Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529/bmid_jiskra-zivota-eKX-529.jpg
5
1823
226
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni žádné práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Z vědomí si vytěsnili všechny city včetně nenávisti. Dodržují přísnou anonymitu - stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já", jako lékař Berger, obchodník Lebenthal či bývalý novinář zvaný 509. Ti všichni se neúnavně snaží vězně, kteří ještě neztratili schopnost myslet, vyburcovat z letargie, pomoci jim přežít zdejší peklo a vykřesat v nich alespoň "jiskřičku naděje" a víru v nový život, jenž je už nadosah.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2003 , Ikar (ČR)
Originální název:
Der Funke Leben , 1952
více info...
Přidat komentář
Tak tohle je podle mě kniha, kterou by i měl přečíst každý, protože teprve s ní si člověk uvědomí, jak moc byla válka příšerná a krutá a přijde mi, že od někoho kdo tuto knihu nečetl by tato slova byla prázdná a bez váhy. Kniha popisuje příběh židů, co si myslí, že jsou odsouzeni dožít svůj život v malém táboře. Pak ale přijde zlom v podobě vězňů z jiného tábora, které z jejich starého "domova" vytlačila postupující fronta. Teprve s touhle knihou jsem si uvědomila, jakou měli cenu věci jako zlatý zub, boty nebo třeba jen cár novin.
Za mě nejlepší kniha od autora, kterou jsem četla zhruba třikrát během SŠ. Pro mě lepší než Na západní frontě klid.
Úchvatná kniha, pokud se to o knize s touto tématikou vůbec dá napsat. Strhující příběh, který se mi při čtení promítal před očima a několikrát se mi oči zalili slzami...a nestydím se za to... Opravdu "silná" kniha !!!
To je přesně ten druh knihy, které mám rád. Má totiž hloubku. Těžko popsat, co je tím myšleno. Když ji čtete odehrává se před vámi skvěle vyjádřený děj a fantazie sama od sebe s přirozenou lehkostí vše dokresluje. Ale navíc si čtenář odnáší něco navíc, něco skrytého mezi řádky. Když pak otočí poslední stránku a knihu zavře, nemusí vědět přesně čím, ale cítí se obohacený.
Přemýšlím nad komentářem nad touhle skvělou knihou a v hlavě mam spoustu dojmů. Je těžké hodnotit takovouhle knihu. Chtělo by se mi říct, že se tohle už nesmí nikdy opakovat! Ale když se podívam okolo sebe, co se děje ve světě nejsem si tím vůbec jistý. My lidé jsme prostě nepoučitelní.
"Kostlivec 509 zvedl pomalu lebku a otevřel oči. Nevěděl, zda omdlel nebo jenom usnul. Mezi jedním a druhým zmizely téměř všechny rozdíly.."
Jak hodnotit knihu, která začíná těmito slovy? Je to síla.
Válečná doba mě nezajímá. Už mám plné zuby toho, jak se stále všude "oslavuje" jakékoli výročí z těchto dob, jak se to cpe lidem před obličej, jak musíme (!) sounáležet; ufňukané tváře pamětníků z televizních obrazovek mi lezou na nervy... Ale Remarque. Remarque pro mě dokázal stvořit mnohem skutečnější a dojímavější obraz těchto dob. Nevnucuje - strhává. A také potvrzuje, jaká může být ve zlu a ošklivosti krása, protože Jiskra života je nepochybně Krásná kniha.
Příběh je to pěkný, jen, jak zmiňuje paní v doslovu, je někdy trochu černo-bílý. A nevím, co to se mnou v poslední době je, ale trochu se mi knížka v některých pasážích zdála až moc přetékající patosem. Nebo já nevím jestli je to patos....prostě mi tam někdy něco vadilo. Težko definovatelné....nebo se ze mě pomalu stává cynik. (Děkuji ti živote za tuhle proměnu....z idealisty cynikem.)
Pamatuji se, jak jsem se nemohla Remarqueových knih "nabažit"! Už ji ale znovu číst nebudu.
Tuto knihu považuji za nejlepší z děl E.M. Remarque. Četla jsem ji před mnoha lety, stejně jako většinu děl tohoto autora. Dech beroucí příběh působí o to silněji tím, že se nejedná jen o bujnou fantazii autora, ale je věrným obrazem událostí dané doby.
Příběh popisuje život v koncentračním táboře a to jak z pohledu samotných vězňů, tak i z pohledu velitele SS. Při čtení se chce jen těžko věřit, že se takové věci skutečně děly, tolik krutosti a lidského utrpení. Určitě stojí za přečtení!
Toto sú príbehy, kedy sa silno nestotožňujem s rozhodnutím udeliť človeku rozum a slobodnú vôľu a spraviť z neho svojprávnu bytosť. Nerozumiem kde sa v nás tá krutosť berie. Desí ma, čoho všetkého sme schopní...
Až moc realistický přáběh o koncentráku, díky němu se mi měsíce zdálo o holocaustu.
Na utrpení milionu lidí by se nemělo zapomínat.
Tak bychom tu měli další oběť válečného běsnění, nikoliv však vojáka 1. či 2. sv. války, ale vězně v koncentračním táboře. Je tu opět snaha o každodenní přežití, nevědomost, co bude zítra ani za hodinu, a na úplný závěr války i smrt hlavního hrdiny. Erik Paul Remark je synem Ztracené generace a tento román to jen potvrzuje, avšak o koncentračních táborech je k přečtení i daleko kvalitnější literatura.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Jiskra života je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 2 808x |
| Čtenářské výzvě | 220x |
| Doporučených | 248x |
| Knihotéce | 794x |
| Chystám se číst | 737x |
| Chci si koupit | 140x |
| dalších seznamech | 17x |
Doporučuji, aby si knihu přečetl každý, kdo si stěžuje v jaké strašné žijeme době..Syrový popis reality v koncentračním táboře musí každého alespoň trošku myslícího stěžovatele přesvědčit, že život, který vede vlastně nemá chybu. Přežijí kamarádi ze staré party kostivců nebo ne?