Jmenuju se Leon
Kit de Waal
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352467/bmid_jmenuju-se-leon-92Y-352467.jpg
4
57
9
Dojemný a strhující příběh rozdělených sourozenců vychází z autorčiných vlastních zkušeností. Na působivosti mu dodává to, že je vyprávěn z pohledu devítiletého Leona, který se málem jako otec láskyplně staral o malého Jakea, a od kterého se musí odloučit. Sám musí zůstat u Maureen, „profesionální pěstounky“, která má sice s výchovou dětí bohaté zkušenosti, je však otázkou, jestli Leonovi může dát pocit, že jí na něm doopravdy záleží. Román Jmenuju se Leon si navzdory bolestivému tématu dokáže čtenáře podmanit – důkazem je i to, že o prvotinu neznámé britské autorky okamžitě projevili zájem nakladatelé mj. z USA, Německa, Francie a Holandska.... celý text
Přidat komentář
Leon, osmiletý chlapec, který má na svůj věk příliš mnoho odpovědnosti, jednoho dne přijde o to nejcennější - mámu, malého bratra a nakonec i pěstounku, která mu ze sebe vydala veškerou náklonnost a oddanost, jakou může žena cizímu dítěti dát. Najde si proto jiný svět, kterému nejspíš tak docela nerozumí. Ve společnosti holohlavého černocha Vlasáče a nerudného Ira Devlina začne pracovat na své zahrádce a zároveň osnuje plán na to, aby bylo všechno jako dřív. A poté se jaksi nedopatřením ocitne v nenavistné vřavě mezi policisty a černochy. Jak to asi může dopadnout pro malého chlapce, který je smíšeného původu?
Přiznám se, že jsem od knihy čekala něco krapítek jiného. Ale ačkoliv to byl příběh smutný, jeho hrdinové mi byli milí. Moc hezky se mi o nich četlo a Leonovi jsem držela pěsti, aby to s ním dobře dopadlo.
Knížku jsem si vzala z knihovny jako náhodný výběr bez znalosti hodnocení a přibližného obsahu. No, nebylo to lehké čtení. Teď nemyslím formu, ale právě ten obsah. Číst o trampotách malého dítěte, které svou situaci chápe prostě po svém dětsky a naráží u toho na pro něj nesmyslné fungování světa dospělých, bude pro mě asi vždy obtížné. Leon byl neskutečně statečný a se svou situací se popral jak nejlíp uměl, přesto ve mě po dočtení zůstal pocit zmaru, lítosti a smutku, že dospělí tvoří systém, který takto dětem jizví duše. Přes těžkost tématu je kniha hrozně moc čtivá a přestože mě doháněla k slzám, špatně se mi odkládala. Toto by si měl přečíst každý sociální pracovník jako povinnou četbu!
Kniha pojednává o adopci, pěstounské péči, rozdělení sourozenců .... samotný příběh se mi dlouho do paměti asi nevepíše. Co si ale rozhodně z této knihy zapamatuji , je jeden z příběhů, který vypráví Sylvie Leonovi před spaním. A to ten o prasátku s dřevěnou nohou :)
Ačkoli je příběh knihy smutný, vyprávění z pohledu desetiletého Leona ho v mnohých částech odlehčuje. Veškeré vztahy jsou vykresleny v té nejprostější podobě, v jaké je dítě vnímá a pro mě osobně se jednalo o další ze zajímavých knih o dětském hrdinovi.
Mám ráda příběhy, které mají v sobě jádro skutečnosti a reálné kulisy. Tak jako v knize Potíže s empatií i zde se český čtenář dovídá něco nového o nedávné britské historii. Myslím si, že sociální systém není nikde, bez ohledu na režim a státní zřízení, ideální. Děti žijící v pěstounské péči nebo v dětských domovech to mají těžké všude. I když mají štěstí a kolem nich jsou milující lidé, svá traumata si v sobě nesou stále. A ta mohou ovlivnit jejich jednání i v budoucnosti.
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/kdyz-poslouchate-cizi-rozhovory-zustante-az-do-konce/
Tak tohle byla absolutní pecka! Jen málo knih mě dokázalo takhle psychicky vysát... Otáčela jsem stránky a tekly mi slzy... Jestli se tohle vážně v Anglii někdy dělo, já vím, že ano, tak je to hroznéé... Autorka brilantně vykreslila vztah dvou bratrů, který mě od první strany dojímal... Já vážně nemám slov, mrzí mě, že se o této knize více nemluví, protože by si to rozhodně zasloužila... Prosím, dejte jí šanci!
Naprosto brilantní. Buď to přečtete na jeden zátah, protože je to i přes smutný námět neskutečně čtivé nebo to budete číst dlouho, protože to rychle nedáte skrz smutný námět. Je to dojemné, brečela jsem u toho jako malá.
Zpočátku to bylo dojemné vyprávění očima malého kluka, které však během čtení začalo nabírat na obrátkách. Leon žije v chudých podmínkách v Anglii 80.let se svojí psychicky nemocnou matkou a bratříčkem Jakem. Díky matce, která není schopna se o ně postarat, jsou bratři rozděleni do různých pěstounských rodin. Leon má totiž snědou barvu pleti, zatímco maličký Jake je bílý(každý má jiného otce).
Zamilovala jsem si Leona, držela jsem mu palce, aby se nedostal na scestí a hlavně, aby se mu splnilo jeho velké přání... proto jsem velmi naivně čekala šťastnější konec .-)
Jmenuju se LeonKniha Jmenuju se Leon je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 75x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 33x |
| Chystám se číst | 55x |
| Chci si koupit | 12x |
Náhled do Leonova života, který "přijde" o brášku a mámu. Jak se žije chlapci s jinou barvou kůže, když si musí zvykat na nové prostředí u pěstounky? Dojemná snaha vrátit vše, tak jak bylo. Příběh se odehrává na pozadí rasových nepokojů ke konci osmdesátých let v Anglii.