Zrání krále Jindřicha IV.

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pokračování románové biografie francouzkého krále Jindřicha IV. je vrcholem historického románu 20. století. Druhý díl historického dvojrománu o osudech francouzského krále zobrazuje rušný život Jindřicha IV. od jeho nastolení v r. 1589 až do jeho zavraždění r. 1610, v podstatě období jeho politického zrání. Ve středu pozornosti se ocitají složité psychologické a filosofické otázky, problémy mravní a charakterové. Kniha, napsaná v předvečer druhé světové války, zpodobuje Jindřicha IV. jako humanistu ryzího charakteru, který si předsevzal skoncovat s vládou temna....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/138499/zrani-krale-jindricha-iv-MEy-138499.jpg 4.531
Série:

Jindřich IV. (2.)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Jiří Chvojka
Orig. název:

Vollendung des Konigs Henri Quatre (1938)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Zrání krále Jindřicha IV.

Přidat komentář
1amu
25.09.2018

Úžasná kniha ! Byť od vydání uběhlo hodně času (1938). Ti, kteří měli špatného kantora dějepisu, mají při čtení jedinečnou šanci dozvědět se co to byla "Bartolomějská noc" . A nejen to, čteme jak zrál Jindřich IV. považovaný zpravidla ve Francii za jejího největšího panovníka. Jak moudře veden spěje k pragmatismu . Manželství s s Margot bylo bezdětné. Král se žení s Marii Medici . Jejich syn Ludvík XIII. pokračoval v úspěšném tažení za zvýšení absolt.moci a inspiroval později A.Dumase k napsání hitu, což byli 3 mušketýři. Hrdina knihy byl zavražděn fanatikem Ravaillacem v r.1610 . Jde vlastně o ironii - hrůznou Bartolomějskou noc Jindřich IV., král Navarrský a zakladatel dynastie Bourbonů přežil, útok jedince ne. Jde sice o historii, ale psanou zcela moderním jazykem.

Honsa
04.11.2012

Mannův dvoudílný román jsem si pořídil v podstatě náhodou, vděčím za to Merlemu a jeho Dědictví otců. Možná díky tomu pro mě měla knížka určitý další rozměr, potkával jsem se v ní s osobami, které jsem dobře znal z Merleho díla a zvědavě porovnával. Zvláštní a příjemné pro mě bylo, že ačkoli se Mannova kniha Merleho dílu nepodobá ani stylem, ani příliš obsahem, tak jejich Jindřich IV, nebo dojem, který ve mě postava zanechala, je totožný. Ať už z Merleho skici, nebo Mannova dokonalého obrazu, z obou má člověk pocit že portrétovaného dokonale znali a i přes odlišnou formu vykreslují mistrovsky totéž.