Jediný příběh
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418136/bmid_jediny-pribeh-a2n-418136.jpg
4
224
61
Nový Barnesův román je příběhem lásky mladého studenta a stárnoucí ženy se všemi důsledky, které přináší životům obou protagonistů. Stejně jako většina autorových románů je rozdělen do tří chronologicky následných částí, v nichž dochází k postupnému odhalování a prohlubování pohledu na osudový vztah. Milostný román na pozadí „drobného obrazu“ britské společnosti 60. let, včetně jejích zakořeněných klišé a prudérnosti.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno:
2019
,
Odeon
Originální název:
The Only Story , 2018
více info...
Přidat komentář
Ano, tohle mě bavilo! Moje první kniha od Barnse a splnilo se moje očekávání. Všedně nevšední příběh vykleslený skvěle a i smutně. Láska v jiné podobě a odpovědnost za ni. Za mě velká spokojenost s výběrem a budu se těšit na další od tohoto autora!
Nejspíš byla očekávání větší nebo jsme se jen s autorem zrovna nepotkali. Pro mě moc zdlouhavý, natažený, místy opakující se příběh. K dočtení jsem se musela trochu nutit.
Asi jsem zaujatá, ale Julian Barnes je moje srdeční záležitost. Příběh tak zdánlivě banální, který zasáhl a navždy poznamenal oba, jejich rodiny, přátele.... Genius loci se tady vznáší, úplně ho cítím, tradiční městská morálka, hlavně nevybočit. Někdy se stane, že se člověk zasekne v době, úseku svého života a není schopen, možná ani nechce zpátky. Takto vidím Paula - ty jeho proměny - jsem jedinečný - jsem úplně jedinečný - nechci to, ale jsem jedinečný - nic s tím nenadělám, jsem jedinečný. Někdo by řekl - zničil si život, zničila si život? Lze vůbec zničit život a ještě svobodně, o své vlastní vůli? Jednáme, jak myslíme. Myslíme, jak jednáme. Ustrneme v době, které je pro nás pohodlná, finanční nouze Paula netrápila, tak nějak se v tom plácal, ostatně byla to jeho volba. Rozhodně se neztotožňuji s tímto postojem, já jsem pro rázné řezy. Ale nebýt myšlenkového plynutí Juliana Barnese, nedostalo by se mi tolika moudrých myšlenek, které mi rezonují v hlavě. Pro mnohé nezáživné, pro mě daleko od Vědomí konce, ale přesto bravo, dlouho jsem se mazlila s mnoha větami.
Výborné a smutné. Byla to ale láska? Nebo jen okouzlení, ze kterého nladý kluk jednou vyroste, a útěk u ženy, který nemá řešení?
Vzpomínkové - nostalgické - zvláštní - smutné... Pro mě neuchopitelné ...
,,...vzájemná láska nutně nevede ke štěstí... milování už tudíž není snaha o útěchu, ale spíš beznadějný pokus popřít, že jste spolu nešťastní."
Bylo mu te-pr-ve devatenáct...
P.S: Opravdu v tomto příběhu šlo o lásku...?
Takový trochu nostalgický vzpomínkový příběh-zvláštní téma.Příběh lásky studenta Paula a Susan -ženy ve středním věku ,která je vdaná a žije v manželství s alkoholikem. Zamilovaný Paul ji osvobodí od manžela aby posléze zjistil ,že i ona propadla alkoholu.Dojemný příběh.
Silné a krásné. Příběh původně lehce letní a studentsky bezstarostný získává hlubší a tragičtější podtón. Doporučuji!
Nejdříve jsem knize nedávala moc šancí, jaksi téma lásky 19-tiletého a stárnoucí ženy alkoholičky mne nelákalo. Ale pak , při čtení, se ve mně rozechvěla jemná struna bolestných emocí a spolu s Paulem jsem prožívala bolest, lásku,zoufalství a strach o milovanou bytost (nemusí nutně jít o lásku milostnou). Tu touhu zachránit zbytek svého života útěkem a zároveň neschopnost to udělat. Toto není žádný román lacině hrající na city čtenářů. Připadá mi, jakoby autor to skutečně prožil, tak mistrně je to vyjádřené.
Cituji:
"Raději byste milovali víc, a tím víc trpěli, nebo milovali míň a o to míň trpěli? Domnívám se, že je to jediná skutečná otázka.
Můžete správně poukázat na to, že to ve skutečnosti žádná otázka není. Nemáme totiž na výběr. Kdybychom na výběr měli, pak by otázka existovala. Jelikož ale nemáme, tak neexistuje. Kdo si dokáže sám určovat, jak moc bude milovat? Pokud to dokážete, pak to není láska. Nevím, jak to nazvat, ale láska to není.
Většina z nás vypráví jen jediný příběh. Nemám na mysli , že se v našich životech odehraje jen jedna událost. Událostí je bezpočet a my je proměňujeme v bezpočet příběhů. Jen na jediném ale záleží - jen na jediném, který stojí za to vyprávět. Tohle je ten můj."
"Každý má svůj milostný příběh. A i když to bylo naprosté fiasko, i když to úplně vyšumělo, nebo ani nezačalo a byly to všechno jenom představy, neznamená to, že ten příběh je míň skutečný. Navíc je to ten jediný příběh.
Teď už líp dokázal pochopit, proč sezdané páry na svém příběhu tolik lpí (často každý zvlášť na svém vlastním vyprávění), i když už jim dávno vyšuměl a teď už ani neví, jestli se ještě dokážou snést. Špatná láska ještě pořád skrývá pozústatky té dobré, její památku - někde hodně hluboko, kde se už žádnému z nich nechce kopat.!"
Dobry den, tady Palivo.
Sesty nebo sedmy Barnes pro Paliva a po otravnem Stolku s citrony a rozbredlem Hluku casu, je asi konecne na case dat panu Barnesovi sbohem. Tedy alespon na mem zachode, kde jsem ho nejcasteji bral do ruky..uhm, coze?
The Only Story zdarne dokonalo Barnesovu transformaci v anglickeho Vivega, tedy v cloveka, ktery stale dokola pise to same a dokola to pise to same dokola. Me kola nezajimaji. Natoz dokola! Zatimco Viveg se po prasknuti cevky jiz docista zblaznil a vydal jiz padesat knih o tom, jak se nejakej Oskar kaje z nevery a ze si nic nepamatuje a musi najit nejakou pokoru, anglicak Barnes se po umrti manzelky zase vrhl na temata laska, melancholie, vzpominky a litost. The Only story vali valbu velmi podobnou Vedomi konce, ale misto nejakych emoci vzbudi akorat Smrtonosnou past 6: Nuda.
Knizka je o tom, ze mladej vocas zacne spuntovat nudlarnu skoro padesatilety panicce, pak jsou spolu nekolik let a stara panicka zacne lejt alkohol tak mocne, ze by to porazilo i Oldu Kaisera. No a cely nam to s odstupem casu vypravi ten mladej vocas, kterej byl na presdrzku a minimalne v posledni tretine sem byl blizko tomu, ze bych napsal vlastni knihu, ve ktery ho zabiju tenisakem.
Barnes psat nezapomnel, ale z tohoto ordinerniho pribehu nevymackal ani jednu emoci a jen se soustredil na to psat hodne uderny, obligatni a osudovy vety o lasce, ktery pro jistotu v posledni tretine asi padesatkrat tak ci onak zopakuje. Tam uz bylo naprosto nejvic citelny, ze Barnes by mel do priste misto knihy volit jako format pro sve psani takovy ty pochcany karticky s citaty, ktery si kupuji smutny ctyricatnice, ktery potrebuji svoji davku priblbleho optimismu.
3/10
Typicky Barnes, uvahy, myslienky, pohlad na stav z kazdej strany. Kto ma rad psychologicke vyobraxenie postav - nech sa paci.
Dva lide....on, mlady cerstve dospely muz a ona zrala zena....clovek by rekl, ze bude cist o romantice....ale kdepak...liceni Susanina rozpadu osobnosti zpusobenem alkoholem, promena Paula a jeho vlastniho ja. Paulovy vzpominky na konci zivota...
Sonda do myšlení muže, který se ve věku 19 let zamiluje do starší ženy. Zajímavé, vydařené! Doporučuji.
Zajímavě psaná nostalgicko-vzpomínková kniha, zvláštní je změna stylu vyprávění v každé ze tří částí a určitá nesouvislost nebo útržkovitost vyprávění, jako by vypravěč vzpomínky zaznamenával tak, jak mu přišly na mysl. Trocha smutku, trocha nostalgie a pocitu pomíjivosti, hodně námětů k zamyšlení...
Přečteno za jeden den. To, co se zdá jako letní románek, je životní cesta. Mladík X vypravěč - velmi sympatický, předčasně vyspělý, ironický i laskavý, nebojí se nazývat věci pravým jménem ( teď už si to ovšem může dovolit). Spousta nedokončených vět, otázek bez odpovědí.
Dokonce jsem zde našla nové (pro mě) slovní spojení " sublunární cesta", musela jsem zapátrat a vyšlo mi : Cestou k blaženosti je ctnost, která se získává učením, zkušeností a návykem...
Přečteno jedné neděle... Po zklamání, které mi způsobila předchozí kniha přeložená do češtiny (Než potkala mě), je tohle pro mě návrat k Barnesovi ve vrcholné formě. Velmi naléhavá, bolestná a bohatá kniha, opravdu Jediný (jedinečný a výlučný, zároveň osamělost a vzdálenost evokující) příběh o celoživotním dospívání, neodhadnutelných následcích, které nekompromisně přicházejí po příčinách, srdcích trochu kýčovitě planoucích a brutálně realitou kauterizovaných - a o tom, jak "život uplyne, člověk ani neví jak"... Užila jsem si. A kdyby se korektor, byl-li jaký, trochu pochlapil, užila bych si ještě více...
Inteligentní a nesentimentální zamyšlení nad aspekty lásky.
Dějová linka tohoto milostného příběhu je vcelku jednoduchá a dala by se vyjádřit pár větami - ale nebudu spojlerovat. To hlavní na knize jsou pro mně velmi zajímavé a obecně platné úvahy o lásce a vztazích.
A ještě dodám: žádnou pikanterii od spojení mladíčka s výrazně starší ženou nečekejte. Nedočkáte se. Věkový rozdíl je spíš důležitý kvůli odlišným životním zkušenostem protagonistů a kvůli tomu, že předem vylučuje tradiční scénáře vývoje vztahu (např. založení rodiny).
Smutné a depresivní vyprávění, ale skvěle napsaná kniha.
Opravdu hodně otázek k přemýšlení.
Mám jen dvě krátká poselství ohledně Jediného příběhu:
1) Nečekejte milý příběh, ale čekejte příběh plný lásky. I když... Někdy jsem pochybovala nad tím, jestli doopravdy šlo o lásku.
2) S knihami je to jako s lidmi – čím víc je budete milovat, tím víc budete trpět.
veľmi zaujímavý ponor do osudov dvoch odlišných ľudí. nie je to prvoplánové, nie je to ľúbivé, nie je to romantické, nie je to drsné. je to život. je tu priestor na premýšľanie a rozuzlenie, ktoré príliš optimizmu nerozdáva. je to dobré čítanie.
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura první láska psychologické romány alkoholismus nešťastná láska partnerské rozchody věkový rozdíl partnerů (age gap)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Kniha Jediný příběh je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 284x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 147x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 4x |
Další kniha od mého oblíbeného autora. Nečte se mi nikdy zcela lehce. Myšlenek je hromada a my se potácíme tímto komorním příběhem vztahu dvou lidí od jeho počátků až po konec. Geniální změna líčení změnou slovesné osoby, i když víme, že stále vypráví dotyčný muž o svém osudu. To co ze začátku vypadá na jednoduchý příběh plný očekávání se velmi rychle mění. Příběh klade čtenáři řadu osobních dotazů, jak by měl nebo neměl žít. Žijete zrovna svůj jediný příběh?