Jana Eyrová

Na střední škole jsem docela flákala povinnou četbu a tak se k ní občas vrátím a vyberu si ze seznamu nějakou knížku - teď padla volba na Janu Eyrovou a jsem maximálně překvapená, jak jsem se začetla a bavila mě.
Je to úžasné klasické dílo, které vás vtáhne do děje, je velmi citlivě napsáno, kdy plně soucítíte s hlavní hrdinkou a prožíváte s ní její útrapy, bolest, překvapení i lásku.
Klobouk dolů, zvlášť když je to napsáno před téměř 180 lety.

I když jsem tuto knihu před lety četla, přesto že je rozsáhlá, sáhla jsem po ní zase a kniha mi udělala radost. Sirotek Jana, má velké vcítění a sama zakouší nelehké chvíle. Asi i proto je vnímavá pro potřeby druhých a nemyslí sama na sebe. Ale jstě i ona sama nakonec zakusí, navzdory všem okolnostem opravdové štěstí.¨
Jana"12-16.02.2024

Moc hezká a čtivá knížka. Jedna z mých nejoblíbenějších. Všem moc doporučuji.

Tuto knihu miluji a hodnotím ji velmi vysoko. Poprvé jsem ji četla už před mnoha lety a nyní si ji přečtu tak cca 1x za rok až dva. Je v ní tolik hloubky, pokaždé mě osloví víc... Úžasná kniha s mnoha rovinami a nejvíce o nezištné lásce.

Díky čtenářské výzvě jsem se konečně dostala k tomu přečíst si tuto nesmrtelnou klasiku. Čtení jsem dlouho odkládála a vlastně ani nevím proč.
I když je kniha dlouhá tak se mi četla opravdu dobře. Líbilo se mi vylíčení postav a popisy krajiny.
Co mě trochu unavovala tak byly rozhovory Jany s Janem v závěru knihy, kdy už bylo zmínek o křesťanství přemnoho.
Ale jinak to bylo krásné počtení.

Jestli jste si myslely, že odvážná žena nemůže být zároveň trochu rebelskou dámou s ostrým jazykem a srdcem na správném místě, tahle jízda vás vyvede z omylu s grácií a elegancí, která by zastínila i nejvybranější společnost. Je to jako kdyby někdo vzal dávku viktoriánské nálady, přidal špetku nečekané drsnosti a zalil to slanými slzami, co vás přimějí zamyslet se i zasmát zároveň. Zde se emancipace potkává s vtipem a nešetří vás žádnou z těch životních lekcí, co z vás udělají silnější verzi sebe sama, i když si ráno nepřipravíte dokonalý make-up. Tohle není žádná cukrová růže, spíš pořádný trn, co ale krásně drží a neztratí se v davu sladkobolných frašek. Když si představím, jak by tahle statečná dáma obstála ve světě Instagramu, řeknu jen jedno – královna! Takže se pohodlně usaďte, protože tahle jízda vám ukáže, že síla a křehkost nejsou nepřátelé, ale nejlepší kamarádky na celý život. A pokud rády fandíte něčemu opravdovému a s grácií, tady budete doma.

Do knihy se mi dlouho nechtělo, protože čítá přes pět set stránek, tak jsem si ji pustila jako audioknihu a udělala jsem velmi dobře.
Není to špatný příběh, ale dost rozvláčný. Jana to neměla jednoduché a bylo mi jí líto. Byla to silná žena, která se uměla s každou situací vyrovnat. Ono jí také nic moc jiného nezbývalo.
Poslech mě trochu uspával a nedokázala jsem se na něj plně soustředit a to si myslím, že jsem měla nějakou zkrácenou verzi, protože trval jen něco málo přes šest hodin a taky jsem si zvýšila rychlost.
Nicméně jsem za něj ráda. Knihu si mohu odfajfknout jako splněno a zas se mi rozšířilo povědomí o klasické literatuře.

(SPOILER) Co říct o této dvě století staré klasice? Že se překvapivě dobře čte, ačkoli místy je hodně upovídaná, vzhledem k osobnosti autorky je tam příliš mnoho křesťanské agitace a rozhovory Jany a pana Rochestera jsou komické svou teatrálností (jinak Ch. Brontë moc smyslu pro humor nepobrala). Skvělá směsice gotického hororu, bláznivé romantiky a realismu zabývajícího se otázkami feminismu, nezávislosti, svobody a lásky. Ještě štěstí, že se v první polovině 19. století neškatulkovalo tak zuřivě jako dnes.
Co se mi líbilo? Nádherné popisy jak osob, tak krajiny či počasí. Dokonale mě vtáhly do prostředí. Výtečně vykreslené postavy včetně malé Adélky, která nesklouzla k pouhé kulise dítěte. Za mě je největším padouchem díla pan Brocklehurst. Paní Reedová mu slušně šlape na paty, ale dostalo se jí epického potrestání, zatímco chamtivý havran vyklouzl bez ztráty pírka. A na rozdíl od Jany a jejích sestřenic považuju za velmi rozporuplný charakter Jana Křtitele. Ctižádostivý, bezcitný fanatik a sobec. Zato pan Rochester je hrdina mého srdce včetně svých volných morálních zásad.
K čemu bych měla největší připomínky, je děj, respektive neuvěřitelná snůška šťastných náhod. Jana uteče do pustých krajin, ale echt narazí na své utajené příbuzenstvo. Mason se vrací na Jamajku, ale echt je kámoš zrovna starého pana Eyra a všechno mu vykecá. A tak dál. V reálu by se takové věci nestaly, ani kdyby je hrdinové plánovali. Na druhou stranu tenhle melodramatický půvab bezesporu přispívá k věčné svěžesti díla. Krásných pět * a vřele doporučuju.

Díky čtenářské výzvě jsem si přečetla opět tuto anglickou klasiku a nelituji.
Příběh Jany a její velké lásky k panu Rochesterovi je nesmrtelný.

Na četbu této knihy musíte být správně nastavení. Je to těžká romantika, kontext doby, ve které kniha vznikala, je prostě znát, včetně květnatého stylu, který se mě osobně líbil. Hlavní hrdinka je zajímavá, nekonformní, ve své době musela být svým chováním považována až za skandální osobu. Samozřejmě dnes to vnímáme jinak, ale mě osobně to vedlo k zamyšlení, kam jsme se za těch téměř dvě stě let posunuli. A přestože kniha má skvělou dobovou atmosféru, asi bych neměnila :-)

Jana Eyrová je knížka, která bývá v souvislosti s podzimem a dark academia atmosférou zmiňovaná téměř neustále, přirozeně jsem si ji tedy jako milovník tohoto žánru i období už dlouho chtěla přečíst. Očekávání byla veliká, že by je ale kniha přesáhla, to se říci nedá. Vlastně spíš naopak.
Mezi krásně a květnatě zpracovaným textem se míhá tajemno, jež příběhu dodává danou podzimní atmosféru. To jsem milovala, pochmurnost, jež celý příběh doprovází. Je zde také plno nadčasových témat, která autorka výborně zpracovává: Jana je hrdinka feministická, není to nějaká tichá, poslušná žena, co se neodváží seknout. Je zde zachyceno, že žena může mít dobré vychování, a přesto vynikat svým žárem a vášní, být chytrá a najít si vlastní místo ve světě bez závislosti na muži. Jana tedy není typickou hlavní postavou, rozhodně ale je hrdinkou pokrokovou.
Když vezmeme v úvahu, že je text téměř 200 let starý, je šílené, jak výborně se autorce daří zachytit lidské povahy, pocity a jejich rozmanitost. Při čtení jsem často zpozorovala člověka, jehož charakter mi připomínal někoho z mého života, povahové rysy, které moc dobře znám i v dnešním světě. Také pocity, které Jana vnímala, byli jako vytažené z mé vlastní hlavy, tak výborně je autorka zaznamenala. Za tohle si opravdu zaslouží obdiv.
Bohužel jsou tu dnes i pověstná "ale". Když se to vezme kolem a kolem, Jana Eyrová je prostě romantický příběh s pár důležitými tématy z 19. století. A já prostě romantiku ráda nemám. Temné atmosféry, kvůli které jsem se na knihu tak těšila, tu bylo velmi málo (nutno dodat, že když se na scénu dostala, neměla chybu), zatímco zamilovaní, vyznávání citů a podobného zde bylo pro mě prostě příliš. Z této stránky mě kniha nebavila. Vztah hlavní hrdinky a jejího zaměstnance mě upřímně vůbec nezajímal, někdy jsem se dokonce stavěla až proti němu.
Nevím, jak své emoce ohledně knihy vyjádřit. Z mnoha ohledů byla výborná, z ostatních možná také, ale ne pro mě. Pokud ale milujete podzim a romantičtější příběhy, určitě po Jane stáhněte!

Klasická romantická kniha s ženskou hrdinkou, která ovšem není tak šablonovitá a předvídatelná, jak by se od knihy s přízviskem ‚klasická‘ dalo čekat. Nejsem ženská, nečtu romantiku, ale tohle mě bavilo. Čím je Jana Eyrová zajímavá?

1) Kombinace romantiky, gotického hororu, humoru a teologických úvah. Může to znít jako dort pejska a kočičky, ale funguje to velice dobře. Především jelikož autorka využívá vypravěče z první osoby – tato kombinace žánrů k postavě Jany Eyrové doopravdy sedí.

2) Ačkoliv ve středu knihu stojí vztah Jany Eyrové a pana Rochestera, tak hlavním tématem není láska, ale nezávislost. Přičemž nezávislost a láska jsou tak nějak protichůdné koncepty. Tento konflikt nezávislosti a lásky je něco, co musí Jana Eyrová překonat. Nezávislost a ženská hrdinka vede k tomu, že kniha bývá občas označována za ‚první feministickou literaturu‘, nenechte se ale odradit, jedná se zde o více druhů nezávislosti než jen ‚závislost neemancipované ženy na muži‘.

3) Až realistické zobrazení toho, jak to vypadalo v 19. století na škole pro chudé dívky. Na rozdíl od filmu z roku 2011, jsou v knize sice postavy učitelek zobrazeny v pozitivním světle, za to ale životní podmínky na škole jsou v knize daleko drsnější.

4) Hlavní dvojice postav (Jana Eyrová a Rochester) je zajímavá. Kromě toho, že jsou údajně (podle vypravěčky) oba oškliví, tak Janu bychom mohli spatřovat jako ‚hodnou tichou myšku‘, ale nebojí se odmlouvat. Rochester je aristokrat, ale opovrhuje etiketou a miluje hulvátství, zároveň je to postava sice kladná, ale má výrazné negativní vlastnosti. Dialogy mezi těmito dvěma charaktery dovedou být jak setsakramentsky vtipné, tak srdceryvně romantické.

Doporučuji český překlad z roku 2012 od Pavly a Matouše Iblových.

„Když ji držím v náručí, je jako stéblo rákosu! Mohl bych ji ohnout mezi ukazováčkem a palcem, ale co bych z toho měl, kdybych to udělal? Kdybych ji ohnul, přetrhl a rozmáčkl? Ať udělám s její klecí cokoli, nemůžu se k ní dostat – k tomu divokému a krásnému stvoření!“

Kterak chytrá, charakterní a bezchybná Janička ke štěstí přišla.
Ctím klasiku, ale na Janu Eyrovou jsem se nějak nedokázala naladit. Ačkoli je to krásná práce s jazykem (také zásluha překladatele), kniha mi připadala zdlouhavá a místy velice nudná.
Poslouchala jsem jako audioknihu z dílny Českého rozhlasu, kterou načetla Marta Vančurová. Jedná se o záznam z roku 1997, který ale spíš zní, jako by byl ještě tak o 20-30 let starší. Projev je afektovaný a tempo pro mě bylo na hranici snesitelnosti i při zrychlení na 1.5 (a to nejsem "rychloposluchač", drtivou většinu audioknih si nezrychluji).
Je to taková dobová červená knihovna, ale pro mě, jakožto současného čtenáře, byla romantická dějová linie nevěrohodná a až příliš pohádková (i přes gotické a realistické prvky).
Jsem ráda, že jsem si knihu poslechla a rozšířila si obzory v klasice, ale vracet už se k ní určitě neplánuji.

Tak jsem jsem přečetl tento slavný román a musím si říct, že jsem "skoro" spokojený. Do fáze St. Johna se kniha četla náramně a cca. 50 stránek před koncem se začala točit hodně kolem křesťanství a čeho je moc, toho je už příliš a kniha mě začala nudit. Naštěstí to dopadlo dobře a to čtenáře vždy potěší

Velmi zajímavá kniha, ale...
Jana Eyrová by měla být sebevědomá a statečná dívka. Ano, občas by dala komukoli zabrat i v dnešní době, je v určitých ohledech řádně odrzlá. Zároveň je ale v dalších ohledech strašně pasivní, podřízená. Tyto dvě roviny jedné dívky mi vůbec nejdou dohromady.
Na můj vkus se také strašně rozebírají myšlenky jednotlivých hrdinů. No ale takhle se holt v 19. století psalo.
A jako v mnoha dalších dílech z tehdejší doby mne prostě nepřestává fascinovat, jak děvčata hned bledla, začala se třást, pociťovala nevolnost z různých mně naprosto nepochopitelných příčin apod.

Příběh Jany Eyrové mě provází už od raných čtenářských let, kdy jsem asi v deseti letech dostala zkrácenou brožovanou knížečku "Sirotek lowoodský" o holčičce ze sirotčince, která z něj odchází jako plnoletá do své první práce. Bylo mi jí moc líto... Následoval v dospělosti tenhle román ve své plné melancholické verzi (i své plné nádherné tloušťce). Opakovaně jsem se k ní vracela, později objevila i pokračování "Paní Rochesterová" a viděla film. Myslím, že právě tato kniha u mě probudila zájem o historické romány. A obávám se, že bude mou součástí až do konce života :-)

Strašně jsem si chtěla přečíst nějakou klasiku a sáhla jsem zrovna po Jane Eyre.

Z velké části se mi kniha četla moc hezky. Tempo je pomalejší, ale přesto děj hezky ubíhá. Přiznávám ale, že co se týká posledních cca 60ti stran, tak tam jsem už vážně trpěla. Nebylo to tím, že by se děj nikam neposouval, ale protože tam bylo strašně moc křesťanského patosu, který se točil okolo postavy jménem St John. Jasně, celá kniha je tím tak nějak protkaná, ale tohle bylo už moc.

Také vztah Jane a Rochestera se mi nezdál moc dobře prokreslený a nepřipadal mi úplně uvěřitelný.

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale vracet se k ní nehodlám.

YouTube mi nabídl k poslechu další knihu a já neodolala. Moje nejmilejší kniha, čtena už vícekrát, kdy vlastně naposled? Příběh Jany, chudého sirotka a pana Rochestera, kdo by to neznal. A ten přednes byl báječný, užila jsem si ho.

Proslulý román JANE EYROVÁ (1847) anglické spisovatelky CHARLOTTE BRONTËOVÉ (1816–1855) znám z několika filmových a televizních adaptací, což mi dlouho stačilo. Ale protože klasiku 19. století čtu rád a tento román patří mezi nejvýznamnější díla této doby, konečně jsem si ho přečetl; přispělo k tomu i to, že v novém skvělém překladu Petry Diestlerové vyšel v mé oblíbené edici CooBoo Classics (a Jane tu konečně není Jana). Jane Eyrová vyšla ve stejném roce jako jediný román Charlottiny mladší sestry Emily Na Větrné hůrce a měla velký úspěch, takže ještě v tomtéž roce následovalo druhé vydání.
Román přináší pozoruhodnou směs romantiky, dívčího bildungsromanu, milostného příběhu velké osudové lásky, která musí překonat mnohé strázně stejně jako titulní hrdinka, gotického románu, v němž nestraší duchové, ale tajemná šílená žena, reálných společenských vztahů a realisticky podané individuální psychologie, přičemž autorka slovy své hrdinky vyslovuje na svou dobu odvážné feministické názory na postavení žen a jejich rovnosti s muži a navíc své vyprávění obohacuje literárními narážkami na Jonathana Swifta, Johna Miltona, Williama Shakespeara, Waltera Scotta či S. T. Coleridge a řadou odkazů k Bibli. Nádherný román je vyprávěn v ich-formě, což v té době také nebylo úplně obvyklé, a obsahuje i četné autobiografické prvky. Autorka stvořila dvě úžasné, nezapomenutelné postavy, Jane a Rochestera.
Jane jako sirotek vyrůstá v nelaskavém prostředí u své tety a pak v lowoodské dívčí škole, kde panují zpočátku hrozné poměry, k jejichž zlepšení přispěje i Jane, která se zde stane učitelkou. Nehezká, drobná, vášnivá, učenlivá a pilná Jane, nekonvenční ve své nezávislosti, v osmnácti letech odchází jako guvernantka do domu pana Rochestera, do něhož se osudově zamiluje; ale než je jejich vztah naplněn happyendem, čeká je oba ještě trnitá cesta (k čemuž odkazuje i název Rochesterova domu Thornfield).
„Milionům lidských bytostí je souzeno ještě topornější živoření než to moje a miliony se jich tiše bouří proti svému údělu. Nikdo netuší, kolik vzpour kromě politických rebelií kvasí v lidských masách, které zalidňují zemi. Obecně se předpokládá, že ženy by měly být velmi klidné a vyrovnané; jenže ženy cítí stejně jako muži; potřebují uplatnění pro své schopnosti a prostor pro své usilování stejně jako jejich bratři; příliš přísným omezováním a naprostou stagnací trpí přesně tak, jako by jimi trpěli muži; a od jejich druhů, kteří se těší větším výsadám, je úzkoprsé prohlašovat, že by se měly omezit na pečení nákypů a pletení punčoch, na hru na klavír a vyšívání taštiček. Je bezohledné odsuzovat je či se jim vysmívat, když se snaží dělat či naučit se něco víc, než je podle zvyklostí pro jejich pohlaví nutné.“