Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317774/mid_jezero-duU-317774.jpg
4
1156
314
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby. Nami připomíná hrdinu z Kosińského Nabarveného ptáčete nebo pikarovské postavy sígrů z próz Jáchyma Topola. Nesentimentální, brutální a přitom jaksi mateřsky živočišné vidění a pojetí Biancy Bellové je však zcela originální a setkání s ním přináší nevšední čtenářský zážitek. - Jiří Peňás, kritik a publicista Občas když začnete číst novou knihu, po několika stranách poznáte, že je to ten vzácný případ, kdy čtete něco výjimečného. A toto je ten případ. Dost drsnej případ. A pak s každou další přečtenou stranou zjišťujete, že je to jinak.Jezero je ještě lepší, než jste si před chvílí mysleli. A mnohem drsnější. - Jan P. Muchow, hudebník... celý text
Přidat komentář
Přímočaré rychle ubíhající vyprávění. Surové, syrové.
Nami, Zaza, Bába, Duch jezera, Stará dáma, hledání matky, bezvýchodnost, mizerie, vztek, město, bazar práce, základní lidské potřeby, život obnažený až na dřeň, smrad, ústrky, sirný důl, sežrán Starou pannou, chvilková úleva ...
"Šelma si ve mě hloubí noru."
"Proč se pořád drží za péro?" "Protože může."
"Zimní vzduch má zvláštní jas i neobvyklé akustické vlastnosti, zvuk se nese do daleka a ostřeji, jako by se šířil kovovými částicemi."
Pro mě to bylo silné čtení, knížka na mě udělala dojem a zasáhla několik mých emocí.
Další skvěle napsaná kniha od Biancy Bellové. Nicméně Jezero její další knihy bezesporu převyšuje, odvážím se říct že se jedná o autorčino opus magnum - vždyť až tato kniha ji dostala mezi přední české prozaiky a výnesla řadu ocenění. Právem.
Autorčin styl je zkrátka unikátní. Skvěle to vystihl literární kritik Jiří Peňás, když jej popsal jako "Nesentymentální, brutální a přitom jaksi mateřsky živočišný". I přes to, že hlavního hrdinu, chlapce Namiho, v knize uvrhla do zanikajícího světa kterému selhávají životní funkce a udržují ho naživu jen lidé které si tento svět sám vyprodukoval jako omezené bytosti, které odtamtud nejsou schopny uniknout, přesto jde poznat že autorce na Namim záleží. Chce pro něj něco lepšího, aby se sám nestal jednou z těch omezených bytostí, které pomalu tlejí ve vesnici u jezera.
Na knize se mi líbil syrový začátek připomínající Nabarvené ptáče. Zhruba ve třetině jsem začala ztrácet pozornost, protože příběh trochu váznul, je tam pár hezkých momentů. Postava, která mi vůbec nesedla, byla Stará dáma, působila na mě nevěrohodně, ke konci až kýčovitě. V závěru se dozvídáme dost, i když ne vše, a to je dobře. Autorce sedí "syrovost", nevím, jak jinak nazvat to, jak umí vystihnout děti a primitivní typy, jejich hry, rituály, zlomyslnosti a vztek (především). Nejméně z poloviny vět bych vyškrtla Nami.
Kniha mi přišla zajímavá, bavila mě, byla zase úplně jiná, než knihy které jsem doposud četla. Kde se ale vlastně děj odehrává? Je to reálné místo? V jaké době? To jsem nepochopila.
Hodně ponuré, depresivní. Poslouchala jsem audioknihu a celý ten popis marnosti umocňoval způsob přednesu, který byl takový unylý, monotónní. Vlastně ani nevím, zda to knize uškodilo, či pomohlo. Při poslouchání jsem měla pocit, jakoby všechny ty vylíčené hrůzné životní události byly vlastně docela přirozené.
Nevím, kde ta kniha sebrala ucházející hodnocení. Nic mi to nedalo, byl to takový příběh o ničem.
Od této knihy jsem čekal více. Autorka má specifický styl, který nemusí sednout každému. Kniha nutí k zamyšlení, ale výsledný wau efekt se u mě nedostavil.
Čekala jsem víc, jistě jde o zručně napsaný příběh, ale na mě je až moc divný. Obsahuje spoustu nápadů, ze kterých by se dalo vytěžit ještě několik knih a tady se přejdou jen pár řádky. Škoda, jsem docela zklamaná. Možná se mi to později rozleží v hlavě, ale bezprostřední dojem - hm. Uvidíme, jak na to budu pohlížet časem...
Nádherný čtenářský zážitek. Je to druhá kniha, kterou jsem od Biancy Bellové četla, a musím s mnohými souhlasit, že se Jezero povedlo ještě více než Mona.
Opět je zde dokonale vykreslená tíživá atmosféra zmaru a pochyb o smyslu existence. Střídání syrového jazyka a poeticky laděných obrazů vytváří velmi zajímavý kontrast.
Cenu Magnesia litera si kniha rozhodně zaslouží. Ale jak už to bývá, Jezero není pro každého. Pokud má někdo radši plytkou a podbízivou šmíru, bude z Jezera zklamaný.
Začátek knížky se mi líbil, autorka mě dokázala vtáhnout do děje. Ale pak knížka nabrala na můj vkus rychlý spád. Najednou byl Nami v pubertě a opouští domov. Než jsem se nadál tak se vracel domů a přišel rychlý konec knížky. Kniha mohla být obsáhlejší. Za první půlku knihy si ceny určitě zaslouží.
Autorka dokáže dokonale navodit atmosféru a vlastně i vzbudit emoce, pocity....ale to je asi všechno. Příběh mě příliš nebavil. Moc mě neoslovil ani autorčin styl vyprávění jako takový.
Věřím, že komu bude vyhovovat, nebo má rád tento zvláštní typ literatury, tak si ji zamiluje, ale na mě asi moc umělecké.
Myslím, že ocenění ML si zaslouží, to bezesporu, ale toto ocenění nedělá z knihy ještě nutně čtenářsky úspěšnou nebo vhodnou do každé knihovny.
Podle anotace jsem neočekávala, že by se mi kniha mohla líbit a je dost těžké ji hodnotit, protože místy jsem byla v pokušení s ní seknout, jelikož toho na mě bylo trochu moc. Je to ale opravdu čtivě napsaný příběh, se skvěle popsanou atmosférou a pro mě i s dost originálním námětem. Na mě to občas bylo trochu zbytečně drastické, až jako by to tam bylo trochu prvoplánově přidané, jindy ale nechutnost ukázaná v malých věcech až brala dech. Bude mi asi trvat pár dní to zpracovat a udělat si na knížku ucelený názor.
Člověk by neměl pátrat po tom, zda je to příběh ultra light nabarvené ptáče, ale v první řadě si uvědomit, jak dobře se máme v naší malé zemi, umístěné v pomyslném středu Evropy. Namiho příběh je poutavě napsaný a lze ho přečíst za jeden den. Dnes nikdo neřeší, jak se žije matce s malým dítětem bez muže a opuštěným dětem bez rodičů. Knihu bych zařadil mezi doporučenou četbu v seznamu pro střední školy, bylo by to oživení v tom stávajícím, dnes již zasmrádlém českém rybníčku.
Syrový příběh chlapce hledajícího pravdu a měnícího se v muže. Skvěle se mi četla. Ale asi ve mně nezůstane.
Příběh se odehrává na břehu jezera, v němž snadno poznat Aralské, ve městě které je zcela určitě Aralsk, ale v knížce se jmenuje jinak. Všechno sedí, i ta fabrika na ryby. Před čtením si vyhledejte obrázky, abyste pochytili atmosféru. Převrácené lodě v poušti, rozřezané vraky, velbloudi, solná pustina.
Zezačátku se mi to líbilo, bylo to takovým bezprostředním, barvitým stylem, ale potom tam bylo prostě moc erekcí a blití, mladík je asi nějak hypersenzitivní. Chodí od jedné pochybné existence k druhé, trochu jak nabarvené ptáče ultra light, a nakonec skončí v téže prdeli kde začal, se zjištěním že všude je chleba o dvou kůrkách.
Asi bych odpustila ten poněkud banální a ne moc uvěřitelně provázaný příběh, kdyby se to odehrávalo skutečně v Kazachstánu, skutečně u Aralského jezera, a nemusela bych tedy přemýšlet, co je podle reality a co tam není a nebylo (''Hlavní město'' je jasné), a něco se dozvěděla o tom, co se tam ne/stalo (např. ten islámský převrat). Když už jsou v tom světě Rusové, jejich auta atd. Hádám ale, že autorka nechtěla být nachytána na švestkách neznalostí nějakých místních reálií.
Po delší době knížka, o které vůbec nevím co napsat. Vychází mi z toho pořád dokola jen jedna věta. O klukovi, co odešel, aby se mohl vrátit. Tečka. Ano, mezitím se mu stane mnohé, spousta příkoří, prochází vyprahlou krajinou, hledá matku, pozná násilí i bídu, a když to takhle vypisuju, říkám si, že by to mohla být skvělá knížka. Jenže nějak mi to nebřinklo. Prostě to tak nějak pouze bylo. Spousta zásadních věcí na hromadě ještě neudělá dobrou knihu. I když se četla vcelku svižně a některé věci mě na ní semtam i zaujaly, spíš tedy zkraje knihy, pak už mi to přišlo víceméně stále dokola. Prostě průměr, knížka, která se za chvíli vykouří z hlavy.
Tahle kniha pro mě je (v dobrém smyslu slova) ztělesněním beznaděje. Bellové se podařilo skvěle vykreslit atmosféru místa, kde radost je sprosté slovo a kde vyhlídky do budoucna končí uprostřed toxického jezera, které je pro obyvatele okolních vesnic zdrojem života i smrti.
Příběh je tak moc uvěřitelný, že snad Bellová vycházela ze "skutečných událostí". Opravdu se jedná o příběh, který by se mohl odehrá(va)t kdekoli, někde snad jen o něco spíše než jinde.
I když ve druhé polovině z mého pohledu tempo polevilo, pořád mě čtení bavilo. Hodnotil bych čtyřmi hvězdičkami, ale fandím českým autorům a Jezero bylo na poměry českého rybníčku originální a úderné, proto přidávám ještě jednu navíc.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptické romány
Kniha Jezero je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 564x |
| Čtenářské výzvě | 488x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 455x |
| Chci si koupit | 77x |
| dalších seznamech | 11x |
Dechberoucí. Zhltla jsem to na jeden zátah. Mizející voda a lidská chamtivost a pověrčivost... jak aktuální.