Jestli vůbec někdy

3,75/5
Povídky mě opravdu baví, tyhle z edice Česká povídka obzvlášť!
Tentokrát se v ní autoři a autorky věnují době před rokem 1989. Každý jinak, každý po svém. Je to rozmanité, ale jako vždy je zde riziko, že ne každá povídka zaujme.

Nebudu zde rozebírat každou z nich, jen vyzdvihnu moje nej:
Modlitba za Anušku od Kateřiny Tučkové - rozhodně na prvním místě, nejvíce mě zasáhla, možná i proto, že jsem letos četla Bílou Vodu.
Byt od Petry Soukupové - naprosto jsem propadla autorčinu stylu psaní, takže už jen ten mi stačil, téma její povídky mě ale zaujalo také a myslím si, že ho zpracovala velmi dobře.
Plamen od Viktorie Hanišové - těžké téma, ale jeho zpracování působilo věcně a jakoby bez emocí, ale překvapilo mě, jak dobře to fungovalo.
Magdička od Petry Dvořákové - autorka opět využívá svých znalostí z lékařství, tady mě to ale oproti jejímu románu Chirurg moc bavilo, popsala nejistotu situace naprosto věrohodně a emoce povídce rozhodně nechyběly.

Ostatní povídky už mi sedly méně, některé spíš vůbec, čímž je ale nechci nijak shazovat. Co mě zklamalo a zmínit to musím, byly chyby a překlepy. Myslím, že v povídkové knize by jich tolik být nemuselo.

Já nechápu, jak Češi tohle období mohli přežít… je to smutné čtení…jak komunismus ovlivňoval opravdu každou část obyčejného a všedního života.

Hledala jsem povídky od současných českých spisovatelů a vzala v knihovně tuhle knížku. Čekala jsem návrat do období, kdy jsem vyrůstala, že zavzpomínám a pobavím se nad tou dobou.
Ha! Bylo to o něčem jiném. Povídky jsou sice z té doby, ale velmi smutné, deprimující i tak doporučuji přečíst. Tahle tvář minulého režimu je totiž velmi reálná.

Celkově se jedná o soubor povídek, který mě rozesmutněl. Tehdejší doba měla velký dopad na rodiny, když jste se nechovali podle očekávání. A každý byl po zásluze potrestán.
Nejsklíčeněji jsem se cítila u povídky Petry Soukupové - Byt.
U povídky Magdička od Petry Dvořákové jsem přestávala dýchat.
Hodně smutná byla povídka od Viktorie Hanišové Plamen.
Z povídky Marka Epsteina mě mrazilo už jen z názvu - Kulka pro kluka.

Sbírka velmi zajímavých povídek zasazených do dob komunismu. Každá povídka má něco do sebe a většina z nich je dost smutná. Na povzbuzení to úplně není.

Každá z povídek je jiná, přesto mají něco společného - jakou takous šeď a frustraci z bývalého režimu, který měl velký vliv na život "obyčejných" lidí i "papalášů".
PS: Pokud potřebujete rozveselit, po této knize raději sáhněte někdy jindy.

Pěkné. Jako vždy mě oslovily jenom některé povídky. Nejvíce se mi líbila povídka od Viktorie Hanišové (Plamen) a Petry Dvořákové (Magdička).

Soubor osmi povídek současných (dá se říct mých oblíbených) spisovatelů, které jsou zasazeny do doby před rokem 1989. Vhled do doby, ve které jsem také žila a které bez příkras ukazují život tak, jak plynul.
Kniha povídek je fajn v době, kdy nelze najít chvilku pro čtení knihy, ale chvilku pro povídku si najdete vždy.

Jestli vůbec někdy je v poradí štvrtá poviedková zbierka z edície Česká povídka, ktorú som vypočul a musím povedať, že je zatiaľ najlepšia. Poviedok je v zbierke síce len osem, ale všetky sú na veľmi dobrej úrovni, sú zaujímavé a prinášajú rôzne pohľady a témy z čias pred nežnou revolúciou. Veľkým prekvapením bola poviedka od Kateřiny Tučkové, ktorá sa odohráva v prostredí Bílej vody a je teda takým krátkym doplnkom k tejto knihe. Poviedka Magdička je zase poctou českému priekopníkovi detskej hematoonkológie profesorovi Janovi Starému. Bola mrazivá a nesmierne autentická. Tradične výborná je aj poviedka od Mareka Epsteina. Väčšina poviedok je smutná, ale o to viac dojímavá a strhujúca. Niektoré vo mne rezonujú ešte aj teraz, niekoľko dní po vypočutí. Ak by ste si mali vypočuť jedinú zbierku z tejto edície, tak je to táto. Naozaj vynikajúca zbierka, ktorú všetkým odporúčam.

(audiokniha) Abych se zaposlouchal, tak jsou pro mne povídky většinou moc krátké. U tohoto souboru mě jich ale zaujalo hned několik.

Za plotem (Alena Mornštajnová) *****
Modlitba za Anušku (Kateřina Tučková) *****
Byt (Petra Soukupová) *****
Magdička (Petra Dvořáková) *****
Jestli vůbec někdy (Michaela Klevisová) ****
Dvacet devět zlodějů (Ondřej Neff) ****
Plamen (Viktorie Hanišová) ***
Kulka pro kluka (Marek Epstein) ***

Tohle nebylo vůbec oddechové čtení, ale líbily se mi , až na jednu , všechny.

Chtěla jsem 'něco lehčího'... Nicméně tato knížečka klame tělem a náhoda tomu chtěla, že jsem si ji přečetla pár dní poté, co jsme si připomínali srpnovou okupaci.
Témata nesvobody (zejména té), nespravedlnosti, předsudků, ale i osobní statečnosti se prolínala všemi povídkami.
Smích, slzy, poučení - to všechno jsem od toho dílka dostala a doporučuji ho dál.

Nikdy jsem neměla ráda povídky, ale pracuji na sobě, tudíž jsem se rozhodla pro výběr zvučných jmen české literatury, aby mi pomohl to zvrátit.
Objevila jsem edici od vydavatelství Listen úplně náhodou a zjistila, že vyšla celá řada dílů. Neznala jsem ji. Naše skvělá knihovna má, a já dnes v noci mohla otevřít jednu z nich.
( Líbí se mi i graficky )

Povídky mě překvapily svou syrovostí a úplně mě rozsekaly.
Absurdity doby, která je stále v živé paměti, působí leckdy komicky, ale mnohem více tragicky. Všechny povídky jsou smutné, beznadějné, depresivní a pravdivé.
Ano, přesně to se dělo, a tak to bylo.
Snad jen povídka s leukemií dopadla dobře, ale popis socialistického zdravotnictví byl až mrazivě autentický.
Jakobych se ocitla v přeplněné čekárně
na “děckým , a nešlo si nevzpomenout na nemocnici, kde se děti přehazovaly přes dřevěnou zábranu, která stála ve dveřích, aby neutíkaly. Návštěvy byly zakázané.
Poprvé v životě jsem přečetla něco od Ondřeje Neffa, jeho povídka mě vážně bavila, nasmála jsem se, ovšem až ke kruté pointě, to mi smích zamrzl hluboko v hrdle.
Jediná, která mě neoslovila, byla povídka od Michaely Klevisové.
Ostatním tleskám a smekám.
Mrzí mě jen, že spousta lidí rychle zapomíná a někdo dokonce řekne, že za komoušů bylo líp. I dnes, 35 let po revoluci. Ordinovala bych tuto knížečku jako lék na zapomnětlivost.

Já snad začnu mít ráda povídky :) Nikdy jsem moc na povídky nebyla, ale nedávno jsem přečetla knihu "Veselé Vánoce, Terezko" a nyní "Jestli vůbec někdy" .... a musím říct, že obě knihy jsou podle mě skvělé a kniha Jestli vůbec někdy za mě ještě o půl hvězdy lepší :)

Tak něco ano, něco vůbec. Líbily se mi povídky od Tučkové a Klevisové, zbytek moc ne, takový průměr. Vadily mi hodně komplikované věty u Soukupové a pobavila mě v poslední povídce aorta ve stehně :)))) To snad ne pane Epsteine! :)

Hodně vydařené povídky známých spisovatelek a spisovatelů situovaných do doby před rokem 1989. Silná témata i těžké osudy.

Osm skvělých i když trochu smutných povídek ze života v Československu před rokem 1989 od osmi současných českých spisovatelů. Nejsilnější povídka Magdička a Kulka pro kluka

Povídky nejdou můj šálek kávy. Shodný se že nejvíce na mě zapůsobila Magdička. Modlitba za Anušku , jako by vystoupila z knihy Bílá Voda. Jinak typické příběhu té doby. Za mě průměr.

Povídky našich předních nejlepších autorů, které nás vrátí v čase do dob minulých. Osm perfektně napsaných povídek, kterým nemohu nic vytknout a líbily se mi naprosto všechny, přestože to bylo i dost smutné čtení, u kterého jsem potřebovala kapesník.
"Jestli vůbec někdy" je kniha, která by neměla uniknout žádnému čtenáři.