Jednoho prosincového večera

Končím se svými pokusy pochopit tuto autorku. Je to psáno velmi jednoduchým jazykem a témata a jejich zpracování, je, řekněme, velmi lidové.

Další příběh od této autorky a opět nepředvídatelný konec. Autorka umí rozebrat nitro hlavních postav až na úplnou dřeň. Velmi útlá knížka, ale velmi hutná na obsah. Vždy jsem schopná přečíst jen několik stránek, nechat vstřebat, a potom pokračovat. Doporučuji každému, kdo má rád vztahové příběhy, které jdou do hloubky.

No a já mě nadchla, tato kniha za ní zaostává. Hlavně vcelku nesympatickým hlavním hrdinou a téměř podružným dějem. Jako kdyby hlavním tématem knihy byl popis tvůrčího procesu psaní. Což je na jednu stranu zajímavé, ale v románu? Ecovy Procházky literárními lesy jsou z tohoto pohledu mnohem sevřenější.

Už v prvotině autorky jsou mnohé kapitoly elegantně a poeticky napsané a proto se to chvílemi dobře čte, jenže ústřední postava co se celý čas utápí ve vlastním milostném selhání byla týpkem, co nechcete mít za manžela ani partnera. Trochu klišé ... krutě se to vleče od ničeho k ničemu ... a přitom z jeho strany stačilo tak málo a nebylo o čem psát :o)

"Všichni máme nějaký příběh, který je třeba vyprávět. Něco, čeho bychom se měli dokázat zbavit, abychom se posunuli dál."

Po Ani později, ani jinde, která byla první, kterou jsem od autorky četla, jsem chtěla dát ještě jednu šanci jejím knihám. Velmi těžce se mi hodnotí. Jsou čtivé, mají něco do sebe, ale...ty příběhy jsou něčím plytké, ale zůstávají ve mně hodně dlouho. Styl, jazyk, který píše je velmi hezký, barvitý, vznešený. Rozsah je tak na jeden dva večery, ale čtěte týden, protože nějak řádky neplynou a příběh kopíruje charaktery hlavních postav. Tady jsem měla chuť ho nakopnout, aby se konečně někam pohnul.

Taková pocitovka, je znát, že je to rané dílo. Na novější tvorbu to nemá.

Mám knihy této autorky moc ráda, ale tohle byla opravdu velká nuda a přemáhání dočíst.

Jak nevěra dokáže se vztahem zamávat, i když od ní uplynulo už několik let.
Autorka je má oblíbená a i tento příběh vás nutí k zamyšlení, čte se lehce a s očekáváním obracíte stránky stále dál až na konec.
Celkově se mi kniha líbila, ale nezůstane ve mně jako jiná autorčina díla. Budu se těšit na další.

Snůška klišé na hranici snesitelnosti. Další šťastný čtyřicátník, co mu nestačí milující žena a dvě děti.

Ne ne, v minulosti totiž ošustil jednu dvacítku, vlastně těšně před svatbou s ní vedl paralelní vztah a ten sex byl prostě taková jízda, že na ni doteď nezapomněl! A ta po deset let trpěla tím, že ji opustil, což v psychologii není neznámý jev, nicméně to řeší tím, že mu teď píše dopisy a z nich nevychází dvakrát bystře. No, ve skutečnosti z nich vychází jako když se autorka pokouší o poetický styl, takže hrdinčino psaní nepůsobí ani trochu důvěryhodně, většinou jsou to nesnesitelné plytké bláboly.

A co se týče našeho hlavního hrdiny, je to jenom další z řady podobných stereotypních chlápků, ale údajně nám má román ilustrovat cosi o smrti autora ve smyslu Rolanda Barthese, hahaha. Něco tak trapného, co si hraje na Šalamounovo hovno už jsem dlouho nečetla. Říkáte Prix Goncourt, jo?

Knihu, která čekala dvacet let na český překlad, jsem přečetla během dvou dnů, protože času je málo a Delphine de Vigan nechci číst útržkovitě. Tak moc jsem se na ni těšila. Tak dlouho jsem její četbu odkládala, protože jsem čekala na ten pravý čas. Nevím, zda jsem knihu otevřela v nesprávnou dobu nebo je tato novela skutečně nejslabším dílem mé milované autorky, ale mě se příběh nedokázal dotknout, proniknout do mě, vzít si mě, uhranout. Hlavní mužská postava mě hrubě štvala a nedokázala jsem pro ni najít pochopení či soucit. Pro tenhle děj se zkrátka nerozhořel plamen v mém srdci... Nebo alespoň zatím ne.

Knihu vlastním, tak se k ní mohu kdykoliv vrátit. Kdo ví, zda za pár let její kouzlo objevím a ona si mě podmaní a ovlivní. Čím dál častěji vnímám jako neskutečnou alchymii rozečítat knihy ve správný okamžik. Když mě nějaká kniha zklame, či ji nedokážu dostatečně prožít, ptám se, zda je to skutečně dílem samotným nebo jen tím, že ji nedokážu v určitém období ocenit. Že mi zrovna nedokáže dát, co já potřebuji. A naopak.

Z tohoto literárního zážitku jsem smutná, protože Delphine de Vigan upřímně miluji a stavím ji ve svém žebříčku nejoblíbenějších autorů na první příčky. Z každého jejího nového románu mám ohromnou radost a pokaždé mě totálně dostane, ovlivní, emočně rozhodí a já nechápu, že je možné takhle psát.
Doufám proto, že JEDNOHO PROSINCOVÉHO VEČERA dokážu ocenit někdy v budoucnu... Někdy později, někde jinde.

Romány od této autorky mám ráda, ale tahle kniha mě moc nebavila.
Je to o rozervaném spisovateli, který postupně propadá depresi při psaní nového románu při kterém nedokáže přestat myslet na svůj milostný románek. Nakonec od něj odejde žena i s dětmi a on stále víc chátrá. Ubíjející, ale dočetla jsem to i s doslovem.

Úmorné čtení, téměr bez děje nabité nimráním se v nitru muže středního věku, který se doslova zblázní poté co se mu vrátí vzpomínky na bývalou milenku.

Knihu jsem začala číst na doporučení. Jedná se sice o vášeň tvoření románu, ale vzhledem k souvislostem, kdy tvůrčí činnost ovlivní celou rodinu, nelze zařadit ke čtení pouze stejně postiženým, tedy spisovatelům.
Tohle je moje první kniha od legendy de Vigan. Jsem ráda, že jsem si počkala a začala její druhou knihou a můžu nyní postupovat dál, k dokonalejším, vyzrálejším a propracovanějším.
Nicméně už tato mě zasáhla obsahem, myšlenkami, jazykovou zdatností.
Navnadila mě na knihy další, protože tenhle styl psaní - ten já mám skutečně ráda.

Tak jsem se pustil do četby knihy od mé nejoblíbenější autorky. Opět skvělé vykreslené postavy a psychologie vztahů. Moc se mi líbí, jak umí autorka napsat příběh téměř bez děje a přesto mě to pořád baví. Za mě je to královna psychologických románů.

,,Když lidé žijí jeden vedle druhého, získávají na poznání, na hloubce, ale přicházejí o kouzlo. Všechno už bylo dáno, všechno už bylo obnaženo. Nic už není nedosažitelné.''

Téma strastí života spisovatelů a jejich neuróz leželo Delphine na srdci už dlouho předtím, než ho obsáhle zpracovala v knize Podle skutečného příběhu (kterou doporučuji všem, jejichž výdělek a obsah ledničky závisí na tvůrčích schopnostech). Příběh Jednoho prosincového večera představuje jakýsi koncept, semínko nápadu, které začalo klíčit. A i v rané fázi vývoje stojí za pozornost. Ale lze ho brát i jako samostatnou a poměrně děsivou pohádku o tom, jak jeden Balzac do ještě větší citové nouze přišel.

Název zněl poeticky, čekala jsem jemný a citlivý příběh s atmosférou zimního večera, ale výsledek mě spíš nechal chladnou. Styl psaní je kvalitní, o tom žádná, jenže emoce se ke mně nějak nedostaly. Celé to na mě působilo až moc uzavřeně, nedokázala jsem se napojit.

Možná to sedne někomu jinému, ale pro mě to bylo spíš „meh“. Ne úplně špatné, jen prostě nijak zvlášť zapamatovatelné.

Na takovou knihu musí mít člověk asi náladu... Ke mně přišla v ten správný čas. Pár postav, jejich myšlenky, vzpomínky. Děj téměř žádný, ale přesto byla působivá, čtivá... A jak už to tak s knihami paní spisovatelky mám, užila jsem si ji, pro mě čtenářský zážitek. Bez váhání pět hvězd.

Jako vyloženou oddechovku bych to neoznačila, ani jako Delphiny nejlepší knihu. Bylo znát, že je to kniha více než dvacet let stará. Težce se mi formuluje o čem to bylo. Spíše než příběh, byly důležité emoce. Převládající pro mě byla síla touhy a její devastující potenciál, propojení mezi autorem a dílem, velmi přesvědčivě popsaný rozklad osobnosti, tíživá a paralyzující úzkost a nakonec snad i naděje. Jazykově jako vždy naprostý porno.

Delphine de Vigan je paní spisovatelka, o tom žádná. I přesto jsem ale po dočtení nejnovější knihy byla lehce zklamaná.

Možná to bude tím, že to žádná novinka není a jedná se o druhou knihu v pořadí, kterou autorka napsala, jen teď poprvé vyšla v češtině. Taky to bude tím, že mě neoslovilo téma, hlavní protagonista,…

No co si budem, tentokrát to prostě mezi mnou a Delphine nějak nezacvaklo.

Nemění to ale nic na tom, že je to pořád skvěle napsaný, že je Delphine pořád jedna z mých oblíbených autorek a že si ráda přečtu každou její knížku.