Jestřábí zátoka

Jestřábí zátoka https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/6465/bmid_jestrabi-zatoka-MB8-6465.jpg 4 12 1
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Píše se rok 1944 a Evangelina Worthová, jejíž manžel narukoval jako dobrovolník do Evropy, odjíždí do míst svého dětství. V Jestřábí zátoce se postupně vyrovnává s bolestným zážitkem z minulosti a v osobě záhadného Joea Greena nachází věrného přítele na celý život. Jejich společná tajemství navíc zasáhnou o padesát let později i do života jejich dětí. Když jsem přijela do Jestřábí zátoky, byla jsem zoufale nešťastná. Můj manžel byl pryč a já si nedokázala představit, jak budu žít dál. Jela jsem tam, abych se uzdravila, abych čekala. Záhadný cizinec mi mé čekání usnadnil. Stal se mým pevným bodem, mou kotvou ...... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Vyšehrad
Originální název:

Hawke's Cove , 1999


více info...

Komentáře 1

Recenze 0

Hvězdičky 12

Přidat komentář
Ita
25.07.2013 4 z 5
Ita

Charlie Worth je novinářem a právě se zabývá psaním článku o havárii bojového letadla z konce druhé světové války. V jiné situaci a s jiným tématem by jednoduše napsal sloupek, aniž by ho to nějak blíže zajímalo. Ale tentokráte je to jiné. Jeho matka totiž v té době v Jestřábí zátoce pobývala ve starém době po babičce a právě tam ji zastihla zpráva, že Charlieho otec, americký voják, padl zřejmě do zajetí.

Povedený příběh. Ze začátku vzpomíná Charlieho matka Vangie na svůj pobyt v Jestřábí zátoce. Četlo se to dobře. Nijak zvlášť jsem to nehltala, ale bavilo mně číst. Pak se děj dostal do přítomnosti a vypravěčem bylo najednou více postav. A v tom dostal příběh grády a už jsem se nemohla odtrhnout, musela jsem to prostě dočíst.

Ukázka:
Zdvihnu si vlasy z krku a stočím je do uzlu, uvolněné prameny mi však padají zpátky na ramena. Právě vešel dovnitř Joe a nabízí se, že naseká led a připraví limonádu. Jdeme ven na verandu.
Cítím, jak je sklenice limonády v mé ruce vlhká, sedíme pod hvězdami a poddáváme se kouzlu mořského vánku. Chvíli oba mlčíme. Potom mi John začíná ukazovat souhvězdí. "Cassiopeia, Velký vůz, Hejno hus."
"To snad ne," povídám a on se směje.
Když mi Joe ukazuje hvězdy, nakloní se ke mně tak blízko, že se bradkou dotkne mé tváře. Nehýbám se. Nevím, jestli si to uvědomuje. Já si neuvědomuji nic jiného. Ale nehýbám se.
"Jen chci zjistit, jestli dáváte pozor," řekne a zvedne se.