Jmenuji se Orel
Romi Grey
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423272/bmid_jmenuji-se-orel-4V6-423272.jpg
4
35
17
Může kočka domácí jíst raději okurky než chytat myši? Může mít slepice ráda hlazení? A kolik vlastně snáší vajíček? A vůbec, je možné, aby veverka jezdila na kocourovi s podezřelým jménem Gothaj? A co bobr? Žije v Jižních Čechách? To šel jednou Orel s kocourem do skleníku na okurky… Každý opravdový příběh přece musí nějak začínat.... celý text
Přidat komentář
Bylo to celkem sranda, ale menší dítě to nebavilo. Některé části byly slabší, u některých jsem se bavil, třeba díl jak se Orel a Čip setkají s bobrem :) Ale líbí se mi, že je to pro děti i lehce poučné, vysvětlené, jak se slepice dnes chovají. My třeba vajíčka "trojky" zásadně nekupujeme. Tak jsem dětem ukázal, jak je poznat ;) EDIT 2022: přečteno podruhé před divadelním představením na 40.ročníku Prázdnin v Telči ;)
Poetický příběh o slepičce, která to v životě neměla jednoduché a jejíž pravý a skutečný život začal teprve ve chvíli, kdy se dostala z klecového chovu k hodné paní, autorce této knihy. Původně to bylo čtení pro dcerku před spaním, důležité poselství však nakonec bylo předáno i mně.
Na podobné těžké příběhy a osudy dalších bytostí vypravěččina druhu myslím již dlouho a moje preference při výběru vajec se změnily dávno předtím, než jsem tuto milou slepičku poznala. Nyní, po přečtení tohoto krátkého příběhu, bych si z celého srdce přála, aby se takto změnil život každé slepici. Aby fandové klecových chovů tuto knihu dostali do rukou a konečně jednou provždy si uvědomili to utrpení, jehož jsou součástí už jen tím, že tato vejce kupují a s existencí těchto chovů souhlasí. Snad Orlův příběh jednou povede k tomu, že budou i u nás klecové chovy zakázány a jejich vězeňkyně se dostanou jednoho krásného dne na svobodu...
Kniha je moc krásně ilustrovaná a celkově je to takové pěkné čtení pro děti. Určitě si ale své z knihy vezme také mnoho dospělých, kteří o tomto tématu nejsou informováni.
Člověk by měl zvířatům pomáhat a ne je mít pouze pro své využití
Milý příběh, úsměvný... i hezké grafické zpracování. U této knihy mám však rozporuplné pocity... tři hvězdy dát, to bych knize křivdila, protože má přesah a aktuální téma, které je nutné řešit. Na druhou stranu čtyři hvězdy dávám JINÝM knihám, které mi přijdou lepší. No zkrátka bych dala tři a půl. Myslím, že potenciál příběhu mohl být lépe využitý.
Úžasná závěrečná kapitola o lásce k tzv. hospodářským zvířatům. Kéž by byla inspirací pro všechny.
Z knížky předčítá maminka svým dětem v dokumentu „"Slepice, virus a my" (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/218562262600004-slepice-virus-a-my/), který běžel 8. 12. večer na ČT 2 a dá se volně stáhnout na internetu. Sympatický desetiletý školák Boris Remunda, jeho sourozenci a rodiče prožívají dobrodružství, které je s příběhem Orlíka spjaté.
Zároveň si rodina postupně uvědomuje širší souvislosti a klade si další a další otázky, co všechno by se dalo pro zvířata dělat. Daří se taková spolupráce dětí s dospělými, aby nepřevážilo ani sebemrskačství, ani život se zavřenýma očima. Je kolem toho všeho plno nejistoty, ale základní odpověď na ni je jasná: něco se už teď hned dělat musí, nemůže se to nechat tak, jak to je, a utěšovat se, že je to vlastně v pořádku.
Kniha je velmi jednoduchá, pro dospělého mi to přijde moc, ale pro děti určitě vhodné. Líbily se mi oba typy ilustrací, stejně tak i motivace autorky pro napsání takové knížky.
Čekala jsem od knihy trošku něco jiného, což je u mě většinou trochu problém při hodnocení, nicméně i tak uznávám, že knížka je to velmi milá a originální, místy rozhodně i poučná. Příběh mi sice přišel lehce nekompaktní a návaznost kapitol byla dosti velkorysá, ale jako celek nepostrádal Orlík svoje kouzlo.
Celkově si velmi vážím knih, které se snaží dětem ukázat, že tato zvířata po generace vnímána jako čistě hospodářská, si zaslouží víc než klec a umělé světlo. I my jsme si pořídili 5 těchto potomků tyranosaura a naše zahrada nikdy nebyla tak živá a veselá, jako teď. Za sebe tedy doporučuji knihu i slepice :-D.
Děti mám na tuto knihu ještě malé a tak jsem si ji přečetla já a moc se mi líbila :D Doporučuji jako takovou nezvyklou oddychovku a k tomu ty jednoduché, zato vystihující ilustrace...
Famózní dětská (?) knížka. Slepice Orel a kocour Čip doslova okouzlily. Vtipné, moderní, příjemné... Doporučuji :-)
Tahle krásná, něžná a vtipná dětská knížka od Romi Grey vznikla podle skutečných událostí, přečtete si v ní o životě jedné zachráněné slepičky. Navíc má půvabné ilustrace, které mi připomínají Milneho Medvídka Pú. Myslím si, že je to ten pravý vánoční dárek pro děti, kterým připomene, co se děje venku, jak vzniká jídlo a možná i soucit, který je malým dětem většinou vrozený.
„Cítila jsem, že mám domov a k němu patřím. Tak, jako se v životě doplňují motýl a kytka, tak i naše spojení slepice a kocour bylo ozdravné jako kapky vody v poušti. Stejně jako se říká, že slovo dělá charakter, došli jsme s našimi kamarády k názoru, že slovo dělá i hezká těla a naše osobní štěstí dělá šťastné i naše blízké. Já slepičí naháč, co jsem dostala jméno Orel, vím, že si málokdo všiml, že vystoupit ze škatulky ´hospodářské zvíře´ nám s husami, kachnami, ovcemi, kozami, králíky, kravami a prasátky půjde těžko. Přichází nový čas a já sním o životě, kdy lidský hlas řekl: ´Nemůžem ti, Orlíku, ublížit, ublížili bychom i sobě.´ A tak jsme toho dne uzavřeli spojenectví a dotekem navždy stvrdili přátelství mezi slepicí a člověkem.“
Kniha, která vám předá, že podporovat velkochovy je špatné. Zároveň jsem se u knihy hodně pobavil.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Jmenuji se Orel |
| 2020 |  Orlíkův sešit ke knize Jmenuji se Orel |
| 2022 | Orel se vrací |
Kniha Jmenuji se Orel je v
| Přečtených | 48x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 51x |
| Chci si koupit | 27x |
| dalších seznamech | 4x |
Super nejlepší krásná kniha. Kdo ji četl pochopí tento kompliment pro ni: hoří mi za ní lýtka