... jejich je království nebeské

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Proslulá novela známého amerického autora líčí baladický příběh dvojice potulných zemědělských dělníků, jejich sen o malém hospodářství, na které si chtějí vydělat a ušetřit nádenickou prací na ranči, a tragické ztroskotání...

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31233/big_jejich-je-kralovstvi-nebeske-hiG-31233.png 4.44456
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Kvasnička a Hampl
Originální název:

Of mice and men, 1937


více info...
Nahrávám...

Komentáře (539)

Kniha ... jejich je království nebeské

Berulidemknihy
17. listopadu

Velmi krátký a čtivý příběh. Ač nejsem moc velký fanda divokého západu a nikdy mě nic takového netáhlo, musím říct, že si mě tato kniha získala.
Z Lennieho cítím nějakou duševní poruchu, kterou nedokážu specifikovat, nejsem přeci jenom odborník. Bohužel v této době se tyto věci prostě neřešili a člověk byl automaticky blázen.
Kniha má za mě veliký přesah. Jsem moc vděčná, že mám v životě osobu, se kterou si troufám říci splňujeme Lennieho a Georgovo přátelství.
Ze začátku je sice obtížné se začíst, ale čím blíž jste ke konci, tím vám kniha mizí pod rukama. Hvězdu strhávám za začátek. Jinak mám z knihy radost a určitě to není má poslední kniha od autora:)

Ivka14
07. listopadu

Krátký, ale dojemný příběh o přátelství. Musím uznat, že na konci mi i pár slz ukáplo. Sama bych si knihu nevybrala, ale jelikož ji máme na seznamu povinné četby, přečetla jsem si ji a určitě není poprvé, kdy jsem knihu četla.


Noctua8
03. listopadu

Lidská samota, nenaplněné touhy, smutek a marný boj s realitou obyčejných dní v různých podobách, na jednom místě, v jedné krátké chvíli. Všichni po něčem touží, ale realita je neúprosná a odpovědnost těžká.

Magrata15
02. listopadu

Spíš než o kniha je to taková povídka. Ze začátku jsem se nemohla začíst, zato konec byl velice, velice rychlý.
Celkově na mě působila smutně, ale asi jsem nepochopila celou myšlenku této knihy.
Řekla bych asi, že téma bylo "přátelství až za hrob".

pupopony
26. října

Jednoduchý příběh se silným podtextem. Ale četl jsem knihy, které mě daleko více dostaly a po kterých jsem nemohl ani usnout

Rosana
03. října

Knihu jsem precetla behem par hodin, ale unesena jsem z ni buhvijak nebyla. Nepochopila jsem, co ji chtel autor rici.

Romcha
01. října

Nádherný příklad, že výborná literatura, dnes již kultovní klasika, nemusí být nijak obsáhlá, aby měla velkou vypovídající hodnotu. Jak lze na málo stránkách a krásným jazykem říci v krátkosti tak strašně moc.

alef
04. října

Nešťastnou náhodou zpečetěný osud neovladatelné síly, která zabíjí, sen, který se rozpadá!
To je Steinbeckův příběh O myších a lidech. Stačí mu přitom k tomu necelá stovka stran, aby před vámi rozehrál příběh o přátelství, útrapách, samotě, vině, soucit a zodpovědnosti, … příběh o lidských touhách, přáních, o naplněných a nenaplněných snech a vizích.
Ještě než se do příběhu ale pustíte, stojí za to přečíst si báseň Roberta Burnse: Polní myšce, když jí básník vyoral hnízdo (přel. Václav Sládek); právě tady Steinbeck totiž našel inspiraci pro svůj příběh … Burns v ní rozjímá nad osudem myšky, kterou člověk na poli vyoral, ona tak přišla o domov a pryč jsou i všechny její plány o dobrém útočišti …

„Ty plachá, šedá myško malá,
ó, jak jsi ty se polekala!
Ne, netřeba, bys utíkala
tak o své žití!

Ta malá hrstka trávy, stlaní,
tě stála krušné namáhání. -
Teď vypuzena! za vše ani
ti nezbyl kout,
bys mohla přebýt sněhu vání
a nezmrznout!
Však, myško, také my to známe,
jak ostražitost často klame; -
plán nejlepší, jímž hlavu láme
si člověk, myš -
co z všeho zbude? - strasti samé
a bol a tíž.
A přec tvůj osud přešťasten!
Ty pouze víš, čím zraní den:
zrak můj však zpátky obrácen,
ó, teskno tam!
A přede mnou? - já hádám jen
a hrůzu mám!“

Spojitost mezi bizarní dvojicí George - Lennie a malou myškou pochopíte okamžitě, i oni jsou bez domova a touží spokojeně si žít, proto na svých cestách americkým západem v nelehkých časech krize vystaveni nouzi a nedostatku námezdně pracují za pár šuntů a přitom spřádají sny a společně plánují, jak a kde žít; i jim totiž chybí domeček – útočiště, místo pro klidné, svobodné a spokojené žití…
Ve chvíli, kdy se do příběhu pouštíte, jsou živořícími osobami bez domova a nacházejí se právě nedaleko města Soledad v jižní Kalifornii …
Lennie je mentálně retardovaný dobrotivý prosťáček a George je jeho jediným přítelem a taky opatrovatelem a ochráncem, mezi nimi se tak vyvinulo zvláštní pouto vzájemné závislosti …

„Fazolí máme pro čtyry,“ ozval se.
Lennie ho přes ohníček pozoroval. „Já je nejradši s kečupem,“ zatoužil krotce.
„Ten my ale nemáme!“ Vybuchl George. „Ty chceš vždycky akorát to, co není! Můj ty bože všemohoucí! To by byl život, kdybych byl sám! Práci bych vždycky dostal jedna dvě, a nebyly by žádný maléry.
Nikde žádnej malér, a posledního bych vždycky shráb svejch padesát dolarů a sebral se do města a tam bych si dával. U děvek bych to moh táhnout třeba do rána. Jíst bych moh jít, kam by mě napadlo, do ňákýho hotelu nebo do něčeho takovýho, a poručil bych si tam, nač bych si zrovna vzpomněl. A tak bych to moh víst měsíc co měsíc. Moh bych si koupit demižon whisky nebo zapadnout do herny a mazat tam karty nebo šťouchat piliár.“
Lennie si klekl, zadíval se přes ohníček na dopáleného George a obličej se mu zatáhl hrůzou.
„A mám co?“ Pokračoval George vztekle. „Mám tebe! Ty se na žádným místě neudržíš, a když dostanu místo, pokaždý o něj skrz tebe přijdu. Skrz tebe abych v jednom kuse harcoval z místa na místo. To by ostatně nic nebylo. Ale ty si pokaždý něco spískáš. Pokaždý něco vyvedeš, a já abych tě z toho tahal.“
Zvyšoval hlas a už téměř křičel. „Magore jeden prevítskej! Skrz tebe ani nevycházím z malérů. “
Připomínal teď malá děvčátka, která se jedno po druhém pitvoří. „Chtěl prej tý holce jen šmátnout na šaty - jen jí je pohladit, jako by to byla ňáká myš... No jo, ale jak to ona měla vědět, že jí jen chceš šmátnout na šaty? Ona uškubne, a ty držíš ty šaty dál, jako by to byla ňáká myš. Holka začne ječet, a my museli bejt celej den zalezlý v zavodňovací strouze, protože nás chlapi hledali, a za tmy jsme se museli vykrást a táhnout jinam. A tak to chodilo pořád - v jednom kuse. Říkal jsem si, moct tě tak zavřít do klece, a v tý kleci aby bylo ňákejch milion myší, aby sis opravdu přišel na svý.“

Tak takhle nějak to mezi tou nesourodou dvojicí je … prosťáček Lennie se ve světě prostě neorientuje a Georgeho údělem je hlídat ho a být mu „starším bráchou“, který ho bude chránit …

„Když voda takhle stojí, neměl bys z ní Lennie vůbec pít,‘ dodal odevzdaně. ‚Ale ty, když máš žízeň, tak by ses napil třeba z kanálu.“ …
„Tak tys to už zapomněl? Abych ti to říkal znovu! Jéžišikriste, ty jsi ale boží dřevo!“

… sami pak uvidíte, jak hodně je Georgova snaha vpravdě sysifovská …

„‚To víš, já nemám co dělat! Takhle bych ti moh vykládat celej život. Já ti něco řeknu a ty to zapomeneš, a tak bych ti to říkal pořád znova.“

… a jak moc je Lennie navzdory svému vzrůstu, spíš dítětem, než chlapem, jak hora …

„‚A teď mi budeš vrnět jako malý škvrně! Jéžišikriste! Takovej chlap jako hora!‘ A Lenniemu se začaly chvět rty a do očí mu vhrkly slzy.“

… a přesto jsou stále spolu …

„S náma je to jiný. … My si máme s kým promluvit a to dělá moc. My nemusíme vysedávat po putykách a rozhazovat tam šesťáky, jako takový, co nemají kam jít.“
Lennie mu skáče radostně do řeči: „Ale s náma je to jiný. A proč? Protože… protože já mám tebe – a o mě se staráš ty, a ty máš mě – a o tebe se starám já. Proto.“

… právě pro to!

Vzájemnost, skrze kterou lze vzdorovat všem příkořím života a osudu, fatálně nezměnitelného!
Toulat se totiž světem úplně sám vážně nestojí za nic!

Jak zjistíte v přirozeně (ve své podstatě) jednoduchém, realistickém a přesvědčivě vyprávěném hluboce lidském příběhu!

1 ...