Jinozemě I - Město zlatého stínu 2

18.02.2022

Na Jinozemi jsem se chystala už dlouho a hodně jsem to odkládala, protože rozsah trochu vyděsil i mě. Zklamal mě překlad (swordsman není mečíř a default setting není tvrdé nastavení) a paradoxně mě příliš nebavily části s Paulem (po dočtení tedy nevím, zda se na další díly těšit nebo ne). Už jsem toho četla tolik, že přijít na to, kde je Paul mi dalo asi tak žádnou práci a samotné prostředí mě ničím neoslnilo. Naopak nejvíc mě bavily hlavní příběhové linky (s Renie a s Orlandem), chápu ale, že ukázat záporáky bylo také důležité pro vzbuzení zvědavosti. Příběh se zatím rýsuje jako volnočasové čtení pro každého správného konspirátora - supertajný virtuální svět, Bratrstvo Grálu, ta záležitost s dětmi, podezřele letití zakladatelé, kontraspiknutí, přenos vědomí z těla do počítače... Tad Williams to rozhodně dohromady upekl lépe než pejsek s kočičkou dort.

První díl je z roku 1996 a autor nezachází při popisu HW do příliš odvážných detailů, takže se skoro dá přehlédnout, že hrdinové stále někam něco zapojují, místo toho, aby to normálně spárovali přes modrý zub (takhle by to určitě bylo přeloženo). Už zde ale jsou nějaké bezdrátové možnosti zapojení do sítě (telematický jack s neurokanylou), který je vnímán jako už poněkud luxusnější záležitost ("Bylo neuvěřitelně příjemné napojit se na síť i bez kabelů."). Úvahy o fungování ve VR jsou v podstatě aktuální. I u nás už si může člověk malou výpravu do VR dopřát a zjistit, že vše, co je potřeba k oblbnutí mozku, je zrakový vjem (a grafika ani nemusí být příliš kvalitní). Ve spojení se sluchovým vjemem už je to víc než dost. Tělo bez problémů uvěří, že jede výtahem, člověk automaticky překročí mezeru mezi prkny, apd. Klidně bychom mohli žít v Matrixu a nevědět o tom. Ovšem technologie, které jsou veřejností vnímány jako "relativní novinka" jsou ve skutečnosti docela staré nebo se o jejich budoucím vzniku přinejmenším vedly filosofické debaty už poměrně dávno. Zajímavější tedy je, jaký si autor představuje SW, jaké využití sítě, jaké problémy. Zde jeho vize současnost předbíhá. Ovšem o kolik? Ještě jsou nějaké limity, ještě to není tak blízko a AI (UI) je pořád vcelku nablblé. Přesto je zajímavé se pozastavit nad tím, jak samozřejmě nám zní řada věcí, se kterými autor pracuje a v době napsání knihy to bylo velké sci-fi.

12.06.2021

Williamsova klasika, první díl sousta dějových linek a málo akce. Přesto druhá polovina prvniho dílu byla o poznání lepší. Konečně se dočkáme toho k čemu celou dobu směřuje a přesto v okamžiku už jsme zase někde jinde. Na to kdy to bylo napsané úžasná představivost.

30.07.2017

V první řadě je třeba smeknout klobouk před autorovou imaginací. To co předvádí v úvodním svazku tetralogie Jinozemě, je hodné mistra vypravěče a osobně si myslím, že jde o jeho nepřiznané opus magnum. Naneštěstí k pochopení děje člověk potřebuje mysl otevřenou alespoň tak na sto metrů. A to já prostě nemám.
Začátek ještě dobrý, až na pár drobností, od kterých očekávám vyrozumění v následujících dílech. Tad Williams je zdatný fabulátor, takže změny prostředí a neznalost souvislostí mezi nimi sice dráždí, ale zároveň nutí k otočení další stránky. Jen těch postav je skutečně moc, obzvláště když víte, že se teprve formují. Jakmile se však děj přenese do virtuální reality (tedy převážná část druhé knihy), už to pro mě začalo být pekelně halucinogenní. Žádná pravidla, všechno je možné, pročež nápady jakoby pršely z nebe. Až to chvílemi působí dojmem Alenčiných dobrodružství, kdy v podstatě netušíte, co za šílenosti přinese příští kapitola. Proto mám z Řeky Modrého ohně už teď trochu strach.