Jméno větru

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136158/kronika-kralovraha-jmeno-vetru-l9w-136158.jpg 4.6877
Série

Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha 1.

Žánr
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno, Argo, Triton
Orig. název

The Name of the Wind, 2007

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (167)

Kniha Jméno větru

Přidat komentář
JP
07. června

Ke knize, co si pamatuju: Výstavba každé kapitoly byla hravá, magická, rovněž je mi jasné, že Rothfuss vycházel z osobních zkušeností a jelikož si s tím tak dlouho hraje (očekávaná Kronika Královraha 3 je něco jako Half-Life 3 literatury), ať chce nebo ne, bude to kvalitní text. Za hodně dlouhou dobu, kdybych měl doporučit nějakou novou fantasy sérií, tahle docela rezonuje se svým hravým světem, zajímavým příběhem a ne úplně vypočitatelným hlavním hrdinou - a teď k tomu hlavnímu:

Vřele děkuji fašistické databázi za další smazání mého dlouhého komentáře i hodnocení, které jim z nějakého důvodu po roce a půl přestalo být po chuti (a jak také pravidelně a náhodně činí). Je to už vážně ubohý. Začínám mít dojem, že tuhle stránku taky vlastní Babiš. Není nad to, když výsledek mého osobního projevu, nad kterým člověk mnohdy stráví 30-45min času, aby v něm vyjádřil přesně, co si o knize myslí, je bezdůvodně smazán.

P.S.: Nemůžu se dočkat, jak stáhnete dolů i tohle (mám to v záloze, takže to budu pokaždý kopírovat zpátky). Let's bang, baby!

LadinSt
05. června

Zajímavá kniha. Nejdříve jsem se v ní trochu ztrácel, pak mě pohltila, nakonec mě poněkud zklamala. Autor umí místy vynikajícím způsobem zprostředkovat atmosféru a vytvořil velmi zajímavou mytologii okolo magie (kdo zná Fraserovu Olivovou ratolest, tomu tento přístup nejspíš nebude úplně neznámý). Už je to chvíle, co jsem knihu četl, ale dosud si živě pamatuju některé obrazy a pasáže a mám chuť si knihu přečíst znovu. Zlom však přichází někde při příchodu na akademii magie, kdy se prve hutné atmosferické fantasy poněkud mění v další vývar z Bradavic. Kvůli tomu a velmi neuspokojivému ukončení strhávám bod, ale knihu rozhodně stojí za to číst.


Arwen777
10. května

Slušný fantasy příběh. Souhlasím s názory, že to není nic nového pod sluncem, žádný wow efekt se u mě nekonal, přesto se mi kniha dobře četla a bavila mě.
Jde o příběh nadaného dítěte, které přijde o rodiče a musí se samo protloukat světem přes spodinu společnosti, ale díky svému talentu a povaze se mu to podaří a dostane se na vysněnou univerzitu... a celou cestu ho vede touha po pomstění smrti rodičů... opravdu nic překvapivého. Pěkný je trochu jiný druh magie, zajímavě naznačený magický svět a tajemní tvorové a slibné jsou náznaky střetů a bojů v příštích dílech.
Trochu na nervy leze Kvotheho samolibost, to, že ze všeho lehce vyvázne, bych nekritizovala, to je úděl hrdinů a proto to tak rádi čteme.
Já jsem spokojená a ráda se v budoucnu pustím do dalšího dílu.

Hitchhiker
06. května

Začnu s pozitivy. Kniha se opravdu dobře čte. Jde o vyprávění v první osobě a vypravěčem je sám hrdina, sedící v hostinci, takže neztrácí čas s otravnou expozicí a la Stehlíková, protože by tím své posluchače přinejlepším sral a přinejhorším by vypadal jako retard. To asi ocení především ti, které nezajímá historie a zeměpis fantasy světa a chtějí si nejprve vybudovat sympatie k hrdinům a ponořit se do příběhu.

Což mě přivádí k negativům, jelikož příběh a hlavní hrdina sám je bohužel těžce neoriginální a předvídatelný. Kvothe je sirotek a chodí do školy pro čaroděje, jenom to už není infantilní základka, kde vám Brumbál lepí smajlíky na úkoly, ale seriózní univerzita plná lidí s akademickými záměry. Kvothe sám je pak samozřejmě nejvěčí boreček, kterému všechno vychází a na co sáhne, tak je v tom hned nejlepší, a kdyby neměl zrzavou palici a díry v ponožkách asi by z něho udělali krále hned na začátku a nemuseli bychom se prokousávat třemi knížkami. A je mi jedno jestli je Kvothe věrohodný vypravěč nebo ne, protože jestli je to takový narcis, aby si tohle všechno vymýšlel, tak to je možná ještě horší, než kdyby to byla pravda.

Ale jak už jsem řekl, kniha se i přes to dobře čte. Je vidět, že Rothfuss psát umí a příběh, ač neoriginální je celkem svižný a nenudí.

Olivie12
18. dubna

Jedna z nejlepších fantasy knih, které jsem četla. Nejspíš bych ji na žebříčku dala hned za Harryho Pottera. Velmi čtivě psané, zajímavý svět. Nicméně určitě není pro všechny. Je to příběh jednoho hrdiny. Žádné velké bitvy, politika, postupné umírání hlavních postav, atd. Je to prostě pohodový a zároveň napínavý příběh z fantasy světa. Takže bych ji doporučila těm, kteří by si nejradši znovu poprvé přečetli Harryho Pottera, nebo třeba Naslouchače, aniž by věděli, jak to dopadne :)

Rudla333
13. dubna

Největší zklamání na jaké jsem ve fantasy žánru narazil za hodně dlouhou dobu.

Je to ale asi moje chyba. Věděl jsem, že tato série je všeobecně hodně vychvalovaná a že je přirovnávána například k Písni ledu a ohně, jejíž autor George R. R. Martin ji několikrát doporučil svým čtenářům. I kvůli tloušťce knih jsem tak věřil, že se jedná o komplikovaný příběh se zajímavými originálními postavami, drsným světem, mnoha nečekanými zvraty a tak dále a tak dále.

Bohužel, měl jsem se lépe informovat, protože jsem tvrdě narazil. Přirovnání k Písni ledu a ohně či jiným "temnějším" fantasy sériím tady vůbec není na místě. Jedná se o typický příběh jednoho hrdiny, který všechno umí nejlépe a svět je k němu hrozně krutý, ale on se z toho nakonec vždycky nějak dostane a pak prožívá další dobrodružství. První polovina alá Oliver Twist mě ještě vcelku bavila, protože ačkoliv byl příběh dost jednoduchý a nebyl ničím výjimečný, aspoň byl pořád v pohybu. Druhá polovina na Univerzitě se ale vyloženě táhla a nedokázala udržet mou pozornost. Nebylo to vysloveně špatné, ale tohle zkrátka už nějakou dobu není to, co si od tak chválené fantasy série slibuji.

Co mi ale vyloženě vadí je koncept knihy, který ji vlastně od začátku spoileruje. S tím že to Kvothe vypráví a má k tomu v přítomnosti průpovídky, čtenář nejenom ví, že Kvothe ze všeho vyvázne, ale často má spoustu kapitol vysloveně dopředu vyzrazených. To pak ubírá na napětí a mém zájmu o příběh.

Jak jsem ale již několikrát zmínil, kniha určitě není obecně špatná, jen to bohužel není nic pro mě. Jinak si ale myslím, že se objektivně dá říct, že je to poměrně příjemné poctění pro fanoušky knížek typu Harry Potter.

Pochválil bych i opravdu hodně čtivý a příjemný styl psaní - ačkoliv mě kniha moc nebavila, stránky se otáčely úplně sami a prolétl jsem ji za dva dny. A moc se mi líbil i zajímavě, až učebnicově popsaný systém magie.

Za mě tedy 3*, bohužel asi nejsem cílovým čtenářem této série. Druhému dílu ale stejně šanci dám, to bych zase nebyl já.

veronica 01
12. dubna

Nenechte se odradit pomalejším rozjezdem, to nejlepší přijde až po několika desítkách stran! Kniha mě moc bavila, ale přišlo mi zvláštní, že jsem tu nenašla ani jednu postavu, které bych vyloženě fandila. Při čtení jsem si připadala spíš jako tichá pozorovatelka, která čeká co se stane, ale nijak postavy nesoudí a nenechává se dějem tolik strhnout. Pokud si správně pamatuji, tak se mi tohle u žádné jiné knihy ještě nestalo. Nicméně, kniha se čte nádherně a jakoby lehce. Ještě bych dodala, že některá období Kvothova života jsou na můj vkus popsána až moc rozvlekle (např. jeho život v Tarbeanu nebo různé cestování z místa na místo - hlavně ke konci).

lvcx
24. března

Asi budu spíš v menšině, když napíšu, že mě Kvothe nijak zvlášť neokouzlil - až příliš nápadně se podobá typické Mary Sue. Geniální dítě, které si pamatuje vše napoprvé a sám od sebe pochopí každou záludnost, co mu život podstrčí. Díky množství lidí, kteří putovali s jejich společností, ví úplně všechno. Dobře si uvědomuje svou výjimečnost a neváhá ji drze podstrkoval ostatním (zvláště mistrům). Díky hbitému jazyku se mu úspěšně daří vybruslit z většiny problémů, do kterých se namočí. Je pohledný a okouzlující a ačkoliv to s ženami vůbec neumí, hned mu každá padne k nohám. A nějaké záporné vlastnosti? ...zbrklost. (Kdo by to byl čekal.) Ale i přesto, že jde o příběh Kvotheho života, se mi kniha líbila. Bavil mě Bast, bavila mě Univerzita, bavili mě Čandríni a legendy a sympatie a celý barvitý svět, který se autorovi povedlo vytvořit. Bavila mě i Kvothova dobrodružství, i když on sám mi občas hrozně lezl na nervy. Kniha se četla krásně, děj ubíhal příjemným tempem a nejednou jsem se při čtení zapomněla dlouho do noci. Celkový dojem je tedy veskrze pozitivní. Škoda, že nefunguje knihovna, hned bych si běžela pro druhý díl...

Mornau
16. března

Kniha mne nebavila ... měla jsem co dělat abych ji vůbec dočetla (četla jsem ji 4 měsíce!).
Ač mám i další díly ... vůbec nevím zda je budu číst.

Gracian1964
10. března

Kdesi som čítal, vraj je to dobrá kniha. Konotácia ma zaujala, nuž som si ju zohnal a prečítal. Výborne napísané, kvalitne, skvelý príbeh. Prečítal som to veľmi rýchlo. Takže je to pravda. Som spokojný. Teraz mi ostáva zháňať druhý diel. No, bolo mi to treba?

Mabie
17. února

Čekala jsem, že to bude dobré ...a bylo. Hodně dobré.
Hlavní hrdina je sympaťák, talentovaný muzikant, chytrý jako opice, ale tak trochu neřízená střela. Jeho putování životem je hodně zamotané, ale fandila jsem mu celou dobu. Velice pěkně a do široka rozprostřený příběh mě opravdu chytil.
To co mě štve je, že podobně jako v případě Písně ledu a ohně je dokončení série v nedohlednu.

Kamys
05. února

Jedna z knih, které snad nejde vůbec nic vytknout. Kromě toho, že série je zatím nedokončená (jak někdo někde vtipně poznamenal, "Chtěl jsem nějak vyplnit čas při čekání na dokončení Game of Thrones, tak jsem začal číst Kroniku královraha, a hádejte co?"), takže teď nevím, jestli mám co nejdřív otevřít druhý díl, nebo se uklidnit a trochu si to dávkovat, protože se ještě načekáme.

Chvílemi si připadáte jako po boku Zaklínače, chvílemi jako v Bradavicích, ale není to žádná napodobenina, to teda ne. Tenhle svět má svoje zákonitosti (a na klasické postavy fantasy jako jsou elfové, trpaslíci... rovnou zapomeňte). Podstatné je, že hlavní hrdina Kvothe je ve všech zatáčkách svého příběhu otevřený, lidský, chybující, střídá štěstí a smůlu, a tím pádem je maximálně uvěřitelný. Trochu otravně přechytralý, což ale kompenzuje svojí zbrklostí, takže se na něj nemůžete zlobit, že mu všechno jde, protože si to obratem stejně pokazí. Kvothův život v Tarbeanu připomíná Dickensovský Londýn.
Některé čtenáře zřejmě úplně netěší, že místo akčních scén si častěji přečtou o emocích, které Kvothe prožívá a že místo rychlého postupu děje zůstává po prvním díle většina podstaty pořád utajena. Mně osobně to tak vyhovuje.

Kopta
04. února

Jméno větru se objevilo velmi nečekaně. Velmi příjemným způsobem, kdy se člověk dozví, že jde "jakoby" o novou Píseň ledu a ohně, ale svou, originální a jinak udělanou. Svou. A navíc z toho bude seriál. Byl jsem natěšený, co si budeme. A příběh sám o sobě není zlý. Jasně, musíme se probrat přes hodně zvláštní úvod, kde se seznamujeme s postavami, kde zjistíme, že z těch 15 nakonec budou důležité jenom 2 nebo 3. Pak se tedy vydáme tam kam chceme, tam nás zase pro změnu čeká seznámení s dalšími X postavami, se kterými se stane to, co se s nimi stane, jasné. Takže zase lehce zabitá část. Ale hej, stejně jako o všech knížek od Martina, se to dokáže číst hrozně rychle, a když autor dá, tak i příjemně. Pak tedy přijde konečně milovaná Univerzita. Na ní však dojde k zajímavému faktu, že to, co by vypadalo jako největší nuda byla z knihy asi největší zábava. Proto jsem si střed asi nejvíce užil. Jenže pak to bohužel jde dolů ze srázu. Příběh se totiž začne točit v nějaké smyčce toho, že hlavní hrdina se snaží nalézt nějaké otázky na odpovědi, co může znít jako super motivace pro něj. Pro mě je tam ale motivace skoro nulová, jelikož mě ty odpovědi jednoduše nezajímají. Protože Rothfuss má jednu neuvěřitelnou slabinu ve svém příběhu, na kterou jsem hlavně trpěl skoro celých posledních 200 stran a to, že jeho vývoj příběhu není ve výsledku nic důležitý. Kniha má neuvěřitelný přehršel kapitol, které jenom zaplňují děj, aby se neřeklo a dělají knihu tlustší, ale ony vám vlastně nic neřeknou. K čemu nám je Kvotheho neustále snažení se o dívku a její nahánění přes desetinu odhalení mapy příběhu na 600 stránkách? Jeho neustálé bojování o to, zda může nebo nemůže drnkat na loutnu a podobně? Jeho lezení za kanálovou kamarádkou? Jeho zadlužení, univerzitní trampoty a nepřátelství jsou v celku logické, a proto mě drží a baví celou knihu. jenže potom se v tom začnou motat divno-draci, lidi, kteří měli tak nezáživnou linku, že když se pak kolem nich začne točit dalších 50 stran, tak nevím proč a kvůli čemu. Jasně, je to moje chyba. Ale je to moje chyba za přispění toho, že se z mého subjektivního úhlu pohledu se v půlce knihy vlastně nic neděje. A to je dost smutné. Nechci to srovnávat s GoT už z principu, že to stále jsou dvě rozdílné knihy, ale když to vezmu obecně, tak Martin měl kouzlo v tom, že v každé kapitole z každé z postav se něco dělo pod nějakým záměrem. A těch pár stránek, kde třeba se někoho ptali na kraviny jste přetrpěli, protože ta kniha byla skvěle napsaná. Zde se prodíráme příběhem, který je někdy už zábavná asi jako poslouchat Andreje Babiše dva roky v kuse, že je vyvolený, bezúhonný a čistý jako hovno spadnuté z nebe. Posledních asi 200 stran už opravdu dočítám s lehkým odstupem a posledních pár kapitol skoro s odporem. Je mi jasné, že o něčem další dvě knihy na více jak 500 stran být musí, ale samo o sobě je vtipné, že z toho Kvotheho úvodu, co vše dokázal, tak v první knize je zmíněna jen jedna věc. A to mi přijde spíše jako pěkně drzá loupež než jako nálada na to si přečíst další knihy. Což je taky škoda, jelikož jsem hned počítal s tím, že se vrhnu rychle na druhou a zatím poslední knihu, ale poté, co jsem zde byl spokojen a pak jsem spadl tvrdě na hubu, budu spíše rád, když najdu sílu se jenom podívat na připravovaný seriál. Za mě neuvěřitelná škoda.

Afrodedek
23. ledna

Absolutně skvělé fantasy, ale rozhodně ho nedoporučuji číst!!! Proč??? No protože je to s autorem podobné jako s jeho kolegou, co napsal Píseň ledu a ohně (Hra o trůny v seriálové podobě). Poslední vydaný díl Strach moudrého muže totiž vyšel v roce 2012 a od té doby se o dalším dílu jen mluví. Vzhledem k tomu, že je to už 8 let, tak se bojím, že další knížka série už nevyjde (tak jako u George R. R. Martina). Tak asi takhle :-(

vikyna9
16.12.2019

Prostě a jednoduše... Asi jsem narušená, protože normálně takové knihy nečtu, ale mě se Kvothuv příběh líbil. Příjemný útěk z reality.

NikNik
25.11.2019

Kniha se mi líbila, i když jsem od ní neměla žádné očekávání. Některé pasáže knihy jsou velice poutavě napsané, jiné mi přišly zdlouhavé. Převažovaly ty poutavé.

Olivie12
24.11.2019

Asi jedno z nejlepších fantasy, které jsem kdy četla. Skvělý příběh :)

Trijan
06.11.2019

Velmi zdařilé dílo ze světě fantasy. Doslova jsem knihu hltal :-) autorův osobitý styl psaní a popisování věcí, pocitů, dění, mě zaujal hned od samého začátku a řadím ho k mým oblíbencům. Jestli váháte nad tím, jestli si knihu Jméno větru přečíst, tak vám radím, neváhejte, rozhodně za to stojí.

Anjin
02.11.2019

Co určitě nelze autorovi upřít, tak to je mistrovství slova. Opravdu, je to neobyčejně čtivé, lehké, čtení jde samo od sebe. A vtáhne do děje. (Nemenší poklonu si tedy zaslouží překladatel.)

V čem je tedy problém? Právě že v tom, že když jste uprostřed té skvělé jízdy, začnete mít pocit, že kloužete tak trochu po povrchu. Možná skutečné Rothfussovo mistrovství tkví v tom, napsat knihu (knihy), kde se v podstatě nic nestane. To je samozřejmě trochu nadsázka, ale skutečně, děj se ponejvíce hýbe na začátku a k závěru. Někde mezi tím si člověk říká: O co tu vlastně jde?

To je ještě posíleno tím, že čtenář vlastně všechno vidí skrze hlavní postavu. Což samozřejmě vede k silné identifikaci s ní, bohužel, alespoň pro mě, je Kvothe hrdina samolibý a sebestředný. I jeho "slabší chvíle" tady vlastně slouží k ukázání toho, jak velkým je. Přitom, mám pocit, že v klíčových okamžicích prostě zasáhl nějaký osud, který ho popostrčil, není to důsledkem jeho mimořádných schopností.

S tím souvisí i to, že zákonitě ohledně všech a všeho ostatního se dosti klouže po povrchu. Nečekejte drobnohled postav a prostředí, jako u některých jiných fantasy. Tady většinou slouží jenom jako stafáž hlavnímu hrdinovi a i u těch, kde by se to přímo nabízelo, se toho o nich příliš nedozvíme, protože buď jsou to postavy mimořádně "tajemné" (že, Denno) nebo tak trochu blázni (zdravím mistra Jmenovače).

Chvílemi ta kniha velice baví, chvílemi jsem měl chuť ji zahodit, a udržel jsem se pouze silou vůle. Pokud dám šanci druhému dílu, tak za nějakou dobu. To vše s vědomím, že zase tak špatná není. Přinejmenším po stylové stránce. Na druhé straně, zcela určitě je přeceňovaná...

mYrec
27.10.2019odpad!

Obsoludne nudná a nezaujímavá kniha

Rudla333
23.10.2019

Největší zklamání na jaké jsem ve fantasy žánru narazil za hodně dlouhou dobu.

Je to ale asi moje chyba. Věděl jsem, že tato série je všeobecně hodně vychvalovaná a že je přirovnávána například k Písni ledu a ohně, jejíž autor George R. R. Martin ji několikrát doporučil svým čtenářům. I kvůli tloušťce knih jsem tak věřil, že se jedná o komplikovaný příběh se zajímavými originálními postavami, drsným světem, mnoha nečekanými zvraty a tak dále a tak dále.

Bohužel, měl jsem se lépe informovat, protože jsem tvrdě narazil. Přirovnání k Písni ledu a ohně či jiným "temnějším" fantasy sériím tady vůbec není na místě. Jedná se o typický příběh jednoho hrdiny, který všechno umí nejlépe a svět je k němu hrozně krutý, ale on se z toho nakonec vždycky nějak dostane a pak prožívá další dobrodružství. První polovina alá Oliver Twist mě ještě vcelku bavila, protože ačkoliv byl příběh dost jednoduchý a nebyl ničím výjimečný, aspoň byl pořád v pohybu. Druhá polovina na Univerzitě se ale vyloženě táhla a nedokázala udržet mou pozornost. Nebylo to vysloveně špatné, ale tohle zkrátka už nějakou dobu není to, co si od tak chválené fantasy série slibuji.

Co mi ale vyloženě vadí je koncept knihy, který ji vlastně od začátku spoileruje. S tím že to Kvothe vypráví a má k tomu v přítomnosti průpovídky, čtenář nejenom ví, že Kvothe ze všeho vyvázne, ale často má spoustu kapitol vysloveně dopředu vyzrazených. To pak ubírá na napětí a mém zájmu o příběh.

Jak jsem ale již několikrát zmínil, kniha určitě není obecně špatná, jen to bohužel není nic pro mě. Jinak si ale myslím, že se objektivně dá říct, že je to poměrně příjemné poctění pro fanoušky knížek typu Harry Potter.

Pochválil bych i opravdu hodně čtivý a příjemný styl psaní - ačkoliv mě kniha moc nebavila, stránky se otáčely úplně sami a prolétl jsem ji za dva dny. A moc se mi líbil i zajímavě, až učebnicově popsaný systém magie.

Za mě tedy 3*, bohužel asi nejsem cílovým čtenářem této série. Druhému dílu ale stejně šanci dám, to bych zase nebyl já.

parxel
17.10.2019

Na Jméno větru jsem byl moc zvědavý. O knize jsem věděl pouze to, že má dobré reference, ale jinak nic víc. A musím říct, že i přes poměrně pomalé tempo se mi příběh Kvotha moc líbil.

Od prvních stran je totiž poznat, že styl Patricka Rothfusse je velmi barvitý a moc pěkný. Současně Kvoth není žádnou typickou černobílou fantasy postavou, ale prostě člověk z masa a kostí, který má své kladné i záporné vlastnosti. A život se s ním prostě moc napárá, ale jako správný hrdina si umí poradit.

Co mi na knize naopak nesedělo byl poněkud ukvapený závěr. Přišlo mi totiž, že autor skvěle rozpracoval prostředí na univerzitě a pak najednou rychle přesunul děj jinam. A to mi moc nesedlo. Čekal jsem mnohem větší vygradování příběhu někde jinde.

Nicméně to je pouze malé mínus, které neubírá nic na kladném hodnocení knihy jako celku. Těším se na druhý díl a jenom bych si přál, aby to nebyla taková bichle. Kdo se s tím má sakra tahat v báglu! Dávám plný počet hvězd.

Jordyz
15.10.2019

Musím se připojit k názorům, že na tolik stran je tam málo děje, ALE vůbec mi to nevadilo. Příběh krásně plynul, vůbec se mi od něj nechtělo odcházet. Těším se na další díl!

Steew
07.09.2019

Tak tohle jsem nečekal. Vyprávění Kvotha mne zcela pohltilo. Naprosto chápu některé výtky, že se tam nic neděje a podobně. Mě to ale sakra bavilo a mučí mě představa, že den třetí stále není napsaný a jestli vůbec někdy bude.

Co k tomu dodat. Čte se to velice svižně, dle mého je vyprávění poutavé, postavy zajímavé, okolí fascinující. Není moc informací? Vždyť informací máte dost, stačí použít představivost.

Mimochodem, Denna a Fela... Mhmmmm

Nel.K.
04.09.2019

Parádně jsem se bavila! Dlouho jsem nebyla tak začtená do knihy, jako do této a každý den jsem se těšila, až se vrátím z práce ke Kvothemu. V Kvotheho světě nechybí kouzla, záporáci, láska, hudba, překvapení a mnoho dalšího.
Taky se mi líbila část, kdy se jako malý stal sirotkem a potýkal se s chudobou a existenciálními problémy. Kdyby tam podobné části nebyly, byl by asi s tím svým vším nadáním až příliš velký lucker.
Dnes už na mě čeká další díl a já se moc těším, kolik dalších dobrodružství, prekérních situací a pletek s Ambrosem ještě zažije.. Jo a taky pořád čekám, na jakém místě činu zapomene tu svoji personalizovanou sympatickou lampu, z té prostě čouhá průser :).

Alex.Barunka
30.08.2019

Uffff, tohle bylo velké překvapení, protože jsem ani na minutu nepředpokládala, že by se mi to mohlo nelíbit. A ano, beru v potaz, že si autor pouze připravoval půdu pro druhý díl. Ale 640 stránkový prolog je ... no hromada stran, hromada papíru a hromada písmenek. Popravdě je kniha psána opravdu nádherným jazykem a autor si dává neskutečně záležet na psychologii hlavního hrdiny, ale to je tak vše, na co se zaměřuje.

Části, které se vypravují v mezičase jsou mnohdy zajímavější než nudná místa, které si uzurpuje pobyt na Univerzitě. Příběh, kniha, postavy, je krásné, když se tyto aspekty nechají hezky vyzrát. Ale s přítomností akčnějších momentů nebo zajímavějšího děje si to neodporuje. Ano říkám zajímavějšího děje, protože zde se skoro nic nedělo, což je velký paradox. Bylo to, jako by čtenář pořád čekal na něco, co bylo skoro za rohem, jen si teda nejsem jistá za kterým. A to, co mělo být zřejmě velké, bylo nakonec malé, klidné, stereotypní a monotónní.

Druhý problém? Svět! V knize tak rozsáhlé je minimum informací o světě zkrátka mrhání potenciálem. Tento svět je omezen jen na nejzákladnější informace a dvě úplná místa, jinak prostě nic. Bohužel je to svět srovnatelný s úrovní YA knih. Chtělo toho prostě víc, a pevně doufám, že to má autor všechno ještě v rukávu.

Takže jak říkám, nádherný, výživný styl psaní, za který bych autorovi klidně dala pět z pěti, naneštěstí pro něj to prostě nejde. A je to velká škoda, protože ta stavba hlavní postavy je náramná a hrát umí i na city. Dvojku si rozhodně přečtu, tak ať za to stojí.

replix
23.08.2019

Po dlouhé době po přečtení jsem se podíval na komentáře zdejších čtenářů. Po pravdě řečeno, jsem trošku zděšen. Kniha nemá spád, nemá zajímavý svět, nemá ani pořádný příběh. V dnešní době přiblblých young adult pro náctileté je to možná něco neokoukaného, ale kvalitativně je to vážně hluboko pod průměrem fantasy. Přečetl jsem i druhý díl, doufajíc, že se začne něco dít a že se konečně dostaví i příběh, ale nestalo se. Slaboučké a ve srovnání s desítkami fantasy, co jsem četl je to neskutečně plytký brak. K tomuhle se opravdu nikdy nevrátím a rozhodně nikomu nemohu doporučit. Za doporučení tohodle bych pravděpodobně přišel o pár přátel.

Yokolobuna
14.08.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "3. Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj"

Konečně. Konečně něco splnilo velká očekávání a to do písmenka. Jméno větru je krásně napsaná fantasy kniha a Rothfuss zde sází slova tak jako jeho hrdina Kvothe vybrnkává své tóny loutnu – dokonale.

Jméno větru je bravurní koncert slov, které do vět Rothfuss řetězí s pečlivostí švýcarských hodinářů. Tady skutečně nic nepůsobí jako výplň, zbytečně ani nemístně.

Zpětně vyprávěný příběh není v první knize vyloženě epický, o to více však vyniklo autorovo umění (je až k neuvěření, že ho s textem na mnoha místech posílali k šípku). Velkou pochvalu si zaslouží i citlivý překlad Jany Rečkové (R.I.P. :(), které jsem jinak jakožto autorce bohužel příliš na chuť nepřišel.

Kvothe je prvotřídní hrdina, jež v zapadlém hostinci U pocestného kamene postupně poodkrývá své kostlivce ze skříně. Jméno větru však přetéká dalšími nezapomenutelnými postavami. Ať už jde o zdánlivě pomateného mistra jmenovače Elodina, bodrého mistra řemesel Kilvina, lichvářka Devi či rivala Ambrose, vždy jde o charaktery, které díky autorovu mistrovství na stránkách knih ožívají. Místy mne malinko štvala akorát Denna, ale i ta je spíše komplikovaná než špatně napsaná a Kvothova poloslepá láska k ní je vlastně až bolestně reálná.

Z Jména větru je cítit, že jde o jakýsi odrazový můstek pro epičtější dobrodružství. Civilnější přístup a poklidnější tempo vyprávění, jsou však aspekty jedinečného kouzla prvního dne Kroniky Královraha.

Mohl bych tu o Jménu větru básnit dál. Rozplývat se nad jedinečným a promyšleným systémem magie, vyzdvihovat obsažená témata, chválit autorův popis draka obecného, nebo velebit lehkost, s jakou se autor vyhnul většině klišé, ale tohle by si měl každý fanoušek fantastické literatury zažít sám!

Kniha byla fantastickým dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji.

Zkráceně? Úžasný úvod fantastického příběhu, ve kterém je každá z cca 650 stran svébytným zážitkem. Jednoduše kniha, která je zde i při svých 93 % pořád podhodnocená.

Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: plných 100 %

mitsucz
02.08.2019

Skvěle odvyprávěný příběh, přišlo mi, že děj postupně ztrácel tempo, ale i tak je to jasných 5* Jsem zvědav na pokračování, spousta otázek zůstalo nezodpovězených.

Polinius
24.07.2019

První díl této ságy je prostě skvělé čtení, každý miluje knihy o knihovnách a o školách, protože jsme tak trochu šprti ačkoliv jsme třeba domů nosili samé pětky.
Druhý díl o 1000 stranách jsem prostě už ale vzdal. :(

TomTomis
15.07.2019

Po prvních 70 stranách jsem knihu odložil. Když jsem se k ní vrátil, musel jsem si je přečíst znovu, abych se orientoval. Opravdu velmi pozvolné vyprávění, dějových akcí není zase tolik, ale kniha i tak má svoje kouzlo. Do toho se dozvídáme něco o pohádkách, co pohádky moc nejsou a o magii, která působí tak zvláštně. Tedy ten kronikář musel umět psát sakra rychle, i když psal něčím jako těsnopisem:) Do dalšího dílu se pustím až někdy později, když jsem ho po čase vytáhl z knihovny a viděl, že je ještě tlustší, tak mě to trochu odradilo. Neví někdo, zda se sága chystá ku svému konci, nebo je spisovatel druhý G.R.R. Martin? :) (No koukám, že je aspoň o dost mladší:)))

*Pájuše*
16.06.2019

Úžasné. Jedinečný vypravěčský styl. Nechybí tomu spád - někdy kniha utíká mílovými kroky, jindy se děj sotva vleče. Rothfuss Vás ale chytne za srdce, stáhne Vás hluboko do svého příběhu, dokud Vás nevyplivne na jeho konci totálně bez dechu! Je to diamant mezi světovou literaturou.

Skawin
04.06.2019

Krásně zpracovaný fantasy román trochu připomínající Hraničářova učně.

casoprostor
02.06.2019

Doživotní láska. Rothfussův styl je nezapomenutelný, a děj Vás chytne a nepustí. Doporučuju.

LadinSt
28.05.2019

Některé části jsou na 5* některé jsou spíš dost slabé. Celkově to není špatné, ale zdejší hodnocení mi přijde přestřelené, zas takové veledílo to není.

pafčaodřeky
28.05.2019

Dostala jsem tip od důvěryhodného jedince, že tohle je do-ko-na-lá fantazy trilogie.
Je.
Až na to, že není dokončená.
A čeká se .... první díl vyšel 2007, druhý 2012 a sakra, žádné zprávy o třetím.
Takže ano, doporučuji, ale čtěte, až budou všechny díly, ušetříte si okousané nehty a brouka v hlavě.

ziriant
08.05.2019

Ač objem není zárukou kvality, mám ráda, když je knihu za co chytit. A mám také ráda, když hned první stránka knihy přivábí a příběh vás v podstatě nepustí až do konce, krom skromných přestávek na jídlo či spánek. Ráda si s knihou zalezu za deštivého víkendu do postele a v útulných kulisách šustivých kapek na okenní římse, kdy je vše ostatní v útlumu, jen čtu, čtu a čtu. Jméno větru je učebnicovým příkladem pro všechny tyto situace. Přečteno za dva dny, v naprostém pohlcení, uchvácení, zamilování, okouzlení a ve stavu mnoha dalších synonymních vyjádření. K této knize bych se nedostala, kdyby nezasáhla prozřetelnost náhody, proto musím poděkovat za jedno z nejlepších doporučení, kterých se mi kdy ke knihám dostalo. Ano, sice zde spatřuji v mírných záblescích kousky inspirací či asociací s takovými díly jako je např. Harry Potter nebo Eragon, ale to jen v nepatrném a statisticky bezvýznamném procentu. Jinak je Jméno větru originálem po stránce příběhu i jazyka. A to je něco, co bych chtěla vyzdvihnout a ocenit. Jazyk, opravdu bohatý, netypicky na tento žánr, a s jazykem související i jakýsi hudební, potažmo celkově poetický a tvořivý cit, zdaleka nad rámec klasických fantasy knih a přesahující navíc i Fantazii jako takovou. Zvědavost lační po dalším díle a básník uvnitř po dalších pokrmech pro nasycení představivosti. Pokud jde o nadšence fantasy, doporučuji bez výhrad (a doporučuji samozřejmě i komukoli jinému). V tomto žánru bych jistě zařadila mezi svých top 5.

HANNDY
01.05.2019

je o prostě boziiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii a mega propracované

Majkrofon
07.04.2019

Povedal by som až, že melódiu, ktorú táto kniha vydáva by ste priam mohli počuť. Veľmi originálne a prijemne čítanie pre všetkých fanúšikov fantasy.

pink_unicorn
28.02.2019

Tohle si prostě chcete přečíst, když milujete fantasy...
Jen škoda, že není sága dopsaná.

Clerien
18.02.2019

Tuto knížku jsem již několikrát držela v ruce, ale protože nerada začínám ságy, pokaždé jsem ji vrátila o regálu. Povzbuzena doporučením jedné ze svých kolegyň jsem si ji nakonec nechala dát pod stromeček. Dobře jsem udělala, rozšířila jsem tak řadu svých oblíbených autorů. Je to bichle, ale čte se sama. Přestože není nabitá akcí, neustále vás nutí pokračovat dál a dál, i když už klesají víčka. Postavy jsou zajímavé a čtenářově srdci blízké, tajemství lákavá i děsivá, zbožňuji styl, jakým autor píše. Čtení samo o sobě je potěšení, mám ráda, když je text poskládán tak, že slova hladce plynou, když v sobě má jistou, ne však nudnou, poetičnost. Chválu si zaslouží určitě i překladatel. Před chviličkou jsem knížku dočetla a těším se na zítřek, na druhý díl. Rozhodně doporučuji.

shadowundead
03.02.2019

Perfektně napsaná fantasy kniha.

Affares
25.01.2019

Takže... Takže... Kniha je pro mne velké překvapení a musím říct, že příběh se čte moc pěkně. Neustále Vás má čím překvapit, dychtíte se dozvědět jak se hlavní postavě daří, co se mu stane dále. Kvalita a propracovanost světa je dokonalá. Nečekejte epické bitvy jako v Pánu prstenů ale kvalitou bych to dal na stejnou úroveň. Kdo po této knize sáhne, nemůže být zklamán. Více se rozepíšu u hodnocení druhého dílu

Atlantis
22.01.2019

Jedno se musí autorovi nechat - nikde nám nepíše, že půjde o dechberoucí fantasy epických rozměrů. Takže jestli čekáte mocné kouzelné amulety, nesmrtelné draky, boj o záchranu světa (stejně jako já), rychle tuto představu opusťte a hned se vám bude Jméno větru číst lépe.
Víceméně celá kniha je o studentu univerzity, který se snaží vydělat na školné. Zní to možná hloupě, ale v Rothfussově "kouzelném" světě je toho prozatím tolik k prozkoumání, že to funguje i bez nějakých bitev a intrik, jak je poslední dobou v podobných fantasy ságách zvykem.
Kdyby někdo řekl, že je Jméno větru nudná kniha, nehádal bych se s ním. Děj se opravdu nikam příliš nežene a čím dríve na tato pravidla přistoupíte, tím budete spokojenější.
Osobně mi chyběl nějaký výraznější moment, pomocí kterého bych si tuto knihu pamatoval i za několik let. To ni ale nemění na tom, že do dalšího dílu se pustím rád.

january
07.01.2019

Kniha měla výborné pasáže a nechci rozepisovat to, co už je tu v komentářích několikrát - je to takový méně chytlavý Harry Potter. Nicméně, kniha měla i slabší pasáže - pro mě natolik slabé, že jsem knihu dokonce dvakrát odložila (jsou to přesně ty pasáže, co zmiňuje Eslem). Poprvé jsem se k ní zase vrátila a začetla se s chutí, nicméně v druhé části, kde začíná bláblá červená knihovna jsem ji odložila nadobro.

JP
05.01.2019

Na to, jak moc mě to bavilo, mi čtení téhle knihy trvalo opravdu dlouho (dost podobně jsem to měl s Trevanianovým Šibumi). Tuhle literaturu ocení především tvořivci – spisovatelé, básníci, překladatelé, editoři, zkrátka ti, co rozpoznají materiál, do kterého bylo vloženo opravdu hodně času, energie, talentu a má Vás neustále čím překvapovat (jak Patrick sám řekl, jsou věci, co nepochopíte, dokud nepřečtete tyhle knihy desetkrát a postupně neodemknete vzájemné spojitosti, mezi první, druhou a eventuelně i třetí částí), protože se značně odlišuje od většiny současné produkce a těžko říct, kolik let strávil Rothfuss psaním a stále tráví, snad to jsou dvě dekády. Negativní komentáře, ať už mimo tenhle server, nebo tady, mi dávají vzpomenout na Stanislawa Lema a jeho "Než jsem objevil internet, nevěděl jsem, že je na Světě tolik idiotů." Nejde o fakt, že se kniha nelíbí, to je ok, jde o to, že důvody a argumenty jsou jak vycucané z prstu, nemají absolutně žádné opodstatnění, jako někdo, kdo nedokáže sám vymyslet argument a tak jen opakuje to, co mu řeknete "O čem to mluvíš?" "O čem to TY mluvíš?". Trochu za to může i hype, kterej tuhle sérii obklopuje. Jméno větru je ale bezesporu jedna z nejlepších fantasy za enormně dlouhou dobu... chápe žánr a jak s ním pracovat a nad to ještě chytře a komplexně odkazuje a propojuje a vrství, kapitolu po kapitole, příběh, jeden příběh, který ani není příliš komplexní sám o sobě, ale je napsán s řemeslnou zručností a úskočnou hbitostí nezodpovězených otázek. Sám Rothfuss při svých přednáškách trochu rozvedl něco málo okolo a sám přiznal, jako profesor angličtiny, že by nechtěl knihy překládat, sám říká, že jeho práce je tak silně spjatá a vystavená na jazyku, že vlastně překlad, znamená knihu zničit (a i přesto se snaží překladatelům vycházet vstříc a pomáhat, jak jen může) – ale je to vlastně úplně něco jiného (a s tímhle argumentem bohužel souhlasím). A vzhledem k tomu jak moc na čas si dává Rothfuss se závěrečným dílem, má tahle série ještě stále potenciál na to završit, uzavřít a udělat slušnej gangbang. A můžu říct, že jsem četl daleko víc hardcore literatury, dlouho jsem na fantasy zanevřel a říkám vám stejně, Kronika královraha si zasluhuje všechnu pozornost, jaké se jí dostává, už jen pro formální um Patricka Rothfusse a celou tu výstavbu jeho románu, kapitolu za kapitolou. Neviděl jsem dlouho někoho napsat něco takhle dobře, takhle lišácky. Některé výhrady vůči knize, vlastně většina, se dost často dotýkají Kvotheho postavy (nebo způsobu, jakým se příběh ubírá), že mu vše prochází, že je stalker / creepy / weirdo (k tomuhle bych rád odbočil a uvedl komentář, který jsem musel napsat u video recenze, kde si jeden čtenář stěžoval, že Kvothe je vše výše uvedené, Kvothe je stalker, který neustále dolízá za Dennou, která je v podstatě šlapka a Kvothe ji nedokáže nechat být, kupuje jejím kunčaftům pití a ve své hlavě se vidí, že jí rozumí víc, než kdokoliv z nich bude, myslím si, že tenhle crush state je dost obvyklej v současnosti a přijde mi legrační, že někdo (asi příliš liberální fajnová osoba) dokáže tyhle drobnosti brát tak vážně, že kvůli tomu má problém se samotnou knihou (navíc uvedl i fakt, že Pat má divné sexuální narážky i na svým blogu a že jedinej gay v celé knize to okamžitě zkouší na patnáctiletýho Kvotheho a to hází na autora stín pro to, jak se dívá na gay komunitu). Ale na druhou stranu, já viděl Kubrickův 'Clockwork Orange', když mi bylo šest a od puberty jsem si užíval Bukowského i De Sada. Lidi jsou daleko úchylnější a divnější, než to, co dělá Kvothe, nebo Pat Rothfuss... navíc mi přijde, že Kvothe sám je především nezkušený a zdrženlivý, až stydlivý, pokud jde o tohle), někomu nesedí styl, jakým se děj ubírá a přiznávám, že i já jsem jednu část vyloženě protrpěl (Denna a drak obecný / Ambrose jako postava je neuvěřitelně skečovitý, šablonovitý, bully type). Nejsem fanda toho, když hrdinovi vše uměle prochází, ale Kvothe mě bavil... Patrick Rothfuss je zároveň tak trochu sadista a fabulátor, pokud jde o tenhle aspekt a vidím v něm hodně právě z Kvoteho, především ten "smartass" aspekt, navíc hrdina, který si musí neustále procházet takovou spoustou sraček (dokonce, pokud jsem to pochytil dobře, v jedné z řečí, znamené Kvotheho krycí jméno hostinského "neštěstí"). A pokud jde o psaní samotné... jak řekl, prostě mu to trvá, protože hodně přepisuje. Na rozdíl od většiny lidí nesdílím tu šílenou vlnu nenávisti vůči autorovi, který si dává tolik načas s publikací závěrečného dílu (ba naopak to nejen chápu, ale i vítám - když to bude). Ale moje podezření s tou prodlevou tak trochu visí i na faktu, že podle mě, proč psát, když můžete dělat workshopy, přednášky, když máte příjem ze svých projektů a můžete v klidu pařit a streamovat Zaklínače na twitchi a nemusíte se plně stresovat s deadlinem pro nějakou knihu a bandou uřvaných děcek, co chtějí poslední díl. Až to bude, tak to bude a když to nebude, tak to nebude. Sorry za vyčerpávající komentář, nikdo z něj není víc vyčerpanej, jak já. 8.5/10 (ani ne pro to, že by obsah byl tak dobrej, ale pro to, že Rothfuss má tak styl)

blowfish
18.12.2018

I přesto, že nejsem fanoušek fantasy, tuto knihu hodnotím kladně. Kdybych byla bývala mladší, nejspíše bych si ji oblíbila.

nefernefer
18.12.2018

Do téhle knížky jsem se pustila nejen na základě zdejších oslavných komentářů, ale také na základě poutavé anotace, které skutečně tleskám. Je to dokonalý reklamní trik. V prvním díle, který má úctyhodných 640 stran, se totiž téměř o ničem z toho, co anotace slibuje, nedočtete. :o) Ale kdyby se v ní psalo, že celá ta bichle je o malém klukovi, kterak se protlouká životem (něco mezi Oliverem Twistem a Harry Potterem), rozhodně by to nepůsobilo tak přitažlivě a možná bych se do ní ani nepustila, což by byla velká škoda. Je totiž opravdu moc krásná.

Bavil mě ten do nejmenších detailů propracovaný svět. Všechno je popsáno tak uvěřitelně, že vám to vůbec nepřijde jako fantasy. Od běžného života až po magii, která tady není nějaké mávání hůlkou a pronášení kouzelných formulí, ale skutečně obtížná vědecká disciplína. Směs přírodních věd a dokonalého umění ovládání vlastní mysli, které zvládnou skutečně jen vyvolení. Hlavní hrdina je abnormálně nadaný ve všech směrech. Za normálních okolností by to člověku asi za chvíli začalo jít na nervy, ale Kvothe je naštěstí dostatečně dětsky naivní, čestný, skromný, hrdý a tak dále, takže je celkem lehké mu to, jak je ve všem nejlepší, odpustit. Navíc se s ním život moc nemazlí a každou chvíli mu připraví nějakou tu horkou chvilku.

V prvním díle se tedy seznámíte s dětstvím velké legendy a tím, co předcházelo tomu, než se legendou stal. Nenechte se odradit počtem stran. Čte se to krásně hladce. A celou dobu jste prostřednictvím různých náznaků a nezodpovězených otázek udržováni v mírném napětí a zvědavosti, takže po dočtení určitě budete chtít sáhnout po druhém dílu, abyste zjistili odpovědi a konečně se dočetli něco o tom, co slibovala anotace prvního dílu. Já tedy rozhodně. :o)

M0rte
12.12.2018

Na zaklade hodnoceni jsem cekal daleko vic. Ctive, ale nezajimave a trochu tuctove, nemuzu si pomoct :-/

Ebeca
30.11.2018

Skvostná fantasy

Eslem
06.11.2018

Už dlouho jsem se nesetkala s tak přepálenou anotací. Po jazykové stránce je kniha napsaná/přeložená velmi zdařile (ovšem Kvothe, Kote a všechny jeho další varianty zní v češtině prostě hloupě), dějově by se však dala shrnout jako 200 stran úvodní kočovné nudy plus dalších zhruba 300 stran umělecky popsaného vzdychání nad nesympatickou dívkou, kterou se autor snaží obestřít hávem tajuplna. Snad to měla být parodie na dívčí YA trend, pro změnu s toužebně ukňouraným nesmělým mládencem, který se nikdy na nic nezmůže a zřejmě proto přitahuje každou vnadnou mladou ženu z okolí.
Občas dějem prosvitnou zajímavější okamžiky, převážně ze studia na univerzitě, ale na více než 600 stránkové stopáži je jich zoufale málo. Je mi jasné, že má autor všechno hezky promyšlené, od jmen věcí až po druhy ticha, a snaží se nás přesvědčit, že vata je cukrová a ať si ji vychutnáme, ale mě touto snahou na úkor děje prostě předávkoval.

postoran-CZ
15.10.2018

Moc pěkně zpracovaná fantasy. Ač teda dlouhá (to jsem ještě neměl v ruce druhý díl :) ), tak příběh pěkně odsýpá a čte se to svižně. Nicméně v některých místech mě hlavní hrdina (Kvothe) pěkně šte, protože se chová naprosto hloupě (nemyslím to jako kritiku knihy, pouze konstatuji). Rothfussův svět, postavy a atmosféra má rozhodně něco do sebe.

BernardBlack
13.10.2018

Je to už skoro 20.let co jsem četl fantasy co by mě tak uhranula, sejmula a zaujala (R.R.Martine ty víš:).
Jsem zcela okouzlen autorovým světem, slovem a fantazií.I když to sem tam chtělo prosekat (třeba les s drakem:), tak jde asi o nejlepší debut co jsem kdy četl a jsem v očekávání věcí, příběhů a jinotajů příštích...

Allysa1985
14.08.2018

Ano, tohle je fantasy podle mého gusta. Čirá radost ze čtení, všechny ingredience ve správném poměru. Jen teda zase ty nedopsané série... Mám z toho tik. Vždycky si říkám, že už NIKDY nezačnu číst, dokud autor nedopíše celou sérii a pak... hm.

busmil
29.07.2018

Výborné fantasy, i přes svoji rozsáhlost se čte velmi příjemně.

špulo
22.07.2018

Dalo by sa povedať, že je to taká fantasy parádička. Proste, všetky žánrové ingredience namiešané v správnom pomere...

NemmamSlov
10.06.2018

Prvy krat som tuto knihu cital ked som mal 18 a na to aka je hruba tak clovek po docitani by chcel este viac a viac. Pan Rothfuss presne vedel co chcem a to som aj dostal. Meno vetra je najlepsia fantasy kniha co som zatial cital a dufam, ze sa coskoro dostane do predaja aj 3. diel (The doors of stone), ktory fanusikovia tolko ocakavaju.

czpilar
04.06.2018

Dlouhá kniha, ale dobrá. Rozhodně stojí za přečtení. A překlad je taky vynikající.

Mirime13
21.05.2018

Knížku čtu už podruhé a byť se mi napoprvé zdála opravdu dobrá, teď se mi zdá ještě mnohem lepší. Příběh krásně plyne a český překlad je velkolepý. Opravdu se nemůžu od knížky odtrhnout. Ano knížka je velmi dlouhá, ale ani jedno slovo není navíc.

alekis
17.05.2018

Ač myšlenky mám zmatené,
přec čistší vody z pramene.
U Pocestného kamene,
tam dlí mé srdce zmámené...

Přemýšlím, jaké by to bylo asi,
pohladit zlehka rudé vlasy,
dotknout se tvého ramene..?

Leť, Větře, bouřným povětřím!
Kéž tvoje Jméno jednou zvím... :-)

Sallka
19.04.2018

Na úvod bych se přiznala, že jsem knihu nadhodnotila. Nechtěla jsem srazit hodnocení knize, kterou tu většina považuje za vrchol tvorby pana spisovatele a také mám ráda fantazii, o které to vlastně celé je, ale z trošku jiného soudku.
Hlavní postava Kvothe mi byl nesympatický a jeho přechytralé názory a už i samotná mluva mi vadily. Magii, která zde hraje velkou roli, jsem moc nepochopila a doteď nevím, co a jak k čemu bylo. Příběh měl hlavu i patu, ale ta omáčka okolo byla pro mě neúnosná.
Knihu jsem četla na doporučení kamarádky, která mi půjčila i druhý díl. Z obou je nadšená a četla je několikrát. Já jsem dvojku pouze držela v ruce a jenom ta představa času u ní stráveného...

krži
09.04.2018

Četl jsem jako dvě knihy a nějak jsem nepochopil to rozdělení - asi způsob, jak tahat z lidi peníze, co nebyl naštěstí můj případ. K dílu jako takovému. Za mě opravdu příjemná fantasy pohádka, která sice neměla tolik akce, kolik jsem čekal, ale ve finále mi to ani zase tak moc nevadilo. Pořád tak nějak čekám co se bude dít dál - autor chytře více otázek předložil, než zodpověděl, a proto se těším na další díl. I přes nějaké vnitřní výhrady, za tuto pohádkovou magii musím dát pět hvězd ;)

Apollka
23.03.2018

Jméno větru se mi líbilo hlavně díky originalitě hrdiny, který nepatří k morálně zatvrzelým hlavním postavám, které jako by měly jít nám, čtenářům, vzorem a kteří jsou tak typičtí pro ostatní knihy tohoto žánru. Kvothe je samozřejmě odlišný a to zaručuje příběhu originalitu a vedlo mě to k četbě. Všech 600 stran jsem tak přečetla velmi rychle a s nadšením.

moonell
19.03.2018

Dotkla se, zaryla.

Enthik
16.03.2018

Rozpláče i rozesměje. Když šel Kvothe poprvé na rohy, tak jsem se chechtal až mě břicho bolelo. Nádherný příběh o tom, jak se nadaný chlapec setkává s krutým světem.

_Sue_
04.03.2018

Patrick Rothfuss s Kvothem předvedli neuvěřitelné magické číslo, jež se snoubilo s břitkým bojovým tancem legendy, jež neumí nic a přesto paradoxně umí vše. Myslela jsem si, že po Harryho škole čar a kouzel v Bradavicích nebo po Snítkově Svatém Fraxu nebude existovat místo, kde bych natolik chtěla usednout do školní lavice... a ono je tady! Pojďme společně hledat jméno větru...

RyonMathrin
25.02.2018

Epochální. Jeden z důvodů, proč miluji fantasy je číst o nových, originálních a propracovaných světech. A tento mezi ně patří. Nebo spíš mezi ostatními světy vyniká. Co se týče magie, tak se jedná o zcela nejpropracovanější a nejdetailněji popsaný systém ze všech fantasy, které jsem zatím četl. Kouzlení je zde rozděleno na několik vědeckých disciplín (autor zjevně dost čerpá z vlastního civilního povolání profesora), člověk ovládající magii si musí umět spočítat, jak bude kouzlo náročné a ještě ho musí umět uskutečnit svou zručností a v neposlední řadě k tomu mít vycvičenou mysl.
Hrdina je sympatický a jako v mnoha příbězích musí projít velkými těžkostmi (sice poměrně běžná zápletka pro mnoho knih, ovšem perfektně napsáno, plno zvratů a strhujících momentů).
Je také velmi šikovný a oplývá od narození mnoha talenty (muzikanti si některé pasáže knihy zvlášť vychutnají).
Doporučuji všem. Pro příznivce fantastiky nutnost. Pro čtenáře, kteří s fantasy zatím moc nepřišli do styku, doporučuji dvojnásob.

Shinstria
18.02.2018

3 dny - tak dlouho jsem knížku četla. Jinými slovy - jsem se po ní vrhla, kdykoliv jsem měla chvíli času. Je to neuvěřitelně duchaplný příběh o nelehkém osudu a mladíkovi, který zatnul zuby a přežil. I když to nebylo nabyté akcí ani krvavé a bylo to "naivní", tak to bylo skvělé. Vlastně bez té naivity si to neumím představit. Přecejen to bylo o dítěti. Styl vyprávění byl skvělý a nemohla jsem se od příběhu vůbec odtrhnout. Celou dobu jsem se v příběhu ztrácela, realita mizela a já běhala s Kvothem po střechách, sledovala draka, ztrácela se v hudbě a hledala jméno větru. Krásné čtení, opravdu.

welcomeboredom
11.02.2018

Naivní.

Srovnání s Písní ledu a ohně nebo Malazskou knihou je úplně mimo mísu.

Na druhou stranu čtivé a slušně napsané.

KAREL6725
30.01.2018

Rothfuss umí pohladit po duši, tohle je jeden z nejhezčích fantasy příběhů co jsem kdy četl a že už jsem něco četl. Plný počet hvězd je jasná volba.

ShiYuAkai
27.01.2018

Úžasná knížka, která dokáže dojmout a rozesmát zároveň. Jen jednu věc bych tomu vyčetla, a to, že styl jakým autor píše je velmi zdlouhavý a občas se napínavé chvíle stávají nudnými, což je škoda. Ale jinak super!!

Knihomol22
06.01.2018

Opravdu bravurne napsane dilo. Musim se poklonit i Janě Rečkové, ktera se s tim skvěle poprala a přeložila dilo do čtivé češtiny. Je to moje první fantazi kniha a jsem nadšen, tudiz doporučuji každému, kdo se s fantazi literaturou teprve seznamuje jako ja.

Thekingofdisco
28.12.2017

Jméno větru mi asi dva roky ležela doma, nebyl jsem schopný se do příběhu začíst, i přes několikero pokusů. Nakonec se mi zadařilo a celou knihu jsem zvádl během pár dnů. Zaujal mě hlavně kouzelný svět, dobře vymyšlený systém "magie", a taky to, že Rothfuss to sakra dobře umí se slovy. Ze začátku jsme měl trochu problém s tím, že Kvothe snad na každé druhé stránce zdůraznil, jak výborný je muzikant, jak skvěle umí zpívat, nebo že je skvělý herec. Po čase jsem si ale zvykl :D

Eremites
06.12.2017

Velmi příjemné pohlazení té části mé čtenářské duše, která miluje pohádky - fantasy příběhy s pořádnou dávkou magie, kouzel, neodolatelných hrdinů a vítězství dobra nad zlem.
Ač je spektrum mé četby nesmírně široké a pestré, jednou za čas - unavena každodenním životem, kde dobro dostává řádnou nakládačku a veškeré ideály a iluze se rozpadají v prach - dostanu neodolatelnou chuť ponořit se do kouzelného PŘÍBĚHU. Utéct tam a zapomenout na chvíli na vše okolo.
A v tomto příběhu mi pan Rothfuss poskytl mimořádně účinnou léčivou terapii. Obsahovala vše, co k posílení ducha potřebuji - charismatického zelenookého hrdinu Kvoteho (tak chytrého a přesto zbrklého, jak jen mládí může /musí být), dostatečnou dávku magie (jak se bez ní jen dokážeme v běžném životě obejít ?!?), lásku (unikající a nesmělou, žádná červená knihovna, prosím!), přátelství (co by bez něj život byl....), draka (i když tedy jeho osud nebyl zrovna ten, který bych si přála).
Na rozdíl od některých níže komentujících mi nijak nechybělo více akce či bitev - naopak, tak nějak si vystačím s těmi opravdovými v běžném životě. Tenhle příběh je niternější, ale o nic méně napínavý. Je opravdu jako vítr - chvílemi něžný, občas drsný a nemilosrdný a tak neuchopitelný....

Ač to nebylo zrovna málo stran, dokázala jsem tento první díl zhltnout za pár dní a už se nesmírně těším na pokračování.

MorriconeTheGod
21.11.2017

Kniha, která z marketingových (prachy!!!!) důvodů vyšla na dva kusy je poněkud zvláštním dílem. Na jednu stranu je zde krásně propracované pozadí (systémy magie, legendy apod.) - opravdu skvěle. Je tu také celkem silná atmosféra. Na druhou stranu kniha zaostává příběhově a dějově.

Nevadí mi jednoduchý, lineární děj, ale určitá nevyrovnanost. Některé pasáže jsou velmi napínavé, jiné jsou nudné a celkem zbytečné. Celkově je to citelně natahované a vyloženou herdou do zad je neukončenost děje (ani nějaké meziukončení). Je to takový většinou čtivý deník, od kterého pořád čekáte zápletku, až je najednou konec - a nic. S hodnocením jsem tedy taky na vážkách.

VerčaFF
16.11.2017

Připomíná mi to Zaklínače, ale s tím, že si přečteme něco o jeho školních letech:-) Moc hezky napsané, příběh plyne, je to zajímavé a promyšlené, ale možná by to chtělo trochu akce...

Vercutka
23.10.2017

Moc pěkný příběh, čtivě napsaný, ale chybělo mi tam napětí. Chvílemi jsem se i nudila a přistihla se,že myslím na něco jiného.

Emetiore
17.10.2017

Zprvu jsem byl vážně nadšený. Takhle čtivá pohádka pro větší holky a kluky už se mi do rukou vážně dlouho nedostala. Po půlce ale Jméno větru děsivě ztratí tempo a konec je až žalostně bez pointy. Být Kronikářem, tak se asi v noci vyplížím z Pocestného kamene a s nadějí, že schůzku s baronem ještě stihnu, vezmu nohy na ramena. Ovšem beru, že se jedná o první díl trilogie, a tak se rád pokračováním nechám přesvědčit o tom, že tohle dějové zaškobrtnutí byl pouze nutný úvod do úžasné série. Protože Rothfussův styl jako takový je doopravdy natolik čtivý, že si to rozhodně zaslouží.

maky11
30.08.2017

Tak tohle, dámy a pánové, je nejlepší kniha, kterou kdy kdo četl!!
Ani nepřejíždějte dál, tohle mluví za všechno a za (skoro) všechny.

Rothfussovy knihy už čtu poněkolikáté a pokaždé v tom všem vidím jiný význam. Má tam tak milion takových těch vět, které se dají citovat jako něco neskonale moudrého. Je tam napsáno všechno, co čtenář potřebuje: 1)hlavního hrdinu, který je i na popis prostě jedinečný a dokonalý, kterého si snadno zamilujete -věřte mi, vlastní zkušenost! 2) hlavní linku, takové to "proč to všechno začalo" 3) NEZAPUMENUTELNÉ postavy -Elodin, Auri, Fleurian,..,... 4) něco zajímavého, co umí jen málo lidí a hlavní hrdina se k těm lidem snaží přidat a dál bych to nerada spoilerovala 5) lásku, dobrodrůžo -ač to zní trochu divně k tak přesvědčivém příběhu 6) spoustu specifických okamžiků, které vás jen tak nepustí a budete o nich přemýšlet dnem i nocí -a to nepřeháním! Dokonce se mi o tom i zdálo. Několikrát.- 7) překrásné sepsání, všechna slova do sebe dokonale pasují a díky tomu vám připadá, že jste víc než hodně přímo v příběhu. 8) Všechno ostatní, co mě teď nenapadá :D

Jestli popojedete v recenzích dál, najdete převahu kladných a věřte mi, to není náhoda. Ty záporné spočítáte na prstech jedné ruky a to ještě nejsou vysloveně záporné, jen píší, že knize něco chybí. COŽ NENÍ PRAVDA!! Tuhle knihu miluji ze všech nejvíc a pokud jste vážní čtenáři, možná si teď řeknete: "Jak může o nějaké knize říct, že je její nejoblíbenější? Já bych si nedokázal vybrat!" a já to chápu, protože jste ještě nečetli tuhle. Jen zkuste, do toho, pak sem napíšete něco podobného.

Hezké počtení. A věřte mi, že opravdu bude!
*****

kklepkaa
24.08.2017

Tak tohle bylo vážně parádní čtení. Nemůžu jinak, než obdivovat Rothfussův poutavý styl vyprávění. Do příběhu jsem se plně ponořila a seděla s Kvothem v hostinci U pocestného kamene a prožívala s ním všechny útrapy. Po dočtení mám v hlavě plno otázek, takže se dost těším na další posezení.

vrana55
23.08.2017

zatim jedna z nejlepších knih jake jsem kdy četla,naprosto mě pohltila...děj se občas trochu protahnul ale autor to vynahradil humornymi situacemi,a spoustou zajmavosti.a celkově pojaty přiběh formou vyprávěni..no prostě bomba

LaCucaracha
20.08.2017

Na fantasy moc dobré.

ada654
20.07.2017

Miluju to, prostě tuhle sérii miluju. Když jsem četla tuhle knihu poprvé, začátek mi přišel podivný a moc jsem ho nechápala.. výborně to ale nahradil zbytek knihy který jsem doslova hltala. Když jsem si šla přečíst Jméno větru podruhé, naopak jsem si začátek vychutnávala a dával mi perfektní smysl...(nesmíte se nechat odradit :D ) Za mě není lepší fantasy série. Nechápu jak autor dokázal nechat příběh tak krásně, nenásilně, pomalu plynout.. musím říct že když si tuhle sérii znovu přečtu, nejsem schopná další měsíc nic číst... všechny ostatní knížky na mě najednou působí jako laciné bláboly. Jen je obrovská škoda že autor není schopný dopsat poslední díl. Za ten bych vraždila :D

Braenn
08.07.2017

Originální. Nápadité. Místy dechberoucí, místy zdlouhavé. Depresivní - protože kdy budou všechny díly venku, aha? Až budu v důchodu či co?

LWALKER
16.06.2017

Číst tuto překrásnou knihu je stejně dojemné jako poslouchat Kvotheho hraní na loutnu:-)

zuzameduza07
15.06.2017

Knihu jsem koupila po mnoha úžasných doporučení, ale byla jsem zklamaná. Fantasy je to lehké, až dětské, nenápadité. Děj je předvídatelný a nudný. Četla jsem do konce s nadějí, že se to přeci jen trochu rozjede, ale nic.

kedlubajz
18.05.2017

Broušený diamant celého žánru. Autor sice vypadá jak dědeček hříbeček, ale jeho cit pro jazyk je naprosto výjimečný (poklona i překladateli). Některé pasáže jsou až vysloveně lyricky krásné. Román má daleko od klasického fantasy hack&slash či epických mytologických podkladů (přestože svět je tu barvitý a kouzly a legendami prošpikovaný až na strop). Postaven je především na vynikajících postavách, popisech a zahuštěném pozvolně plynoucím ději, který se nebojí zpomalit, aby vytěžil z kouzla okamžiku maximum. Krom Kvotheho je zde i několik vysloveně pamětihodných vedlejších postav, namátkou Auri či Elodius. Kniha je protkána pavučinou malých vodítek a symbolů, které vás nechají stále hádat. Nebojí se básnit, filozofovat i srdceryvně romántyčkovat.
Celkově o něco slabší je časová linka v Koteho hospodě, včetně úplného začátku. Nejpozději od nástupu na univerzitu vás ale knížka nemá šanci pustit.

Elea
15.04.2017

Kniha se celkem dobře čte, ale děj je hodně rozvláčný a místy se toho moc neděje. Doufám, že pokračování bude lepší.

dreamhex
30.03.2017

Pokud je tohle nejlepší fantasy, tak s tímto žánrem nechci mít nic společného. Knížka začíná poměrně nudně, později se to už lepší, ale pořád to nestačí. Už dlouho jsem se při čtení tak nenatrápil, příběh se vleče a postavy působí vesměs nezajímavě.

Melcrovka
23.02.2017

Patrick Rothfuss se stal mým oblíbeným současným fantasy autorem. Co víc říct?

Teron
19.02.2017

Hmm....ne, na popud okolí jsem tomu dal ještě jednu šanci, ale odkládám na stránce 173 ad acta. Ta kniha je sice hezky napsaná a má některý zajímavý vlastnosti, ale pro mě selhává z několika čistě konstrukčních důvodů. Může obsahovat spoilery (jestli v knize nějaké jsou).

Svět možná zajímavý, ale naprosto nepostihnutý: u fantastiky mám rád vlastní universa či světy a rád čtu o tom, jak se autor s čím vypořádal, jak změnil parametry reality a jak si s ní hraje. Tady nejsem naprosto schopen odvodit, jestli jde o vlastní svět nebo nějakou variantu Evropy. Cítím sice za příběhem nějakou vlastní tvorbu díky kalendáři, měnovým jednotkám a dalším detailům, ale ty jsou natolik roztříštěné a nerozvinuté, že pouze matou. Kolo času vrhalo čtenáře do děje stejně bez vysvětlování, ale mělo vzadu slovník, kde se pojmy a vztahy daly hnedka najít.

Nezájem o postavy: Motiv údajné legendy, která pomocí kronikáře uvádí svůj příběh na pravou míru je hodně povedená zápletka. Nebo by byla, kdybychom byli obeznámeni s tím, co si o něm kdo říká a verze, kterou je potřeba napravit, byla vůbec přítomna. Díky tomu, že vím, že protagonista je naživu a kde je, je mi poměrně putna, přes jaké strasti se tam dostal a necítím v textu jakékoli napětí, které by mě nutilo číst dál. O hrdinu nemám strach a o jeho činy zájem.

Koncept toho, jak je postaven první díl, by velmi dobře fungoval v momentě, kdyby se jednalo o pozdější svazek, při jehož čtení by čtenář byl seznámen s nějakou verzí příběhu protagonisty či protagonistů. Pak by bylo zajímavé, jak to podává sám Kvothe. Podobně jako když Harry Potter uváděl svoji vlastní verzi toho, jak se vrátil Voldemort.
Problém je, že tady nevidím nikde verzi, která má být uvedena na pravou míru, takže není s čím pracovat a u čeho si říkat "jo tak takhle to bylo, hustý".
Všechno předchozí by se dalo zkousnout v momentě, kdy by autor nabízel zajímavější šablonu vzpomínek než "dítě herců se dostalo mezi žebráky, dostalo párkrát na budku a pak se asi někde chytlo". Při studiu u Bena bylo aspoň rozebráno JAK věci fungují, což bylo zajímavé. Pak už přecházíme jen ke slovníkovému výčtu "naučil jsem se tohle a tohle. Tečka."

Roxik
01.02.2017

Tuto knihu jsem si koupila s přesvědčením,že to bude něco výjimečného, bohužel mě dost zklamala a budu jen doufat,že druhý díl bude lepší. Kniha nebyla špatná a bylo mi chvilku líto chlapce,který má tak špatný osud,ale nebyl tam ten wow efect u kterého bych si řekla,že mě to nadchlo,možná je to tím,že už toho mám tolik načteno.

Drea
22.01.2017

Nádhera!

Littleraven
17.01.2017

Nebudu přehánět, věřte, či ne, když vám povím, že je to ta nejlepší fantasy, kterou jsem četla. (A že jsem jich přečetla.) Jak je možné, že na tolik stránek dokázal autor sepsat snad jen malý úlomek celého příběhu a ještě tak poutavě?! Hltala jsem knihu a obdivovala její kouzlo.
Líbí se mi, jak tato fantasy pracuje s hlavním hrdinou. Mluví se o něm mezi lidmi, ale když se dozvídáme Kvothovu verzi příběhu, dozvídáme se, že to celé nebyl až takový zázrak. (Viz Kvothe "Bezkrevný.")

Jen mi je líto jedné věci - proč jméno P. Rothfuss není slavnější? Talent na to má. Příběh na to má...
Je to opravdu kvalitní trilogie a já jen doufám, že co nejrychleji připraví třetí díl.

petgona
12.01.2017

Neda sa povedat, ze by som uplne zdielala nadsenie, ktore tato kniha vyvolala. Ano, pribeh ako taky sa mi pacil. Kvothea som si tiez oblubila, co sa mi nie vzdy stava, hoci som nebola celkom stotoznena s jeho posadnutostou s Dennou. Co mi vsak velmi prekazalo, bola zbytocna omacka. Dej by bol ovela sviznejsi a kniha by sa citala ovela lepsie. A negativnych komentov by jednoznacne ubudlo.

Suou
10.01.2017

Jedným slovom ... Perfektné :D
Po skončení mojej prvej série kníh som nevedel čo čítať a kamoška mi poradila, že by som mohol skúsiť túto sériu. Bol som skeptický ale kniha ma prekvapila svojím dejom, ktorý bol pre mňa tak očarujúci...
Hlavná postava bola perfektná, dej bol smutný, miestami som išiel plakať alebo som si hrýzol nechty, naučil som sa počítať ich peniaze :D, a tá škola ... to bola krása... postavy sa nepodobali...
Len škoda, že sa kniha nedá kúpiť... :/ už som aj rozmýšľal, že si ju požičiam s knižnice a náhodou stratím :D.
Hodnotenie: 5z5

Aqua-bella
03.01.2017

Velmi zdařilá kniha, která se krásně čte, autor umí pracovat se slovy. Nicméně děj knihy mi přišel nevyrovnaný, některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé, ve druhé třetině knihy jsem se musela ke čtení přemlouvat. Poslední část mě ale navnadila na další díl. Kvothe mi občas přišel "na zabití" a chvíli mi trvalo, než jsem si ho jako hlavního hrdinu oblíbila. Rozhodně se ale tato kniha řadí k té lepší skupině fantasy knih.

Crowley
02.01.2017

Kvalitní fantasy pro mladistvé, které ztrácí dech v poslední čtvrtině příběhu. Více na: http://charta.webgarden.cz/obsah/nazorovky-recenze/jmeno-vetru

hankapimi
26.12.2016

Kouzelná pohádková magie Jméno větru a Strach moudrého muže, Patrick Rothfuss umí perfektně literární řemeslo, krásu slova i malebnost jazyka . Příběh má trochu línější a pomalejší rozjezd, ale čtenář si o to víc užije originální pojetí magie a poetické , někdy zdlouhavé vyprávění.

jockjock
14.12.2016

Takže,z těch knih které jsem přečetl letos a ať už jde o jakýkoliv žánr,tak tahle vyhrála.Když jsem ji otevřel,bylo to jako kdybych ve tmě rozsvítil lampu,proboha prosím ať je pokračování stejně dobré aby ta lampa nezhasla.

LucieWiki
13.12.2016

Zas a znovu, po téhle knížce šáhnu ve své knihovničce vždycky ráda. Patří totiž mezi moje nejoblíbenější. Už mám za sebou hodně fantasy knížek a této sérii se vyrovnají jen málokteré.

Annieren
25.11.2016

Kniha mi přišla velice rozvleklá, bez příběhu a Kvothe mi byl vyloženě nesympatický. Takový self-insert vymodelovaný do naprosté dokonalosti; radši si přečtu něco o normálních lidech s chybami.

Vysky
23.11.2016

Miluji fantasy svět této knižní serie a tuto knihu jsem zhltl jedním dechem .Pro fanoušky fantasy vřele doporučuju. Už jsem za svůj život přečetl poměrně dost fantasy knih, ale žádná nepřekonala tuto knihu a její další díly.

Archie
29.10.2016

Kouzelné! Skvělý úvod, který patřičně zažehne motivace hlavní postavy. Pohádková magická univerzita, příběh protkaný hudbou, chytlavá romance, dobrodružno ala Oliver Twist, trocha Harryho Pottera, dramatické akční scény, skvělé napsané, zapamatovatelné a vyvíjející se postavy. Vše navíc žene kupředu nádherný příběh plný čtenářsky vděčných detailů a úžasné mytologie. Nádherná kniha protkaná čarovnou, zvláštní, nezaměnitelnou atmosférou.

Highlander
25.10.2016

Víceméně všemu, co jsem četl, dávám 5 hvězdiček, protože to prostě bylo super.
Nicméně Kronice Královraha musím dát hvězdy jen 4. Proč? Jdeme na to...

Příběh je poutavý, utíká pěkně i přes množství stran, postavy jsou zajímavé, fungování magie také jde...
Ale stejně mi na tom něco nesedí... co? Sám přesně nevím, ale zkusím nějak popsat své dojmy.
Kvotheho milá je... divná, hrozně mě štve a nebaví mě části s ní...
Příběh je strašlivě roztříštěný - jsou tam hrozné "mezihry" (nemyslím odskoky do "současnosti" při diktování písaři, ty jsou dobré, ale třeba vyšetřování událostí na té "svatbě"), které jsou sice (tak nějak) zajímavé a pro děj potřebné, ale i tak mě dokázaly skoro až nudit - například.... ne, nebudu spoilerovat, navíc někomu to tak přijít nemusí... :)
Ale mně to prostě nesedělo... jeden den je student, pak si někam na relativně dlouhou dobu odskočí, pak je zase najednou spořádaný student...
Přijde mi docela často, že řešení některých potíží zavání až jakýmsi 'deus ex machina'... ale možná se mi to jen zdá.
Taky mi vadí dost ta poetická stránka knihy... jakožto člověk zcela umělecky nenadaný a tak trošku barbar docela trpím tou jeho hudbou a písněmi... občas to jde. Někdy to jde. Ale tady je toho fakt moc. Nicméně u edémského ruha se to nedá jinak, takže to mu prominu. :) Jen občas se do toho autor podle mě moc zažere. Tedy Kvothe. Přecejen příběh nám vypráví on. :)
To je docela pozitivum, líbí se mi, že je to psáno touto formou... i když je to - ty okolnosti toho sepisování příběhu - divné.
Také popisy některých věcí jsou docela často příliš zdlouhavé.

Nenechte se mýlit, i přes takovou spoustu kritiky je to dobrá kniha, která mě bavila... jen holt ve mně zanechala divný pocit, který mi brání dát o hvězdičku víc. Pro druhý díl platí víceméně to stejné, co je popsáno výše... ale samozřejmě přečtu i třetí díl.

Ale jako zas tak skvělé fantasy mi to nepřijde... možná bych mohl, s odstupem času, ubrat i víc hvězdiček. Stále mám po přečtení jakousi 'pachuť'... :-/ Ale tak čitelné to je, nechám ty 4 hvězdy.

LadyKet
13.10.2016

Skvěle napsaná fantasy. Prvních asi 10 stran mi přišlo poněkud fádních a stejných jako každá druhá fantasy, ale pak se to začalo příjemně rozjíždět. A tak mám půjčený druhý díl (který je snad ještě tlustší) a moc se na něj těším!

jakub9312
11.10.2016

Kniha se naprosto zásadně liší od jiných svou neobyčejnou obrazotvorností. Rothfussův vypravěčský styl maximálně podněcuje představivost čtenáře, když nádherně vykresluje postavy a prostředí, ve kterém se pohybují. Jedná se o jednoduchý, lineární příběh, ve kterém však není nouze, jak o pasáže z všedního lidského života, tak o dobrodružnější akce (které snad většina z nás nezažije). Patrick Rothfuss zná jméno slova.

„Jako když každý vypráví příběh o sobě ve vlastní hlavě. Pořád. Celou dobu. Ten příběh tě dělá tím, čím jsi. Tvoříme sami sebe z toho příběhu.“

„Musíš být tak trochu lhář, když chceš vyprávět tím správným způsobem. Příliš mnoho pravdy způsobí, že se skutečnosti popletou. Příliš mnoho poctivosti způsobí, že vyprávění zní neupřímně.“

Ladys
11.10.2016odpad!

Byl jsem na straně 109, když mi došlo, že se kniha sice dobře čte, ale nic se v ní neděje a je to vlastně jedno velké okecávání ničeho. A bral bych něco, kde se Něco Děje. Cokoliv. Knihu odkládám.
Původně jsem byl smířlivější, ale po všech těch superchválách jsem změnil názor a dávám odpad. Naprosto nechápu, proč vychvalovat do nebe knihu, která kromě rádoby mouder v sobě nemá nic. A to nic schovává do hábitu fantasy, protože nic jiného vlastně autorovi nezbylo.
Kdo máte rádi existencionální drama, nebo filosofování o cestě či nejasnému bytí člověka, přečtěte si třeba Sofiinu volbu, nebo Sinuheta. A kdo rád vztahy, zkuste Danny, mistr světa. Je to kniha pro děti a je mi to jedno. Mám ji moc rád.
A kdo máte chuť na pořádné fantasy, tuhle knihu klidně vynechte.

evka.jurca
30.09.2016

Hezké povídání. Ale to je tak všechno. Prostředí knihy a vyprávění Kvotheho je krásné, ale na tak rozsáhlou knihu mi tam chybí víc spádu v ději, výraznější osobnosti. Takže konec knihy pro mne skončil tak rozvlekle, jako kniha samotná, že mě to vůbec nenalákalo přečíst si pokračování.

EricNor
23.09.2016

Cte se to dobre ve stylu uz jen kapitolku a jdu spat, jenom ten zacate je rozvlekly az beda. Lehky spoiler: Taky ke konci knihy, kdy se dej neodehrava na univerzite se vkrada nuda. Navic bych v ramci takhle rozsahle knihy ocekaval hmatatelnejsiho zaporaka. Ctivost tu nechybi, historky z univerzity jsou bajecne, ale proste tam neni ta sila, co ma treba Tolkien nebo Martin. Tri a pul za me osobne.

Undómiel
19.09.2016

Tahle kniha je asi jedna z nejlepších, které jsem kdy v životě četla :)

Zednář
18.09.2016

No toto ale! Milounká, přidrzlá fantasie. Holky, lyrika a rock'n'roll!

poulet
13.09.2016

Pokud Vám nevadí, že to není nic hlubokého, můžu doporučit. Pro mě oddechovka - čtivá, zábavná. (pozn. můj názor je asi ovlivněn tím, že fantasy literaturu běžně moc nečtu - je možné ( až pravděpodobné), že v rámci žánru je super ;-) )

NoeliLienor
09.09.2016

Nová kniha v mé kolonce "nejmilejší". Nevím čím to je, jestli dějem, hlavním hrdinou, nebo zručností a krásou, s jakou autor používá slova a jazyk.
Od Rothfusse jsem jako první četla Hudbu ticha, která mě absolutně pohltila. Tedy když jsem se pustila do Kroniky královraha, obávala jsem se, že budu zklamaná. Opak je pravdou! Ze začátku jsem tedy měla problém se do toho skutečně zakousnout, řekla bych, že má kniha trochu pomalejší rozjezd, ale potom? Příběh, i jeho hrdina Kvothe, svět, ve kterém se příběh odehrává, originální pojetí magie...to vše mě uchvátilo a knihu jsem zhltla, ani nevím jak (budu si jí muset přečíst ještě jednou a pomaleji), stejně jako druhý díl, Strach moudrého muže.

Nemohu než doporučit těm, kteří ještě nečetli!

evickakyticka
31.07.2016

Od prvních stran jsem tušila, že tento příběh bude něco extra. Už ten styl psaní, ty myšlenky, to prostředí. Nakonec i příběh sám mi mohl tolik nabídnout, jako málo která jiná kniha. Při čtení jsem se cítila, jako ryba ve vodě. Kdybych knihu neměla půjčenou z knihovny, ale byla by moje, bylo by v ní spoustu malých papírků, které by označovaly místa v knize, která si ráda přečtu znova, byť jen pro to, jak hezky jsou popsána slova větru.

Doporučuji a jistě si přečtu i další díl.

Flipper
09.07.2016

...alebo ako Rothfuss vytrel Rowlingovej kocúra. Meno Vetra je vydarenejší, výstižnejší a výchovne poučnejší fantasy príbeh než celá 1.-7. kniha Harryho Pottera. Kým poterovci začnú fučať urážky: tu sú dôvody prečo:
1. Hlavný hrdina - zámerne prvý a hlavný dôvod. Pozadie Kvothe-ho a Pottera sú skoro totožné. Sirota, ktorá prišla o rodičov ide študovať na univerzitu mágie. Kým Potter je zo všetkeho vyhúkaný, Kvothe systematicky zisťuje čo sa im stalo a sám študuje. Potterovy vo všetkom pomáhajú a povesť má založenú na tom, že pri narodení nezomrel, Kým Kvothe svoju povesť buduje. Kvothe sa zlepšuje, študuje a priateľov využíva na odviazanie sa po štúdiu/práci. Potter má pri bojoch šťastie (prípadnú pomoc), Kvothe systematicky sám bojuje. V láske sú obaja podobní, no Potter stagnuje a všetko k nemu príde, kým Kvothe sa snaží a dobíja svoje šťastie. Podobne je to vo viacerých aspektoch, no podľa mňa toto je ten správny archetyp hrdinu pre deti.
2. Dej - retrospektívne rozprávanie v prvej osobe, niekedy jemne prerušené mi prišlo tiež lepšie než rozprávanie príbehu v tretej osobe. Ak by niekto namietal na autenticitu príbehu a hovoril, že Kvothe prikrášľoval či preháňal - epizóda v taverne, (kde obyčajný ľudia Kvotheho príbehy nafukujú oveľa viac, než sám rozpráva) ho presvedčí o opaku. Rothussov fantasy svet je bohatší v každom smere, nie je to len samí zázrak, ale aj boj, malichernosti a tvrdý život, no sem-tam aj humor, či pozitíva správnej rétoriky v dialógoch. Sirota by mala dbať o peniaze a poživeň a nie dostať všetko akoby na tácke.

3. Láska - neľahká definovateľnosť citu ako láska je v celom diele úžasne poňatá: láska ako niečo nevysvetliteľné, nepochopiteľné, niečo čo raz je tu a raz tam. Učí čitateľa byť všímavým, ústretovým či čakajúcim. Striktne sa odlišuje od sexu a nevestincov (téma ktorej sa autor taktiež nebojí aj pri relatívne mladých chlapcoch) a pretrváva dlhé veky v spomienkach.

Popri fatalizme HP a vraždách a zradách Trónov je fantasy aká tu chýbala - ktorá dbá na sebarozvoj a tvrdú prácu.

thezelda
03.07.2016

Nějak to zdejší nadšení nechápu. Tohle dílko mě - mírně řečeno - rozladilo. Kniha samotná (zvláště svět, v němž se odehrává a v němž se magie provozuje velmi originálním způsobem) by si opravdu zasloužila čtyři hvězdičky, přesto mohu dát nanejvýše polovinu - proč? Protože děj knihy je absolutně neukončen. Autor by měl dát do úvodu upozornění na to, že se bude jednat o X dílnou ságu, v níž se vám nedostane ani DÍLČÍHO zakončení či rozuzlení.

Kniha má 650 stran, na nichž se hlavní postava honí za démony [:čandrýny:], kteří ji zabili rodinu - nechť mě někteří opraví, pokud se mýlím, ale i přes všechny vrstvy knihy se mi toto zdálo být hlavní zápletkou. Bohužel, ani po 650 stranách knihy se čtenář nedozví o čandrýnech (poslouchal jsem jako audioknihu, nevím tedy, jak se výraz píše), kteří jsou pro hlavní postavu hlavním motorem, o nic více informací než na začátku. Celou dobu jsem doufal, že autor udělá nějaké fascinující mezi-zakončení v epilogu, ale nestalo se tak. Prostě nám vypráví příběh chlapce, který se honí za démony, o nichž se čtenář na 650 stranách knihy nedozví v podstatě nic.

Možná jsem něco nepochopil, ale nechat čtenáře přečíst 650 stran (na nichž je vykreslen zajímavý svět a zajímavý lidský osud - bezesporu), v nichž není žádný jednotící příběh vyjma zápletky s čandrýny a tento jediný jednotící příběh navíc nechat nerozvinutý (neb se o čandrýnech nic nedozvíme), to mi připadá opravdu velmi nešťastné. Konec knihy je prostě useknutý (srov. jiné knihy na pokračování, např. Odkaz dračích jezdců, Harry Potter, Enderova sága apod., kde se vždy naskytně alespoň dílčí zakončení)

Možná, že bych se něco o motoru hlavní postavy dozvěděl v dalším dílu, který má !1000 stran! - a možná taky ne. Osobně to však rozhodně nemíním zkoušet, neboť abych přečetl dalších 1000 stran a pak zjistil, že jsem se zase nic nedozvěděl, že jsem nedostal ani řádný a ukončený mezipříběh - na to opravdu nemám čas ani nervy. Mohlo by se totiž také stát, že rozuzlení dostanu až po tom, co přečtu dalších X tisíc stran od tohoto autora a že toto rozuzlení rozhodně nebude stát za dlouhé hodiny času stráveného četbou.

Moje původní prupovídka z počátku čtení knihy se ve světle pocitů po jejím dočtení zdá být pouhou třešničkou na dortu:

"Ani nevím proč, ale dosti mě rozčililo tvrzení, že se hlavní postava naučila podržet v mysli dvě kontradiktorické myšlenky současně (kámen padá a nepadá), akorát ji to stálo značné úsilí v tréninku...nenaučila, popsaná věc prostě není možná."

TaliAjik
15.06.2016

Tuto knihu jsem si pořídila aniž bych od ní očekávala něco závratného, ale opak je pravdou! Další pokračování mě nesmí minout! :-)

Lesiel
15.06.2016

skvělá fantasy

Dragonian
07.06.2016

Skvěle napsaná fantasy! Už dlouho jsem takhle nehltal slovo od slova. V některých pasážích ani nedýcháte a čekáte, jak to dopadne. Už se těším na druhý díl.

Eadwyn
06.06.2016

Krásně napsané a parádní příběh. Číst ji byla opravdu zábava a okamžitě po dočtení jsem ji zařadil mezi své nejoblíbenější tituly.

aishimizu
22.05.2016

Jedna z knih, která vás uchvátí po první stránce. Začátek vůbec není nudný, člověk se dostane rychle do děje. Žádné složité čtení, ale neskutečně poutavé.

Andariela
17.05.2016

Napriek trosku pomalemu zaciatku, po ktorom nastane akysi zlom, je tato kniha uplne dokonala a krasna. Je to presne ta kniha, ktora vas pohlti a nepusti. Budete na nej uplne zavisli.

Never-More
12.05.2016

Wow. Prostě... wow. Kniha byla úžasná a řadím jí mezi takové knihy, jako je Pán prstenů a Hra o trůny. Už dlouho - pokud vůbec někdy - se mi do ruky nedostalo dílo, které by mě tak ohromilo. Až na pár drobností nemám Patrickovy co vytknout. Kvothe je někdy příliš chytrý, až geniální, ale o tom to je. Kdyby byl obyčejný, neměl by co Kronikáři vyprávět. Všechny postavy v knize byly vypracované, což u každé knihy oceňuji. Kromě Kvotha jsem si hlavně zamilovala Auri, Basta, Abenthyho, mistra Elodina a ostatní mistry - kromě Hemma. Taky se mi líbil Kvothův vztah k hudbě. Jediné, co mi fakt pilo krev, byla postava Denny. Podle mě neudělala absolutně nic, aby si zasloužila lásku někoho, jako je Kvothe a proto jsem pasáže, kdy byly spolu, četla rychle, jen ať je mám už za sebou. Takhle si lásku fakt nepředstavuju! I tak byla kniha dokonalá. Pro mě. Vám taková možná nebude připadat kvůli delšímu rozjezdu, což mě osobně vůbec nevadí. Autor nechal děj plynout tak, jak měl, i když to bylo trochu nezáživné, prostě to k té knize sedělo a já nemůžu jinak, než dát pět hvězdiček!

Džena
28.03.2016

Kto prelúska prvých 100 strán, tak si to určite obľúbi. Ako ja.

esussi
18.03.2016

Diamant mezi fantasy knihami. Zpočátku se příběh rozvíjí pomalu a nenápadně. Ale zhruba v třetině knihy si uvědomíte, že už nemůžete přestat číst. A tak nenasytně hltáte ten nádherný magický příběh s hlavním hrdinou, který rozhodně v životě neměl na růžích ustláno.

karinga
28.02.2016

Mistrovsky napsané fantasy o nadaném chlapci, který ztratil vše a přesto to nevzdal. O chlapci, který toužil poznat jméno větru a našel nejen jej. Když čtete, je to jako byste stáli vedle Kvotha. Při čtení zapojíte všechny smysly a nejen vidíte to, co on, ale slyšíte šumění větru v korunách stromu, vychutnáváte si hru na loutnu, ovoníte si vlasy jeho krásné femme fatale, budete mít hlad a bude vám zima, když se budete krčit v uličkách špinavého města... Zamilujete se, budete nenávidět a mnohdy tajit dech nad tou krásou, kterou ucítíte až do morku kostí. Tiše budete naslouchat příběhům starším, než sám svět i pohádkám. Je to neuvěřitelný příběh, obrovské dobrodružství v ničem se nepodobající klasickým fantasy.

dajo-_-
27.02.2016

Jedna z najlepších kníh aké som kedy čítal. Vrelo odporúčam všetkým. Druhý diel je rovnako výborný ako prvý keď nie lepší ale pre mňa je jednotka proste naj.

Ashen-Shugar
22.02.2016

Dovolím si takový minispoiler- Nepřestávejte knihu číst po několika stránkách, že je to nezáživné. To co právě čtete ještě není ten příběh.
Neumím moc mluvit o těchhle takže mě omluvte, že to asi nepopíšu správně, ale styl, jakým autor píše je prostě jedinečný. Kniha je zkrátka "Krásně napsaná", hltal jsem ji jedním dechem stejně jako její pokračování. To jakým spůsobem autor líčií a popisuje třeba chudobu chlapce na začátku dále jeho snahu docílit vytyčených cílů a trable s jeho nepřáteli na konci to prostě nemělo chybu. V některých pasážích jsem úplně trnul, jak to dopadne. Jelikož chodím brzo do práce, mám večerku v deset. Tady jsem se kolikrát podíval na hodiny a byly 2 ráno... ...a já pokračoval dál, protože prostě nešlo přestat.

Air15
15.02.2016

Nechápu, co se to sakra stalo. Ten americký vousáč Rothfuss, je opravdový borec. Jeho Jméno větru mě strhlo, sežvýkalo a vyplivlo. Jsem naprosto nadšen. Tohle je fantasy posunuté na úplně jinou úroveň. Přitom je to relativně jednoduchý příběh, který sleduje hrdinu od dětství až po dospělost. Nic moc originálního. Ale ten vypravěčský um, to správné dávkování informací, ty postavy... ten hlavní hrdina... to celkové provedení... Ještě než jsem tuhle dočetl, tak jsem si sehnal druhý díl. Zítra se do něj pustím, a už se nemůžu dočkat.

paloma
13.01.2016

Tak skvělá hodnocení a já se tak strašně nudila. Přečetla jsem pouze 80 stran, ale zkusim to někdy znovu, třeba se začtu.

Dejw
04.01.2016

Čtyři a půl hvězdičky. Přidám se k výtkám kolegů ohledně Kvotheho přátel, působili na mě jako random lidi, které Rothfuss potřeboval, aby měl Kvothe na Univerzitě s kým mluvit. Na druhé straně se ve Jménu větru vyskytuje tolik úžasných postav o kterých bych si tak rád četl knihy podobného rozsahu - namátkou Devi, Lorren, Abenthy, Bast, Kronikář, Elodin, a přes ne zrovna lásku ve fanouškovské obci i Denna.
Největší vadou na kráse je v mých očích část s drakem u které jsem akorát nechápavě kroutil hlavou a vůbec nechápu proč v knížce byla. Ano, i ty části, kde se ve smyslu klasického děje nic nestane Kvotha utváří, mají svůj účel, ale části s drakem si dovoluji tipnout, že v dalším ději nebude důležitá.
Co mě trochu zamrzelo, byla i absence více informací o Čtyř koutech civilizace. Ale budiž, Rothfuss se rozhodl první díl věnovat převážně Kvothemu, svůj svět dostatečně rozvinul ve Strachu moudrého muže.
Proč jsem se tedy při hodnocení přiklonil nahoru? Převážně díky formě, Jméno větru se čte tak krásně. Dále kvůli postavám, které jsem vyjmenoval nahoře, podobný zájem o postavy, jejich minulost a radost z toho, že se objevují na scéně u mě naposledy vyvolal Mistr Martin. A poslední důvod - všech, pro mě největší nedostatků, které jsem v tomto komentáři zmínil se Rothfuss ve druhém díle vyvaroval.

Benjiki
27.12.2015

Přemýšlím jakou knihou začít své úchvatné komentáře na této databází a vybírám si tohle. Protože je to krásná kniha. To co Rothfuss dokáže s jazykem je prostě super a dlouho, možná nikdy, jsem něco takového ve fantasy literatuře nezažil. Tohle je symfonie slov, fascinuje mě, jak autor dokáže všechno přesně vyjádřit, o level lepší než úžasný Sapkowski. Jo, náš rusovlasý hrdina je až nezdravě geniální a děj se točí hlavně kolem "nemám peníze na školu - získám peníze na školu - hraju úžasnou hudbu - jsem zamilovaný do pěkné citové ice Queen - prostřih na depresivní současnost v hostinci" a takhle dokola a dokola... Ale mně se to prostě líbí a nemám šanci žbrblat, protože je to prostě krása. Ne, nemá to živoucí postavy jako asoiaf, ne nemá to strhující děj jako několik dalších ság - a přesto se to v mém osobním žebříčku dostává na úplný vrchol. A z básničky o Čandrínech jde opravdu strach a mráz. Btw popsat slovo TICHO tak geniálním způsobem na celou kapitolu a nesklouznout k patosu nebo nudě... Rothfuss, mistr Jmenovač....... Oblíbené postavy - Elodin, Auri

Klarv
21.10.2015

O téhle knize nemůžu říct: Ta je tak super! Úchvatná! Boží!
Jsou tam vlastně i delší pasáže, kdy se čtenář může nudit. Třeba hned začátek knihy je takovým delším rozjezdem, kde se pořádně nic moc neděje. A přesto jsem četla a četla a četla celé dny a hodiny v kuse. Nedokážu říct, v čem to kouzlo knihy je. Asi v povaze hrdiny, nebo v jeho životě sirotka, který není lehký. Nebo v nenaplněné lásce? Možná v nenávisti, nebo to také může být moudrostí a naopak pomstichtivostí samotných učitelů. Kniha není nejlepší, jakou jsem kdy četla a přitom je. Pocity z knihy nejdou pojmenovat. Nedokážu říci, co se mi vlastně líbilo, ale vím, že jsem v polovině knihy musela objednat díl druhý.

Kniha pěkně popisuje lidské charaktery, sny a touhy. Do toho přidejte magii, tvory, které byste sami v lese potkat nechtěli, lásku a nenávist. Vše v jedné knize. Proto je úžasná.

KrizekCZ
01.10.2015

Na tuto knihu potřebujete klid. Ideálně když máte dovolenou a chcete se jen válet na chatě. Příběh hezky pomalu ubíhá. Autor umí opravdu pěkně vyprávět. Kvothe je už od začátku sympaťák a hned se s ním sžije. Když se začne přemýšlet nad příběhem, tak je tam pár natahovaných míst, ale jak už jsem zmínil opravdu hezky se to čte. Budiž odpuštěno.

Vřele doporučuji jako nenáročné čtení odehrávající se pouze z pohledu jedné osoby. Jedna z nejlepších fantasy poslední doby.

AndreaD
22.09.2015

Podobne ako kolega flanker.27 mám z tejto knižky zmiešané pocity. Málokedy sa mi stane, že knižku sa donútim čítať napriek tomu, že ma "nechytí" po pár stránkach. Niečo napovie aj fakt, že som túto knihu po prečítaní cca 30 strán vrátila späť do knižnice, ale po roku som o ňu zavadila nohou, keď vytŕčala z regálu, tak som si ju teda vzala. Prvými stranami som sa doslova "prehrýzala", dej sa pre mňa začal asi až od stej strany. Najprv by som vyzdvihla kladné stránky: veľmi sa mi páčilo prekáranie Kvotheho rodičov a aký mali k sebe vzťah, zaujímavý opis života na univerzite, výprava s Dennou za Chandriáncami, zaujímavý opis jednotlivých miest a nesporný fakt, že ma to ku knižke tiahlo aj napriek negatívam. Mínusom pre mňa bolo, že autor na začiatku knižky (aj na obale) dopredu odhalí čo v knižke nájdeme, čiže ma obral o napätie, nakoľko som už len čakala, kedy k skutočnostiam dôjde. Navyše opisuje veci, ktoré v tomto diele vôbec nie sú, až v tom nasledujúcom, keďže ide o trilógiu. Kvothe má priateľov o ktorých nevieme absolútne nič, nepoznáme pozadie ich zoznámenia, ani ako sa s ním stretli, len, že spolu chodia do Eolianu piť. Priatelia o sebe vedia všetko tak sa mi zdá zvláštne, že nevedia či netušia, že ich priateľ má neskutočné finančné problémy, keď neustále chodí otrhaný a nesnažia sa mu nejako pomôcť. Napr. kamarátka Mola....odkiaľ sa vzala a zrazu je jednou z najlepších priateliek.....viem, že pracuje v medike, ale to je všetko. A Bast? Kto to sakra je?! Žije s ním hostinci a už čítam druhú knihu a autor ani v nej nevysvetlil kto tento záhadný kamarát je a kde sa spolu zoznámili, prečo s ním ostal.....A Denna? Prosím Vás, toto je čo za vzťah? Nerozumiem jej ani ja ako žena, nie to ešte chudák neskúsený Kvothe. A dievčatko plaché zo stoky? Samé nevysvetlené záhadné postavy. Vraj objaví tajomstvo Chandriáncov...no milí priatelia...až do konca knižky o nich nenájde vôbec nič ani v útrobách archívu, keď ho doň napokon vpustia. Miloval ženy....no až do konca knihy zostal panicom až na chytenie Denny pod pazuchu na prechádzke...to bol asi jediný dotyk ženy v celej knihe. Kráľovrah.....žiadny kráľ a ani jeho vražda nieje ani v druhej knihe...Niektoré state strašne rozvláčnené, zbytočne naťahované, tejto knižke by stačilo 400 strán a bola by to pre mňa chutná jednohubka. Škoda, od fantasy čakám viac....

VeronikaZ
08.09.2015

Naprosto skvělé, zaráží mě, že není daleko populárnější a že jsme na ní v knihkupectví narazili úplnou náhodou.

flanker.27
09.08.2015

Po dočtení mám pořád stejně smíšené pocity jako jsem měl někde před 400 stranami. Trochu moc natahované. Hezký jazyk, ale možná až moc přeumělkovaný, takový odlidštěný. A stejné je to s postavami, někdy to působí moc neživě, jako kdyby autor nepopisoval lidi, ale jejich obrazy. Třeba Kvothe má dva přátele, ale o nich se za celou dobu skoro nic nedozvíme, jediné, jak se projevují v ději je, že s hlavním hrdinou chodí do hospody (a radí mu přestat myslet na Dennu). Já nevím, silné přátelství znamená se taky občas svěřit, sdílet, pomoct. Navíc přátelům se nelže a Kvothe to dělá často "jen aby si o něm nemysleli..." Trochu důvěry v lidi co si vybíráme by neškodilo. A pak vztahy se ženskými, tedy že je nesmělý mi nevadí, ale že všechny ženské od poslední děvečky po studentky na univerzitě co potkává, jsou krásné, inteligentní, oduševnělé a všechny ho vlastně okamžitě milují a že on to ani jednou nedokáže proměnit a pořád si zdůvodňuje proč ne tohle a tamto a proč Denna je úžasná, i když není schopná citu, to už si čtenář mlátí knížkou o hlavu. Co by leckterý dospívající kluk dal za ty šance, co Kvothemu neustále padají do klína, aniž by se o to zasloužil. No asi budu pokračovat dál, ale s pauzou.

GeriReince
05.08.2015

Po mnohých pozitívnych ohlasoch sa mi dostalo pod ruku toto dielo. Nevedela som čo čakať, nakoľko od prechválenej knihy chcem až príliš veľa a obvykle to skončí sklamaním. A ona nesklamala. Mala som nadpriemerné požiadavky a oni sa skutočne naplnili. Musím uznať, kniha sa v dejovej línii príliš nehýbe, ale je tak neuveriteľne pútavo napísaná, že som si tento fakt uvedomila až po dočítaní 650 strán knihy :-) Za mňa rozhodne doporučujem :-)

Butylie
31.07.2015

V posledních letech jsem četla poměrně hodně fantasy cyklů, a Jméno větru je pro mě za Pánem Prstenů a Harry Potterem na třetím místě. Inteligentně napsaná kniha, zajímavý a propracovaný svět, plastické postavy, pozoruhodný příběh, originální styl, čtivé. U mě plné hodnocení u obou dílů, těším se na další.

miky103
27.07.2015

Souhlasím s ostatními, že jde o jednu z nejlepších fantasy, jaké jsem kdy četla. Je to velmi čtivé, ačkoliv opravdu dlouhé. Doporučuji začít číst pouze v případě, že máte hned po ruce další díly :)

Flipper
23.07.2015

...alebo ako Rothfuss vytrel Rowlingovej kocúra. Meno Vetra je vydarenejší, výstižnejší a výchovne poučnejší fantasy príbeh než celá 1.-7. kniha Harryho Pottera. Kým poterovci začnú fučať urážky: tu sú dôvody prečo:
1. Hlavný hrdina - zámerne prvý a hlavný dôvod. Pozadie Kvothe-ho a Pottera sú skoro totožné. Sirota, ktorá prišla o rodičov ide študovať na univerzitu mágie. Kým Potter je zo všetkeho vyhúkaný, Kvothe systematicky zisťuje čo sa im stalo a sám študuje. Potterovy vo všetkom pomáhajú a povesť má založenú na tom, že pri narodení nezomrel, Kým Kvothe svoju povesť buduje. Kvothe sa zlepšuje, študuje a priateľov využíva na odviazanie sa po štúdiu/práci. Potter má pri bojoch šťastie (prípadnú pomoc), Kvothe systematicky sám bojuje. V láske sú obaja podobní, no Potter stagnuje a všetko k nemu príde, kým Kvothe sa snaží a dobíja svoje šťastie. Podobne je to vo viacerých aspektoch, no podľa mňa toto je ten správny archetyp hrdinu pre deti.
2. Dej - retrospektívne rozprávanie v prvej osobe, niekedy jemne prerušené mi prišlo tiež lepšie než rozprávanie príbehu v tretej osobe. Ak by niekto namietal na autenticitu príbehu a hovoril, že Kvothe prikrášľoval či preháňal - epizóda v taverne, (kde obyčajný ľudia Kvotheho príbehy nafukujú oveľa viac, než sám rozpráva) ho presvedčí o opaku. Rothussov fantasy svet je bohatší v každom smere, nie je to len samí zázrak, ale aj boj, malichernosti a tvrdý život, no sem-tam aj humor, či pozitíva správnej rétoriky v dialógoch. Sirota by mala dbať o peniaze a poživeň a nie dostať všetko akoby na tácke.

3. Láska - neľahká definovateľnosť citu ako láska je v celom diele úžasne poňatá: láska ako niečo nevysvetliteľné, nepochopiteľné, niečo čo raz je tu a raz tam. Učí čitateľa byť všímavým, ústretovým či čakajúcim. Striktne sa odlišuje od sexu a nevestincov (téma ktorej sa autor taktiež nebojí aj pri relatívne mladých chlapcoch) a pretrváva dlhé veky v spomienkach.

Popri fatalizme HP a vraždách a zradách Trónov je fantasy aká tu chýbala - ktorá dbá na sebarozvoj a tvrdú prácu.

Livien
17.07.2015

Po dlouhé době jsem si opět přečetla skvělou fantasy knížku a jediný nedostatek, který na ní shledávám, je, že nemám hned po ruce druhý díl. Opravdu palec nahoru - za námět, zpracování, napětí... Rothfuss čtenáře po několika málo stránkách chytí a nepustí, dokud najednou nejste na konci stránek a neříkáte si, neee, já chci číst dál.

Taji
10.07.2015

Tak toto je zatím nejlepší fantasy, co jsem četla.

Greene
23.03.2015

Jedna z nejlepších fantasy, jaké jsem kdy četl. Hned první věta vás vtrhne do děje a téměř nepustí. Ano, i tato kniha má své slabé chvilky, ale je jich tam tak málo, že tomu prakticky nebudete věnovat žádnou pozornost. Proto 5*, jen ten konec byl až příliš rozvleklý. Těším se na druhý díl!

kom72
08.02.2015

Napínavé povídání... Už se těším na druhý díl!

cervena.krvinka
07.02.2015

Začnu negativy. Tato kniha by se měla čtenářům vydávat jen s důrazným upozorněním: „Pozor, toto je jen ZAČÁTEK!“ Sice jsem věděla, že jde o první díl trilogie, ale tak nějak jsem čekala, že se děj za těch 600 stran posune dál. V důsledku toho jsem četla rychle a univerzitní epizodky brala jako výplň než… a pak byl konec. Jinak řečeno, je kniha neuvěřitelně roztahaná. Rothfuss má zjevně rád detaily: ale opravdu musí věnovat 10 (?) stran rozboru jízdy na koni, jen proto, aby názorně předvedl, jak se mu odbarvila noha? Podobně je to s příhodami na Univerzitě – všecko je to promyšlené a propracované, jen možná až moc do detailu.
Ta kniha je náramně čtivá, pohání čtenáře, který chce vědět, jak to dopadne, ať už celá kniha nebo některá konkrétní pasáž, svádí k tomu číst rychle – a pak jsou detaily jen překážkami, o které čtenář nepříjemně zakopává. Osobně si z toho beru ponaučení pro další Rothfusse: detaily jsou tím důležitým, nikoli vyústění. Nespěchej a čti pomaleji.
A pozitiva? To, co jsem nazvala výplní, je neskutečně zajímavé. Rothfussův svět je propracovaný a velmi uvěřitelný, zábavný a proložený hromadou mouder. Hodně mě baví skryté pravdy v nauce o jménech a ještě víc všechno to sbírání pověstí a komparace mýtů. A odsud možná plyne i důvod k tomu, co jsem výše vytkla, a sice že v této knize je svět/okolnosti/popis důležitější než ty hrdinské činy okolo, které se dějí tak nějak mimochodem: Skutečnost prostě byvá prozaičtější než vykrášlená legenda – ale to neznamená, že nemá něco do sebe.

Eneo
06.02.2015

Dva roky jsem měla Jméno větru v seznamu knížek, které si jednou hodlám přečíst. Dva roky jsem netušila, co mi tam netknutě leží a čeká. Nijak zvláštní zážitek jsem neočekávala, zvláště pak po poněkud roztahanějším a nic neříkajícím začátku. Kote, Kvothe, cože?
Ale pak přijde okamžik, kdy po odložení knížky po chvíli přemýšlíte, co se skrývá na dalších řádcích. Patrick Rothfuss si se svým fantastickým světem vyhrál natolik do detailů, že v půlce první části (popř.tedy čtvrtce prvního dílu - je v tom trošku zmatek při dvojím vydání) už vám budou povědomé písně, které se prozvěvují v hostincích, v zelenině budete chtít platit joty a na kávě s přáteli budete očekávat, že uslyšíte legendu o siru Savienovi nebo jakoukoliv z mnoha, se kterými se v příběhu setkáte.

Cacolinka
27.01.2015

Po pravdě řečeno, mě vždycky, před čtením nějaké fantasy knížky, trochu znervózní, když se její autor na začátku svěřuje, že má rád Středozemi, Narnii nebo jiné fantasy světy...většinou se totiž autoři až moc "inspirují".
Pan Rothfuss mě ale dosti překvapil. Děj je fakt originální a už se těším, až si pořídím další díl...ať už se konečně dozvím, jak to všechno bylo s tím Kvothem. ;)
(A to se ani nezmiňuju o tom, že se mi zrovna líbí zrzci s vousem....se pan Rothfuss strefil...nebo spíš já do něj. :D )

FallenOne
15.01.2015

Takže od začátku... proč má tohle tak neskutečně pozitivní hodnocení? Všichni mě přemlouvali, abych si to přečetl, že je to pecka. Fajn, šel jsem do toho. Jenže ouha!
- děj se úplně neskutečně táhne a ve čtyřech pětinách knihy se toho vlastně ani moc neděje, všude samá vata a dialogy/scény, co pro děj nejsou nijak důležité
- jediné, co připomíná fantasy, jsou velcí pavouci, hlavní stínový záporák (už je to delší dobu, co jsem to četl, a nechce se mi v knize listovat ohledně správných pojmenování) a pak jeden drak (dobře, a trocha té alchymie)
- ano, ten drak (co navíc nelétá)... nejroztáhlejší popis scény s drakem, co jsem kdy četl, a kde se vlastně taky ve finále nic nestane
- hlavní hrdina je nemastný, neslaný a hlavně protivný
- kniha je sice co do jazyku opravdu velmi bohatá, ale co naplat, když je to nuda k uzívání!

Je mi to líto, ale vzhledem k místnímu hodnocení musím dát jedno z nižších ohodnocení. Pro mě jedno velké zklamání. Kvalitní fantasy si představuji opravdu jinak. Po Strachu moudrého muže proto už nesáhnu.

alexvera
10.01.2015

Nic takového jsem ještě nečetla .. po dočtení poslední stránky jsem měla pocit, že mám vyražený dech. Od té chvilky co jsem knihu zavřela, mám v hrudi takový podivný, prázdný, svíravý, jakoby tupý pocit ... hned po Pánovi prstenů nejlepší fantasy počin jaký jsem kdy četla :)

Barumic
11.11.2014

Skvěle napsáno, četla jsem jedním dechem celý příběh.

Michallius
09.11.2014

Úžasný příběh ze světa víl a draků, vyprávěný s takovou dávkou lidskosti, až je to neuvěřitelné. Bez potoků krve a tisícihlavých armád, bez rytířů, kteří jedním mávnutím pobijí stovky nepřátel a přece tolik zajímavé. Autor dokáže běžné lidské strádání malého chlapce přetavit v neuvěřitelný vodopád dobrodružství poskládaných z těch nejobyčejnějších věcí, jaké si lze ve světě fantasy vůbec představit. Žádný krok není předvídatelný. Napínavé od začátku až do konce. Prostě skvělé.

geimz
01.09.2014

Táto kniha je ako dokonale obrúsený diamant. Rothfussov jazyk totiž dokáže aj pri tých najbanálnejších veciach, ktoré práve jeho postavy robia, čitateľa totálne vcucnúť do deja a vypluť až po poslednej strane. Naviac ponúka fantastické postavy a príbeh, ktorý sa na povrchu môže zdať ničím výnimočný, no v skutočnosti je veľmi nevšedný, jednak svojimi myšlienkami, ktorých nachádzať medzi riadkami je čistá radosť, a jednak svojím realizmom, ktorým maže zažité hranice fantasy žánru. Životnému príbehu Kvotha som prepadol po prvých stranách, tak so Strachom múdreho muža ani neváham.

ttommikk
15.08.2014

Fantasy příběh, kde namísto skřetů řádí čandríni a drak je tu býložravcem. Vyprávění probíhá netradičně retrospektivně, tradičně hrdinou, kterému zavraždil rodiče někdo, koho mají ostatní za legendu z pohádek. Hrdina mu samozřejmě vyhlásí pomstu a vydá se na cestu plnou dobrodrůža... Vypadá to tak banálně, že se mi ani nechce věřit, jak moc mě to bavilo. Stačí mít básnivého ducha, pár neotřelých nápadů, zdařilý překlad do češtiny. A je to!

elutep
05.05.2014

Děj mě zaujal v podstatě po pár stránkách a to kam se pak obrátil mě zaskočilo a nadchlo zároveň. Kvothe Vás nenechá ani na chvilku vydechnout, prostě se pořád něco děje a je to tedy NĚCO. Napínavé, romantické, poutavé, sympatické :)

gabika5361
22.03.2014

Pre mňa určite najlepšia kniha.

Bombas
17.02.2014

Už hodně dlouho mě nic tak nechytlo. Troufám si říct, že tuhle serii řadím k mým TOP a po dočtení celé serie možná doputuje až na samotný vrchol. Za mě naprosto fascinující a úžasný příběh!

unavensluncem
06.02.2014

Moc pekne napsana fantasy... Trosku mi pripomina Feista...

Mako123123
22.10.2013

Na odporučenie kamaráta... vraj najlepšia fantasy. (podla neho)
Hmmm... ja by som bol k tomu vyjadreniu trocha triezvejší, opatrnejší: bolo to fakt dobré. 1. polka knihy mi pripomínala zmesku HP a Eragona. 2. polka knihy- to už bolo troška originálnejšie... Málokedy ma dej nezaujímal, celkovo som skôr spokojný, i ked tá romantická linka ala Denny ... ajjaj jaj, -ja nie som moc veľký romantik :D Ale inak good, zaujímavé, pútavé, odzbrojujúce (najmä ten ,,záver,, s Bastom) Pôjdem na pokračovanie... zatial tomu dávam 3/5 s odretými ušami.

dada108
08.08.2013

Příjemná fantasy. Na hlavního hrdinu jsem si sice trochu musela zvykat, ale na konec má mé sympatie :D nebo “sympatii”. Pobyt na univerzitě mi hodně připomněl HP, ale ne moc. Celkově je dobrá zápletka, dobré letní čtení.

kneslova
26.07.2013

Docela pěkná fantasy, je to všechno velice zdlouhavé, ale čte se hezky, nejspíš si přečtu další díl

hrach
05.05.2013

Jedna z najlepších fantasy knižiek z poslednej doby a jeden z najlepších slovenských prekladov, čo si pamätám. Človek by povedal, že preteká pátosom a predsa čitateľa nepustí až po poslednú stranu. Potom sa človek zamyslí, že sa za tých cca 600 strán v podstate nič moc neudialo a predsa je spokojný. Lebo sa to čítalo príjemne. Výnimočne príjemne. Rothfussov jazyk je úchvatný! Občas autor čitateľa roznežní dojatím, inokedy ho vymácha v napätí či smútku a nakonci ho vygrcne nech si pár rokov počká na ďalší diel.
Mimoriadne sa mi páčili všadeprítomné motívy hudby a starých príbehov, leguinovskej mágie slov vs. mágie ako v podstate pozitívnej vedy, tuláci, drotári a zdanlivo nepodstatné detaily ako trocha vosku a struny vo vrecku plášťa.

Alma-Nacida
31.03.2013

Hodně čtivá, napínavá kniha. Fantasy mám ráda, už se koukám po dalších dílech :-).

Ben Nevis
24.10.2012

Kvalitní fantasy ságy se dají spočítat na prstech jedné ruky. Kronika královraha se prozatím k ním řadí, i když má daleko k dokončení. Zajímavá zápletka je nám zprostředkována bohatým jazykem a servírována ve světě plném rozmanitých postav, magie a tajemna.
Vytkla bych občasnou užvaněnost a hlavní hrdina má nereálně mnoho předností a schopností.

Renava
31.03.2012

Niečo ako rozprávka pre dospelých. Navyše nenápadne medzi riadkami ukrýva veľa krásnych myšlienok, múdrostí. Rothfuss celý príbeh servíruje veľmi impozantne a prešpikováva ho presne mierenými dávkami humoru i jemnej romantiky. Prekvapujúco na konci človek zisťuje, že koniec nie je koncom,ale začiatkom - s veľkým otáznikom - a preto sa pokračovanie nedá opomenúť :-)

pzjanka
03.01.2012

celá kniha sa mi páčila, aj ked si myslím, že som to nepochopila. Koniec bol divný, ale celkovo sa knižka zľahka čítala. aj napriek koncu sa mi kniha veľmi páčila. ale myslím že má byť pokračovanie.

Doporučujeme

Morová rána
Morová rána
Věž vlaštovky
Věž vlaštovky
Zkřížené hnáty
Zkřížené hnáty
Mistr a Markétka
Mistr a Markétka