Jiskra Věčného plamene

Když se spojí draci, magie, protivníci, co se na sebe dívají až podezřele dlouho, a hrdinka s ostrým jazykem, je zaděláno na zajímavé čtení.
Tento díl je spíše takový přípravný, pomalejší, seznámení se světem Dědiců, smrtelných lidí a jeho fungování.

Nic tu není černobílé.

Nechybí spousta jiskřivého popichování a romantická linka ve stylu „neměla bych tě ani vystát… tak proč na tebe pořád myslím?“

Draci jsou zatím spíš na ochutnávku, ale už teď dávají tušit, že si v dalších dílech ukradnou kus pozornosti.

Jestli mám něco vytknout, tak snad jen to, že hrdinka je naivní, a jak říká její kamarád z dětství Henri "žije si ve svý bublině." Asi to tak má být, aby byl vidět posun v dalších dílech.
Nebo nevím.

12.07.2026

46/2026 12. - 14.6.
Taková YA fantasy úroveň, kde svět má potenciál, ale není to uchopeno moc do hloubky. Chybí tomu ta JISKRA a sklouzává to k hlavní hrdince, která se začíná chovat velmi hloupě a je naprosto slepá nebo tupá ohledně tolika věcí.
Princ Luther je v knize minimálně, ale aspoň působí jako zajímavá postava, která se chová vyspěle. Henri nic moc, je jasné, že čtenář mu fandit nebude a autorka to tak ani nezamýšlela. Odboj je takový noooo. Vlastně té revoluci fandit čtenář také nemůže, protože nejsou vykresleni dobře. Z knihy jsem rozpačitá. Většinou jsem raději, když je romantika v knize okrajově a kniha se soustředí na děj. Ale tady ten děj je rozvleklý a ne příliš propracovaný a naopak romantická linka by tomu mohla pomoct, že by slabší děj mohl být přebit silnější romantickou linkou, ale to by to musela autorka trochu jinak uchopit.. Ale vlastně si nestěžuji, myslím, že by to pak mohlo být ještě hloupější. Děj je naprosto předvídatelný a to bohužel i zvratové zápletky a hlavní hrdinka mě úplně nepřesvědčila svým chováním, protože popírat zcela zřejmé je naprosto hloupé a mě to neskutečně iritovalo. Hloupé hlavní hrdinky nikdo nechce. Přitom je velmi empatická a mohla by to být skvělá postava. Možná kvůli princi bych ještě pokračovala. Pokud to má být romantasy pro ženy, tak je to nedostatečné. Pokud by to bylo YA fantasy pro mladší čtenářky, tak asi ok. Dávám nakonec slabší průměr kvůli Diem a tomu jak je tupá ohledně sebe samé. Ale ještě věřím v potenciál toho světa a další díl zkusím. V porovnání se Čtvrtým křídlem to není horší.

Všichni víme, o co jde, jen Diem to zatvrzele popírá. Už, i v knize všichni ví o co jde, ale Diem to pořád popírá. Už i ti co knihu nečetli ví, o co jde ale Diem NE pořád NE a NE a NE! Slovo bojuj, bych, použila ano bojuj, aby se Diem zapnul mozek a ona si připustila to, co naprosto všichni ví. Tohle fakt ne. Nechala jsem se zlákat, ale hold můj šálek kávy to nebude.

Úžasne emocionálne, krásne nevypočitateľné. Ak si myslíš, že žáner young adult sa už definitívne vyčerpal, tak skús Iskru večného plameňa. To je fakt sila!

24.06.2026

(SPOILER) Ach jo, to jsem si zase naběhla. Tahle kniha mi vyskočila na audiotéce, tak jsem si řekla, že se do ní pustím. Za zkoušku nic nedám a anotace navnadila. Jenže jsem dostala něco, co mi nebylo po chuti. Tedy svět Dědiců vypadá zajímavě, jen kdyby to celé nemělo punc nedotaženosti a nesmělo by to mít hlavní hrdinku, která jedná bez ohledu na následky a nesměla by mít místo mozku v hlavě seno. Doslovně seno! Dělá tolik nelogických rozhodnutí, tolik chyb a následky, když už to nějaké má, tak místo toho, aby přijala fakt, že udělala chybu a napravila ji, sebevědomě bude zapírat to, co je zjevné, lhát si do kapsy a fňukat a stěžovat si, když na ni někdo udělá bububu. Tahle hrdinka táhla celý příběh ke dnu a ani sebelepší vedlejší – nebo hlavní hrdina – postavy to nedokázaly zachránit. Přála jsem jí, aby ji za to, co tam vyváděla, někdo podřízl krk. Ne, opravdu, vůbec jsem jí nefandila. Jen jsem postupně na papír sepisovala každou blbost, co řekla, udělala nebo si jen myslela a to včetně i nelogičností a děr týkajících se světa Dědiců. Když jsem popsala celou A4 a byla jsem někde v půlce(!), vzdala jsem to. Dočetla jsem to se sebezapřením. Pokud bude její chování pokračovat ve stejném duchu i ve dvojce, dám si tuhle autorku na svůj black-list. U takové slátaniny nehodlám ztrácet čas. Ale zpět ke knize.
Děj je ve své podstatě o ničem, víc jak polovinu knihy se plácáte v mentálních pochodech Diem (a trháte si vlasy) a přitom víte prakticky hned na začátku knihy, co je Diem zač, i když ona to hloupě popírá až do hořkého konce. Shrnu to: jiskří vám ruce, máte zvláštní oči, jste schopni dotykem někoho vyléčit, napravujete kosti Dědicům, byť s nimi žádný smrtelný nedokáže pohnout a spálíte vlka na prach, určitě to bude „halucinacemi“. Tohle bych ještě byla schopná skousnout (matka jí držela v nevědomosti), ale fakt, že jí to vůbec – jakože vůbec! – nevrtalo hlavou, ani se nad tím nepozastavila, po tolika jasných důkazech, mi přišel jako nebetyčná hloupost. Ještě větší hloupost mi přišla skutečnost, že před zraky několika dědiců, zachrání princeznu, ale nikomu to nepřijde divné, až tedy na prince Luthera, ale žádné kroky proti ní nepodniknou. A co už mě úplně odrovnalo bylo, když jí smrt míšenského dítěte a jeho matky přiměje k razantnímu kroku, že se přidá k odboji. Jenže naivně doufá, že všechno se dá vyřešit slovně a že když dojde na nejhorší, nepoteče krev. A v tomhle byl Henriho hněv oprávněný – co čekala? Že si zazpívají v objetí khumbaju za světový mír?! Že s Henrim to nebude mít šťastného konce jsem natuty věděla hned na začátku, že se mezi ní a princátkem vytvoří „vztah“, čekala jsem to. Co jsem nečekala je, že tam ta romantika… nebude. Jako viděli se společně všeho všudy třikrát, čtyřikrát a na krátkou dobu, tak kde se ta romantika vzala? A ta Lutherova posedlost Diem mi taky přišla mimo mísu. On se do ní zamiluje, protože se k němu při každé příležitosti chová špatně? Ona je drzá, uráží ho, nenávidí ho, ale on je z ní celý hin. Proč by si princ, doprčic, nechal od smrtelné nadávat na veřejnosti a nijak to nepotrestal? To je na hlavu postavené.
Nedotažený svět Dědiců je škoda, namátkově: k čemu vlastně ty smrtelné lidi potřebují, když jsou to Bohové? Jak to, že mohou onemocnět i dospělí? Proč zrovna král? Jak se dostali k moci? No spoustu otázek a žádné odpovědi.
Jediné pozitivum, co si z knihy odnáším a čeho si cením je to, že autorka zakomponovala do děje muže, který vychovává dítě někoho jiného a miluje ho jako vlastní. Málokdo to dokáže a tohle se mi na knize velice líbilo. Na co ale budu nejspíš hodně dlouho alergická je slovo „bojuj“. Grrrr!

PS: bonusová kapitola z pohledu Luthera je možné stáhnout na webu nakladatelství jota. Obsahuje spoilery, takže číst až po dočtení knihy.

13.06.2026

Jiskra Věčného plamene se mi jako kniha tolik líbila, že jsem si ji našla na Audiotéce k poslouchání u rehabilitační chůze a při jízdě na rotopedu, aby mi to lépe ubíhalo.
A byla jsem tuze zklamaná. Anna Červeňová čte nevýrazně, potichu, monotónně, přitom kniha je nabitá emocemi, tajemstvím. Diem je zlobivá holka, ne stín v koutě. Jsem zklamaná, bylo to trápení.
Kdo ještě umíte číst, raději v tomto případě dejte přednost knize, stojí za to!

Tak tohle má cliffhanger jako málokterá kniha:-D Bez možnosti pustit se ihned do dalšího dílu doporučuji nečíst! Pro vaše vlastní dobro. Ano, spousta věcí nebyla vůbec překvapení, hold jsem nějakou tu knihu už přečetla, takže vím, jak to chodí. Ale další spousta věcí je ještě zahalená tajemstvími, o nichž se můžu jen dohadovat, dokud do ruky nedostanu další díl, takže... kde je nejbližší knihkupectví?

Jedna z velmi dobře napsaných fantasy poslední doby. Vřele doporučuju těm, kteří mají rádi napínavé a tajemstvím opředené příběhy.Hlavní hrdinkou je vzdorovitá a odvážná dívka, která usilovně bojuje za lepší život pro sebe a svou rodinu, v krutém světě kde na jedné straně stojí dědicové a na straně druhé prostí smrtelní. Postupem času však zjišťuje, že nic není tak jak se na první pohled zdá a i ona sama v sobě objevuje nevídanou tajemnou moc dědiců.

Ale to se mi to dobře četlo! Tahle kniha není dechberoucí smršť a to se mi líbí. Je to vyprávění, pohádka pro dospívající a dospělé. Nevytluče ze čtenářky duši, ale pěkně jí ji pohladí, pochová, navnadí na další čtení a navodí dobrou náladu. Je to oddychová literatura v dobrém slova smyslu. Já jsem velmi spokojená.

(SPOILER) Moc nechápu, proč má kniha tak vysoké hodnocení, když se tam ve 3/4 doslova téměř nic neděje. Řekla bych, že je to kvůli budování světa a postav, ale ani o dědicích ani o hlavních hrdinech jsme se toho tedy vlastně moc nedozvěděli.
Vztah mezi Diem a Henrim pro mě neměl budoucnost už od začátku.
Vztah mezi Lutherem a Diem, tam jsem tušila, že se něco bude dít, ale absolutně mi tam nepřišla žádná chemie, žádné jiskření, vždyť se spolu ani pořádně nebavili, viděli se vždy jen na chvilku, ona mu pak nadává a on je z ní nakonec paf? Nevím
A Diem, pardon, ale to je taková tupoňa. Vůbec jí není divné, že vlastně neví, kdo je její otec a musí brát nějakou bylinku na potlačení “halucinací” a rozhodně nemá žádnou magii! Nenene, já jsem jen obyčejná smrtelná.
Nejdřív je léčitelka, bleskne tam i nějakou tu superpower a ani se pak nenamáhá snažit to prozkoumat? Když uzdravila tu princeznu Lily..proč? Vždyť by mohla být fakt badass.
Pak se přidá ke strážcům, ale vlastně pak přijde na, to, že taky tak lehce využívají násilí. Omg neasi, když jim dědicové vraždí lidi a děti jak na běžícím pásu. Henri to na ní křičel pak velmi oprávněné, co si asi myslela.
Takže ona už pak nechce být ani léčitelka ani špionka ani nechce už nikdy mluvit s Lutherem (to jsem moc nepochopila vlastně proč, když byla už docela kousek od toho získat odpovědi na svou matku a její dohodu a jejich společné tajemství) a chce vlastně zdrhnout. Tohle má být FMC?
Možná se pustím do dalšího dílu jen proto, abych si ověřila, že moje teorie s matkou Diem je správná a jak to dopadne. Uvidíme.

(SPOILER) Nechala jsem se zinfluencovat bookstagramem a tentokrát to tedy nevyšlo.
Jiskra Věčného plamene má poměrně dobře vybudovaný svět, systém jednotlivých zemí a Dědiců mne opravdu zaujal. Také musím uznat, že psané je to čtivě a stránky ubíhají samy.
Nicméně jako celek je kniha prostě nevýrazná a velmi rychle mi zapadne a splyne s podobnými tituly. Kolik podobných příběhů jsme v poslední době četli? Kdy hlavní hrdinka s nadpřirozenými schopnostmi není tím, kým se zdá být, kdy silnější vrstvy utlačují slabší, kdy vzniká odboj, který ale není tak mírumilovný, jak se prezentuje, nebo kdy máme ve vůdčí pozici shadow daddyho, jenž dosavadního milence ve všem zastíní?
Navíc je hlavní hrdinka opět léčitelkou (namátkou Úsvit onyxu, Ranhojička) a jediné, co je na ní sympatického, je její krásné jméno. Protože Diem je jednou z nejnesnesitelnějších protagonistek, jakou jsem měla tu smůlu poznat - na to, jakou má pozici ve společnosti, je nepřirozeně drzá (až trapná) a sebejistá, neustále popírá očividné a dělá jedno chybné rozhodnutí (s naprosto zřejmými důsledky) za druhým. Ano, chápu, že bude následovat její postupný vývoj, ale o takové hrdince číst prostě nepotřebuji. Princ Lumnosu Luther působí vcelku jako zajímavá postava, sice zatím nedostává moc prostoru, ale rozhodně táhne celou knihu. A stejně tak i Henri, který je také hnán svými vlastními motivacemi. Další vedlejší postavy kromě princezny Lily si nepamatuji (po dvou dnech od přečtení).
Možná jsem prostě už jen přesycená a možná by to chtělo od romantasy delší pauzu, i když si je prokládám jinými žánry. Nebo možná, a to mi připadá momentálně pravděpodobnější, začíná být podobnými příběhy přesycený samotný trh. Ale na to si musíme udělat pohled každý sám..
V sérii pokračovat nehodlám.

Ze zacatku nic moc, postupne me ale kniha zacinala bavit a konec se mi libil moc. Ono je to tezke, kdyz zacnete Naslouchacem pres Ctvrte kridlo, tak vam pak ostatni fantasy prijde trosku nudna. Ale po tomto konci si urcite dam pokracovani.

Kniha na začátku působila dost zdlouhavě. Popis nového světa a myšlenek hlavní hrdinky mi dělal značné problémy a nedokázala jsem se pořádně začíst do příběhu. Diem působila naivně a neustále popírala všechno, co bylo od začátku knihy očividné. Její vztah s Henrim působil suše, chyběla tam jiskra.

Kniha mě začala bavit až ke konci. Posledních 130 stran bylo skvělých – konečně se tam objevila akce a něco, co mě opravdu vtáhlo do děje. Závěr byl povedený, nechal mě v očekávání a dodal mi chuť dát této knize ještě šanci. Uvidíme, jaký bude druhý díl.

Pripravený zhorieť?

Bože táto kniha!!! Mám len jedinú otázku.

Prečo som sa o tejto knihe dozvedela až teraz?

Ona ma absolútne uchvátila. A pohltila.

A ja som horel a horela a užívala si to každú jednu sekundu.

Vôbec som nevedela, do čoho idem. Videla som že je okolo knižnej série hype. Tak som neodolala a kúpila si prvý diel.

Ehm už mám všetky :D

Áno dej nie je nejaký nový a iný. Stretneme sa tu s bežnými predsudkami. My máme moc a zvyšok nás nezaujíma. Vy si umierajte na hlad, špinu a choroby.

My máme pláce a zlato a tak to má byť.

A čuduj sa svet, ešte sú prekvapený, že sa ľudia búria.

Hladomor na vás!

Táto kniha je tak dobre napísaná, príbeh plynie stránku za stránkou a vy tak nejako aj tušíte. Aj hádate a j ostane prekvapený.

Diem je skvelá hrdinka. Áno, žila dosť dlho v nevedomosti. A možno aj tušila, ale odmietala si to priznať. Bola proste dobrá dcéra, sestra, priateľka a liečiteľka.
Mala svoju bublinu. A hlavne ona mala tak veľké srdce.

Luther? Síce v prvej knihe nedostal veľký priestor. Ale! Absolútne ovládol knihu.
A stáva sa mojím obľúbencom medzi knižnými hrdinami. Pripomína mi Edarda Starka, len v mladšej verzii :D

Páčila sa mi aj linka okolo rebelov. A tá ukážka, že áno, bojujú za správnu vec.

Ale bojujú správne?

Alebo sa stanú ešte horšími? Kde je hranica medzi dobrom a zlom. Naozaj obetujeme nevinných len preto, že sú iný?

Popichovačky medzi Lutherom a Diem boli dokonalé. Slow burn. Doslova.

Záver, no úprimne ma to aj napadlo počas čítania. Ale aj tak ma to zodvihlo zo stoličky a ja som zostala pozerať, že čože to ?

A potrebujem vedieť pokračovanie. Kvôli postavám. Lebo sú tak dobre napísané, že chcem vedieť čo na to povedia. Luther, a Henry. (Ehm chlapec nemám ťa rada, ale že naozaj ťa nemám rada ty fanatický debil)

Ak ste do teraz žili so mnou v jaskyni a netušili ste o knihe/sérii. Prosím vylezte a bežte si ju kúpiť.

Leb to je príbeh, ktorý stojí za to.

PS: neobsahuje to žiadne sexuálne scény. A ja som si to užila. Asi zamrzlo peklo :D

IG: storytimewithpetra

Já si knížku užila, ale je to takové to romantasy, kde tušíte kam to směřuje, co se stane, všechno takové to, co už známe. Upřímně i ta obálka a název je taková, že mezi všema ostatníma zapadne. Ale další díly potřebuju :-D

Knihu jsem měla v její audioverzi a myslím, že to trochu ovlivnilo můj názor. Ne že by bylo mluvené slovo horší, hlas i projev byl docela příjemný, jen mám pocit, že tištěná kniha by byla čtivější a ubíhala rychleji. Moc jsem obecně nepochopila celou linku Dědiců. Chápu že jsou potomky bohů a vládnou, ale divila jsem se, že je jich tak moc, že mají vlastní města. Navíc když se Dědicové nesmí mísit se Smrtelnými. Touhle logikou bych čekala, že jich bude jen velmi málo. Ale opak byl pravdou, a i proto mě překvapilo, že vůbec k něčemu potřebují smrtelníky.

Hned na začátku se vyrojí velká spousta otázek a postupem knihy zjišťujeme, že hodně lidí z Dienina okolí má spoustu tajemství. I proto je iritující, že na žádnou z otázek odpověď vlastně nedostaneme. Celý první díl mi přišel jako jen příprava půdy pro další pokračování, ale bohužel i kvůli tomu se mi v sérii nechce moc pokračovat. Rozumím, že jsme se jako čtenáři museli dozvědět co nejvíc o světě, do kterého se máme v dalších dílech vracet, ale přijde mi divné, že ani hlavní hrdinka o tomto světě nic nevěděla. Jako by celý život žila někde jinde. Její izolace mě nejvíc překvapila a iritovala, protože je přeci jen léčitelkou, která se stará o spoustu různých pacientů a dokonce tvrdí, že procestovala už i jiná království, než jen to své, tak jak je možné, že o světě kde žije a o Dědicích nic neví?

Za mě kniha takový průměr, ale dál asi pokračovat nebudu.

Knížka má velice zajímavou obálku s ohněm a korunou. Vím, že s korunami se už před nějakou dobou doslova roztrhl pytel, ale mě osobně zaujaly teprve ty z této série. Potom mě nalákala anotace, která slibovala jiskru mezi hlavními hrdiny a také zamotaný příběh plný akce a napětí.
Příběh začíná s hlavní hrdinkou Diem, která je vlastně úplně obyčejná – jak Dědicové rádi říkají, „jenom smrtelná“. Její matka ji od Dědiců, bytostí s magií a téměř neproniknutelnou kůží, držela, co nejdál. Dědice je totiž velmi těžké zranit, natož zabít. Diem tak vyrůstala v pomyslné bublině, která ji měla chránit.
Jenže jak už to bývá – nevědomost může být stejně nebezpečná jako vědění. V knize je to několikrát krásně ukázané. Diem kvůli své nevědomosti často nedomyslí důsledky svých činů a později si je vyčítá.
Do jejího života však náhle zasáhne zmizení matky. Diem tak musí převzít její povinnosti v léčitelství, což ji přivede do paláce. Tam se setkává s Lutherem, princem království, a mezi nimi to samozřejmě začne jiskřit. Díky tomuto setkání postupně odhalujeme spoustu zajímavých informací nejen o Diem, ale i o nesmrtelnosti Dědiců.
Diem se navíc zaplete se spolkem Strážců, protože věří, že je to správná věc. Jestli skutečně je, nebo není, to už si budete muset zjistit sami. Každopádně právě toto propojení přináší do příběhu řadu zajímavých zvratů, které děj ozvláštňují.
Bohužel ale musím říct, že i když se do knihy nakonec začtete – mně to tedy trvalo poměrně dlouho – některé pasáže se opravdu vlečou. Ale je pravda, že mě varovali, že je to pomalu rozvíjející se vztah mezi nepřáteli.
Na konci pak máte pocit, že se vlastně skoro nic nevyřešilo. A ono také ne. Tahle kniha totiž slouží hlavně jako příprava na další tři díly série. Chápu, že bez těchto situací a myšlenkových pochodů by to asi nešlo, ale přesto na mě kniha působila trochu mdlým dojmem.
Když jsem si četla jiné recenze, hodně lidí psalo, že je Diem otravná a její vnitřní monolog jim lezl na nervy. Já to ale tak nevnímala. Její nerozhodnost mi přišla docela realistická a připomínala mi spoustu lidí v jejím věku v dnešním světě. Naopak její vnitřní hlas mi přišel osvěžující a místy i fascinující.
Zároveň mě překvapil konec. I když jsem zhruba dvacet stran před koncem začala tušit, kam to směřuje, stejně to bylo skvělé.
Původně jsem knize moc hvězdiček dát nechtěla. Pak jsem si ale přečetla bonusovou kapitolu, kterou si můžete stáhnout ze stránek nakladatelství Joty, a změnila jsem názor. Upřímně doufám, že právě v tomhle duchu bude pokračovat druhý díl. Bonusovou kapitolu navíc doporučuji číst až úplně po dočtení knihy – zapadá tam totiž perfektně.
Takže zatím dávám 3/5 hvězdiček a jsem zvědavá, jak moc mě překvapí druhý díl.
Eleryn

Tak strašně nablblou knihu už jsem fakt dlouho nečetla, myslela jsem, že na dno jsem narazila někde u Čtvrtého křídla, ale to je proti tomuhle vlastně skvost. Ti, co tomuhle říkají fantasy s temnější atmosférou, asi moc fantasy nečetli a už vůbec ne těch „temných“.

Takže si to shrneme, po literární stránce (překladové?) to není žádný skvost:
…lícní kosti ostré jako útesy…
…nos rovný jako čepel meče…
…ošuntělé (!) hadry v barvách smaragdu a granátu (!)…
Autorka v textu používá hromady nefunkčních, nesmyslných a naprosto pitomých rádobybásnických a rádobypoetických prostředků, což překlad do ČJ jen umocňuje.

Lore je samozřejmě vykrádačka kde čeho, ústřední linka nijak originálně nepůsobí, což by nebylo špatné, kdyby to bylo alespoň čtivé, ale celé je to prostě plné nezáživných klišé a nudně předvídatelné.

Hlavní hrdinka je extrémně nesympatická a otravná. Nedokáže domyslet následky svých činů, je nezodpovědná, seká jednu chybu za druhou (hlavně, co se týče rádobyodboje) a neustále fňuká a utápí se v sebelítosti. Nejhorší je, jak neustále odmítá přijmout to jedno, co je po pár stránkách, kapitolách všem ostatním NAPROSTO JASNÉ, včetně důkazů, a pořád trvá na tom, jak strašně slabá a obyčejná je. Takhle si silnou, nezávislou ženskou hrdinku rozhodně nepředstavuji lol.

Jediné, co to maličko *ale fakt jen maličko* zvedá od odpadu, je ten konec… ale do dalšího dílu se rozhodně nepustím. Upřímně jsem nedočetla ani shrnutí děje druhého dílu na nějaké fan wikipedii, jak strašně utahané a nudné to bylo.

Dle nadšených ohlasů a doporučení, že je kniha pro milovníky ACOTARU, Čtvrtého křídla a Zmije a křídel noci jsem čekala asi něco jiného. Líbil se mi svět a magie, tajemství kolem Diem, které mě zpočátku nutilo otáčet stránku za stránkou. Nebavila mě linka se skupinou smrtelných, která zabírala velkou část knihy a vyloženě jsem převracela oči, když Diem po sté ,,naslouchala vnitřnímu hlasu". Doufám, že následující díly budou lepší.