Jmenuji se Orel

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Může kočka domácí jíst raději okurky než chytat myši? Může mít slepice ráda hlazení? A kolik vlastně snáší vajíček? A vůbec, je možné, aby veverka jezdila na kocourovi s podezřelým jménem Gothaj? A co bobr? Žije v Jižních Čechách? To šel jednou Orel s kocourem do skleníku na okurky… Každý opravdový příběh přece musí nějak začínat....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423272/big_jmenuji-se-orel-4V6-423272.jpg 4.230
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Jmenuji se Orel

Štěpinambura
25. dubna

Super nejlepší krásná kniha. Kdo ji četl pochopí tento kompliment pro ni: hoří mi za ní lýtka

hippiesak
10. února

Bylo to celkem sranda, ale menší dítě to nebavilo. Některé části byly slabší, u některých jsem se bavil, třeba díl jak se Orel a Čip setkají s bobrem :) Ale líbí se mi, že je to pro děti i lehce poučné, vysvětlené, jak se slepice dnes chovají. My třeba vajíčka "trojky" zásadně nekupujeme. Tak jsem dětem ukázal, jak je poznat ;) EDIT 2022: přečteno podruhé před divadelním představením na 40.ročníku Prázdnin v Telči ;)


miri.f
02. února

Poetický příběh o slepičce, která to v životě neměla jednoduché a jejíž pravý a skutečný život začal teprve ve chvíli, kdy se dostala z klecového chovu k hodné paní, autorce této knihy. Původně to bylo čtení pro dcerku před spaním, důležité poselství však nakonec bylo předáno i mně.

Na podobné těžké příběhy a osudy dalších bytostí vypravěččina druhu myslím již dlouho a moje preference při výběru vajec se změnily dávno předtím, než jsem tuto milou slepičku poznala. Nyní, po přečtení tohoto krátkého příběhu, bych si z celého srdce přála, aby se takto změnil život každé slepici. Aby fandové klecových chovů tuto knihu dostali do rukou a konečně jednou provždy si uvědomili to utrpení, jehož jsou součástí už jen tím, že tato vejce kupují a s existencí těchto chovů souhlasí. Snad Orlův příběh jednou povede k tomu, že budou i u nás klecové chovy zakázány a jejich vězeňkyně se dostanou jednoho krásného dne na svobodu...

asam
17. ledna

Pro děti přínosné. A krásné ilustrace.

Manantai
27.06.2021

Kniha je moc krásně ilustrovaná a celkově je to takové pěkné čtení pro děti. Určitě si ale své z knihy vezme také mnoho dospělých, kteří o tomto tématu nejsou informováni.
Člověk by měl zvířatům pomáhat a ne je mít pouze pro své využití

NinaZPohádky
17.03.2021

Milý příběh, úsměvný... i hezké grafické zpracování. U této knihy mám však rozporuplné pocity... tři hvězdy dát, to bych knize křivdila, protože má přesah a aktuální téma, které je nutné řešit. Na druhou stranu čtyři hvězdy dávám JINÝM knihám, které mi přijdou lepší. No zkrátka bych dala tři a půl. Myslím, že potenciál příběhu mohl být lépe využitý.

Marta88
24.12.2020

Úžasná závěrečná kapitola o lásce k tzv. hospodářským zvířatům. Kéž by byla inspirací pro všechny.

hrdlickova_61
11.12.2020

Z knížky předčítá maminka svým dětem v dokumentu „"Slepice, virus a my" (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/218562262600004-slepice-virus-a-my/ ), který běžel 8. 12. večer na ČT 2 a dá se volně stáhnout na internetu. Sympatický desetiletý školák Boris Remunda, jeho sourozenci a rodiče prožívají dobrodružství, které je s příběhem Orlíka spjaté.

Zároveň si rodina postupně uvědomuje širší souvislosti a klade si další a další otázky, co všechno by se dalo pro zvířata dělat. Daří se taková spolupráce dětí s dospělými, aby nepřevážilo ani sebemrskačství, ani život se zavřenýma očima. Je kolem toho všeho plno nejistoty, ale základní odpověď na ni je jasná: něco se už teď hned dělat musí, nemůže se to nechat tak, jak to je, a utěšovat se, že je to vlastně v pořádku.

1