Je smutné opouštět svět na jaře...
Herma Kennel
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241190/bmid_je-smutne-opoustet-svet-na-jare-XPe-241190.jpg
3
11
8
Román faktu renomované německé autorky líčí události a osudy lidí žijících poblíž hranic s Rakouskem, ve vesničkách v okolí Brna, v místech, která se na samém konci války stala dějištěm krutých a násilných bojů mezi Čechy, Němci a Rusy. Byla to doba nepřehledná, plná nedůvěry a strachu. Pojem „nepřítel“ byl totiž nebezpečně nejasný. Nicméně to byla hlavně doba obrovské touhy po konečném a totálním vítězství. Je logické, že tato doba nahrávala vzniku mnoha odbojových skupin. Byla to doba zrady, tiché kolaborace a nátlaku, pod kterým se i z nejbližších lidí stávali přes noc úhlavní nepřátelé. Někdy ze strachu, jindy z vidiny zisku tehdy prodávali lidé životy svých sousedů, rodin či známých. Stačilo podepsat a přejít na stranu nepřítele. Spolupracovat, udávat. Bez výčitek. Dramatické osudy obyvatel a příslušníků tišnovské odbojové skupiny se staly základem tohoto příběhu. Její členka a zároveň jedna z hlavních postav knihy Božena Škrabálková se pokouší v době plné donašečů, špiclů a zrádců pomoci svým lidem doslova až za hranici vlastního bezpečí, za cenu svého života. Kniha je věcně krutá v líčení represivních a brutálních akcí jak ze strany prohrávajících Němců a kolaborantů, tak partyzánského odboje. Sama autorka tvrdí, že po dokončení svého dokumentárního románu „Bergersdorf“ (česky vyšel r. 2008), v němž popsala před časem i u nás medializovanou hromadnou vraždu Němců připravených k odsunu na louce Budínka v obci Kamenná (Bergersdorf), nemohla toto téma jen tak opustit a začala se událostem konce války a těsně po ní věnovat soustavněji. V roce 2002 se na dva roky přestěhovala do Brna, kde její manžel působil jako poradce Evropské unie. Knize samé předcházelo velmi podrobné studium místních dochovaných archívních materiálů, policejních dobových přepisů výslechů a ostatních válečných archiválií. Příběh sám tedy není fikcí, je věcnou obžalobou konkrétních lidí a činů, kterých se dopustili, a jmenným seznamem těch, kterým byla svoboda dražší než jejich život.... celý text
Literatura světová , Literatura faktu
Vydáno: 2015 , AOS Publishing
Originální název:
Die Welt im Frühling verlassen
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že jsem rodačka z míst, kde se události odehrávají, babička je pamětník a od mala se o tyto tragické události zajímám, mi to, že tato kniha vznikla udělalo radost. Sice si myslím, že některé události byly jinak a že některé věci by mohly být z knihy na úkor jiných vypuštěny, ale děkuji autorce že knihu sepsala. Jen mi vadilo že byla chyba u jedné postavy ohledně místa jeho bydliště ale chápu že cizinci název Lomnice a Lomnička zní stejně.
Když jdu na procházku k Šerkovické hájence nebo jdu po Riegrové kolem Boženčina památníku....vždy si na jejich činy vzpomenu. Nemělo by se na ně zapomenout, hlavně bychom neměli zapomenout my, kteří na Tišnovsku a Blanensku žijem.
Výhrady mám však k českému překladu-špatně skloňované názvy vesnic. Zkomolená jména lidí a chyby v tak zásadních datech jako vznik protektorátu...to byl doufám překlep.
Zajímavé téma, které je bohužel zpracováno nezáživným způsobem. Měla jsem problém se začíst a bohužel, dostala jsem se jenom do půlky knihy.
Není to lehké čtení. Skličující je, že většina těch nacistických „hajzlů“ unikla spravedlivému trestu. Pokud nepocházíte z toho kraje a názvy jako Tišnov, Lomnička, Unín, Skalička… vám nic neříkají, nebo nejste nějaký super zarytý fanda protektorátního odboje, tahle kniha vás nejspíš neosloví. Je poněkud těžkopádná, v postavách a událostech je zmatek, ale vzhledem k tomu, že popisuje skutečné události, které prožili skuteční lidé, je to naprosto pochopitelné.
Jako malá jsem často procházela kolem Boženčiny busty vedle sokolovny a říkala jsem si, proč se dospělá paní jmenovala „Boženka“ – chladný bílý mramor bohužel setřel jemné nuance dívčí tváře, takže na mě vždy působila o dost starší. Ve škole pár set metrů od pomníku nás o Božence nikdo neučil. Ani se nezmínili. Škoda, že jsem si její příběh musela najít sama a až v dospělosti. Nemělo by se zapomínat.
Rýpavá poznám na konec – jsou to Dolní Loučky (pl.) nikoli Dolní Loučka.
Genserkova skupina (III. čs. úderná rota generála Luži) nepatří zrovna k úspěšným partyzánským skupinám v protektorátu. Když si k tomu přidám, že kniha zmiňuje i tragédie okolo výsadku Jermak, tak autorka český (moravský) partyzánský odboj z konce války nijak neheroizuje (lépe řečeno popisuje ho jako ne moc významný, plný tragédií a "zbytečně" mrtvých lidí). Netvrdím, že si příběhy vybrala záměrně - pan Kořalník (Klenovský) ji nasměroval tímto způsobem. Kniha i tak zmínila důležité akce našeho odboje: likvidaci aktivistických četníků, kteří zavinili smrt generála a odbojáře V. B. Luži či likvidaci esesáka Gölzera dvěma mladými odbojáři (7. 2. 1945 v Brně). Autorka nenechala stranou ani emotivní vyrytý vzkaz od sovětského partyzána Železňaka, který před popravou napsal vzkaz pro milou Dinu a také uvedl, že jsou Češi zrádci a je mu líto, že zrovna kvůli nim musí umřít (popraven na tzv. písečku v Brně). Také jí zaujala zkáza Ořechova a nepřekvapivě i poválečný vynucený pochod Němců z Brna na jih (na její obhajobu - pan pamětník Klenovský obojí zřejmě prožil). Knížka není špatná, ale ani dobrá - partyzánský odboj v protektorátu (zejména na Moravě, Češi prominou) by si rozhodně zasloužil kvalitnější beletristické zpracování. Jestli si dnešní Němci myslí, že v protektorátu nebyl jiný odboj než atentát na Heydricha, pak je to bez komentáře... Nicméně ani řada Čechů a Moravanů na tom bohužel není lépe, takže suma sumárum kniha Hermy Kennel je určitě záslužným počinem.
Byla jsem trochu zmatená z množství jmen, u některých jsem se nezorientovala až do konce. Někdy se mi i děj zdál poněkud nepřehledný. Ale přítel je z knihy nadšený :-)
Autorka se zabývá osudem odbojových a partyzánských skupin v okolí Tišnova na podzim 1944 se zřetelem na případ Boženky Škrabálkové (1923-1945), která jako referentka úřadu práce falšovala pracovní knížky a průkazy. Odbojáři, s kterými spolupracovala, byli většinou její vrstevníci, kteří utekli z totálního nasazení a chtěli bojovat proti okupantům, skrývali se v lesích, cvičili pořadová cvičení a snažili se někde ukořistit zbraně. Představovali si odboj jako Hurvínek válku. Kvůli různým nepromyšleným "hurá" akcím způsobovali svým spolupracovníkům velké problémy. Nakonec je stejně za pomoci mnoha konfidentů a udavačů gestapo pochytalo.
Autorka se snaží zmapovat činnost odbojářů a činnost gestapa, které mělo celou síť nastrčených agentů. Gestapáci se převlékali za partyzány a partyzáni zase za četníky. Nejvíc postižení byli nakonec prostí vesničané, kteří byli přepadávání partyzány kvůli potravinám. Když jejich "návštěvu" nenahlásili četníkům, byli potrestáni jako jejich pomahači. Gestapo často posílalo své agenty, aby v přestrojení za partyzány vyzkoušeli, zda jejich návštěvu ohlásí. Sedlák tudíž nemohl poznat, zda je to opravdový partyzán nebo nastrčený agent. Často se také stávalo, že po ohlášení návštěvy u četníků se partyzáni vrátili a toho sedláka zabili jako udavače.
Překvapilo mě, že Boženka má od roku 1968 pamětní desku na budově mateřské školy v Modřicích, kterou jako dítě navštěvovala, a že jí tam někdo vyměnil fotografii - na pamětní desce je nějaká cizí dívka. Alespoň, že její památník s bustou v Tišnově je autentický.
Kniha mně moc nenadchla. Jistě, válka měla své oběti mezi civilisty z nichž mnozí neváhali riskovat denně své životy v odboji, či pomoci partyzánům. Přesto, po přečtení této knihy se nemůžu zbavit dojmu, že v tomto případě šlo spíš o skupinu naivních mladých lidí, kteří chtěli "něco dělat" proti okupantům, ale ve svém důsledku jen ohrožovali lidi kolem sebe. A to víceméně zbytečně. Nepamatuji si z knihy na jedinou skutečně účinnou akci té skupiny nevycvičených mladíků, kteří povětšinou utekli z nasazení v Říši, která by k něčemu byla. Většinou šlo o krádeže zbraní a munice z českých četnických stanic, ale nic jsem se nedočetla o tom, jak byly tyto zbraně použity proti skutečnému nepříteli. Líto mi bylo spíš těch obyčejných lidí, kteří žili "v kleštích" mezi nacisty a partyzány. Za pomáhání i za nepomáhání hrozila smrt.
Štítky knihy
gestapo partyzáni Mauthausen (koncentrační tábor) protifašistický odboj Protektorát Čechy a Morava Tišnov
Kniha Je smutné opouštět svět na jaře... je v
| Přečtených | 16x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 10x |
Kniha je s dobrým námětem,místy je dost smutná.Pro mě ale není styl autorky zajímavý.Připadá mi to hrozně jednoduché,místy i podivné.Škoda,takhle dávám jenom průměr.