Jeskynní perly Chárónovy aneb Časy, kdy v Moravském krasu kapalo všem jeskyňářům na karbid

11.01.2022

Začala bych slovy z jednoho komentáře, který vydání této knihy provázel: "Kluci ze šest dvanáctky říkají, že když už jeskyňář zestárne a nemůže lozit, tak si sedne a začne psát." Asi tolik k původu knížečky, kde celoživotní jeskyňářský nadšenec, který svou vášeň promítl i do povolání (což je ta nejlepší životní cesta!), připomíná úsměvné i vážné historky ze svého působení v Krasu. Nezjišťovat další okolnosti kolem úmrtí dvou speleologů v roce 1970, netušila bych, že se jedná o vysoce vzdělaného odborníka. V této knížečce se prezentuje (z pohledu běžného čtenáře), jako pamětník, který skáče sem-tam v čase i okolnostech, nemající na paměti, že knížka je určena i širší veřejnosti než jen kamarádům. Proto nejsou pojmy, místní názvy, přezdívky i popisy činností nijak sáhodlouze opisovány ani logicky strukturovány. Pro laika sice zajímavé, leč místy nicneříkající a zmatečné. Pro osobu jeskyněmi "políbenou" lepší, nejlepší ovšem pro ty "Krasem praštěné po hlavě" (vypůjčeno od jednoho z "jeskyňářský dědků" :-) ).

Jako bývalá průvodkyně spadám do druhé kategorie a leccos vím o jeskyních i jeskyňářích. Navíc jsem holka zvídavá a začala jsem googlit. Vydání Jeskynních perel způsobilo v letech 2009-2010 na Punkvě lehké vlnobití. Tedy... mezi pamětníky, kterých se týkaly události dvou kontroverzních kapitol této knížky a nepřesáhlo hranice jejich Krasového rybníčku. Pánové prominou přirovnání, ale jeskyňáři jsou svým způsobem pavlačové tetky, které nahlížejí jedna druhé záclonkou do kuchyně a s ostatními o tom drbou, někdy si závidí, někdy kamarádí. A o tom, co se stalo na chodníku před domem, existuje tolik verzí, kolik tam bylo očí a kolik uší to slyšelo. Takhle na mě působí všechny reakce na páně Slezákovo líčení tragické události v roce 1970 a to, co se dělo mezi lety 1968 - 1989. Objektivního popisu jsem se nedopátrala ani v jedné verzi. (mimo jiné: http://www.planivy.cz/index.php?page=planivy§ion=clanky&id=25; https://francimus.webnode.com/news/jeskyni-perly-charonovy/)
Nejzajímavější a nejúplnější (a bez výkřiků něčího ega) je článek z časopisu Záchranář, říjen 1970: https://francimus.webnode.com/_files/200002033-843c985371/Zpr%C3%A1va%20hasi%C4%8D%C5%AF%20o%20nehod%C4%9B%20v%20SAJ.PDF

Souhlasím s názorem, že kapitoly "Velký průšvih" a "Druhá polovina století" do knížky moc nezapadají. Pro mě jako pro osobu z vně Krasu ale spíše NEZAJÍMÁ, kdo s kým jak bojoval o území, moc, objevy, uznání. V publikaci vtipných jeskyňářských povídek NEPOTŘEBUJI chaotické výčty socialistických organizací a jmen neznámých osob na dávno zaniklých postech. A naší generaci je ÚPLNĚ JEDNO, kdo byl soudruh a kdo ne.

Na knížce si velice cením vtipnosti jeskyňářských historek, milých vzpomínek na konkrétní dávno zapomenuté osůbky a KLANÍM SE PŘEDE VŠEMI, kteří v uplynulých sto letech věnovali nespočet času a úsilí k objevování a zpřístupňování tak fascinujících prostor, jako jsou mé milované jeskyně!