Jedním tahem pera: Ztracené povídky

Knížka, kterou fanoušek Pretchetta asi nemine a která obsahuje jeho rané povídky. Zeměplocha to ještě není, ale občas už na vás v některých textech vykoukne a zamává poťouchlým humorem, tím neopakovatelně poetickým jazykem a svéráznými postavami. Některé povídky jsou lepší, některé jsou slabé, některé jsem si vysloveně užila, a když to shrnu, za přečtení to rozhodně stojí.

Taková čtenářská jednohubka. Hromádka příběhů, z nichž paradoxně asi nejkrásnější je ten, jak samotná kniha vznikla a že vůbec vznikla. Přečteno téměř jedním dechem. Píšu tenhle komentář cca dva měsíce po přečtení a některé příběhy si vybavuji už jen velmi matně, jiné ale zanechali až překvapivě hlobokou stopu a překvapivě široký úsměv, když si na ně vzpomenu. A když říkám "překvapivě" tak berme v potaz, že moc dobře znám autora.

Úplně vidím, jak si tyhle povídky čtu v sobotní příloze Deníku, každý víkend jednu. Těšila bych se celý týden. Jsou pratchetovsky chytré, vtipné, lehce zmatené a přitom ukazují některé nešvary současné civilizace. Není marné se nejen zasmát, ale taky se rozhlédnout a podumat...

Celkem pěkné čtení, snadno rozpoznatelný autor, bavilo mě to.

Pratchetta miluju a hned na úvod přiznávám, že na čtyři hvězdy to není, možná tak na tři, ale je to prostě sir Terry a to je moje krevní skupina. Tady pochopitelně nejde o žádnou vyzrálou Zeměplochu, spíše to připomíná školní slohová cvičení někoho, kdo si rád dělá legraci z fantasy žánru. Jakoby šlo jen o takové lehké črty, u kterých se ale autor musel neuvěřitelně bavit, když je psal - zajímavých nápadů je tady spousta a muselo být už tehdy zřejmé, že jde o autora s velkým potenciálem, velkým srdcem a velkým citem pro slovní humor, parodii a nadsázku.

Nemám rád povídky obecně a dokonce ani od mého oblíbence (takový Ježibabin vysavač je nuda na entou). Ale tady možná zafungovalo to, že šlo o "ztracené" povídky, nebo jsem jen dlouho od Pratchetta nic nečetl, ale celá sbírka je takové milé pohlazení, odpočinková četba na rychlou pauzu. A finální delší povídka, i když ne nijak zajímavá, tak má už tak silný nádech Zeměplochy, že jde o nutnost pro každého pravého fanouška.

Pro fanoušky Pratchetta na zlatém podnose. Po prvních povídkách jsem byl trochu zklamaný, že to už jsem přeci četl v jiných povídkových knížkách, ale postupně se začaly objevovat kousky ještě nepoznané. Neznámého navíc postupně přibývalo/převládalo a vygradovalo v závěrečné Honbě za paterem klíčů, která je vyloženě předobrazem Barvy kouzel. Připadal jsem si častokrát jako při četbě Koberců – už cítíte ten Terryho potenciál, rodící se vtip a styl, ale něco tomu chybí, je to ještě hrubé a příliš přímé, bez mistrovského skrývání narážek a naopak metaforického obcházení složitého. A navíc si pak na závěr ještě můžete přečíst o samotném objevování povídek a projít si i jejich postupnou proměnu v letech a cestu mezi časopisy, knihami a pod pseudonymy (onu bibliofilskou bibliografickou poznámku velmi oceňuji).

Pěkně se to četlo, v některých je i styl poznat,v některých méně.

Spousty krátkých povídek. Klasický Pratchettovský humor. Pěkně to odsípalo.

Kniha je krásně udělaná, je v ní spousta fantazie a i humoru, ale ne všechny povídky mi tak docela sedly. Možná to bylo i překladem. Výhodou ale je, že je většina poměrně krátká.

Za mě velmi povedená sbírka povídek. Ani o jedné povídce nelze říci, že by byla špatná, spíše bych to řekla tak, že některé byly lehce průměrné a některé velmi slibné. Jde vidět, že už v této době byli položené základy pro tvorbu budoucí, námi tak milované Zeměplochy. I když cestě k finální podobě Terryho humorné a tak specifické tvorby, měl ještě trošku daleko. Jsem moc ráda že jsem mohla nahlédnout do tvorby mladého, mnou tak oblíbeného autora a sbírku povídek doporučuji jak zarytým fanouškům Terryho tvorby, tak úplným začátečníkům v žánru "humorné fantastiky".

Nedávno objevené příběhy mladého Pratchetta, které v sobě mají zárodek budoucího světa a vtipu Zeměplochy, nezklamaly, naopak nadchly, a ano, u některých popisů jsem se i v tramvaji musel nahlas zasmát. Skvělý svět fantastických, až absurdních nápadů, a jedinečného humoru.

Krásný výlet do téměř ztracených povídek. V každé z nich je Pratchettův styl nezaměnitelný. Honba za paterem klíčů je pro mě jakýmsi semínkem budoucích příběhů ze Zeměplochy. Jako oddechovka nemá knížka chybu.

Krásné provedení knížky. Ovšem samotný obsah už se mi bohužel četl hodně těžce; je vidět, že Sir Terry ušel od těchto textů k Zeměploše opravdu dlouhou autorskou cestu.

Skvělá povídková kniha. Moc se mi líbila a ano, opravdu jsem v těch povídkách vycítil budoucí Zeměplochu, sice ještě jako "protoželvičku", ale prostě to tam už je.

Pěkná sbírka povídek mapující vývoj Terryho.
Vím, že je to nesmírně složitá, a místy asi i nevděčná (a každopádně velmi subjektivní), práce, ale překlad mi občas úplně neseděl.

Měla jsem z téhle knihy obavy. Není to jen snaha vyždímat ještě něco ze jména Terryho Pratchetta a vydat jeho staré a nezdařilé povídky?
Moc tomu nepřidala ani předmluva Neila Gaimana a fakt, že sám TP by byl zřejmě proti tomu, aby tyhle povídky vyšly. Však nechtěl v původní podobě znovu vydat ani Koberce... a sám se o svých starších věcech zmiňoval a vyhrabat je nechtěl.

Každopádně, já jsem ráda, že povídky vyšly. Stačilo mi přečíst si první dvě věty první povídky a zjistila jsem, že se usmívam. Ano, tohle je ten pocit, který člověk má, když čte Pratchetta.
A snaží se i překladatel. A obálka je tak krásná. Prostě nemám, co vytknout.

Jistě. Jsou to krátké povídky, takže bude hodně záležet na tom, zda máte tenhle formát rádi, nebo ne. Nemůžete tu čekat žádný extra promyšlený svět, hlubokou psychologii postav, složitý příběh...
Nicméně je to náš Pratchett. Jsou to vtipné, chytré nápady, které by někdy zasloužily rozvést, někdy ne. Je to ale vždycky fajn.
Jak může Gaiman říct, že tady není Pratchett ještě humorista?

Nakonec, jediné, co se mi nelíbilo, byla právě předmluva Neila Gaimana. Někomu to připadalo hezké? Do nějakého rozhovoru možná, ale do předmluvy k Pratchettově knize?

Tuto knihu jsem si chtěl přečíst již dávno.
Poprvé před řadou let. Ale zjistil jsem že ještě nevyšla, neboť ty povídky pan Pratchett ještě nenapsal.
Podruhé jsem si ji chtěl přečíst později, ale než šla do tisku tak se ty povídky ztratili.
Naštěstí je strýc vynálezce a sestrojil stroj času.
Přenesli se do doby Hercula Poirota a společně texty našli. (proto se to jmenuje ztracené povídky) (ale správně by mělo být ztracené a znovunalezené povídky, ale tiskmistr to nepovolil, neboť by to sežralo hodně inkoustu)
(časové díry o kterých se píše v knize nešli použít, neboť jsou jen do pravěku)
Pan Pratchett byl sice rád, že se texty našli, ale říkal, že na to nemá nervy
a vydá je pod jiným jménem.
A proto dříve vycházeli pod jménem Patrick Kearns.
Což je mimochodem jméno člověka v Belgii, který jim prodal součástku potřebnou
pro opravení směrovače ve stroji času (součástka pro přesné zadávání cílové časové stanice)
Nakonec se povedlo a tato úžasná kniha vyšla.
A je prostě báječná.
Velmi krátké povídky a všechny skvělé.
Říkal jsem si, že poslední povídku přečtu synovi před spaním neboť jsou
velmi krátké a je to v podstatě pohádka.
Ale jak se záhy zjistilo tak ta poslední není vůbec krátká, neboť když jsem ji dočetl tak syn vstal, nasnídal se a šel do školy ))))
Prostě Terry Pratchett byl mistr všech mistrů.

Jedním tahem pera je až překvapivě povedená sbírka povídek, není v ní ani jedna špatná povídka - jen pár průměrných, většina patří k těm povedeným až výborným. Kniha vypadá opravdu skvěle, včetně ilustrací na začátku každé povídky (jen škoda že jich není víc). Ale hvězdu odebírám za překlad - překladatel se sice snažil, ale překlad samotný je nekonzistentní - v části povídek je přeloženo vše včetně jmen a míst a v druhé už ne - působí to hodně rušivě.