Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16479/mid_je-hlina-k-snedku-QlA-16479.jpg
3
235
76
Próza mladé autorky je napsána s mimořádnou silou výrazu. Vyprávění hlavní hrdinky Niny letmo zachycuje historii její rodiny, jeho těžiště je však v přítomnosti zalidněné manželem, milenci, milenkou. Je to příběh o hledání cesty k sobě, vyprávěný s nekompromisní otevřeností. Sled krátkých a hutných epizod umožňuje libovolné střídání časů a dějů, vytváří kontrasty, naznačuje paralely, sugestivně navozuje nálady. Krátká novela překvapuje hloubkou záběru a upoutává neobvyklým obsahem i kompozicí.... celý text
Přidat komentář
Úžasná čeština, barvitá, ale příběh mi v ní zmizel. Po nadšení ze Zuzanina dechu jsem zkusila starší tvorbu této autorky..ještěže jsem to udělala v tomto pořadí...jinak bych se k Zuzaninu dechu ani nepropracovala.
Po přečtení tolika kontroverzních komentářů a i povzdechů, že lidi nechápou, o čem to celé je, jsem si musela knihu přečíst. Protože anotace slibuje, že si člověk bude lebedit. No nevím, přidávám se k těm, kteří to prostě nepochopili. Ač jsem se snažila fakt hodně. Přečetla jsem knihu do konce, přestože jsem ji několikrát chtěla už nechat být. Pořád jsem si slibovala, že to nakonec nějak bude dávát smysl. Uznávám, že tam smysl asi je, ale zůstal mi skryt. Trochu mě štve, že je to má první kniha od Katalpy, mám teď k ní dost ambivalentní vztah, ale šanci jí ještě dám.
Nezavrhuji, ale těžko hodnotit. Nevím, co tím autorka chtěla vyjádřit. Šokovat? Některé pasáže byly zajímavé, ale jako celek.... Pro mě neuchopitelné.
Knihy Zuzanin dech, Němci mě uchvátily. Doupě už ne tolik, ale také dobré.
Ale tohle? Začátek ještě dobrý, ale pak už mě to házení myšlenek na papír začalo nudit.
Ta kapitola o barvách to za mne úplně zabila.
Možná zkusím také něco náhodného vyzvracet na papír, když se to prodá..., proč ne, že.
Možná jsem to jen celé nepochopila, uznávám: sto lidí, sto chutí.
Jdu si přečíst něco souvislého a s dějem. Pěkný den!
Tohle se vážně číst nedalo, snažila jsem se, ale musela jsem to v necelé polovině vzdát. O čem to vlastně jako má být? Myslela jsem, že půjde o příběh Niny, ta ale zemře hned v první kapitole. Pak se tam tedy vypráví o nějaké druhé Nině. Mně to nedávalo žádný smysl, ne že by mi vadilo číst o erotice, ale celkově...šílená nuda, úplně jsem se v tom ztrácela, prostě hrůza.
Četla jsem od autorky knížku "Zuzanin dech" a byla jsem nadšená. Moc jsem se těšila na další knížku, ale tohle jsem nebyla schopná dočíst. Možná nebyl ten správný čas...
Má třetí kniha od této autorky; další šok. Od této knihy jsem moc nečekal, ale mile mě překvapila. Musím nejprve vyzdvihnout autorčin styl. Její poetika je velmi hravá a dokáže čtenáři nenásilnou formou sdělit přesně to, co potřebuje, a tak aby se čtenář nenudil. Přesto čtenář čte stranu za stranou a občas si klade otázku: Co že jsem to četl? Neunikají mi slova mezi řádky?
Na této knihy oceňuji explicitu - jak popisovaných milostných vztahů, tak i milostných scén. Přesto se zamýšlím nad smyslem toho díla; co nám chtěla vypravěčka (autorka?) sdělit?
Dále jsem se zamýšlel nad časem, kdy se novela odehrává. V úvodu knihy se dočteme, že se nacházíme na konci 19. století, ale popisovaný příběh se klidně mohl odehrávat v současnosti (chyběly mi tehdejší reálie a uvažování lidí?). Prolínání časů mohlo být lépe zpracováno, čtenář se může v čase ztrácet.
Nahlá se mi zdá i vyváženost motivů; kniha se točí především kolem jednoho motivu - erotiky - a to v mnoha podobách: heterosexuální vztah, lesbický vztah a především explicitní popisy soulože.
Knihu však můžeme považovat za to lepší na českém knižním trhu.
Zvláštní kniha. Nedaří se mi pochopit její smysl. Co si z ní mám pamatovat? Co si z ní mám odnést? Proč autorka takovou knihu napsala? Co tím chtěla světu sdělit? Stála za knihou jen snaha vtrhnout na literární scénu jako uragán? Tolik otázek...
První kapitola mě velmi zmátla. Nastíněn je tu život Niny narozené roku 1893. Myslela jsem, že celá kniha bude o ní, ale ona se ani nedožije druhé kapitoly. V průběhu celé knihy jsem přemýšlela, jak spolu příběhy jedné a druhé Niny souvisejí. A stále si tím nejsem jistá.
Příběh druhé Niny byl velmi podivný. Vše se točí jen kolem sexu, kolem mnoha mužů a jedné ženy (Blanky). Kolem živočišných potřeb. Ale proč?
Z mého pohledu to byla ztráta času...
Knížku jsem si naslepo půjčila v knihovně, jen proto, že je autorkou Jakuba Katalpa. A rozhodně nelituji přečtení. Kniha mě zaujala od první věty, bylo to poměrně návykové čtení. Některé pasáže byly nudnější, ty ostatní to ale zase pořádně vynahrazovaly. Často jsem si při čtení říkala: COŽE??
Na text jen tak nezapomenu a hodlám od autorky přečíst vše, co jí doposud vyšlo. Už nebudu váhat.
Souhlasím s tím, co tady již zaznělo...těžko uchopitelné, blíže k poezii než k próze. Také jsme byla z některých pasáží nadšená jejich poetičností a obrazností, jiné mi připadaly nudné a opakující se.
Četla jsem Zuzanin dech i Němce a jelikož jsem byla nadšená, rozhodla jsem se přečíst i další knihy z pera této autorky.
Kniha není rozhodně pro každého, tím spíš pro "víkendové" čtenáře, které mohly výše uvedené tituly uspokojit, a pro které bude použitý osobitý styl jazyka a vyprávění neuchopitelný.
Minimum děje, místy syrové, těžko uvěřitelné, plno explicitně popsaných prožitků, zvuků, chutí, barev, smyslů, vášně i sexu. Je psána s barbarskou a živočišnou otevřeností, náladou za mě velmi melancholicky. Na jednu stranu obsahuje místy až velmi silné psychologicky laděné momenty, na stranu druhou trochu nechutné a odpuzující popisy, až jakoby záměrně šokující.
Celou knihou se prolíná současnost s minulostí, kterému sekunduje velké množství symbolických přirovnání. Místy mi kniha protékala mezi prsty a vůbec jsem nechápala, co tím autorka chtěla říci.
K některým knížkám musí člověk dozrát...
Poprvé jsem tuto knížku četla před sedmi lety a nedočetla - nijak mě neoslovila...
Teď jsem to zkusila znovu a úplně mě pohltila...
Styl psaní, děj, postavy... Joo, tohle jo :-)
Pro mne je tato kniha bohužel neuchopitelná, proto se nebudu k tomu, co ve mně zanechala vyjadřovat, ale třeba je chyba ve mně.
P.S. Jen pro ty, kteří díky této knize se už k dalším jejím knihám obrací zády bych chtěla říct, že Zuzanin dech, Němci i Doupě jsou úžasné a rozhodně za přečtení stojí. Díky nadšení z nich jsem sáhla i po této. Ale nezavrhuji, počkám na další, třeba mne opět osloví.
Místy syrové, pro každého knížka rozhodně není. Osobitě seskládaný příběh. Literárně povedené - osobitý styl jazyka a vyprávění.
Prvotina autorky. Zase je to ryzí Katalpa. Ve své živočišnosti provokativní.
Hlavní postava Nina neuspořádaně celou knihu proudí mezi manželem a milenci.
Je to hodně vulgární, pro někoho možná za komfortní zónou. Ale proč nepřekročit jednou hranice?
Píše o věcech každodenních, nepříjemných a nelíbivých, až pochybuješ nad jejich poselstvím. Vzápětí tě ale její průzračnost mezi řádky utvrdí v tom, že málo kdo dokáže tak výstižné popsat vnitřní pochody a nehezké zákoutí mysli.
"Občas mě překvapí, že večer šaty páchnou mou starou vůní. Je to pach živé a zvláštní bytosti, mě samé, když jsem byla šťastná."
Není to literatura pro masy. Najdeš tu hodně symbolismu, avantgardy a musíš zapojit představivost pro poznání -'co tím chtěla Katalpa říct'.
Něco bylo svou explicitností hodně na hraně i z mého pohledu ale čert to vem. Vykročit ze své bubliny a nechat se šokovat. I o tom je pro mě kvalitní literatura.
Celá kniha je takové podobenství protiladů. Živočišného způsobu života plného vášně a sterilitou opředeného manželského spolužití bez jiskry, která dávno nejde zažehnout.
Jak se kniha blížila ke konci zrychlovala se kadence skoků mezi současností a minulostí i množství symbolických přirovnání, jehož smysl mi bohužel protékal mezi prsty. A to do té míry že mi dojem z knihy zůstal průměrný.
Bizarní, extravagantní, smyslná i smyslová, erotická, perverzní, naturalistická, poetická i něžná je prvotina Jakuby Katalpy, která nyní vychází v druhém vydání. Příběh tvoří střípky v různě dlouhých kapitolách, které plynule přecházejí ze současnosti do minulosti a popisují život mladé ženy Niny. Ta je ve svém životě neukotvená a moc neví, co se sebou, navazuje vztahy s muži i ženami, kdysi malovala, nyní všechna inspirace vyprchala. Tohle bude čtení pro ty, kteří mají rádi netypické vyprávění, experimenty v literatuře a nebazírují na klasickém zpracování. Pro mě fascinující, že někdo dokáže takto psát, ovšem protože s hrdinkou mám pramálo společného, nedovedu s knihou plně souznít a být z ní zcela unesena...
Tak tohle byla jízda. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, prostě jsem nebyla schopná ji odložit. Tenhle styl psaní je - jiný. A troufám si říct, že výjimečný. Jako by autorka vytáhla hloubku z běžných situací a dokonale ji obalila slovy. Těším se na další její knihy, tohle byla první, kterou jsem od ní četla.
Hlavní hrdinka Nina mi vůbec sympatická nebyla. Její umělecká dekadence, zahledění do sebe, odstřižení od reality a střídaní milenců bylo až protivné. Na druhou stranu tím zajímavější ta kniha je a určitě stojí za přečtení.
Toto dílko lze hodnotit velmi obtížně. Z počátku mě různorodost a syrovost zápisků fascinovala a bavila. Styl autročina psaní byl barvitý a osvěžující, ovšem od půlky knihy pro mě začal být zvolený styl spíše obtížný a dělalo mi problém se do stále se opakujících témat chtíče, jídla,, smrti, sexu a chtěné neplodnosti začíst. Autorkou zvolený styl mi připadal jako nucená póza a já se přiznám, že jsem několikrát knihu odložila, abych se k ní s přemáháním znovu vrátila, ale protože od poloviny Katalpa stále jen variue již řečené, knihu jsem odložila definitivně. Jako čtenář jsem měla problém udržet se zvolenou formou pozornost, snad kdyby autorka zvolila klasičtější formu zápisků, byla by kniha stravitelnější. Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu, je kniha zajímavá zvolenou formou a tématy, ale mě bohužel nenaddchla. Vzhůledem k tomu, že jsem nedočetla, tak nehodnotím a jsem zvědavá na další autorčiny knihy.
Syrovost autorky kompozičně vyvažuje celé dílo , řekla bych že kniha nám ukazuje to že podprahově žena v koloběhu času měnící se názory na různé soudobé moderní pravdy .
Pohledy na sexualitu pohlaví, koloběh života a smrti a nesmrtelná pojitost bytí a nebytí formou jídla . Troufám si říct že autorka má asi hodně odžito a z toho pramení tak bravurně psané knihy které se s ničím nemažou a ukazují život takový jaký je a je jen na nás .. jak moc máme načteno a odžito .. abychom to mohly plnými doušky vdechovat ...
Štítky knihy
sex nevěra česká literatura psychologické romány lesby, lesbismus rozhlasové zpracování bisexualita milenci české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Je hlína k snědku? je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 335x |
| Čtenářské výzvě | 44x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 83x |
| Chystám se číst | 95x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 2x |
Noo tak já nevím. Dlouho trvalo než jsem měla pocit, že tomu aspoň malinko začínám rozumět. Pro mě byla kniha zmatená a neusporadana, nedávala mi smysl. Chápu, že to byl asi záměr, ale pro mě to není ono. V knize se mi líbilo jak spisovatelka popisovala různé věci, krásná přirovnání, zajímavé nápady.
Na knihu jsem se těšila a nejen proto, že jsem se namlsala předchozí četbou, ale těšila jsem se na příběh, který kniha slibovala. Na eroticke scény jsem se i těšila, proto jsem to začala číst, ale spíše mi to přišlo někdy zbytečně vulgární a nehezke. Knihu jsem dočetla vlastně jen proto, že kolegyně to vzdala a já si rekla, že to doctu.