Japonsko: Jak se neztratit

12.04.2016

Knihu je mi trochu těžké hodnotit. Na jednu stranu je plná zcela nesmyslných údajů (jak zcela nesporných historických dat či geografických, tak různých hodně zavádějících překladů z japonštiny). A to opravdu v neuvěřitelném množství. Na druhou stranu autor překvapivě dobře (tj. s přivřenýma očima v porovnání s ostatními knihami na českém trhu) popisuje japonskou společnost a některé principy jejího fungování. I když z daleka ne se vším souhlasím a řada věcí je dle mého jen povrchní, je to v tomto směru celkem povedená kniha. Zejména v porovnání s krátkým rozsahem, a lehkostí vyprávění to překvapí. V lecčem je i výstižnější, než Japonsko za zrcadlem.

Doplnění: Knihu jsem po delší době znovu otevřel a pár věcí bych doplnil. Přišla mi i lepší, ale zase jsem si uvědomil, že už je dost zastaralá. Od vydání originálu již uplynulo čtvrtstoletí. A kniha v mnohém popisuje spíše stav společnosti a reálie z osmdesátých let, než z doby vydání. A to už se bavíme o realitě 40 let zpět. Kniha na jednu stranu dost zmiňuje třeba sektu Oumu Shinrikyō, ale na druhou z dnešního pohledu nedoceňuje význam a dopad prasknutí ekonomické bubliny na přelomu 80. a 90. let, který nastolil nové trendy, které pokračují dodnes. S líčením reálií týkajících se jak života Japonců. tak cizinců v Japonsku je vidět, že autor vycházel ze stavu v 80. letech v hustě osídlených oblastech Kanto a Kansai. Odlehlejší lokality jako Kjůšů, Hokkaidó nebo sever Honšů zjevně moc nezná. Nastává tak poněkud zvláštní situace, kdy mnohé věci, které označuje již za zaniklé se dodnes udržují v rozsáhlých oblastech Japonska (a to nemluvím o horských vesničkách, ale i statisícových městech v odlehlejších prefekturách, a naopak, kdy sociální realita popisovaná jako nový stav, kdy vycházel z toho co bylo ve velkých městských aglomeracích, již dávno patří minulosti. A to nejen v důsledku ekonomických změn, a společenských, ale výrazně i v důsledku demografických změn. A ty jsou opravdu zásadní - od roku 1973 do roku 2003 se propadla porodnost o 40%, od roku 1972 se neustále propadá počet uzavřených manželství, od roku 1989 se během 14 let počet rozvodů zdvojnásobil.....Samotná oblast okolo Tokia dnes představuje 30% celkové populace Japonska (a oblast Kansai okolo Osaky dalších 20%). Metropolitní oblasti Tokia generuje 43% HDP a každý rok díky vnitřní migraci přibude cca 130 tisíc nových obyvatel. A úměrně tomu se vylidňuje venkov. Do Tokia přicházejí lidé v produktivním věku. Část už má rodiny na venkově, kterým posílá peníze, ti kteří jsou do Tokia jako svobodní a bezdětní tak také často končí. Tokyo má nejnižší porodnost v Japonsku. Ta je nízká všude vyjma jihozápadních prefektur. Všude vyjma pár největších měst není práce, populace vymírá a tomu odpovídají vyklesané ceny nemovitostí. Autor knihy ale tohle vůbec nereflektoval (i když to byly již probíhající trendy, ale jejich dopad ještě nebyl vidět) a předkládá nám obraz Japonska 70. a 80. let, mířícího stále vyš a výš (to nemíním jako kritiku, ale jen konstatování - neuvědomoval si, jaké zásadní změny právě probíhají ve společnosti, a spíš popisoval co sám zažil během 12 let v Japonsku). Taky tam není zahrnutý prudký nárůst počtu cizinců od 90. let v Tokiu, kdy přestalo platit, že co cizinec, to movitý člověk.

01.06.2014

Hodně zajímavá kniha pro každého, kdo chce porozumět Japoncům. Spíše než na věcné informace o Japonsku se autor soustředí na jejich mentalitu a vysvětluje, proč se Japonci chovají, jak se chovají. Vzhledem k tomu, že tuším působil 13 let na japonské půdě jako novinář, tak se mu to daří obstojně. Kniha je psaná lehkým, snadno čitelným a zábavným stylem a má co říct i lidem, kteří už o Japoncích něco ví. Minimálně stojí za přečtení ilustrační historky.
Je však vidět, že autor-muž se v Japonsku setkával zase spíše jen s muži, takže situace kolem Japonek je lehce opomíjená a občas dojde i ke zkresleným informacím.