Jednou budeš Arab 2: Dětství na Blízkém východě (1984-1985)

02.04.2024

Ve druhém díle komiksové série Jednou budeš Arab nastupuje malý Rijád do školy. Seznamuje se tak se syrským vzdělávacím systémem, který je hodně odlišný od toho evropského a klade velký důraz na náboženské tradice. Rijád si také nachází první kamarády a poznává život v Sýrii.

Celkově byl druhý díl maličko slabší než ten první, nedozvěděla jsem se toho tolik, ale i tak mě čtení bavilo a těším se na pokračování Rijádova příběhu.

25.12.2023

Opět skvělé. Malý Riad, syn Francouzky a Syřana, popisuje svět, jak ho vnímal jako malé děcko (nebo spíš, co si teď pamatuje, že jako malé děcko vnímal, a považuje za důležité). Z pohledu dospělého Čecha 21. století je to samozřejmě děsné... A ano, pokud si knihu přečte někdo, kdo nesnáší muslimy, najde fůru materiálu, takže naopak druhé straně barikády může kniha vyznívat nenávistně. Ale důležité je, že to je viděno dětskýma očima a to, co si člověk pamatuje. A nepamatujete si vše, co bylo klidné a bezproblémové, pamatujete si jen to, co vás nějak zasáhlo. Jak už tu někdo psal, pokud by Riad byl poloviční Čech a vyrůstal na českém venkově 80. let, nebylo by to sice tak hrozné (viz vraždy ze cti), ale bizáru by bylo taky dost. A co se týče zmiňovaného antisemitismu - vadilo by mi sice, kdyby si moje dítě hrálo na válku s Izraelem, ale tak to holt tenkrát bylo. Pokud byla Sýrie ve válečném stavu s Izraelem, navíc jde o totalitní stát (dětem jsou ve škole vymývány mozky), který navíc staví na předsudcích, co děti slyší doma, jak to asi může dopadnout...

31.10.2023

4,5* I druhý díl je naprosto fenomenální záležitost. Skvělý pohled na Sýrii v polovině osmdesátých let. Jak na velká města, tak zaostalé vesnice. A kdo jste v té době žili u nás na dědině, tak nedělejte, že nebyly rozdíly i u nás podobně propastné. V místních komentářích vidím kritiku antisemitismu. Jako promiňte, ale zbláznili jste se? Ti lidé byli v té době ve vleklé válce. V situaci, kdy na ně bylo ze všech stran chrleno, že za vše může všudypřítomný Žid, takhle lidé prostě a jednoduše reagovali. Nic jiného v tom nehledejte.

16.06.2021

Výborný komiks.

06.11.2020

Opět skvělé počtení, bohužel se to čte opravdu rychle. Tentokrát je to surovější a obávám se, že se to bude s dalšími díly stupňovat...ale skvělá sonda do takové "normální arabské rodiny". Myslím, že otec je vystižen výborně. Těším se na další díl a doufám, že se blíže seznámíme s bratrem Rijáda.

12.04.2020

Už jsem se z toho šoku prvního dílu trochu vzpamatovala. Arab poprvé mě nesmírně iritoval: kresba (opravdu, opravdu se mi nelíbí ten karikaturistický přístup), postavy (ten otec, ten otec!), extrémnost náhledu na Sýrii (všechno špatně, všichni zpátečníci, sadisti, rasisti, antisemiti, misogyni, atp.), ale navzdory všem svým steskům jsem četla dál. Ta kniha je skutečně zajímavá, ale po prvním dílu jsem byla několik hodin úplně rozhozená. Brouzdala jsem po netu a hledala víc informací, kroutila nevěřícně hlavou a snažila se v paměti vyhrabat všechny ty případy, kdy mi lidé vyprávěli o milých a vstřícných Syřanech. Příběh Rijádova dětství jako by skutečně nahrával slušným Čechům jedna radost. S tímhle aspektem se pořád nedokážu smířit. A ne, nemám dojem že by autor měl rád svého otce ani Sýrii - a pokud věci vnímal tak, jak je zachycuje, vůbec se mu nedivím.

Nicméně, jak jsem psala, nejhorší šok už pominul a nalézám víc zajímavého než strašného, sem tam se mihne i nějaká postava, kterou člověk nemá chuť praštit cihlou a rychle utéct a kresba už mě irituje méně. Chci víc :) Objednala jsem si u Baobabu na G plus G trojku. Abych je podpořila. Kupte si knihu!

27.01.2020

Přečteno se stejným zájmem a nadšením jako první díl. Začínám chápat, proč je povaha muslimů taková, jaká je. Ukázka výchova ve škole - šílené. A zase jsem se dozvěděla něco víc o Sýrii, jejích obyvatelích, mentalitě, pohledu na ženy, vztahu ke zvířatům. Čím dál tím větší obdiv mamince Rijáda, jak zvládala život v absolutně odlišné kultuře. Při čtení knihy jsem měla pořád potřebu kamarádům říkat, jak je ten život nejen v Sýrii šílený.

27.08.2019

I druhý díl byl výborný. Sledujeme hlavního hrdinu jak nastupuje v Sýrii do školy a jaká pedagogika se tam provozuje. Dost hustý čtení. Ale už jsem asi otrlá, a tak se mi to četlo lépe než díl první. Už jsem si zvykla i na šíleného otce a s chutí se pustím do třetího dílu.

29.05.2019

Druhý díl se mi asi líbil ještě víc než první. Bude to tím, že do děje více vstupují další postavy a prostředí, ve kterém se pohybují. Líbilo se mi, jak se tím vším vyrovnává Rijád. Hltá názory z okolí, je konfrontován s přátelskými i nepřátelskými postavami, a začíná do jejich jednání i aktivně vstupovat. Čím dál zajímavější se mi jeví i Rijádův otec, který prochází postupnými povahovými i názorovými změnami. Matka je pořád obdivuhodně pasivní, zatímco syrští příbuzní se začínají pěkně vybarvovat.
Co se prostředí a obyčejného života v Sýrii, myslím, že tahle kniha ukáže leckdy víc, než studium odborných publikací (respektive, ukáže ten obyčejný, lidský rozměr, který z odborných publikací tak nevysvítá - ne, že by je nahradila). Nesmíme nicméně zapomínat, že se pohybujeme v osmdesátých letech, to i u nás bylo ledacos jiné. I já ještě v devadesátých letech taky dostal ve škole od učitelů pěkných pár facek, rozpadající se čtvrti taky pamatuji, a různých pochybných dětských "her" a netolerance tu bylo taky spoustu. Ona nás ta knižní konfrontace s vyspělou Francií může trochu svádět k porovnávání s dnešní dobou, ale Francouz vyrůstající v osmdesátých v Československu by taky jistě napsal o svém dětství ledasco zajímavého.
Řada příspěvků tu zmiňuje antisemitismus. Souhlasím s komentářem JanaPav o nutnosti vnímat to v širší perspektivě. Jinak mě ale kupodivu v knize nijak zvláště nezaujal. Možná je to tím, že když se člověk blízkému východu věnuje podrobněji, tento místní kolorit vás postupně přestane překvapovat, a já už ho vnímal jako téměř nezbytnou součást tamního života, která k tamní společnosti patří jako k českým zemím debaty o pivu. Co mě zaujalo víc, byl přístup ke zvířatům. Ne, že bych měl přehnané iluze, ale takto syrově zobrazený přístup ke zvířatům jakožto "interaktivní hmotě vhodné pro jakékoli hry a experimentování" se jen tak nevidí. Ano, vím, děti trápí zvířata i u nás, ale přecejen, veřejné bavení se nabodáváním štěňat na vidle a válcování žab se tu tak často nevyskytuje, nebo je to aspoň považováno za odsouzeníhodné. Souvisí to i s obecnějším rozměrem, kdy je třeba mít v arabském světě od začátku "ostré lokty", což se Rijád taky učí.
Celkově velmi hodnotný komiks. Doporučuji.

26.12.2018

První i druhý díl jsem si koupila na festivalu v Táboře z peněz určených na jídlo a ubytování. Kamarádky si dělaly srandu, že je to teroristická příručka. No, další den začaly psát pořadník na půjčování.
Koupila bych i třetí díl, ale to bych pak musela domů pěšky.

Druhý díl se mi líbil podstatně víc než ten první, možná je to i tím, že Rijád je zase o něco starší, víc toho zažívá, nachází nové kamarády atd. Také některé postavy mi přijdou takové lidštější než v prvním díle. Vidíme pochopitelně rozdíly mezi životem v Sýrii a ve Francii, avšak také mezi syrským městem a venkovem...
Autor popisuje svůj život v arabské republice zcela bez příkras, jde o přímočarý popis každodenní syrové reality. A jednou z věcí, které čtenáři bezesporu zaznamenali, je i tu a tam zmiňovaný antisemitismus. Chápu, že se nad tím člověk pohoršuje, že je to něco, co automaticky považujeme za odsouzeníhodné. Jenže ono je také potřeba se na to podívat v širší perspektivě: Sýrie a Izrael byli spolu vždycky na ostří nože a nebyla to chyba jen jedné strany... a naděje na vzájemné usmíření a na uzavření míru definitivně pohřbil právě Izrael, a to tím, že v roce 1981 neoprávněně anektoval Golanské výšiny, tedy část syrského území, a tak dále... Jak my bychom pohlíželi na takové sousedy, kteří by si uzmuli část našeho území, neustále by vyhrožovali vojenským konfliktem, prováděli "preventivní nálety" na naše území a přitom by jim všechno procházelo? Je opravdu tak divné, že je Syřané nemusí, nebo naopak docela logické? A nutno také dodat, že ona nevraživost je tady rozhodně vzájemná (v izraelské společnosti je averze vůči všemu arabskému přinejmenším stejná, jako je tomu v opačném případě, jen se o tom tak často nemluví)...
Tolik k tomu... Jinak se těším na další díly a jsem zvědavá, jestli budou jen o autorově dětství, nebo jestli přibude i perspektiva dospělého...

17.06.2018

Oproti prvnímu dílu se mi zdál druhý díl méně poutavý. Proto, že mi přišlo více událostí nedořečených. Nicméně stejně jako díl první ukazuje odlišnost kultury obyvatel východních zemí od té naší. Riad se ve svém vyprávění vrací do doby, kdy nastoupil do školy v Sýrii, popisuje rodinné vztahy a vlastně i společenské postavení jejich rodiny. Musím říct, že při čtení knihy jsem velmi bojovala se submisivností matky a jejímu vztahu k muži. Na jejím místě bych se už dávno sbalila a odjela zpět do civilizované Francie. Je fakt, že jsem ji ale nechápala již v prvním díle knihy. V tomto druhém díle Riad mimo jiné popisuje i fyzické tresty ve škole, které se vlastně relativně ještě do nedávna provozovaly i na našich školách. V knize je tedy vidět i posun naší civilizace a s otazníkem i jiný přístup ve výchově? I rodiče u nás nechávají své děti bez dozoru si hrát a také se vzájemně pošťuchují, závidí apod. A také si hrají ze zbraněmi. Jen v těch arabských zemích je to téměř jen o těchto hračkách a o tom, co se učí ve školách. Za mě určitě doporučuji tyto knihy a těším se na další díl.