Jednou bude tma
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32293/bmid_jednou-bude-tma-9C6-32293.jpg
4
37
4
Sbírka povídek obsahující jak povídky z argenitového vesmíru, tak i klasickou fantasy. Tři z povídek (Sirrangové, Ten, kdo přišel z vesmíru a Poslední pevnost Šipky) jsou součástí tzv. argenitového cyklu. V titulní povídce povstane ze složité struktury obřího Města bytost, která má vlastní představu o morálce. Povídky: – Tři z Akroné – Růžová krychle – Ten, kdo přišel z vesmíru – Jednou bude tma – Svět je zlatý důl pro toho, kdo z něj umí brát – Rosa Mathiella – Strrangové – Na rubu světa – Poslední pevnost Šipky... celý text
Přidat komentář
U třetí povídky jsem to vzdal. Naprosto netuším, o čem je řeč. Se slibovanou sci fi to má pramálo společného.
Přečtena v rámci výzvy, mohla bych ji dát i do kategorie žánrů, které normálně nečtu. A tomu bych řekla, že odpovídá mé hodnocení. Povídky jsou napsané dobře, ale já osobně se nedokázala do všech začíst, přišlo mi to, nevím, zvláštní. Nejvíc se mi nakonec líbila asi povídka, podle níž dostala název celá knížka. Ale fandům sci_fi povídek bych určitě doporučila.
Štítky knihy
argenitový vesmír (fiktivní vesmír)
Část díla
- Jednou bude tma 1991
- Na rubu světa 1991
- Poslední pevnost Šipky 1989
- Rosa Mathiella 1991
- Růžová krychle 1991
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Kniha Jednou bude tma je v
| Přečtených | 46x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 64x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Nejlepší Vilma ever. Jak to říct - z perspektivy let a dalších děl, je tohle něco jako čistá krása mládí, opojný květ autorské nevinnosti, první láska. Všechny zásadní motivy autorky jsou přítomny, její tónina, barva hlasu a vět se zapíše pod kůži. Ve všech dalších věcech pak zůstává táž, spíš se nuceně civilizuje, drsní, stává víc intelektuálskou, emoce se stávají víc myšlenkovými konstrukty.
Možná je to tak, že člověk má téma a okolo něj jen krouží z různých stran. Nějaký hluboký ústřední bod, pocit. A v mládí je mu nejblíž, tak blízko, že ho nevidí, ale on se sám přelevá, kypí - za mě nejvíc, až krystalicky v Růžové krychli.