Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529/bmid_jiskra-zivota-eKX-529.jpg
5
1823
226
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni žádné práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Z vědomí si vytěsnili všechny city včetně nenávisti. Dodržují přísnou anonymitu - stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já", jako lékař Berger, obchodník Lebenthal či bývalý novinář zvaný 509. Ti všichni se neúnavně snaží vězně, kteří ještě neztratili schopnost myslet, vyburcovat z letargie, pomoci jim přežít zdejší peklo a vykřesat v nich alespoň "jiskřičku naděje" a víru v nový život, jenž je už nadosah.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2003 , Ikar (ČR)
Originální název:
Der Funke Leben , 1952
více info...
Přidat komentář
Remarque píše prostě božsky, knihu jsem přečetla jedním dechem. Člověk prostě nechápe jak se takové hrůzy v koncentračních táborech mohli dít...smutné a pravdivé!
Užasně smutna kniha :( občas mi problesklo hlavou jak se mohlo něco takoveho stat ?:(
Příběhy z války mě fascinují. Člověk z dnešní doby si to představit sám neumí a možná ani nechce. Je dobře, aby zůstalo v povědomí to, čeho jsou lidské bestie schopny a kam až to může zajít.
K Remarquovi - četla jsem od něj kdysi dvě knihy, které mi přišli jako přes kopírák a zařekla jsem se, že už ne.....jsem ráda, že na doporučení jsem to porušila!
Četla jsem ji naposledy asi před osmi lety a je to knížka, která mě nejvíc zasáhla a hodně ovlivnila můj postoj k životu.
Miluju knížky od Remarqua a tuhle miluju nejvíc i přes to, jak hrozně smutný a nepochopitelný ten příběh je.. protože takhle to tehdy opravdu bylo...
A vždycky, když se mě někdo zeptá, jakou jednu věc bych si vzala na pustý ostrov, vždycky řeknu, že tuhle knihu, aby mi připomněla, že vždycky by mohlo být mnohem hůř.. Uvíznout na pustém ostrově? V porovnání s koncentrákem..??!! Anytime!
Začala jsem ji teď číst znovu a čtu ji se stejnými pocity, jako tenkrát.. v obrovském šoku a s vědomím, že tohle byla realita.. Člověku to dává ohromnou sílu čelit vlastním problémům, které jsou po přečtení tohoto příběhu tak strašně banální..
Tohle by si měli přečíst všichni. Koho to nedonutí k zamyšlení a nezmění mu to v nějakém směru pohled na život, není mu pomoci..
Knihu jsem četla již dříve jako povinnou četbu k maturitě. Mrazivé vyprávění o životě vězňů v koncentračním táboře, ze kterých časem živoření zbývá jen kostra obalená kůží. Není to zrovna žánr, který bych vyhledávala, ale je dobré na tahle zvěrstva nezapomínat. Remarque atmosféru vystihl přímo a nic nezakrýval, proto kniha v člověku zanechá silné dojmy...
Zápach mrtvých těl, kouř z krematorií a stud za sebe samotnou.
Jak odporně jednotvárné a zbytečné jsou naše problémy, ve srovnáním s životem v koncentračním táboře.
Nejsem si jistá, jestli si ještě někdy knihu přečtu. Remarque je Bůh, pokud jde o psaní knih z tématikou války. Je to až moc syrová zpověď vězňů, kteří se stávají jen lidskými troskami, jejich přátelství i lásky...
Jedna z mála knih na jejímž konci jsem brečela, velice drsná a smutná kniha, plná "skvělých" pasáží, myslím, že před Remarquem klobouk dolů
Opravdu obdivuji Remarqua, který dokázal zasadit lidský příběh do tak nelidského prostředí. Popis dění v koncentračním táboře je tak reálný, že z něj čtenáři běhá mráz po zádech. Navíc jsou zde skvěle vykreslení jak křehcí vězni, tak i dozorci - kniha je propojením příběhu těchto dvou stran. Nechápete lhostejnost, se kterým je pácháno zlo na nevinných a vězňům na pokraji smrti přejete, aby si v sobě uchovali alespoň tu malou jiskru života. Nejhrůznější je ale fakt, že se tyto zločiny na lidech opravdu páchaly. I právě z tohoto důvodu bych toto dílo doporučila, přeci jen se v něm skrývá, dle mého názoru, stále otevřená hrozba příšerné nelidskosti.
Tato kniha se hodně liší od ostatních Remarqových románů. Je... fakt vostrá. V člověku rozbouří pocity tak, že vyjádřit se k ní, je hodně těžké... Člověk nenachází ta správná slova. Určitě doporučuji si ji přečíst.
Kniha z prostředí koncentračního tábora. Mrazí z ní ještě víc, protože se věci podobně skutečně udály. Zvlášť působivě je popsáno utrpení vězňů. Zajimavé ale po zamyšlení ne moc překvapivé je, že průměrný Němec, Remarqua nezná.
Kniha, která ve mně zanechala nejhlubší pocity. Vím, že už si ji nikdy nepřečtu...ale jednou v životě ji musí přečist každý.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem, nejen proto, že se ty věci skutečně udály.
Spolu s knihou Deník Anny Frankové je Remarqova Jiskra života tím nejsilnějším příběhem...příběhem ze života. Myslím, že by si ji měl každý přečíst, především dnešní mládež. Téma této knihy v člověku dlouho zůstává...
(SPOILER) Krásná, ale i drsná a smutná kniha. Mám ráda konec, kde sice vězeň 509 umřel, ale přitom jako poslední jeho plán zastřelil jednoho ze svých mučitelů.
silná kniha...jednoznačne patrí k mojim najobľúbenejším nielen od samotného Remarqua ale aj celkovo..
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Jiskra života je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 2 808x |
| Čtenářské výzvě | 220x |
| Doporučených | 248x |
| Knihotéce | 794x |
| Chystám se číst | 737x |
| Chci si koupit | 140x |
| dalších seznamech | 17x |
"Nezapomeňte na to. Nikdy! Nikdy!"
Myslím, že touto větou v knize, řekl autor vše potřebné za mě...