Johanna z Arku

27.04.2020

Tahle esej je spíš takový bonbónek než dílo vhodné k nějakému hodnocení. Víc než o chudáka Johanku, šlo de Quinceymu o špičkování Páně Micheleta. Ostatně ty přestřelky elit nejrůznějšího druhu vyměňované přes nejrůznější veřejná média není vynálezem moderní doby. Kromě toho mám hrozně rád takové to lehce povýšené, ale zábavné popichování Francouzů ze strany ostrovanů. Velké, malé, vážné, nevážné. Však známé je pravidlo, že Francouzům se nedá věřit=o)

De Quincey s lehkým až sprateckým úsměškem na rtu odpovídá panu Micheletovi na francouzskou kritiku anglické povahy, byť se jako zbabělec schovává za sukni ženskou - respektive v tomto případě spíš za brnění panenské. Ty výpady jsou úsměvné a především v závěru vydařené. A to je tak vlastně všechno, co tenhle essay nabízí. Krátké časopisecké pobavení. Víc od toho nečekejte. Vhodné spíš pro britofilské povahy do určité míry obeznámených s reáliemi=o)