Jednoducho na mňa zabudli
Jiří Holub
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373558/bmid_jednoducho-na-mna-zabudli-9bG-373558.jpg
5
434
155
Jednoducho na mňa zabudli súčasného českého spisovateľa Jiřího Holuba je citlivo vyrozprávaný príbeh sedemročnej Kláry, ktorá prichádza so svojimi rodičmi z Prahy do Sudet. Wolfgang, dedina, v ktorej sa usadili, má však svoje tajomstvá. Klára objaví starú skrývajúcu sa Nemku Helgu, ktorá jej rozpráva svoj životný príbeh. Príbeh, ktorý vyznieva úplne ináč, ako ho interpretuje kočiš Červinka. Klárina rodina doplatí na rozorvanú spoločenskú situáciu tesne po druhej svetovej vojne. Klára navyše odhalí strašné tajomstvo, ktoré sa vznáša nad nič netušiacim a opäť sa zaľudňujúcim Wolfgangom. Tému autor čerpal čiastočne z rodinného príbehu, a pichol tak do osieho hniezda mlčania okolo česko-nemeckých vzťahov tesne po druhej svetovej vojne. Napriek boľavým skúsenostiam zostáva pohľad hlavnej hrdinky čistý, detský, obohatený o skúsenosť, ktorá predurčila jej život.... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno: 2017 , PerfektOriginální název:
Prostě na mě zapomněli , 2015
více info...
Přidat komentář
Námět dojímavý, ale styl psaní, jak slohové cvičení žáka 7. třídy. Možná to autor psal pro děti, ale to by mi zase neseděla ta krutost podání příběhu. Nedovedu si představit takové chování osmileté holky.
Klárka a Helga, dvě hlavní postavy celého příběhu. Nejdřív jsem měla trochu pocit, že čtu pohádku. Ale poté, co začala Helga vyprávět Klárce svůj život, už to pohádku připomínalo velmi vzdáleně. Byl to hodně silný příběh.
Prostě na mě zapomněli
Krásný a smutný příběh, který jsem četla před šesti lety, ale musela jsem se k němu vrátit. Opět jsem napětím nedýchala, opět jsem si poplakala. Odehrává se po skončení války, když se osidlovaly Sudety. Příběh malé Klárky ani Vás nenechá v klidu. Dávám 5 hvězd a doporučuji
Napínavá kniha. Během dnešního dopoledne přečtená. Můžu jen doporučit. Čtivé a opravdu člověk by takovou dobu nechtěl zažít. ...
Přečteno za jeden den. I když, posledních dvacet stran jsem si musela dávkovat postupně. Nejdřív jsem si je nechávala na druhý den, ale pak mi to nedalo. To má člověk strach číst dál, protože ví, že něco hrozného přijde a tuší co a přesto... Jedna z nejlepších knih co jsem četla, nezapomenutelná, na šest hvězd.
Během čtení jsem si přála, ať se už nikdy, nikdy tohle, ani nic podobného, nevrátí...
Odsun Němců a chování Čechů vůči Němcům po druhé světové válce. Pandořina skříňka naší novodobé historie. Příběh, kterých se odehrály desítky, stovky a o kterých se stále mluví málo. Příběh napsaný tak jednoduše a zároveň chytlavě, že jsem se do něj dokázala vžít hned na první stránce.
Opravdu skvělá knížka, kterou sice přečtete za jedno dopoledne, ale najdete v ní osud.
Kdybych měla tvořit pro žáky druhého stupně základních škol seznam povinné četby, tuto knihu bych tam zahrnula.
U téhle knížky jsem si říkala, že o tomhle tématu musí psát fakt každý. Za mě slabé, nic moc nového nepřinášející
Kniha o tom, že poválečná doba nebyla jednoduchá. A také o tom, že v davu dělají lidé věci, které by jako jednotlivci sotva provedli. O takových věcech je potom těžké mluvit a často jsou z mysli a vzpomínek vytěsňovány.
Kniha je slabá objemem, ale silná obsahem.
Velmi útlá knížka o jednom nerovném přátelství odehrávající se v poválečných letech, kdy platily zákony msty a pomsty - oko za oko, zub za zub.
Bohužel…v tomto případě nezpochybnitelná síla příběhu suverénně vítězí nad formou.
Je to příběh z pohledu malé holčičky, čemuž je cíleně uzpůsoben také použitý jazyk knihy, ale i když mě většinou tento soulad baví, v tomto případě mě to moc nenadchlo.
Celkově - jednoduchost, přímost, strohost – to je sice v dnešní době čím dál častěji používaný literární styl, ale tady mám pocit, že něco pokluhávalo, že to prostě úplně nebylo ono.
Spíš než minimalisticky to na mě působilo značně jednoduše a ploše, jakoby cílené pro velmi mladou věkovou kategorii. Pokud bych knihu našla v sekci literatury pro mládež, ocenila bych ji určitě daleko víc, protože by byla ideální knihou pro doporučenou četbu ve školách. Ale sáhla jsem po ní v knihovně pro dospělé, tak zas až tak bezvýhradně nadšená nejsem. Je v ní také spousta situací, kterým lze uvěřit možná jen se zavřenýma očima… ale OK, tak jsem ty oči teda zavřela. Po dočtení knihy se završením celého příběhu ale zůstal paradoxně dojem možná o malinko lepší než při samotném čtení, tak tu čtvrtou hvězdičku přece jenom přidávám.
Je na první pohled jasné, že pan Holub je autorem dětských knížek, je to znát i na tomto útlém románku. Netuším tedy, jestli čerpal z nějakých konkrétních a reálných událostí, které se udály na jednom místě. Spíš tipuju, že toho více spojil dohromady a výsledek mi připadá takový těžko uvěřitelný, i když jako poučení z historie pro děti to určitě oceňuji.
Kniha má jenom pár stran, ale skrývá v sobě velmi silný příběh z poválečné doby.
V různých obdobách se autoři k tomuto tématu vracejí stále dokola – poválečné dny roku 1945, „napravování“ starých křivd stylem padni komu padni a mnoho nevinných obětí na obou stranách barikády. Následná kolektivní ztráta paměti, zahodíme klíč a jde se dál. Velké příběhy malých postav, které se třeba stále připomínat a vytahovat na světlo.
Vypravěčské role se v knize Prostě na mě zapomněli zhostí malá Klárka, která se s rodiči stěhuje do malé sudetské vesnice. Krásný a válkou nedotčený dům, sad, les, který láká k prozkoumávání i přátelství s místní paní hraběnkou… Na první pohled idylka, ale na ten druhý spousta zlé krve mezi místními a hrůzné události během odsunu Němců.
Stylistika přesně odpovídá osmiletému děvčeti – krátké a jednoduché věty, naivní a předvídatelná zápletka, až příliš černobílé vykreslení postav. Pro dospělého čtenáře příliš nekomplikované, pro YA kategorii trefné a poutavé.
Národ, který nezná svoji minulost, je odsouzen k tomu, prožít si ji znovu.
Kniha se mi četla dobře, ale přišlo mi to spíš jako literatura pro mládež. Chování osmileté dívky mi nepřišlo uvěřitelné, a že by si rodiče nevšimli mizejícího jídla a zraněné staré ženy v patře????
Téma zajímavé, ale čekala jsem něco jiného…
Živelný příběh, který na pár stránkách popisuje hrůznosti, kterých jsou lidé schopni napáchat na druhých lidech, jak jednání a rozhodnutí jedněch, změní k nepoznání životy druhých. I přes hrůzy doby se v řádcích knihy objevuje naděje, že v lidech je stále i něco dobrého a dokážeme druhým pomoci.
Vybráno do ČV. Na jednu stranu hezké vylíčení vzájemné pomoci, kterou si dokážou lidé prokázat ve chvílích nouze, na druhou stranu vylíčení nezměrných hrůz, které si dokážou navzájem provádět opravdu jenom lidé. Jestli je něco vzdáleně podobného mezi zvířaty, něco jako že moci se chopí ten, kdo přemůže protivníka, pak si to lidé dokázali rozvinout do nevídaných rozměrů, kterými si navzájem velmi škodí. Na těle i na duši.
Příběh osmileté Klárky, která se s rodinou krátce po válce nastěhuje do opuštěného, vybydleného domu ve Svatém Wolfgangu - vesnici v Sudetech. Očima dítěte před námi autor odkrývá příběh, ze kterého mrazí i po letech. Příběh o mnoha podobách lidství, o touze pochopit nepochopitelné, o krutosti, zlu a pokrytectví. O neskutečné křivdě, bolesti a vině. O lásce. O bezútěšnosti, o tom, kam až člověk dokáže zajít ve své zaslepenosti. A také o síle člověka, který už nemá pro co žít a přesto stále žije, přežívá, čeká...
Bolestné, plné beznaděje, krutosti a hrůzy. Ale zároveň zaplněné nadějí, vírou a malými, nepatrnými zázraky.
...nechám v pokoji otevřené dveře, je krásně, tak aby léto mohlo přijít na návštěvu...
Příběh Klárky a Helgy, nerovného přátelství malé holčičky a staré, životem uvláčené ženy. Příběh o naději, lásce i smíření.
Lidi jsou stejně divná rasa. Pořád mezi sebou válčí, tu pro tohle, tam zas pro něco jiného, většinou vlastně ani nejde o to, pro co se válčí, ale jestli se válčí...
Příběh, který by nás měl varovat, aby k něčemu takovému už nikdy nemohlo dojít. V dnešní době víc než dřív burcující a naléhavý. Jako křik trýzněného, který nikdy neutichne.
Krásný, tragický, děsivý příběh. Čte se jedním dechem, dovoluji si říct, že je bravurně napsaný, všechno pečlivě popsáno. Vybrala jsem si jej do Čtenářské výzvy a musím říct, že jsem strašně moc ráda, že mě k ní dovedla :-).
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) sudetští Němci Sudety dětský hrdina pro děti od 12 let osidlování pohraničí historické romány přátelství z dětství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2015 |  Prostě na mě zapomněli |
| 2011 | Zádušní mše za hraběnku |
| 2011 | Jak se zbavit Mstivý Soni |
| 2009 | Kolik váží Matylda |
| 2010 | Vzpoura strašidel |
Kniha Jednoducho na mňa zabudli je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 589x |
| Čtenářské výzvě | 156x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 104x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 79x |
| dalších seznamech | 7x |
A zase mě napadá to přísloví, že člověk má někdy málo kamenů. Mám spoustu otázek a žádnou odpověd. Kdo byl v tomto případě ten dobrý a kdo zlý ? Helga to určitě nebyla. Jaký by byl život Kláry , kdyby rodiče neodešli do Sudet ? Byl nějak potrestán Červenka , semlela ho doba nebo naopak byl úpěšný udavač ? I když se začátkem kniha jeví jako poklidný příběh, najednou se to rozjede a všechna ta hrůza se objeví a udeří . Neprávem opomíjená kniha, stejně jako Zádušní mše za hraběnku si zaslouží sakra pozornost.