Jméno větru
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136158/bmid_kronika-kralovraha-jmeno-vetru-l9w-136158.jpg
5
1123
201
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 1. díl >
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2012 , Argo , Triton
Originální název:
The Name of the Wind , 2007
více info...
Přidat komentář
Baví mě, jak se střídalo vyprávění z přítomnosti a minulosti. Autorův svět je veliký a promyšlený včetně nových míst, jazyků a povolání.
Přesto mi chyběla zápletka konkrétnější než jen neurčitá pomsta. Takhle to bylo jen vyprávění o životě, moc zajímavé ale nic mě netáhlo číst dál.
Naozaj veľmi vyhajpované dielo, ktoré pôsobí dojmom dospelejšieho Eragona. Sú tam aj občasné zaujímavé pasáže, ktoré sa ale vlečú cez dej veľmi pomaly. Tešil som sa na knihu naozaj hlavne na základe odporúčania priateľa, ktorý si túto knihu cení veľmi vysoko, avšak dielo istotne nenaplnilo očakávania. Kniha nie je vyslovene zlá, ale nie je určite ani dobrá kvalít iných diel, ku ktorým je prirovnávaná.
(SPOILER) Přečteno pouze k vůli očekávání že se bude dít něco z toho co bylo napsáno na začátku knihy. A ono skoro nic... Je to taková fantasy romantika bez akce. U Kvoteho neustálého hledání Denny jsem si říkal: našli....nenašli. Po čase je to opravdu otravné. Strach moudrého muže mám přečtený do půlky a končím, nemám na to nervy...
Trochu preceňované dielo podľa môjho skromného názoru. Číta sa to relatívne dobre, ale fakt to nie je nič svetoborné, aby si to zaslúžilo neuveriteľných 92%. Ak ste v žárni Fantasy začiatočník, kľudne to skúste, ale ak už máte v tejto tematike toho odčítaného naozaj dosť, ako ja, až tak sa bavíť nebudete.
Byla jsem nesmírně natěšená díky množství pozitivních recenzí i osobnímu doporučení. Nakonec se z toho vyklubalo úplně průměrné fantasy, které mě nepřekvapilo vůbec ničím a do dalších dílů nemám nejmenší chuť. Sotva jsem to dočetla.
Poprvé jsem se s Patrickem Rothfussem seznámil v antologii Darebáci, kde má jeden příběh s Bastem. A hned mě uchvátil jeho styl psaní. Od té doby jsem věděl, že si musím Kroniku Královraha přečíst. A vyplatilo se. Sice jsem zatím četl jenom jeden díl, ale strašně se mi líbil a už se těším na další.
Ačkoli Patrick Rothfuss vychází ze shodných inspiračních zdrojů jako J. K. Rowling, jeho revize dickensovské, respektive bildungs románové struktury míří k mnohem zkušenějšímu čtenáři. Autor poutavě a s přehledností definuje základní mechanismy fikčního světa, jenž je zabydlen řadou komplexních charakterů. Fantasy žánr zde slouží především jako atraktivní kulisa jednoho výjimečného lidského osudu. Druhým klíčovým motivem je pak umělecké ohledávání vzájemných hranic skutečnosti a mýtu. Z tohoto úhlu pohledu lze Kroniku královraha vnímat jako symbolický autorův životopis. Jednoznačně doporučuji!
Po neskutečně dlouhé době dočteno! Kniha má zajímavý svět, bohužel je zdlouhavá, nic moc se v ní nestane, nevyskytuje se zde skoro žádná sympatická postava a hlavní hrdina je typická mužská verze Mary Sue šablony. Rádoby romantická linie mi také přišla spíš na obtíž. Je to škoda, protože, jak jsem již řekla, ten svět by za to stál... A když si vezmu, že další díl je ještě delší... Vůbec se mi do něj nechce. Jako jedno z mála plus je procvičení angličtiny, neboť jsem četla knihu v originále. Není to úplně špatné, byly tam pasáže, co mě bavily, ale bohužel jich byla menšina, a tak knihu beru spíš za ztrátu času.
Půvabná fantasy psaná jazykem plným lyriky, zaměřená čistě na jednu sympatickou hlavní postavu. Příběh nikam nespěchá, autor se nebojí dlouhých scén, jež mají "jen" vykreslit atmosféru jeho světa, o to snazší vklouznutí do něj je, o to neradi se s ním budete loučit. Ač mnohasetstránková, kniha uteče nesmírně rychle.
Originální a skvěle propracovaný magický svět i charakter a život hlavní postavy Kvotheho.
Děj ubíhá hladce, klidné scény se střídají s těmi akčnějšími. Knihu jsem nemohla odložit, jelikož mě to bavilo a zajímalo mě jak to bude pokračovat a kam Kvotheho zanese jeho příběh.
Příběh vypráví sám Kvothe, jak se stal sirotkem, jeho cesta na Univerzitu, sny, jeho láska a i bitvy.
Druhý díl pokračoval ve skvělém a stejně čtivém tempu. Teď už jen počkat na pokračování. :)
Ako vášnivej čitateľke fantasy kníh mi bolo veľmi často odporúčané práve Meno vetra. Knižné weby, dokonca aj ľudia, ktorí nečítajú veľa kníh, všetci túto sériu veľmi chválili a teraz, keď som prečítala prvú knihu, je podľa môjho názoru sláva úplne namieste a niet pochýb o tom, že ide skutočne o fantastickú high fantasy trilógiu.
Hlavná postava Kvothe, muž mnohých mien, rozpráva príbeh svojho života kronikárovi, ktorý píše Kvotheho kroniku od detstva až po súčasný život hostinského. Kvothe vyrozpráva celú kroniku svojho života počas troch dní a kniha Meno vetra predstavuje prvý deň jeho rozprávania.
Autor píše tak, že je to celkom uveriteľné. Viete, že čítate fikciu, ale celkom sa do príbehu ponoríte a veríte, že to čo čítate, sa naozaj stalo. Aspoň u mňa to platilo definitívne. Bola v tom taká zvláštna poetika. Zvláštna dobrým spôsobom. Táto poetika sa potom niesla celým príbehom. Tých 650 strán som čítala s ľahkosťou a radosťou. A čítala by som aj ďalej. Preto sa teším na pokračovanie, ktoré má vyjsť už o pár dní v ďalšom vydaní.
Ak ste Meno vetra ešte nečítali, asi vás zaujíma, prečo sa táto kniha stala jednou z najuznávanejších fantasy kníh tejto doby. V takom prípade, najlepšie urobíte, ak si ju tiež prečítate a posúdite sami.
Vyplatí se vydržet číst. Chtěla jsem to vzdát asi po 60 stranách, protože se tam nic nedělo a nechápala jsem, proč tu knihu tolik lidí považuje za čtivou. Pak jsem ale zatnula zuby a četla ještě kousek a Kvotheho rozvleklý úvod konečně přešel v onen opěvovaný poutavý příběh. A ano, nakonec mě to také chytlo a polykala jsem jednu stránku za druhou. Ale nemám pocit, že by toho první díl ve mně moc nechal, je to takový klasický pohádkový příběh, napínavé dobrodružství, od kterého se nemůžete odtrhnout, ale nejde o nic moc hlubokého.
Ale i přesto doporučuji číst - právě dočítám druhý díl a ten už je o několik tříd lepší.
Hodnocení: 5/5
Verdikt: Tak návykové, že by se mělo předepisovat jako léčba proti závislosti na heroinu.
Zpočátku mě kniha příliš nezaujala, posléze jsem ji přečetla doslova jedním dechem
Byl jsem nadšený, že je tu konečně chválená fantasy, která tu není ve formě několik tisíc stránek dlouhé ságy, mé nadšení bylo dost brzy uhašeno. Prvních 100 stran se moc neděje a hlavní hrdina je na pár facek. Ultimátní kombinace Mirka Dušína se Supermanem mě fakt nezajímá. Kvothe, který je krásný, chytrý, hodný a všechno mu jde, je postava naprosto odporná a nudná, takže jsem po těch 100 stranách skončil. Třeba tomu dám druhou šanci až to Rothfuss dopíše.
Ke knize, co si pamatuju: Výstavba každé kapitoly byla hravá, magická, rovněž je mi jasné, že Rothfuss vycházel z osobních zkušeností a jelikož si s tím tak dlouho hraje (očekávaná Kronika Královraha 3 je něco jako Half-Life 3 literatury), ať chce nebo ne, bude to kvalitní text. Za hodně dlouhou dobu, kdybych měl doporučit nějakou novou fantasy sérií, tahle docela rezonuje se svým hravým světem, zajímavým příběhem a ne úplně vypočitatelným hlavním hrdinou - a teď k tomu hlavnímu:
Vřele děkuji fašistické databázi za další smazání mého dlouhého komentáře i hodnocení, které jim z nějakého důvodu po roce a půl přestalo být po chuti (a jak také pravidelně a náhodně činí). Je to už vážně ubohý. Začínám mít dojem, že tuhle stránku taky vlastní Babiš. Není nad to, když výsledek mého osobního projevu, nad kterým člověk mnohdy stráví 30-45min času, aby v něm vyjádřil přesně, co si o knize myslí, je bezdůvodně smazán.
P.S.: Nemůžu se dočkat, jak stáhnete dolů i tohle (mám to v záloze, takže to budu pokaždý kopírovat zpátky). Let's bang, baby!
Zajímavá kniha. Nejdříve jsem se v ní trochu ztrácel, pak mě pohltila, nakonec mě poněkud zklamala. Autor umí místy vynikajícím způsobem zprostředkovat atmosféru a vytvořil velmi zajímavou mytologii okolo magie (kdo zná Fraserovu Olivovou ratolest, tomu tento přístup nejspíš nebude úplně neznámý). Už je to chvíle, co jsem knihu četl, ale dosud si živě pamatuju některé obrazy a pasáže a mám chuť si knihu přečíst znovu. Zlom však přichází někde při příchodu na akademii magie, kdy se prve hutné atmosferické fantasy poněkud mění v další vývar z Bradavic. Kvůli tomu a velmi neuspokojivému ukončení strhávám bod, ale knihu rozhodně stojí za to číst.
Slušný fantasy příběh. Souhlasím s názory, že to není nic nového pod sluncem, žádný wow efekt se u mě nekonal, přesto se mi kniha dobře četla a bavila mě.
Jde o příběh nadaného dítěte, které přijde o rodiče a musí se samo protloukat světem přes spodinu společnosti, ale díky svému talentu a povaze se mu to podaří a dostane se na vysněnou univerzitu... a celou cestu ho vede touha po pomstění smrti rodičů... opravdu nic překvapivého. Pěkný je trochu jiný druh magie, zajímavě naznačený magický svět a tajemní tvorové a slibné jsou náznaky střetů a bojů v příštích dílech.
Trochu na nervy leze Kvotheho samolibost, to, že ze všeho lehce vyvázne, bych nekritizovala, to je úděl hrdinů a proto to tak rádi čteme.
Já jsem spokojená a ráda se v budoucnu pustím do dalšího dílu.
Začnu s pozitivy. Kniha se opravdu dobře čte. Jde o vyprávění v první osobě a vypravěčem je sám hrdina, sedící v hostinci, takže neztrácí čas s otravnou expozicí a la Stehlíková, protože by tím své posluchače přinejlepším sral a přinejhorším by vypadal jako retard. To asi ocení především ti, které nezajímá historie a zeměpis fantasy světa a chtějí si nejprve vybudovat sympatie k hrdinům a ponořit se do příběhu.
Což mě přivádí k negativům, jelikož příběh a hlavní hrdina sám je bohužel těžce neoriginální a předvídatelný. Kvothe je sirotek a chodí do školy pro čaroděje, jenom to už není infantilní základka, kde vám Brumbál lepí smajlíky na úkoly, ale seriózní univerzita plná lidí s akademickými záměry. Kvothe sám je pak samozřejmě nejvěčí boreček, kterému všechno vychází a na co sáhne, tak je v tom hned nejlepší, a kdyby neměl zrzavou palici a díry v ponožkách asi by z něho udělali krále hned na začátku a nemuseli bychom se prokousávat třemi knížkami. A je mi jedno jestli je Kvothe věrohodný vypravěč nebo ne, protože jestli je to takový narcis, aby si tohle všechno vymýšlel, tak to je možná ještě horší, než kdyby to byla pravda.
Ale jak už jsem řekl, kniha se i přes to dobře čte. Je vidět, že Rothfuss psát umí a příběh, ač neoriginální je celkem svižný a nenudí.
Štítky knihy
magie mágové meč a magie dark fantasy vrazi fantasy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Kniha Jméno větru je v
| Právě čtených | 53x |
| Přečtených | 1 497x |
| Čtenářské výzvě | 151x |
| Doporučených | 236x |
| Knihotéce | 463x |
| Chystám se číst | 1 063x |
| Chci si koupit | 224x |
| dalších seznamech | 18x |
Kniha se nečetla úplně jedním dechem. Příběh je hodně obsáhlý a má tak trochu neurčitou zápletku.
Musím říct, že mě i lehce rozhodilo, když jsem pochopila, že většina knihy bude v podstatě jen vyprávění o životě hlavní postavy. Nicméně potom se mi osud (zatím ještě) chlapce s velikým talentem a dá se říct že zbrklou mladickou odvahou dostal pod kůži. Bohužel se tu jen málo odhalilo a většina otázek mi zůstává, některé se na konci spíš ještě rozrostly.
Zatím jsem velice spokojená se světem, jeho detaily, systémem (řekněme) kouzel. Popisy míst jsou moc dobré a představivost si může užít. Rozmanitost postav je také slušná, ale detaily vlastně o nikom, kromě té hlavní, nezjistíme. Romantika je tu podle mě jen velice okrajová, předpokládám, že toto téma bude výraznější, až bude postava starší.
Na další knihu se každopádně těším, uvidíme, zda tam budou dostatečné odpovědi a snad i poctivé vyvrcholení...