Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310019/bmid_je-to-i-muj-zivot-r8I-310019.jpg
5
1639
471
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí, injekcí – jen proto, aby její starší sestra mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale v důsledku i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se jen těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka, nebo je to přesně naopak? Kontroverzní téma podává autorka – jak je ostatně jejím zvykem – citlivě, bez přehnaného sentimentu či moralistního poučování.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)
Originální název:
My Sister’s Keeper , 2004
více info...
Přidat komentář
Silný příběh o tom, že chcete zachránit jedno nemocné dítě, ale trpí i to zdravé a funguje pro rodiče jako náhradní součástka. Konec byl velmi smutný.
(SPOILER) Kniha, která rozpracovává velmi složité téma, jak je ostatně u této skvělé autorky zvykem. Líbilo se mi, že děj je oproti filmu upraven a konec mě šokoval.
Těšila sem se, ale mnoho kapitol mi přišlo jako umělá výplň knihy. Často ani děj nikam neposouvaly. Hlavni hrdinka krapet neuvěřitelná svým chováním.
Silné téma. Kniha samotná je ale hodně rozvlekla, příliš prostoru dostávají vedlejší postavy a příběh tak ztrácí tempo. Některé pasáže jsem přeskakovala a chvíli jsem myslela, ze knihu ani nedoctu. Což by ovšem byla skoda, závěr me naprosto rozsekal. Byl sice nečekaný ale vlastně naprosto reálný, takže za nej dávám hvězdičku navíc.
Rozhodně zajímavé a vážné téma. Přeci jen, žít s pocitem, že jsem vlastně potomek na součástky, byť všemi milovaný, asi není nic moc.
Děj jako takový je fajn,(nebudu řešit, jak moc je sobecké a citově vyděračské si pořídit dítě na náhradní díly, abych prodlužovala život někomu na smrt nemocnému. Nebo jak moc by bylo efektivní někomu takovému chtít vůbec dát novou ledvinu) i když mě osobně nejvíc zajímaly části, které se točily kolem procesů u soudu. Kdo to zkrátka okecá líp. I když jsem z větší části věděla, co bude následovat, protože jsem viděla film. Na druhou stranu, když pominu občas humornou výplň s neustálým vysvětlováním, na co že potřebuje Campbell svého psa, tak bych jinou výplň klidně vypustila. Například linka Julie mě ale vůbec nezajímala a místy to byla vážně zbytečná vata. Stejně tak ta rádoby milostná linka s Campbellem. A ubraná hvězdička je i za konec. Ten je jiný než filmový a docela mě překvapil. A přiznám, že filmový se mi líbil víc. Byl zkrátka reálnější, uvěřitelnější a víc zapadal do ostatních okolností. Kdežto v knize se to seběhlo během pár stran a nějak mi to tak prostě nesedělo.
Kniha obsahuje závažné téma,ale trochu mi vadilo přeskakování z minulosti do současnosti a také vypravování od různých postav a přitom pohled samotné Kate tam naprosto chyběl. Konec s Annou jsem vůbec nečekala, ale závěrečný epilog mi přišel už trochu přitažený za vlasy.
No..tak tohle bylo slušný. Neotřelé téma s nečekaným koncem! Možná mi trochu vadilo přeskakování do minulosti, občas jsem nevěděla kde jsem :) Ale i tak to stálo za to. Skvělé.
(SPOILER)
Tuhle knihu od J. Picoult jsem dlouho odkládala, protože jsem viděla film. Nicméně kniha je v mnohém daleko lepší, ať už se jedná o prokreslenější postavu Jesse nebo hlubší pohled do celkového problému a do nitra postav, či postavu, která ve filmu vůbec nebyla zmíněna (sociální pracovnice). Upřímně jsem se do děje ponořila hned, jakmile jsem došla z knihovny domů a neodtrhla jsem se, dokud nebyl konec.
Co se týče hlubšího pohledu do nitra postav, musím říci, že ve filmu působí matka více sympaticky a to nejen díky skvělé Cameron Diaz, ale hlavně proto, že filmaři vyškrtli pasáže, ze kterých mi v knize bylo špatně (např. když Anna nesmí jet na tábor a matka si to v hlavě odůvodňuje hlavně tím, že kdyby se Kate přitížilo, nebude Anna poblíž aby poskytla potřebné "náhradní díly") a v zásadě jsem měla po celý děj knihy pocit, že máte jen dvě východiska: buď si Anna prosadí právo rozhodovat o svém těle a ledvinu nedarovat (přestože u Anny od začátku cítíte, že sestře ledvinu darovat chce, ale jedná se jí o to, aby s ní přestali všichni, od rodičů, přes doktory až k nemocné Kate, jednat jako s věcí) nebo jí připoutají k posteli, uspí a ledvinu jí odeberou násilím.
Pokud se budeme bavit o konci, tak v něm je zásadní rozdíl oproti filmu. Anna umírá a z jejího těla jsou odebrány veškeré možné orgány pro dárcovství, včetně ledviny, kterou dostane Kate. O dost surovější a nespravedlivější závěr, který ovšem k celkovému tématu sedí daleko více. Umřít totiž můžete kdykoliv. Smrt se neptá.
Možná bych více ocenila, kdyby nenásledoval po konci příběhu ještě epilog, kde se dočteme o tom, jak se Kate splnily její sny stát se učitelkou baletu, protože upřímně je to hodně přitažené za vlasy. Kniha měla, dle mého názoru, končit před epilogem, tedy Anninou smrtí. Vážně musí čtenář vědět, že otec měl po její smrti problémy s alkoholem, bratr se stal policistou, sestře se splnily sny, ale v zásadě se atmosféra v rodině nezměnila, protože se dále vyhýbají smutným tématům a předstírají, že se to nestalo a Anna je vlastně stále stejně "neviditelná" jako byla i za života? Myslím, že v tomto případě měla dát autorka možnost vlastní představivosti čtenáře.
Ale i přes to, že s vyzněním epilogu nesouhlasím a nelíbil se mi, celkový pohled na knihu jsem nezměnila. Jedná se rozhodně o velmi silný příběh, který nutí přemýšlet nad spoustou věcí ještě hodně dlouho po přečtení a málem doslova se vám zavrtá pod kůži.
Smutné téma, ale bohužel moc často pravdivé. Požitek z knihy mi trochu kazil fakt, že jsem již viděla film. Ale přesto skvělé čtení.
Ačkoliv je mi teprve devatenáct a vlastní děti nemám, vzal mě tento příběh opravdu za srdce. Číst ho jako matka dětí asi bych se od nich celou noc nehla.
Zajímavý a originální námět, ale ne moc dobře napsáno. Kniha mohla být klidně o polovinu kratší.
Tohle je neskutečně silné téma. Od první stránky Vám bude během čtení běhat mráz po zádech a věřte, budou se ve Vás prát všemožné pocity. Od strachu, lítosti, až po zhnusení a vlastně i pochopení. Kniha je obrovská Sophiina volba a morálně je to také velmi rozporuplné. Tu snahu a zoufalost matky chápu, ale stejně tak jednáním pohrdám...
Autorka (moje oblíbená) si opět vybrala velmi náročné téma. A jako pokaždé, ho i zde uchopila bravurně.
Doporučuji.
Prokousavam se touto knihou uz dost dlouho,je to docela hezky napsano, ale plno nezazivnych pasazi,ktere knihu maji nabobtnat, ale v podstate to nikam nevede. Jine knihy dokazu zhltnout hned,ale tato jde ztuha.
Jojo, tohle mě bavilo. Silné téma (jako vše od autorky), někdy až trochu moc tlačí na pilu s city, ale budiž, zrovna k tomuto to nejspíš patří. Sympatické postavy, dialogy nenudí, jako obvykle konec jiný, než člověk očekává... sice smutný, ale jinak by to byla až moc limonáda.
Tak neuvěřitelně silný příběh! Bylo těžké ho dočíst do konce. Ještě dlouho po přečtení jsem měla vážně temné nálady.
Jodi umí dobře psát. Tenhle příběh bych nedoporučovala číst v depresi, rozseká vás to. No a v dobré náladě vlastně taky ne, navodí vám to depku jako blázen. Ale pokud to čtení přežijete, budete šíleně vděční za to, co máte. Alespoň nějakej měsíc :-)
“A potom jsem si uvědomila, že děti nikdy nemáme, jenom je přijímáme.”
Silné téma, překvapivý závěr. Styl vyprávění- střídání postav jako vypravěče mne zpočátku rušilo při čtení, ale později to příběhu dodalo nový rozměr -vhlédnutí do přemýšlení a jednání všech aktérů.
Rodinné drama od mé oblíbené autorky .... hodné tragedie Shakespeara ....
I s otázkou " být či nebýt " ....
Přiznám se, že jsem byla na straně Anny ..... dítě přece není panenka na náhradní díly ....
Ale jako matka jsem se snažila Sáře rozumět - kam až dokáže zajít boj o život dítěte ?
Vzhledem k subjektivním postřehům rodiny mne zaujaly i objektivní názory právníka i kurátorky .... a čekala jsem za rozuzlení ....
Ovšem ten závěr .... z hlediska morálky a etiky byl velmi smutný ....
Osud Anny /Andromedy/ se naplnil ....
Štítky knihy
smrt zfilmováno nemoci soudní procesy sourozenci leukémie bezpráví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Je to i můj život je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 2 356x |
| Čtenářské výzvě | 369x |
| Doporučených | 223x |
| Knihotéce | 691x |
| Chystám se číst | 1 151x |
| Chci si koupit | 249x |
| dalších seznamech | 17x |
Na knize mi vadilo velké množství vypravěčů (6). Jelikož se celkem neuspořádaně střídaly vypravěči i časy ve kterých se zrovna jejich kapitola odehrávala. Třeba: otec si povídal s právníkem a najednou začal mimo rozhovor (nám čtenářům) popisovat co se dneska dělo v jeho práci (což by ani tak nevadilo, kdyby to nějak souviselo s dalšími událostmi, jenže nesouviselo a tak mi to přišlo stejně podstatné jako by zmínil, že jejich sousedka má sestru= naprosto zbytečná informace) a pak zase pokračovali v rozhovoru.
Kvůli tomu jsem příběhu moc nevěřila, nedokázala se vžít do žádné postavy a nevěděla jsem komu mám tedy fandit.
Konec mě ale celkem překvapil a vehnal mi slzy do očí, což knize přidalo nějaké plusové body.