Jan houslista

Jan houslista https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336130/bmid_jan-houslista-BTO-336130.jpg 4 37 5

Jan houslista - lyrickoepická básnická povídka Josefa Hory - vyšla poprvé v roce 1939 v dusném okupačním období. Byla psána pod formálním vlivem Puškinovým, kterého Josef Hora v té době hojně překládal, a je jakýmsi hledáním odpovědnosti za osud zkoušené a ohrožené země-domova.

Bytost na cestě
Bytost na cestě
11.08.2023 3 z 5

První z děl Josefa Hory, které mě nebavilo, nedařilo se mi začíst a verše mě nevtahovaly. Chyběla mi ohraničenost, unikala mi návaznost... Nutila jsem se do čtení. Ač nerada, tuhle knihu ve své sbírce oželím.

Páájinka
Páájinka
09.01.2020 5 z 5

Krásné básně. Smutné, je z ní h cítit zoufalství, láska. Láska k vlasti, nádherný popis Čech a Prahy.


triatlet
triatlet
09.01.2019 5 z 5

Netuctová skladba...
... šedesát dvanáctiverší
Z hlediska formy byl autor ovlivněn předchozím překladem Evžena Oněgina.
Z elegických tónů zní smutek...
... z nenaplněné lásky?
Především smutek odrážející dobu...

Až v 9. dvanáctiverší autor zmiňuje housle.
"Mé housle! Cizincům jsem hrál,
a cizí žena v jejich hlasu
plakala láskou pro můj žal!" (s. 17)

Místy mi niterné verše připomínaly Wolkrovy Slepé muzikanty.
"A hrál... Tam lidé přesycení
zde v roztančeném zanícení
jako by sál se kolébal,
jako by hudba vznášela je,
v čas písní do zpěvného ráje,
a dívčin hlas zněl nesmělý:
Pozdravte domov, příteli!" (s. 23)

Na malém prostoru Hora dokáže zachytit krásu Prahy.
"Vltava dýchá. A jak bledne
v měsíční záři Svatý Vít,
kams do prostory nedohledné
Janovi hudba začne znít,
noc, hvězdný svit, ruch vln a klid -
hlas houslí uložený doma,
mu směle, čistě vanul rtoma..." (s. 28)

Ze smutku občas probleskuje náznak naděje.
"Dál, růže, voň, dál, větře, věj,
neb život, život nesmírný je,
je bolestný jak poezie
a úrodný jak zahrada..." (s. 46)

I motiv podobný jako v Krysaři naznačuje naději.
"A děti jako ptáci jdou
za hlasem strun." (s. 61)

"Komu jste, housle moje, hrály?
Komu jsem vámi kde co vzal?
Kde jsou ti, kdo vás milovali?
[...]
Dlaň rodné hlíny
a zrno volají: Braň
před vichřicí prsť domoviny." (s. 67)
.....................................................................................
ČV 2019 - Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj

Ronnie68
Ronnie68
27.11.2018 5 z 5

Mě se tato lyrizovaná povídka líbila, viděla jsem pointu hned (nemusela jsem číst více) ... také mi připadá, že se jednalo o skutečnou osobu Jana houslisty

Lenka4
Lenka4
18.08.2015 4 z 5

Z básně nemám pocit alegorie, spíše se mi zdá, že Josef Hora psal o konkrétním muzikantovi Janovi. Napadl mě Jan Kubelík, ale tuto hypotézu vyvrací manželka pohřbená v Americe a tajemná vdova Katy. Samozřejmě, že se básník nemusí držet skutečnosti. Realita života je však v básni jasně zřetelná: "Co doma, Jene? Jenom bída..." se vrací profesorův hlas, "tu každý druhův úspěch hlídá, tak mnoho, mnoho je tu nás. A z orla za chvíli je plaz. Plaz mistrem zve se. Zvou ho mistrem. A brzy v mozku jeho bystrém umění řídne jako vlas." Jan slyší profesorův hlas i přízvuk, jenž mu napovídá: "Odejdi! Doma je jen bída. Jsem plaz. I z tebe by byl plaz."

Autorovy další knížky

Josef Hora
česká, 1891 - 1945
1990  92%Proč nejsem komunistou
1986  76%Milostný listář
1927  68%Struny ve větru
1954  91%Domove líbezný
1931  80%Tvůj hlas

Kniha Jan houslista je v

Právě čtených1x
Přečtených62x
Čtenářské výzvě9x
Doporučených1x
Knihotéce16x
Chystám se číst4x
Chci si koupit1x