Jindřich VI. Díl druhý
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326249/bmid_jindrich-vi-dil-druhy-imW-326249.jpeg
4
9
2
Jindřich VI. Díl druhý je historická hra Williama Shakespeara napsaná zřejmě v roce 1591. Hra se odehrává v době anglického krále Jindřicha VI. Zatímco první část Jindřicha VI. se zaobírá ztrátou anglických území ve Francii a politickými machinacemi vedoucími k válce růží a třetí část popisuje hrůzy onoho konfliktu, druhá část se zabývá královou neschopností potlačit hašteření šlechty, smrtí jeho rádce Humphreyho z Gloucesteru, vzestupem vévody z Yorku Richarda a nevyhnutelnosti ozbrojeného konfliktu. Hra kulminuje v první bitvě u St Albans, první bitvy ve válce růží. Vyšlo v rámci edice Souborné dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, v souboru s dalšími třemi svazky: Richard III., Jindřich VI. Díl první a Jindřich VI. Díl třetí.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2004 , ELK - Evropský literární klub , Knižní klubOriginální název:
Henry the six
více info...
Přidat komentář
Výborně. Druhým dílem nabral děj značně na obrátkách a shrnul mnoho událostí, momentů a poznatků. Smrtí Gloucestera v podstatě odchází ze scény poslední kladná postava a s ní i staré doby Jindřicha V., kdy se ostrovnímu království dařilo. Mimochodem, kouzelná je scéna, kdy Gloucester učiní "zázrak" a vyléčí mrzáka. Povedená humorná vložka do jinak brutální hry. A brutální by patřilo podtrhnout.
Jindřich VI., sám vládnoucí, stává se loutkou vlající ve větru událostí bez schopnosti je ovlivnit. Tápe někde mezi vírou v Boha, snahou uklidnit vášně, aby jim sám propadl v neprospěch Suffolka. Markéta z Anjou je přesně ta jedovatá, zrádná, francouzská zmije, kterou jsem nikdy neměl rád - a Shakespeare zjevně taky ne. To je tak, když si Angličan do ložnice dovede Francouzku=o) Suffolk pojde zaslouženého trestu vykresleného epickou scénou na lodi. Jack Cade zažije svou pětiminutovku - respektive "pětidenku" - slávy a rozpoutá první plameny požáru spalujícího Anglii. Sem tam má i vtipný bonmot, lůzu to však nezachrání. A nakonec York - všivák jeden hašteřivá - spustí gejzíry krve anglického lidu.
Docela by mě zajímalo, jak tahle hra vypadala na pódiu ve své době. Ona ani dnes jistě neztrácí na síle, i když se čtenář/divák může snadno ztrácet v těch šlechtických jménech. Zážitek je to ovšem i na papíře. Jsem zvědav na vrcholné třetí dějství.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Kniha Jindřich VI. Díl druhý je v
| Přečtených | 12x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 2x |
| Chci si koupit | 2x |
Je až prekvapivé ako veľmi sa Shakespeare posunul od prvej časti. Výsledkom je hra, ktorá natrvalo zmenila náš pohľad na stredovek (v dobrom aj v zlom slova-zmysle) a ktorá tvorí extrémne vplyvný kánon. Všetky tie Hry o tróny a Zaklínači plní brutality, politických machinácií, prekvapivých zrád, prízemnej "luzy" a vrážd hlavných postáv, majú svoj predobraz práve tu (G.R.R. Martin sa tým ani netají). Vskutku čas, kedy je človek človeku vlkom. Shakespeare tu konečne začína uplatňovať svoj humor (scény "zázraku" a prízemných rečí vzbúrencov), pričom sa tu spolu s tým ozýva niečo z ľudovej, až akejsi senecovskej brutality, ktorá sa ešte výraznejšie prejavila v Titovi Andronicovi. Ľudová kultúra sa tu stretla s dvorskou vážnosťou. Výsledok je mrazivý a táto dvojdomosť sa prekrásne a plynulo pretne v charaktere Richarda III.
Výborná je tu však najmä ústredná kráľovská dvojica. Henrich VI tu pripomína Richarda II na konci vlády - na jednej strane slaboch, ktorý nedorástol do kráľovskej funkcie, na strane druhej "svätý človek", ktorý by sa skôr uplatnil ako mních a ktorý vyvoláva ľútosť i hnev. Príčinou je najmä zbožštený obraz jeho otca, ktorý ho doslova utláča nenaplniteľnými očakávaniami a znemožňuje mu dýchať, ako aj množstvo poručníkov, ktorí mu bránia dospieť - byť samostatným, zodpovedným a silným. Henrich VI tak akoby nevedome zvolil úhybný manéver na záchranu svojej psychiky - rozhodol sa spod tohto útlaku vymaniť tým, že bude konať opak a obracia sa do seba - k zbožnému a zmierlivému, ale pasívnemu a introvertnému asketizmu. Žiaľ, doba si žiadala iného vládcu. Podobne rozporuplná je aj Margaréta, ktorá sa kráľovnou stala prostredníctvom Suffolkových machinácií. Je veľmi jednoduché ju nenávidieť, avšak ani ona sa neocitla v závideniahodnej pozícii. Pri svojom slabom a pasívnom manželovi, na ktorého si šľachta neustále dovoľuje a ovláda ho, sa musí snažiť byť aktívna a tvrdá. Neuvedomuje si však, že práve prostredníctvom tohto správania smeruje Anglicko, kedysi veľmoc, do zničujúcej vojny a pre svojho manžela nie je oporou - je len ďalším manipulatívnym mocibažníkom. A aj z nej sa ozýva legitímna požiadavka. Jednak ochrana kráľovského majestátu a rodu Lancasterovcov, ale aj ochrana vlastnej rodiny. Jej tvrdosť je tvrdosťou matky, ktorá pre ochranu nárokov svojho syna a svojho milovaného (Suffolka) obetuje pokojne aj celé kráľovstvo. Naozaj toxická kombinácia.
A v neposlednom rade sa tu prejavili aj Shakespearove básnické kvality - záverečné lúčenie Suffolka a Margaréty už dosahuje silu Rómea a Júlie a možno je aj zaujímavejšie, keďže sa odohráva medzi dvoma hlavnými antagonistami, ktorí sa tu konečne prejavujú vo svojej ľudskej podobe a v prekvapivej krehkosti. Na rozdiel od prvého dielu sa čudujem, že druhá časť Henricha VI nebýva častejšie na divadelných doskách, ide podľa mňa o jednu z dramaticky najúčinnejších a divácky najprívetivejších Shakespearových (nielen) historických hier. Ja osobne tento diel radím do prvej trojky hneď za Richarda II a Richarda III.
Videné adaptácie:
Divadlo: -
Film: V kruhu koruny II: Henrich VI (1 + 2 diel)