Jeřábi táhnou na jih

Tato kniha si rozhodně zaslouží pozornost!

Mluví k nám totiž (podle mě) velmi důležitými tématy.. otevírá především téma stárnutí, rodinných i jiných vztahů, osamělosti, kterou v sobě cítíme i když sami nejsme, ale i smrt jako nevyhnutelnou součást našich životů ...

Je to kniha bez příkras, plná emocí, která vás dokáže rozplakat, ale donutí vás i přemýšlet nad vaším životem, vztahy a stárnutím..

Mezigenerační spory, různé druhy strachu, touha stihnout říci to důležité..uvědomění, že tento koloběh se děje všude na světě, každou minutu, hodinou, den.... jak se asi cítí/cítili naši blízcí během svého života...a co je v životě opravdu důležité?..

Nemohu uvěřit, že kniha je autorčinou prvotinou, protože je naprosto fenomenální a nelze ji vyčíst zhola nic!!!

Zhltla jsem ji za tři večery a ve dne na ni ustavičně myslela...tak skvělé to bylo!

,, Někde se otevře okno a já slyším, jak se jeřábi slétají, než odtahnou na jih..,,

Dojemná kniha. Poslední čtvrtinu jsem probrečela.

Kniha velmi smutná, o stárnutí, o problému odloučení a samoty ve stáří, přesto bomba. Toto by si měl přečíst úplně každý, aby si vážil svých blízkých.

Pro mě velice intimní kniha. Zpověď o stárnutí a umírání, o křehkosti lidského života a komplikovanosti vztahů mezi nejbližšími. Jsme na světě jen na chvíli a ta chvíle je vlastně moc krásná, což si člověk nejvíc uvědomí na konci. Bo je už starý, křehký, unavený, slabý, odkázaný na pomoc ostatních. Ale není bezmocný. Má svoje vzpomínky, svou životní lásku, svůj prožitý život. Pere se s těmi posledními měsíci a dny, které mu zbývají. Chce si zachovat zbytky své důstojnosti a síly. Konec je nejvíc dojemný a část knihy jsem proplakala. Láska k lidem a zvířatům je nejvíc.

Krásná kniha, psaná s citem o smutném konci, který čeká každého z nás. Autorka musela vědět o čem píše, je to velice smutné, při tom se to čte lehce. A protože už nejsem nejmladší, beru si z knihy poučení. Říkat bez odkládání, všem těm, co mám ráda, své pocity a to, že mi s nimi je dobře.

Dojemný příběh o životě a umírání. Líčí poslední týdny Boa, nahlíží do jeho dětství, nevyhýbá se ani nepříjemným stránkám stárnutí, vše je ale psané citlivě. Bavily mě i zprávy pečovatelů, kteří byli nedílnou součástí mužova příběhu i konce.

Krásný a zároveň smutný příběh o životě a stárnutí.
Hodně dobře zpracovaná kniha, kde čtenář nahlédne na obě strany, a časem zjistíme, že mají oba svým způsobem pravdu.
Kniha splnila vše, co jsem od ní očekával.

Toto je pro mě asi momentálně nejdojemnější kniha letošního roku, hluboce mě zasáhla pořád v hlavě slyším pana Freje...

Kdykoli sáhnu po nějakém severském autorovi, vždy je to trefa do černého. Ať je to Frederik Backman se svými psychologickými rozehrávkami nebo Trygve Gulbranssen s rodovou ságou o lidech žijících na samotě východního Norska, Stief Larsson se svou kriminální trilogií nebo Roy Jacobsen se svou trilogií o životě na malém ostrově Barroy. Všechny knihy neskutečný zážitek a tuhle knihu k nim rozhodně přidám. Na téhle knize oceňuji jakým způsobem autorka vystavěla příběh, prolnula realitu se sny a vzpomínkami stárnoucího muže Boa, vkradla se do jeho myšlenek, pocitů i těžkostí se stárnoucím a nemohoucím tělem. Vyzdvihla důležitost živého tvora v osamělosti stárnutí, rozehrála polemiku o tom, jak je možné co nejlépe vyřešit důstojné stárnutí a umírání. V závěrečných kapitolách mi tekly slzy jako hrachy, byla jsem plně vtažena do příběhu. Silný zážitek z knihy umocňoval i způsob sdělení. Další kniha, na kterou nezapomenu.

Nádherné, smutné, pohled na stáří ze dvou stran a věřím, že budete chápat obě, není to vždycky jednoznačné.

Málokdy se mi stává, abych naprosto souhlasila s jiným komentářem, ale v tomto případě činím výjimku. Gerbasin to napsal naprosto výstižně, pod jeho hodnocení se podepisuji na 100%. Snad jen dodám, že z knihy jsem se ponaučila, a nebudu své mámě říkat, co má dělat. A jdu si sehnat "Modré z nebe".

Příběh mě zdaleka tak nezasáhl jak jsem čekal. Zvláště po přečtení zdejších komentářů. Ano, je to moc hezky a citlivě napsané. Velice dobře se to čte. Příběh i postavy jsou vykresleny uvěřitelně a reálně. Ale celou dobu mi přišlo, jako kdyby to napsala pečovatelka nebo osetřovatelka. Tak poklidně to plyne, žádné velké zvraty, jen vzpomínání a čekání na příchod či odchod nějak postavy či vzpomínky. Stařičký dědula byl starý a nemohoucí, přesto měl své potřeby a myšlenky. A postaráno o něj bylo víc než dobře. Pravý vztah s dětmi se ukáže právě až ve stáří jejich rodičů, kdy dochází síly. Zde to bylo myslím popsané víc než dobře. Ale že by mě to nějak extra dojímalo nebo jsem ronil slzy jako želva, to nemůžu říct. Po přečtení závěrečné stránky se jen potvrdilo, co bylo jasné hned na začátku, ale že bych měl pocit, že jsem dočetl nějakou výjimečnou knihu nebo se ve mě rozhostil ten zvláštní opojný a zároveň smutný pocit, který přichází s dočtením něčeho mimořádného - v tomto případě tedy nenastal. Až mi to bylo divné. Možná proto, že se starými lidmi pracuju, a jejich potřeby, radosti i strasti pro mě nejsou nic cizího. Každopádně hezký, smutný a čtivý příběh. Pokud mě z poslední doby opravdu něco dojmulo a nadchlo, je to příběh o odcházení od Melissy da Costy "Všechno modré z nebe" . Tam jsem ztracen a naprosto pohlcen. A slzím, jen si na to vzpomenu.

Příběh o stárnutí, ztrácení přátel, jistot i sebe sama...
Svým způsobem smutné, přesto pěkné čtení, které se snaží přiblížit, jak se mohou cítit lidé na konci svých dní a jak to vidí či nahlížejí vybrané zúčastněné strany - různě, po svém...
Příběh o něčem, co se týká/dotkne každého z nás.

Nádherná kniha, krásně smutně napsaná. Syrově napsaný příběh, možná to nám čtenářům pomůže pochopit někdy nepochopitelné stáří.

Tak nějak jsem chápala a soucítila s oběma stranami, jak s otcem, tak i se synem. Rozhodně stojí za přečtení, vyvolá zamyšlení.

Tato kniha je svým tématem jistě neotřelá. Setkáváme se zde se stárnutím, přístupem mladších generací, s pečovatelkami z terénní pečovatelské služby. Kniha je svým obsahem trochu náročnější, ale čte se rychle a stojí za to.

Křehký a jemný, silný a bolavý...Příběh muže Bo mě zasáhnul přímo do srdce (jistě i proto, že něco velmi podobného nyní zažívám se svou 88letou maminkou). Ale přestože se mi párkrát zalily oči slzami, není to depresivní čtení. Naopak - po dočtení ve mě zůstal pocit klidu, čistoty, ulehčení.

Křehké a melancholické vyprávění o realitě lidského života ....

Tak jako příroda má svá roční období - život člověka je rozdělen do etap ....
První a nejdůležitější je doba zrození - a poté dospívání, zralosti, soumraku a odletu ....
Všechna období mají své plusy i mínusy .... a o tom vlastně vypráví tato kniha .... plná prolínajících se vzpomínek minulosti se současností ....

Starý pán Bo už je zdánlivě osamělý - ale jeho žena, která již nevnímá, žije v ústavu .... dále je otcem syna Hanse, má vnučku Ellinor, přítele Ture a čtyřnohého přítele Sixtena ....
Za pomoci pečovatelů tráví své podzimní dny, proložené bilancí svého žití ....
Ale - "každé ráno je cesta domů delší " ....

Tato kniha hovoří o snaze být soběstačný, neobtěžovat okolí a dožít své dny v klidu a pozapomínání ....

Mladá autorka věrohodně popisuje tuto pomíjivost času ....

.... a já slyším, jak se jeřábi slétají, než odtáhnou na jih ....
Ovšem duše člověka se již po odletu nedokáže navrátit ....

Velmi pěkné a emotivní čtení - o loučení ....

Sáhla jsem po téhle knize vlastně jen ze zvědavosti – na doporučení jednoho „zaníceného knihkupce“. Chtěla jsem vědět, o co jde. A musím přiznat, že během příběhu mi několikrát ukápla slza – nejen uprostřed, ale i na samém konci.
Nejtěžší pro mě byla část s pejskem Sixtenem, protože sama jednoho mám. Bylo to bolavé čtení, ale zároveň člověk chápe, proč to tak muselo být…

Je to kniha o vzpomínkách, bolesti, radosti i lásce. Taková, která v člověku ještě dlouho zůstane.