Jeden z nás: Príbeh o Nórsku

16.06.2020

I když kniha o hrozném masakru, čte se skvěle.

19.05.2020

Skvělá kniha s temným tématem. Zároveň je to také smutný příběh o tom, kolik lidí zemřelo kvůli selhání bezpečnostních složek - snad se poučili Norové i další státy.
Osobně souhlasím s popisem Breivika, který u soudu přednesl psycholog Eirik Johannessen.

15.05.2020

Skvělá kniha, dokumentární freska. Sestavená z mozaiky všech možných aspektů. Citlivě zachyceno jako čtivá beletrie a při tom vše pravda z ověřených zdrojů. Přináší spoustu informací o Norsku, politickém pozadí od 80. let. Jak to vypadalo po masakru, hesla o národu, který se nedá porazit a potom i rozčarování rodin obětí. Nekonečně mnoho témat k přemýšlení. Nejlepší, nejvyváženější, nejčtivější literatura faktu, co jsem četla.

20.04.2020

První půlka knihy mě moc nešla, chtěla jsem odložit, ale vytrvala jsem a pak jsem to zhltla na jedno nadechnutí. Ze začátku knihy se čtenář seznamuje s aktéry této tragédie. Popis života Breivika, jeho matky, otce, jejich vztahy a poté vlastně jak žil svůj život a jak se připravoval na ONEN čin, samotný akt (velice děsivé), zadržení, výslech, soud. Výborné.

15.04.2020

Ze začátku mě kniha moc nebavila a musela jsem se do čtení nutit... pak mi ale všechno začalo dávat smysl, i to proč je zde napsáno tolik o politice, která mě trochu nudila. Čím se ale člověk dostává dál a dál, kniha ho vážně vtáhne do děje a je zvědavý, jak tohle všechno dopadne. Přečteno, podtrženo, sečteno - hodnotím 5/5*

01.03.2020

,,Když proces skončil, pochopila jsem, že se do celé záležitosti musím ponořit hlouběji. Tak jsem našla Simona, Anderse a Viljara. Tak jsem našla Bano a Laru. Toto je příběh o nich."
.
Knihu jsem měla v plánu přečíst včera, jako poslední knihu měsíce únor, ale nakonec jsem ji dočetla dneska ráno. A musím říct... wow. Nemám slov. Autorka umí velice dobře psát, kniha mě vtahla do sebe a nepustila. Vypráví o hrůzném činu, kterého se dopustil jeden Nor - Anders Behring Breivik. Kniha je rozdělena do tří částí.
První mapuje jeho život, jeho dětství, mládí a dospívání, co všechno ho utvářelo až k událostem 22. července. Jsou tam kapitoly o jeho psaní manifestu, výrobě bomby nebo příprav na útoky . Mimo jiné se autorka věnuje dětem, které se během knihy postupně přibližují Utoye a událostem, které se na něm mají odehrát. Nevyhnutelně tak přijde kapitola o dni, kdy Breivik odpálil bombu a následně rozerval životy mnoha mladým lidem (a jejich rodinám, příbuzným, kamarádům) na letním táboře, na ostrově ve tvaru srdce. V téhle kapitole nemůžu uvěřit, kolika chyb se policie dopustila. Kdyby bylo byť jen cokoliv jinak, nemusel umřít nikdo, nebo se alespoň mohlo zabránit větším ztrátám. Tahle kapitola se opravdu nečetla lehce.
Poté jsou zde popsány záchrany přeživších, identifikace mrtvých, výslechy Breivika a jak příbuzní pevné věřili, že je jejich dítě naživu, dokud se nedozvěděli pravdu. Nedokážu si představit, jak velká bolest to pro všechny rodiny, které o někoho tehdy přišly, musela být. ????
Druhá část je o přípravách na proces a o procesu samotném. Je zde popsán Breivikův proslov, výpovědi svědků, rekonstrukce míst činu a rozbory psychologů. Na závěr je krátká kapitola o rozsudku.
Poslední třetí část je o rodinách Simona a Anderse, kteří se stále nedokáži přenést přes ztrátu synů a jejichž bolest asi tak snadno nezmizí. Objevuje se zde také rozhovor s matkou Breivika, kterou autorka vyzpovídala. Nakonec i zde se objevuje Breivik, s nímž se autorka kvůli knížce chtěla zkontaktovat, ale ten odmítl. Na závěr autorka píše o tom, jak kniha vznikla.
Líbí se mi, že svůj podíl z prodeje věnuje sdružení Jeden z nás a že rozhodnutí, jaké projekty se podpoří, nechá na těch, kteří do knihy přispěli nejvíce ???? ,,Jsem vděčná všem, kteří mi o svých dětech dovolili psát. Připadalo mi důležité, abych to odpoledne popsala v celé své hrůze. Nikdy se na něj nesmí zapomenout." Při čtení bylo hodně okamžiků, kdy jsem neubránila slzám. Nejde, a nesmí, se zapomenout, co se stalo 22. července. I když se tomu, po to co udělal, těžko věří, ale Breivik byl a je prostě obyčejný člověk, jako jeden z nás, ale který se nakonec rozhodl, že spáchá něco tak odporného. Na tuhle knihu rozhodně nezapomenu a rozhodně ji doporučuji dalším, aby si ji přečetli.

14.02.2020

Na knihu som sa odhodlávala relatívne dlho. Som si myslela, že čítať necelých 600 strán o Breivikovi ma nemôže predsa baviť. Ale mýlila som sa. Kniha je napísaná naozaj skvele.
Reportérka nás prevedie Breivikovým detstvom, pubertou a vlastne všetkým, čo robil, až po ten hrozný čin. Je to napísané takým spôsobom, že strany ubiehajú ani neviete ako.
Všetky časti jeho života boli napísané veľmi zaujímavo. Breivik chcel byť stále čosi viac, chcel byť najlepší, len sa zjavne nevedel rozhodnúť v čom. Najprv to skúšal ako sprejer, potom rozbiehal rôzne firmy, nakoniec skončil pri celodennom hraní WoWka. A potom začal písať svoj manifest. A potom spravil to, čo spravil.
Myslím, že každý vie čím sa Breivik "preslávil". Zabil 77 ľudí. Ako som písala, kniha sa mi čítala skvelo. Až po tú časť na ostrove. Tá ma vážne dostala, nechcela som to čítať, mala som chuť knihu niekam zahodiť. Ako Breivik najprv odpálil bombu a potom sa vydal na ostrov. Ako tam strieľal jedného mladého človeka za druhým.
Keď sa to v roku 2011 stalo, tak som tomu nevenovala veľkú pozornosť. Vedela som, že zabil veľa ľudí, ale až pri tejto knihe som sa dozvedela, že to v podstate všetko boli mladí ľudia, plní ideálov, ktorí mali celý život pred sebou. Takisto až z knihy som sa dozvedela, že keby to nórska polícia zvládla trošku lepšie, tak masakru na ostrove sa dalo zabrániť.
Potom prišiel súd. Táto časť knihy je tiež veľmi emotívna. Výpovede tých, ktorí prežili. Najhoršie na tom je, že Breivikom to, čo spravil, ani nehlo, najviac ľutuje (samozrejme) seba.
Táto kniha ma vážne dostala a v hlave mi bude ležať ešte veľmi dlho.

06.02.2020

Během čtení jsem si musela dát pár pauziček, především pak mezi Utøyou a soudním procesem.
Párkrát jsem si poplakala a ve výsledku považuji knihu za přínosnou.

Čekala jsem spíše věcnou reportáž, tudíž mi chvíli trvalo, než jsem si na formát knihy zvykla, ale asi těžko můžeme od norské novinářky čekat, že se jí toto téma nebude osobně dotýkat.
Doporučuji si hned na začátku přečíst doslov, který mi pomohl přestat se neustále zaobírat tím, co jsou přidané beletristické výplody autorky a co je realita.

Musím říci, že mě nepříjemně překvapilo, že měl Breivik více štěstí než rozumu. Nikdy jsem se těmito událostmi podrobně nezaobírala a tak nějak automaticky jsem předpokládala, že to byl magor s promyšleným a komplikovaným bulletproof plánem...

01.02.2020

Famózní práce autorky. Tím, že je novinářkou se znalostí celého teroristického útoku včetně jeho pozadí, dokáže precizně reportážně popsat celý život Anderse Breivika od útlého dětství až po dospělost, dokáže bez poetického balastu popsat přípravy na útok v Oslu i na Utoye a zachytit samotný útok. Není to utahané, je to dramatická reportáž. Alespoň pokud jde o první část knihy, která je ovšem rozložená asi na 3/4 rozsahu díla. Druhá část je věnována soudu s teroristou a třetí, nejútlejší je pak jakýmsi poselstvím.

Autorka vsadila na popis životů nejen Breivika, ale také tří dalších postav, jež se svými životními aktivitami a smýšlením neomylně blíží k Utoye, aby se zde staly jedněmi z obětí Anderse Breivika. Tím je teroristův čin ještě drsnější pro čtenářovo vnímání.

Breivikův život je zde vykreslen jako série osobních proher, mnohdy ne zcela zaviněnými a spravedlivými. To mi utkvělo. Stejně jako řetězení chyb norské policie a tamních úřadů, které mohly neštěstí minimálně na ostrově Utoya zabránit.

28.12.2019

Jelikož zase letos nepadal sníh, tak byla stejně vánoční atmoška tatam a tak jsem si s klidem místo Libuše Šafránkový šňupnul vaječňák ke knize o tom magorovi co vystřílel 69 mladých socanů a odpálil bombu před vládní budovou v Norsku. Absynt i letos servíroval nadprůměrně, podobně jako třeba Roger Federer nebo Petr Korda. Já servírovat moc neumím, ale za to mi jdou o to líp recenze. Třeba tadle.

Jeden z nás je o Breivikovi. Nejen o tom, co provedl ale i o tom, jaký měl dětství, jak si hrál na sprejera, sprejera frajera, co písal na stěny sprejem MORG. To byl totiž jeho tag. Znamená to Mentálně Omezená Retardovaná Guma. A taky o tom jak proseděl měsíce u World of Warcraft u mámy doma v pokojíčku, kde bydlel do tý doby, než se přestěhoval do basy.

To co udělal nejspíš každý ví. Proto to i tak napíšu. V rámci sebestudijí dospěl k názoru, že islám v ČR eh teda v Norsku nechceme a tim pádem si vymyslel skvělý plán, jak jako nějakej templářskej rytíř osvobodí západní civilizaci od islámu. No a jasnej cíl byl sjezd mladých socanů, jejichž politika vlastně může za všechno tohle. Tak aby oprostil budoucnost od dalšího islámu na západě, vzal si pušku a jel na sjezd, kde zabil 69 dětí ve věku 14-18 let. V roce 2011.

Před tim ještě stihnul udělat asi půl tuny výbušniny, kterou narval do auta a zaparkoval ji před budovou kde sedí vláda. Výbuch zabil dalších 8 lidí.

Tohle všechno je samozřejmě i na internetech a tak jsou silný momenty v knize, zejména ty pasáže, kdy se rodiče dovídají o osudu svých ratolestí. Kdy oběti popisují u soudu s odstupem času, co to s nimi udělalo a kdy rodiče obětí a oběti samy reflektují dva roky poté, že to jak se s tím společnost v Norsku popasovala není úplně funky a chtělo by asi vyvodit větší důsledky, než se držet za ruce a zpívat haleluja.

Zajímavý je i náhled na proces a dobu poté - píčus si například stěžuje na špatně zacházení ve věznici, kdy nemá k dispozici hydratační krémy a dávají mu špatné svetry. Stejně tak nazývá psychickým terorem to, že mu nedovolí dát výtvarná díla na stěny cely. A taky si stěžuje, že nemá nejnovější Playstation. Norsko, země rozmazlenců. Divim se, že ho ještě nikdo v base nevojel po staru koštětem do zadku a ostatní vězni ho neřežou každý ráno židlí do hlavy.

Pani Seierstad i tentokrát za 9/10. K desítce pečimu vadilo moc rozvleklé dětství.

10.12.2019

Osud 77 mrtvých v Oslu a na ostrově Utøya i jejich vraha, Anderse Breivika, byl zjevně zpečetěn momentem Breivikova zrození. Dílo pro mne poučné v řadě ohledů. Mimořádnou pozornost autorka věnovala například tématu sprejerů, protože právě mezi sprejery začala stoupat Andersova hvězda. Tam taky zhasla, aby se na pár let vyprofiloval mezi úzkou skupinkou hráčů počítačových her. Ovšem i tento jeho osobní úspěch nakonec skončil a tady pomalu začíná život Breivika, ideologa, výrobce domácích bomb a masového vraha.

Nedoceněný, zakomplexovaný lůzr. Nebo spíš jedinec s disociální poruchou osobnosti, narcistickými rysy a Aspergerovým syndromem? Ovšem taky mimořádně cílevědomý a houževnatý. Nebýt oněch psychicky, společensky a sociálně zatěžujících elementů jeho osobnosti, byl by mohl Breivik excelovat ve zcela jiných oblastech. Jenže z něj vyrostl marnivý, ambiciózní a patřičně frustrovaný, nenaplněný a střední školu nedostudovaný rádoby čistokrevný Árijec. Pošahaný nýmand s nezáviděníhodným, traumatizujícím dětstvím, chtělo by se říct lapidárně. Ale nebyla to jen urputná cílevědomost Breivika, ale i naprostá neschopnost, nepřipravenost a bagatelizování a neuvěřitelně skandální amatérismus norských bezpečnostních složek, co stálo za mírou katastrofálních důsledků Breivikových teroristických útoků. Breivik neměl být jediným odsouzeným.

Literárně nelze než práci Åsne Seierstad vyzdvihnout. Otázkou zůstává: pomůže nám znalost jeho života pochopit, co je Breivik zač? Proč udělal, co udělal? Ve světle jeho pozdějších krvavých skutků si uvědomuji, že je dobré se o takových lidech něco dozvědět. A tohle se čte téměř jako detektivka. Určitě je tu silný vzkaz pro lékaře, sociální úřady a pro sousedy domácností, kde se zjevně děje něco abnormálního. Vzkaz směřuje stejnou měrou k rodičům, jejichž působení bezpochyby významně formovalo Breivika v mladých i dospělých letech. Ale lze zabránit podobným skutkům, pokud se jedinec - inspirovaný, otevřený, patřičně vnímavý a s řadou osobních psychických problémů - rozhodne vzít osud svůj a svých spoluobčanů do svých rukou? Docela snadno se jeden přehoupne z roviny vlastenecké do roviny nenávistného nacionalismu, zdá se.

28.11.2019

Naprosto skvěle napsaný. Děsivý příběh obětí masové vraždy a příběh jejich vraha. Bála jsem se rozsahu této knihy, není to zrovna druh knih, který bych vyhledávala. Je pravda, že mi chvíli trvalo, než jsem ji přečetla, ale nešlo to nedočíst. To, že čtu skutečný příběh, a ne nějaký horor ve mě vyvolávalo plno emocí. Několikrát mě kniha rozbrečela, měla jsem husí kůži, byla jsem zhnusená vražděním a byla jsem i zoufalá z norské policie, která dle mého názoru úplně selhala... Znovu bych ji úplně číst už nemusela, takový příběh se asi ani nehodí číst víckrát, ale doporučuji přečtení každýmu, je to dost poučné a člověk se dost u toho zamyslí nad dnešní dobou

24.11.2019

Kniha ve mě během čtení vyvolala tolik různých emocí, že ani nejsem schopna ji popsat pár slovy. Každopádně se určitě zařadí mezi knihy, které ve mě zanechaly velmi silný dojem a budu o ní ještě dlouho přemýšlet.

15.11.2019

Je to silný, hodně silný, zároveň i krutý a člověk si říká, jestli to má vůbec číst. Ano - je potřeba si tím projít a připomenout si to. I když jsem brečela jako želva. Zařadila bych do doporucene literatury.

11.11.2019

Knížka Jeden z nás Příběh o Norsku je mrazivé detailní skládání života Anderse Breivika od jeho narození, dětství až po chystání bomby a smrti celkem 77 lidí v Oslu před vládní budovou a poté především na ostrově Utøya.

Reportážní autorka vám předkládá dílo, které má cca 570 stran, ale žádná z nich není zbytečná. Všechny informace jsou zasazeny do kontextu a knihu nelze odložit - samotný masakr je popsaný na zhruba 70 stranách textu. Nakouknete i do soudního procesu a zjistíte, že nejvyšší možný rozsudek v Norsku je 21 let s možností prodloužení. Budete tajit dech nad tím, jaké podmínky si Breivik kladl a v čem všem mu bylo vyhověno.

Příběh je jedno velké neštěstí, ve kterém se spojilo Breivikovo šílené jednání a přesvědčení společně se selháním komunikace policie a zásahových jednotek. Kniha byla naprosto strhující a fantastická jak jen v tomhle smyslu slova může být a rozhodně si ji přečtěte.

03.10.2019

Fantastická kniha, v rámci svého žánru ji opravdu řadím k tomu nejlepšímu, co jsem dosud četla. Autorka těží ze silného, fascinujícího příběhu, snaží se vyprávět objektivně a události popisuje detailně, přesto velmi čtivě. Díky uvedení reálných jmen postav jsem si vyhledala některé zmíněné osoby a další podrobnosti, takže se ze čtení stal ještě komplexnější zážitek. (Jen škoda, že na český překlad jsme si museli počkat tak dlouho, ale stálo za to vydržet).

08.09.2019

Příběh Anderse Breivika a ostrov Utoya s ním spjatý zná asi každý. Tenhle příběh je v knize komplexně zpracovaný, od dětství pachatele, příběh jeho matky, příběh obětí, jejich rodičů, Norska a tragického dne 22.července 2011. Na jedné straně neskutečné utrpení vražděných dětí a na druhé nesmyslné a hlavně směšné podmínky odsouzeného. Srdce se mi zastavovalo u vyprávění pozůstalých, ať už to byli kamarádi, sourozenci nebo hlavně rodiče. Tu neskutečnou bolest si umí představit asi málokdo. Docela mě překvapila reakce mládežnické organizace, která vlastní ostrov, když chtěli rodiče a kamarádi uctít po roce památku svých dětí přímo na ostrově. Velké díky patří autorce za skvěle sepsaný příběh, který určitě nebyl po psychické stránce jednoduchý.

20.07.2019

Predtým som poznala číslo, táto knižka mi umožnila čiastočne poznať zlomok ľudí. Vedela som, ako to končí a napriek tomu som zúfalo dúfala v iný záver. A tá bezmocnosť pri opise činnosti polície..

03.04.2019

Musím to vstrebať. Bude to nadlho. Ako zisťujem, knihy od Absyntu majú v sebe niečo, čo s vami už zostane. Niekde tam, pod kožou a pripomenie sa to, hoc aj nie hneď, ale kľudne neskôr. Knihu som čítala dlho. Musela som. Toto nebolo ako čítať triler , či horor na dva večery a ísť ďalej. Na začiatku knihy možno máte pocit, že je to len taký triler... ale toto sa naozaj stalo. To je to, z čoho som mala zimomriavky, to je to, prečo som musela čítať po dvoch-troch kapitolách a potom som to musela stráviť. Mala som hlavu plnú myšlienok. Poplakala som si. Autorka, to podala neskutočne, skvelo, hrozivo. Čítať tento príbeh o ľuďoch, ktorí prežili, o tých, ktorí zomreli, o ich rodinách, bolo to zdrvujúce . Túto knihu by si mal prečítať každý, každý, kto nad ňou váha, každý milovník trilerov... Každý!