Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/bmid_jezero-sCF-295435.jpg
4
1153
313
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby.... celý text
Přidat komentář
Kdyby kniha mela doslov, tak bude urcite delsi nez ona sama. Nekdo se nekdy pokusi vysvetlit, o cem to je, ci melo byt.
Cetlo se to dobre, vlastne mi tam nic extra nevadilo, ale zrejme mi tak nejak unikl smysl tohoto pocinu.
Bohuzel mam nekdy pocit, ze oceneny jsou knihy, kterym ani sami kritici nerozumi a boji se to priznat. Ale treba se pletu.
Jsou knihy, které vás vtáhnou do děje a nepustí. Nedovolí jedinou myšlenku na cokoli jiného. Tato kniha mne chytila, vtáhla, ale ne natolik silně. Ve chvíli, kdy jsme měli být zřejmě ve finiši, v těch malých mezírkách, kdy děj stagnoval, jsem měla možnost přemýšlet, jaký mám z knihy vlastně pocit. I když je to fikce, odkaz na realitu si tam většina z nás určitě najde. Ať už je to teď aktuální ruská okupace, Černobyl, který tady je pořád i když si myslíme, že je to za námi a nebo všudypřítomné sucho. Zde patrně myšlené v podobě aralského jezera. I když toto můžeme vztáhnout na cokoli jiného. Děj se nedá zasadit do reálného místa. Ale i tak cítíte pach rybiny, písek mezi zuby a nebo hnilobný pach vody z jezera. Beznaděj lidí, kteří zde žijí své každodenní životy bez naděje na změnu k lepšímu. A pak je tu Nami. Chlapec, později dospívající muž. Hledající své místo v tomto světě, hledající svou matku, své kořeny. Neustále na pochodu, a stejně na místě. U jezera. To je jeho život. To je jeho osud. A než na to přijde budeme s ním. Jenže může Nami dojít konce? Může opustit rodné město, a hlavně jezero a vydat se na cestu? Může, ale jezero si ho stejně přitáhne zpět. Příběh o milém (?) chlapci, nemilé době a ještě "nemilejších" lidech.
Nemůžu říct, že by "Jezero" nemělo svou svébytnou, apokalyptickou atmosféru, ale příběh mě vůbec netáhl, připadalo mi, že ze vší té bídy a marnosti stejně není východisko...
Chápu, proč je kniha všemi tak oblíbená a v jedné době byla vidět všude.
Ale mě bohužel příběhem ani stylem, jakým je příběh vypravován, nesedl.
Když spatří dům,kde vyrostl,zrychlí se mu dech.Zábradlí na zápraží je natřené jasně modrou barvou (jako obálka této knihy), ze které bolí oči (jako ze čtení této velmi zoufalé knihy). 10%.
"Nami si položí ruce na břicho; je příjemné být zase jednou dobře najedený. Ale ať hmatá sebehlouběji, nedokáže v sobě nahmatat žádné zbytky pocitů, je tam jen prázdná dlouhá nora, kterou tam kdysi vyhrabalo divoké zvíře. Zanechal fragmenty sebe samého v lidech, které miloval, a sám už nemá nic."
Moje první kniha od autorky. Velmi zvláštní vypravování. Místy však až rušivě nelogické (práce u boháče, lovecký výlet na ostrov).
Přesto mě velmi zajímalo, co bude dál a jak se příběh bude vyvíjet. Jen nevím, zda mi nakonec neunikla pointa
Moc se mi líbí obálka knihy!
Velké překvapení, krásná kniha, první polovina mě zajímala a bavila víc, jazyk i děj, myšlenky.
Nevím, proč mne tvorba Bianky Bellové tak dlouho míjela. Nakonec jsem se rozhodla vyzkoušet její úspěšný román Jezero a byl to vlastně dost zajímavý zážitek.
Přiznám se, že jsem při čtení této knihy nebyla asi úplně v tom pravém rozpoložení, abych si ten příběh dokázala užít naplno. Asi bych hodnotila momentálně spíše na 3 hvězdy, ale vím, že být v lepším mentálním stavu, budu to určitě hodnotit minimálně na 4 hvězdy - a tak je rovnou dávám, protože si to kniha rozhodně zaslouží.
Protože přesně tenhle příběh je něco, co mi obvykle dost lahodí a co dokáže pohladit mé melancholické nitro. Taková tato kniha je. Skrývá v sobě melancholii, určitý bolestínský pocit, tak trochu temnotu.
Celkově je to pak zabalené do skvostného jazyka, kterým Bianca Bellová vládne na výbornou. Byť je příběh krátký, co se počtu stran týká, obsahuje v sobě silný příběh psaný velmi hutným, skoro ž úsporným stylem. Ale to mne právě dost baví. Když málo textu dokáže říct hodně. A to se autorce v Jezeru rozhodně povedlo.
Určitě si tuhle knihu budu muset někdy přečíst znova, až na to budu mít "tu pravou" náladu, protože vím, že si to budu umět užít daleko víc.
Místy jsem si pomyslela, že mi určitě něco důležitého při čtení uniká a že v tom celém je skrytý větší význam než vidím. Ale i tak jsem mile překvapená, líbilo se mi vykreslení prostředí i postav. Po procentuálním hodnocení tady jsem nečekala nic, co by mě oslovilo, ale i tak se povedlo. Znovu si knihu sice nikdy nepřečtu, ale čtení ani nelituju.
Velké překvápko, vzhledem k místnímu hodnocení. Nalákalo mě, že knížka dostala nedávno (červen) ocenění za nejlepší překladovou literaturu v Anglii a fakt to má něco do sebe. Hodně atmosférický svět, depresivní postapo se silným příběhem.
Originální příběh někde ze středního Východu. Knížka perfektně vystihuje náladu a atmosféru zapomenutého kraje, kde lidé nemají skoro žádné radosti. Tak jak příroda ustupuje a umírá tak se rozpadá i společnost. Je to až takový naturalisticky. Scény jsou drsný, surový ale líbivý. Hlavní hrdina je složitá postava, naivní ale během příběhu vyroste a držel jsem mu palce. Bavilo mě to.
Zničená krajina, devastace životního prostředí. Zničené životy lidí, plošná devastace charakterů obyvatel. Ponurost, marnost, neutěšenost, bezcitnost, osamělost, smutek. Malý kluk touží po obyčejné lásce své skoro nepoznané matky, chce být milován, chce milovat. Surový, drsný a beznadějný svět okolo něj mu to nechce dovolit a on musí bojovat o holé přežívání. Tradiční svět se tu setkává s novým lepším.
Zdá se, že je to hrubé, brutální, vulgární a kruté vyprávění. Ale popisovaná skutečnost bude ještě daleko, daleko horší.
Zkáza Aralského jezera i lidského společenství. které se na něj vázalo, v příběhu jednoho místního kluka. Bezútěšnost a zmar skutečně prostupují celým dějem, ale co jiného můžeme čekat? Že se někdo v prostředí tak zdevastovaném lidskou zaslepeností začne chovat ušlechtile? Boj o přežití a zbytky důstojnosti, hledání osobní identity v krajině, která o tu svoji nenávratně přišla, tady není místo pro poezii. A přece na ni Bianca Bellová zase tak úplně nerezignovala, jen ta její poetika není z nejvlídnějších.
Surové, pesimistické, beznadějné. Moje první setkání s autorkou a budu to muset ještě nějak zpracovat. Rozhodně bych se u tohohle jezera nechtěla ocitnout ani na chvíli...
Tohle byla jedna velká, hutná a nepříjemná deprese, která nám ani v samotném závěru moc slunce nepřinese. Chvílemi byla až tak moc černá, že ji čtenář nesnášel a chtěl ji zahodit, protože se mu dělalo fyzicky špatně. Je to takové hodně naturalistické, morbidní, obsesní, ale vlastně zcela a od srdce upřímné.
Je to vlastně taková cyklická pouť, která vás i přes nepřízeň osudu zavede domů.
Takže...co je vlastně ústřední téma této distopické fikce? beznaděj? strach? lidská zrůdnost? Nebo ta nepatrná jiskřička v pochutnat světě na dně temného jezera?
Ona i ta sama autorka je evidentně trochu Barthovsky laděná Nietzchem ovlivněná existencialistka: "Ale kdo jsem já, abych interpretovala konání svých hrdinů? Autor je přeci mrtev."
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptické romány
JezeroKniha Jezero je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 560x |
| Čtenářské výzvě | 487x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 455x |
| Chci si koupit | 77x |
| dalších seznamech | 11x |
Dost chatrný příběh, jehož některé části postrádají logiku. Není jasné, co chce autorka čtenáři sdělit. Krom poukazu na dopady hospodářské činnosti na ekologii. O řešení jí ale nejde, stejně jako k ekzémům lhostejnému obyvatelstvu.