Ještě jednou se vrátíme...

od:

Ještě jednou se vrátíme...

Popis knihy zde zatím bohužel není.

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/344290/jeste-jednou-se-vratime-PqS-344290.png 3.67
Žánr:
Poezie
Vydáno:, Melantrich
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
Salonka
28. února

Zbierke dominujú prelínajúce sa motívy menlivej prírody, peripetií lásky a melancholických myšlienok na mladosť. Verše tiež opisujú prchavú krásu okamihu či nostalgiu zašlých časov, ale sú vrúcne, nikdy nie smutné či ubíjajúce. Sú jednoduché a bohaté zároveň. Jedinú "chybičku" nachádzam v občasnej vzájomnej výrazovej podobnosti básní. Keď si človek predstavuje to, o čom číta, uvedomí si, že taký obraz už asi niekedy niekde aj videl ... skrátka, isté básne môžu vyvolávať podobný dojem ... čo vlastne ani nie je problém (teda kým by sa niekto napríklad nepokúsil prečítať ich veľa naraz). :-) Ale takisto je dosť dobre možné, že len trpím nedostatkom fantázie. :-)

Sovu môžem celoročne, jeho upokojujúce, zaujímavo rukolapné a naskrze zrozumiteľné verše precítim v akomkoľvek rozpoložení. Sú mi blízke, ľahko nájdem príjemný súzvuk a páčia sa mi vnemy, aké zanechávajú. ... Samozrejme, pridanou hodnotou je lahodná čeština, ktorú milujem takmer tak ako slovenčinu. :-)

---
A nikdy podivně tak
les rodný se nerozšuměl.
Já plakal bych rád,
jen kdybych uměl.

Ten ironický přísvit
pod těžkými větvemi.
Ten večer jak vleče rozbitá křídla
dnes po zemi.

A co se to listí směje
a co se chechtá tak suše?
Stomílovými kroky
kam chtělas, ó duše?
(NÁLADA)
---

(čo sa týka doslovu, čo je veľa to je moc, dávam Weilerovi za pravdu)

Weiler
21.12.2013

Á, jak já nesnášim lyriku. Tadyto je navíc lyrika převážně přírodní a já jsem taková městská krysa, že mi kytky smrdí a radši čuchám benzín. Snažil jsem se k básním najít cestu, opravdu jsem se snažil na verše soustředit a číst je tak, aby na mě nějakým žádoucím způsobem zapůsobily, jelikož učitelé mě budou básněma mučit ještě pěknou řádkou let, ale nic. Nemohl jsem se na to ani soustředit. Každá z básní mi proletěla očima a každým povzdechem sem jí zas vyzvrátil ven. Dojímání se nad stromovím, nad letními opary a barevnými podzimními listy mi zkrátka nic neřiká. A co je to vůbec se Sovou a s barvama? Z nějakýho důvodu jsem byl furt zaměřenej na používání barev v textu, asi od tý jedný básně, z který si právě pamatuju akorát to, že v ní bylo vyjmenovanejch asi sedm barev. Sivé, hnědě, zlatavý, bílý - nemoh jsem se soustředit na nic jinýho. Jsem básnickej ignorant, jasně, ale ty vole, já u toho fakt trpěl. Dvě básně se mi ze sbírky líbily: Háj chorých při sanatoriu a Naivní rozhovor, pak mi přišel zajímavý Zasněný flirt a tak tyhle tři počiny jsou jedinym důvodem, proč nedávám jednu hvězdičku. Rozhodně nechci nikoho od knihy odrazovat, jestli máte rádi přírodní a intimní lyriku, pak vás tohle asi nadchne - A. M. Píša, autor doslovu, nad nima dokonale slintal, což je taky důvod, proč jsem neměl sílu dočíst ani ten. Pokud vás ale zvyšující se míra CO2 v ovzduší netankuje a chodíte radši po dláždění než lesní stezce, pak se týhletý sbírce raděj vyvarujte. Úplný vnitřní krvácení vám to nezpůsobí, ale budete z toho mít hovno a ztratíte čas, kterej jste mohli strávit čtením nějakého pěkného románu.