Jméno růže
Umberto Eco
V opatství, ve kterém se děj odehrává, je v horním patře hlavní budovy umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa, plnou vzácných a zejména tajných či utajovaných rukopisů, včetně děl antických autorů, jejichž myšlenky křesťanství odmítalo. Františkán Vilém z Baskervillu přijel do opatství v doprovodu svého žáka, Adsona z Melku, aby zde připravil půdu pro jednání Františkánů (minoritů, zastánců chudoby církve) s delegací avignonského papeže Jana XXII. Vilém byl po příjezdu opatem informován o záhadné smrti iluminátora Adelma z Otranta a byl, jakožto bývalý inkvizitor požádán o její objasnění. Adelmova smrt však nebyla jediná, která se měla ve zdech opatství odehrát.... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 2007 , Český klub
Originální název:
Il nome della rosa , 1980
více info...
Přidat komentář
Film Jméno růže považuji za nejlepší historickou detektivku, co kdy vznikla, s vynikající zápletkou a nádherně ponurou atmosférou. Pro mě se jedná jednoznačně o pětihvězdičkový počin. Proto jsem byl hodně zvědavý na předlohu, ale hlavně kvůli tomu, že tento román bývá často označován jako filozofický, což je pro mě oblast jednak hodně neznámá a hlavně vrcholně nesympatická, dlouho jsem přečtení tohoto díla odkládal.
Co se týče románu, tak popis života v klášteře i samotného kláštera a hlavně knihovny je vynikající. Detektivní zápletka opět funguje na jedničku a hodně mě bavila i diskuse mezi františkány a zástupci papeže. Rovněž pasáže týkající se jednotlivých kacířských frakcí mě hodně zaujaly. Ale naopak filozofické pasáže byly prostě příšerné. Na můj vkus až moc učené a hlavně nekonečné (klidně i 10 stran naráz). U těchto částí jsem obvykle po přečtení odstavce nebyl schopen ani říct, o čem konkrétní pasáž vlastně pojednávala. Nakonec jsem je četl, aniž bych je pořádně vnímal a rozhodl jsem se, že pokud si budu chtít tento román někdy znovu přečíst, budu je rovnou přeskakovat, protože mě jenom zdržovaly a nijak mě neobohatily.
Kvůli filozofickým pasážím proto hodnotím knihu hůře než film, který dle mého mínění stejně dobře podchytil atmosféru i nejzajímavější části knihy a naopak se zbavil nadbytečného balastu.
Jedna z knih, ke kterým má člověk chuť se vracet. Miluji Ecovu moudrost, miluji Ecův humor! A také labyrinty, ať už je to labyrint Théseův, manýristický či labyrint/síť/rizoma.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 498): Když autor dopíše, měl by zemřít.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 499): Tvrdí-li autor, že byl stržen insparcí, pak lže. Genius is twenty per cent inspiration and eighty per cent perspiration.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 501): Přítomnost znám jenom z televizní obrazovky, zatímco středověk znám bezprostředně.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 504): Prní rok práce na románu jsem věnoval budování světa.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 510): Tady hrozí nebezpečí "salgarismu". Salgariho postavy utíkají, štvány nepřáteli, do pralesa a zakopnou o kořen baobabu. A ejhle, spisovatel přeruší děj a podá nám botanický výklad o baobabech.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 512): Vejít do románu, to je jako jít na výlet do hor_ člověk se musí naučit správně dýchat, zvolit správný rytmus chůze, jinak daleko nedojde.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 512): ...erotická scéna v kuchyni je vytvořena z citátů náboženských textů, od Písně písní před svatého Bernarda a Jeana de Fécamp až po svatou Hildegardu z Bingenu.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 516): ...na smlouvě s ďáblem je nejkrásnější právě to, že ji člověk podepíše, i když velice dobře ví, s kým má co dělat. Proč by taky jinak byl odměněn peklem?
Umberto Eco - Jméno růže (str. 518): Chtěl jsem, aby se čtenář bavil. Alespoň tak, jako jsem se bavil já.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 522): Postoj postmoderního umění mi připadá jako postoj někoho, kdo miluje velice vzdělanou ženu a ví, že jí nesmí říci: "Zoufale tě miluji," protože ví, že ona ví (a že ona ví, že on ví), že takové věci napsala už Liala.
Umberto Eco - Jméno růže (str. 524): Se kterou ze svých postav se ztotožňuješ? Panebože, s kým by se tak mohl autor ztotožňovat? Samozřejmě s příslovci.
Tuto knihu jsem četla po více jak deseti letech a bavila mě stejně jako poprvé, snad ještě víc a je mi jasné, že pokud se k ní dostanu někdy potřetí, najdu v ní zase nové a nové věci, který jsem si na podruhé a na poprvé nevšimla. Jaký to rozdíl oproti Brownově Šifře, kterou jsem (stejně jako Jméno růže) letos po více jak deseti letech znovu přečetla a shledala ji ještě naivnější než kdysi. Oněch více jak deset let, kterých uběhlo od mého prvního čtení, se projevilo víc, než bych sama čekala. Zatímco tehdy mě bavily obě knihy, ač už tehdy se mi Brown zdál moc senzacechtivý, dnes se rozdíl mezi mým vnímáním těchto dvou textů neobyčejně prohloubil. Zatímco Eco na mém žebříčku postoupil nahoru, Brown prudce klesl dolů. Ztímco u Eca jsem nacházela mnoho nového a překvapujícího, Brown mě unavoval svou naivitou, senzacechtivým honem za nafouklými bublinami, které se nakonec ukáží být prázdné a bez hlubšího významu. Brownův naivní přístup k historii a její nechutné ohýbání mě nudily a myslela jsem přitom na Ecovy poznámky ke Jménu růže, kde se vyznává z toho, jak rok vymýšlel, vzhled a reálie opatství a Budovy, jak musel znát i jména mnichů, kteří v knize ani nevystupují, jakou práci si musel dát při nastudování podrobných dobových reálií a tehdejší nepřehledné náboženské situace. Jak šokující musí pro mnoho lidí být, že ve Jménu růže vystupují kláštery, které straní papeži, řády, které mají různé názory na teologické otázky (např. Kristovu chudobu) a podobné složitosti, když z pokleslých knih (jako je např. Šifra) znají jen jednoduchou, jednotnou, černobílou a skrz naskrz zlem prolezlou církev. Oč se ochuzujeme, když čteme raději knihy typu Šifry, než knihy, jako je Jméno růže.
Umberto Eco napsal výborný historický román s detektivní zápletkou. Příběh má však ještě mnoho dalších vrstev a je zde patrný filozofický, politický i teologický přesah. Kniha se opravdu nečte lehce, ale určitě stojí za to. Dobře známé je rovněž filmové zpracování.
Četla jsem už hodně dávno. Moje první a poslední knížka od Eca. Těžký čtení, nelíbilo se mi to ani psaný ani zfilmovaný.
Působivý příběh z neobvyklého prostředí. Bylo velice zajímavé sledovat způsoby vyšetřování a uvažování detektivů, vyšetřovatelů z dávných dob, kdy ještě lidé hodně věřili na posednutí ďáblem. Příběh byl pro mne velice poutavý a zajímavě vystavěný. Knihu jsem poslouchala v audioverzi, díky které jsem si jí možná zamilovala o trošku víc, než bych si zamilovala klasickou papírovou knihu. Byla totiž opravdu velice dobře namluvená hranou formou. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a možná si do budoucna přečtu i něco dalšího od autora.
Nádherný mnohovrstevnatý román, který je ve všech formách geniální (kniha, audiokniha i film). Ať už to berete jako historický román nebo jako detektivku, jde o nadčasové dílo, které bude hltat nejedna generace.
Jedná z nejlepších knih, co jsem kdy četl.
Skvělý detektivní příběh ale i pohled na život že všech stran.
Jedna z nejkomplexnějších knih, které jsem kdy přečetl. Mnohovrstevnost, symboly snad na každé stránce, postupné odhalování společně vytváří toto monumentální dílo. Plně mu neporozumím snad ani kdybych ho četl desetkrát.
Jedna z nejlepších knih z mé povinné literatury.
Salvatore y stupido.
Aristoteles.
Bernardo Gui
Jedna z nejlepších knih, které jsem četl.
A Pražský hřbitov? Jahoda na dortu.
Geniální mnohovrstevnaté dílo. Málokterý filosof dokáže svůj obor a zájem (v tomto případě sémiotiku) předat široké veřejnosti zábavnou formou a aniž by poučoval. (a to je jen jedna z vrstev této knihy)
Historická detektivka Umberta Eca, kde má autor promyšlené do detailů, prostředí, postavy dobový jazyk, zápletka a vyřešení.
Ty.
Bohoslužba začíná.
Je čas.
Ty,člověče.Vzrůstem malým či velkým.Tenkým nebo širším tělem svým.
Oblékni jednu s přiléhavých kuten,vlas (pokud nějaký máš) schovej pod kapuci.Vstup do podivuhodného opatství s ještě podivuhodnějším životem uvnitř vlhkých místností s mnoha prastarými ubikacemi.Knih jak mnich.Ten se má.Jen nahlédnout.Nejsi zasvěcený.Nic není jak se zdá.
Budeš procházet i náhlédneš do stájů,chlévů,chrámů,lázní,špitálu a jiných ...
Avšak nejvíce Tě bude lákat labyrint.Schováš se a jistě zabloudíš.Budeš přitahován.Atmoška zašlých syrovo-stuchlých časů na čtenáře nejednou přímo dýchne.
Nebylo by opatství bez opatů.Jestli se tedy neztratíš nejenom v chrámu,ale stejně podobně v mnohavrstevnatých klenutých větách.Zjistíš,že nejde jenom o nějakou (jenom) detektiuku.
Jak jeden z místních obyvatel poznamenal-žvanění je tu na dením pořádku a je hlavní náplní i smyslem studia mnišského.Rozhodně Eco Umberto nastudováno má.
Bude se tu filozofovat a pak taky někdy pátrat.
Poslední dobou,nám tu členové opatství za nevyjasněných okolností,nejeví známky života.Rozhodně to nebude s přemíry učiva.
Mnoho otázek k přemýšlení.Teologie,to je to oč tu běží.
Smál se někdy Jéžíš.Dělal,měl čas na prču.Písmo mlčí.Bude se to muset prodiskutovat.
Nechybí inkvizice,poněvadž každej je v podstatě kacíř,cha.
Neméně tak o papeži na věži.O králi a vlivu.Intriky nad intriky.Politikaření středověké a o samotné životě středověkém rovněž.
Pokud by někomu nebyla bible cizí,bude se tu cítit jako ve své izbe.A věz,na cintorín je času dost.
O věcech,například i cudných.
I opat je přeci jenom muž.Co nadělat,když stojí ? Ne opat,samozřejmě !
O zamilovanosti mládí.O lásce,která nedá spát.Posedlost a touha.Co naděláš,cudný řád velí jinak.
Pro poslušné i pokorné a nejenom pro ně.I pro Tebe Pepíčku ty hříšníku neznabožský :) Taky si užiješ v některých náročnějších pasážích,kdy se četba poněkud zpomalí.Kniha je to velká a tím není myšleno její tlouštka.Napěchovaný obsah na všech stránkách.
Bylo krásné jitro na konci listopadu.V noci trochu sněžilo,poprašku však bylo na dva prsty.Ještě za tmy ... je první den.
Prima.Sexta.Nona.Nešpory.Kompletář.Matutina.
Úžasná kniha plná velkých myšlenek. Ne zrovna jednoduchá na čtení, ale o to cenější. Počínaje dnešním dnem zařazená do těch nejoblíbenějších.
Zajímavá detektivka z prostředí středověkého kláštera doplněná nejen jemným humorem ale i krutou pravdou...
Na ne až tak velké ploše se dozvíme, co se řešilo v politických a církevních kruzích ve vrcholném středověku. Netušil jsem, že už tehdy byly ideologické a mocenské zápasy tak intenzivní, a přesto naprosto jiné než dnes. Na pozadí techto velkých věcí řeší Vilém a Adso své detektivní pátrání v Italském opatství a asi se dá říci, že detektivní zápletka je oproti zbytku knihy o něco slabší.
Přestože má Ecovo Jméno růže své nepochybné kvality, kdy velmi uvěřitelně pracuje s dobovými reáliemi, celým prostředím církve a její mentality, nebyl to úplně můj šálek kávy. Na jednu stranu se ve volném čase zabývám studiem světových náboženství, ale středověká detektivka asi není něco pro mě. Eco má ale všechno vymyšlené do detailů, ať už celé prostředí, postavy nebo jejich jazyk, takže se popularitě knihy vůbec nedivím.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Kniha Jméno růže je v
| Právě čtených | 94x |
| Přečtených | 5 726x |
| Čtenářské výzvě | 583x |
| Doporučených | 535x |
| Knihotéce | 1 640x |
| Chystám se číst | 1 413x |
| Chci si koupit | 216x |
| dalších seznamech | 51x |
4* protože je to úžasně spravovaný příběh v doprovodu skvělého vyprávění, 4* protože je to detektivka.