Jako zabít ptáčka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/388979/jako-zabit-ptacka-Mia-388979.jpg 4.51879
Série:

Jako zabít ptáčka (1.)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
Orig. název:

To Kill A Mockingbird (1960)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (383)

Kniha Jako zabít ptáčka

Přidat komentář
malazluta
14. června

Skvost americké literatury, ale upřímně, po tom, jak je kniha všude vyzvihovaná, jsem čekala trošku víc. Navzdory tomu je to krásná kniha, která určitě stojí za přečtení.

martineden
07. června

Jak to, že jsem tak dlouho o tomto skvostu nevěděla?

Cleo De Nile
06. června

Budu naprosto upřímná - trvalo mi asi půl roku, než jsem tuhle knihu dočetla. V žádném případě to nebylo tím, že by mě nudila. Ba naopak, jakmile jsem se do ní začetla a ponořila se do příběhu, stránky mi pod rukama doslova utíkaly. Jenže jsem přečetla třeba třicet stránek, pak jsem knihu odložila, a tři týdny na ni nesáhla :D
Každopádně, co se příběhu týče, nemohu jinak, než chválit. Ve většině případů jsou knihy o hlubokých tématech, které jsou vyprávěny z dětského pohledu, naprostými skvosty. Čipera byla naprosto fantastickou vypravěčkou, u mě však vedla postava Kalpurnie. Několik jejích mouder jsem si z knihy vypsala. Mrzí mě, že není kniha v České republice součástí povinné četby na školách, alespoň pokud vím, protože by si to zasloužila.

Alizon
03. června

Rozhodne zajimava a dobre napsana kniha, ale vzhledem k tomu, ze je vsude velmi vyzdvihovana, jsem cekala ponekud vic. V knize me preci jen nejake drobnosti rusily - at uz to ze prvni polovina se ponekud tahne (druha je naopak vyborna) nebo jsem nekdy mela problem "uverit", ze udalosti vlastne popisuje osmilete dite (i kdyz by se jednalo o vzpominky a tudiz vypraveni "dospeleho" - coz by omlouvalo nektere vyrazy a vety, ktere proste tak male dite nepouzije, nektera "moudra", ktera se Jane Louise maji honit v hlave, mi prisla preci jen trochu nedetska). Nekde se autorce "detsky pohled" povedl dokonale, jinde je to trosku za hranou. 4,5 hvezdicky.

Maanna
03. června

Mnohovrstevnatý příběh o životě na americkém Jihu ve 30. letech, poznávání světa a dospívání. Dětský pohled je tu celkem uvěřitelný, což se vždy nepovede. Zaujal mě jazyk a i postavy a prostředí jsou barvité a působí reálně. Místy je to trochu moralitka, ale v kontextu všech pozitiv se to dá rozhodně knize prominout.

Dominka720
29. května

Jeden z nejkrásnějších příběhů. O jejích kvalitách svědčí i to, že je o ní pořád slyšet. Aniž bych byla obeznámena s dějem, jsem se do ní pustila, abych zjistila, co je na tom pravdy. Přála jsem si, aby knížka nekončila a já mohla dále číst o dětských dobrodružstvích. Chtěla jsem se znovu stát dítětem. Ale nic nemůže trvat věčně. Krásný příklad o tom, jak to dříve chodilo, ale i toho, co se za "pouhých" 100 let změnilo k nepoznání.

ladyka
13. května

Občas mám chuť si svou četbu proložit klasikou a tentokrát padla volba na tuto knihu. Téma rasové nesnášenlivosti je zpracováno netradičně, a to z pohledu dvou sourozenců, jejichž otec obhajuje černocha obviněného ze znásilnění (smyšleného). Bohužel mě obecně příběhy dětství v knihách pro dospělé moc nebaví (až na vzácné výjimky), tudíž první polovina knihy mě příliš nebavila. Naštěstí v půlce se děj rozjel a pak se soustředil hlavně na proces onoho černocha - zde mi dětský pohled nevadil - naopak, pochopila jsem jeho opodstatnění. Právě rozhovory dětí s jejich otcem ohledně rasismu, lidství a morálky jsou stěžejní a chápu je jako poselství knížky. Bez dětského prvku by totiž tyto myšlenky/poselství ztratily na své čistotě, jasnosti a asi i uvěřitelnosti.

Cabiria
09. května

Asi nejkrásnější kniha jakou jsem kdy četla...