Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394581/bmid_jedna-zelva-za-druhou-gvX-394581.jpg
4
1159
293
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , Yoli (ČR)Originální název:
Turtles All the Way Down , 2017
více info...
Přidat komentář
Zpočátku mi velký problém dělalo ztotožnění s hlavní hrdinkou. Nějak jsem nedokázala pochopit její mentalitu. Zdála se mi jako typická americká puberťačka, ale to ona byla. Čím déle jsem četla, tím více jsem si užívala příběhu. Pěkná knížka!
Člověk může dělat, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.
Život je příběh o vás, ne příběh, který vyprávíte vy sami.
Porušuj pravidla, ne sliby.
Dokonce i ticho má co vyprávět.
Vše minulé je prologem.
Se šťastnými konci je ten problém, že nejsou ani opravdu šťastné, ani konce. Ve skutečným životě se něco zlepší a něco zhorší. A nakonec člověk umře.
No, trochu mám smíšené pocity z této knihy. Ale Aza byla pospaná skvěle. Nedovedu si představit tuhle nemoc. A bylo to dost šílené, co se jí neustále honilo v hlavě.
Jedna z nejlepších knih od autora Johna Greena. Opravdu jsem byla až do konce napnutá, jak to dopadne.
Knihy Johna Greena mám velmi ráda. Jsou to knihy, u kterých je třeba přemýšlet, rozhodně si u nich neodpočinete. Nad každou myšlenkou je potřeba se zastavit a přemýšlet nad ní. I tady nešlo o samotný děj, ale právě o myšlenky. Jedna želva za druhou pro mě patří do top tří nejlepších knih Johna Greena.
Do této knihy jsem šla velmi opatrně. Věděla jsem, že John Green mě umí jak nadchnout, tak i pekelně zklamat. Mezi jeho knihami si umím najít ty, které ocením a naopak ty, které nejsem schopná dočíst do konce.
Naštěstí se Jedna želva za druhou zařadila na tu pozitivní stranu, a čtení této Greenovky jsem si užila.
Líbilo se mi téma, kterým se děj knihy zabýval, a myslím si, že tu bylo celkem pěkně nastíněný jeden z psychických problémů, se kterým se člověk může setkat, ale když jím netrpí, tak to nedokáže pochopit. A trefně je tu i ukázáno, kam ten problém až může dospět.
Jsem ráda i za ten konec, který mě nejdřív příliš nenadchl, ale nakonec jsem ocenila, že to nebylo další do sbírky happily ever after. Protože přesně taková podobná zakončení jako bylo tohle ve mně zanechávají nejvíce.
Co mi nesedělo, byl ten závěr (před úplným zakončením), který se udál vlastně totální čirou náhodou, a kdyby se tyto náhody neseběhly, tak se nic z toho vlastně nestane. Takovým náhodným koncům. které se objeví jak blesk z čistého nebe, úplně nefandím.
Po přečtení obsahu jsem si myslela, že bude více pátrání po zmizelém miliardáři. Ale už jsem pár knih od Johna Greena přečetla a měla jsem si uvědomit, že dobrodužné knihy nepíše.
V knížce nám představuje zvláštní dívku Azu, která trpí obsedantně-kompulsivní poruchou. Protože i spisovatel trpí takovou to poruchou, tak nám osvětluje jaké to je s ní žít. Mít vtíravé myšlenky a občas jak znemožňují i jednoduché činnosti každodenního života. Podle mě ty pocity dobře napsal a je to jedna z mnoha knih, která trochu objasňuje mentální zdraví a prolomit jistá tabu o těchto poruchách či nemocích.
Tím to dílem pro mě štafeta Johna Greena končí, musím říct že Green psát umí a jeho knihy jsou převážně oddychové. Teda až na výjimku, kdy si chcete pobrečet, tak bych doporučovala Hvězdy nám nepřály, které jsem si oblíbila a patří podle mě k nejlepším z jeho knih. Jediné co jsem nechápala byla to, že skoro v každém románu si museli pojmenovat auto či věc (Modrá limata, Stanovy Máry, Filip, Harold, atd.). Pokud, ještě nějaké knihy napíše tak si je určitě přečtu.
Docela mě lákalo přečíst si knihu, která popisuje život teenagerů. No, ale tato kniha tedy rozhodně není můj šálek kávy - a rozhodně to není věkem hrdinů. Je velmi zajímavé na chvíli "vlézt do hlavy" hlavní hrdince, která trpí obscedantně kompulzivní poruchou. Ale právě popis toho co prožívá a jak se točí ve své vlastní spirále, kterou může přibrzdit, ale rozhodně ne zastavit, mě dost znervózňoval a přenášel se na mě nepokoj a nepohoda - možná to je vlastně velká pochvala pro autora :-)
Johna Greena mám ráda. Líbí se mi jeho styl, myšlenky, na které mě díky příběhům přivede a jak se mnou občas jeho knihy emočně zamávají.
Jedna želva za druhou pro mě patří k těm lepším od něj. Sice mě kniha nerozbrečela jako Hvězdy nám nepřály, ale i tak bych vám Želvy doporučila.
Hlavní hrdinka Aza trpí (stejně jako autor) obsedantně-kompulzivní poruchou. Vzhledem k tomu, že se autor inspiroval svými vlastními zkušenostmi, všechno to působilo neskutečně reálně. Až jsem se divila, co člověka může napadnout, když má zůstat přes noc v nemocnici nebo když má někoho políbit.
V knize je hodně myšlenek, ale i dost dialogů, tak se nemusíte bát, že by vám 232 stran zabralo moc času.
Nebyla to vůbec špatná kniha, dobře se četla bez hluchých míst. Trochu napětí bylo a na konci jsem i zapřemýšlela nad hlavní hrdinkou.
Já Johna Greena miluju. Mám ráda, jak jeho hlavní postavy jsou hloubavý. Ty jejich myšlenky jsou prostě úžasné a hluboké. Nejde se nad nimi nezamyslet a vždy, když tak uděláte a všechno si promyslíte, si řeknete: „Jo, má pravdu. Takhle to je.” Nebo alespoň já to tak mám. Sice se na svůj věk chovají velmi vyspěle, ale co? Je to jen fiktivní příběh a v tom je možné cokoliv. U jeho knih přemýšlím strašně moc a knihu čtu celkem dlouho, protože se u něčeho zastavím a pak nad tím několik minut přemýšlím… potom čtu dál. Tohle prostě není příběh na odpoledne a to se mi strašně líbí. Není to příběh o ničem. Je to příběh o něčem.
Aza, hlavní hrdinka, to měla strašně těžké. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla prožívat já. Že bych prostě byla zaseknutá ve své hlavě a panikařila při nějaké neškodné myšlence. Snažila jsem se jí chápat a vcítit se do ní. Snažila jsem si představit, jaké by to bylo pro mě, jenže tohle si představit tak docela nedokážu. Nemohu říct, jak bych ze zachovala, protože to prostě nevím. Strašně moc jsem se jí snažila pochopit, ale bylo to pro mě těžké, protože já tohle nikdy nezažila. Někdy jsem její pocity prožívala s ní, protože jsem se jí tak moc snažila pochopit a nějak jí pomoc. Já vím, že je to fiktivní postava, ale při čtení mi to tak vůbec nepřipadalo. Byla napsaná strašně realisticky. Moc mě mrzelo, jak se trápila a nejednou jsem se kvůli tomu rozbrečela. Úplně jsem cítila ten pocit bezmoci a úzkosti. Vážně bych tohle nechtěla zažít a Aza byla opravdu silná, že to takhle zvládala. Troufám si říci, že ona je jedna z nejlepších fiktivních postav vůbec. Na ní ještě dlouho nezapomenu.
Davise jsem si také moc oblíbila. Hlavně de mi na něm líbilo, že bral Azu takovou jaká je. Že se jí snažil doopravdy vidět a chápat. Navíc se mi moc líbily ty poznatky o vesmíru, protože v sobě vždy měly nějakou skrytou myšlenku. Dokonce jsem se něco přiučila. Sice jsem nezjišťovala, jestli ty informace jsou pravdivé, ale já doufám že jo.
Takže jo. John napsal opět skvělý příběh, ke kterému se určitě jednou vrátím a na který jen tak nezapomenu. Nechápu, jak to dělá, že dokáže napsat něco tak skvělého. Něco, co Vás donutí se nad danou věcí zamyslet. Něco, co Vás donutí přehodnotit i svůj názor. Hlavně mám ráda, že ve mně to "něco" zanechá a já na to nedokážu zapomenout. Takový pocit ve mně zanechaly zatím všechny knihy, které jsem od něho četla. On je prostě autor s velkým A.
Kniha mi byla doručena omylem, nevybrala jsem si ji. Podle toho se také svažuje můj komentář. Nenáročná oddychová četba pro pobavení. Odlehčené čtení pro ty, co nechtějí přemýšlet nad skutečným životem a možná i pro ty, co se nudí a chtějí nějakým monotónním způsobem zahnat nicnedělání. Je to "vyšší dívčí".
Další krásná kniha od Greena. Moc s emi líbila, velmi zajímavé téma, které nutí člověka se zamyslet.
Zařekla jsem se, že po několikerém zklamání už Greena číst nebudu. Ale na dovolené se mi tahle kniha dostala do rukou a musím říct, že dobrý. Předčilo to mé očekávání. Možná to ale bylo i tím tématem, které se mě dotýká, Azinu spirálu myšlenek jsem naprosto chápala.... tentokrát John vážně ví, o čem píše.
Ráda jsem si přečetla knihu o této poruše, a přiznám se, že první, co mě napadlo bylo, že jsem ráda, že tím netrpím ani já ani mé děti. Knihu jsem zhltla na dovolené. Líbila se mi víc než Hvězdy nám nepřály.
Kniha se naprosto vymyká z mých upřednostňovaných žánrů, přesto jsem jí ale chtěla dát naději. Není to moje první kniha od J. Greena, četla jsem již Papírová města, která jsem ale bohužel nedotáhla ke konci. Chtěla jsem se tedy přesvědčit, že to byla jen výjimka a dokážu v autorově tvorbě najít knížku, která mě zaujme. Po této knize jsem sáhla z důvodu detektivní linky, která zněla velice slibně. Pokud jsem ale očekávala detektivní příběh plný napětí a dechberoucího odhalení, rozhodně se mi nic takového nevyplnilo. Zmizení se v průběhu příběhu postupně upozadilo, až mě ke konci spíše překvapilo, když se zčistajasna nabídlo krátké, poměrně odbyté, rozuzlení. Ani romantika mě v knize příliš neoslnila - na takzvané shipování hlavních postav mi chyběl nástin jakéhokoliv jejich charakteru kromě Aziny nemoci a syna miliardáře, který v podstatě nemá tak skvělý život, jak by se mohlo zdát.
Celkově pro mě byla "Jedna želva za druhou" spíše oddychovka mezi čtením jiných knih, rozhodně žádný příběh, který by mi nějak zvlášť přirostl k srdci.
(SPOILER)
Abych byla upřímná tak pořádně nevím jak knížku hodnotit.
Toto je moje první kniha od autora,kterou jsem četla a rozhodně to není poslední.
Knížka je tenoučká a čte se rychle. Ale bohužel tím jak na mě byla krátká, jsem si k postavám nedokázala vytvořit nějaký hlubší vztah. No ..... vlastně jsem si nevytvořila skoro žádný vztah.
Postavy mi přišli plytké a nic moc neříkající.
Romantická linka nebyla špatná ale nijak moc mi nesedla. Ocenila bych kdyby se hlavní hrdinové více poznávali a vybudovali si hlubší vztah. (Ale toto je můj problém mám ráda pomalou romantiku )
Co mi ale přišlo zajímavé a ještě jsem se s tím nesetkala, bylo onemocní hlavní hrdinky. Ale nebudu lhát, když si čistila prst, trochu se mi zvedal žaludek.
Děj mě bavil,ale nebyla to knížka, ke které bych se potřebovala vracet abych jí dočetla.
V knize se objevuje i náznak detektivní linky, ale je tam pouze maličko. Více se kniha točí okolo vztahů a psychické poruchy hlavní hrdinky.
Jako celek se mi knížka líbila, ale na zadek jsem si z ní nesedla. Čekala jsem trochu více.
Takový lepší průměr
3,1/5*
Zajímavé nahlédnutí do života člověka s OCD. Ze začátku mne kniha nezaujala, ale konec byl velmi čtivý.
Kniha byla slabším kouskem z Greenovy tvorby, i když se mi to může jevit kvůli tomu, že už nejsem úplně v cílové skupině autora.
Jaké to je mít myšlenky na to jestli ve vašem těle nejsou škodlivé bakterie nebo chodit na terapie ? Jak těžké je mít OCD vám řekne Aza. Bojuje s ní téměř celý život. A jakoby to nestačilo zmizel známý milionář R. Pickett těsně před zatčením. Aza a její nejka Daisy se pustí do řešení záhadného zmizení nejbohatšího člověka. Napínavý a humorný příběh od autora Hvězdy nám nepřály.
Je velice těžké pochopit člověka nemocného OCD. Autor to popsal tak výstižně a srozumitelně, že to začínám " trochu "chápat. Krásná kniha.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha Jedna želva za druhou je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 1 684x |
| Čtenářské výzvě | 425x |
| Doporučených | 100x |
| Knihotéce | 529x |
| Chystám se číst | 417x |
| Chci si koupit | 93x |
| dalších seznamech | 11x |
Když jsem začala knihu číst, tak jsem byla plná očekávání. Nemohu říct, že bych byla z knihy zklamaná, ale zároveň jsem nebyla ani nadšená. Myslím si, že tato kniha nepatří mezi nejlepší, které jsem četla a autor má i lepší knihy. Naopak oceňuji, že se autor opět zabýval originálním tématem.
Dlouho mi trvalo, než jsem přijala hlavní hrdinku Azu. Myslím si, že to bylo hlavně proto, že jsem si neuměla představit jaké to je, mít tento druh psychické nemoci.