří do spletitostí a intrik klášterní a policejní politiky v pokusu vyřešit dvojitou záhadu, ale řešení, je skandální a spletitější, než si kdokoliv mohl představit.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Death and restoration, Caravaggios Erben , 1996
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2004 |  Neviditelná chvíle rozhodnutí |
| 2004 | Scipionův sen |
| 2010 |  Uloupená madona |
| 2008 | Záhada Tizianovy fresky |
| 2009 | Záhada Berniniho busty |
Kniha Uloupená madona je v
| Přečtených | 13x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Dříve přečtená Záhada Berniniho busty byla zajímavější, složitější, informativnější i zábavnější. Tady se hlavní hrdina, britský kunsthistorik, ani moc neprojevuje, ale navíc dokonce postrádá znalosti v oblasti, kolem níž se to vše nakonec točí - byzantské ikony. Průměrné pátrání v Římě, ale o věčném městě se toho nedozvíme tolik jako o starověké Konstantinopoli a moderním Řecku. Napětí a zábava nulové. Aspoň že je to krátké...
"Jednání mají na celém světě víceméně stejný průběh. A tak je tomu nejspíš od samého počátku. Jeden drží opratě v ruce, druhý by je vlastně držet měl a další by je stůj co stůj držet chtěl. A každý z nich má své stoupence a protivníky. A pak jsou tady ještě nerozhodní, kteří se nechávají nést a doufají, že vlny nebudou příliš vysoké. Vždycky dojde k hádce, ve které se mohou projevit latentní protiklady. Někdy jde o důležitou spornou otázku, která ospravedlňuje vynaložené úsilí. Ale ne často."
"'Středověcí mniši se bičovali, my opravujeme písemné úkoly.' Tak pravil děkan, specialista na renesanci. 'Bolí to a je to ponižující, ale jednou už to k tomu patří. A jistým způsobem to slouží duchovní očistě - člověk je při tom konfrontován s nesmyslností vlastní existence.'"