Jako v nebi, tak i na zemi

Jako v nebi, tak i na zemi https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114603/jako-v-nebi-tak-i-na-zemi-114603.jpg 5 21 2

Náčrt trinitární teologie. Ačkoli je trinitologie ústředním a pro ostatní pojednání systematické teologie také určujícím tématem, poslední česká katolická monografie věnovaná tajemství Nejsvětější Trojice se datuje rokem 1926. Zejména v posledních dvaceti letech prožívá trinitologie bouřlivý rozvoj. Právě tyto dvě souvislosti jsou pro celou monografii rozhodující. Připravované dílo chce být jak originální monografií, tak studijním textem pro frekventanty univerzitních kursů dogmatické teologie. V první části knihy se autor zabývá třemi klíčovými otázkami: První se týká odvěkého problému: Jahve je Bůh Otec, nebo celá Trojice? Na odpovědi závisí jak pohled na starozákonní zjevení Boha, tak propojení tématu Boží jedinosti a trojičnosti. Druhá otázka se týká praktického významu Božího obrazu, jde tedy o propojení trinitologie a spirituality. Třetí otázkou je poměr mezi imanentní a ekonomickou Trojicí, mezi nestvořeným a stvořeným bytím. Druhá část knihy je historická a odpovídá tomu, co se dnes obvykle označuje jako auditus fidei. Třetí část je nástinem intelectus fidei a v mnohém vlastně navazuje přímo na úvodní tři klíčové otázky. Nejprve se autor vrací k Novému zákonu, protože trinitologie nesmí ztratit kontakt s Ježíšovým příběhem. Jedná se o téma propojení trinitologie a teologie kříže. Následuje pasáž věnovaná Božím vlastnostem a jejich novému trinitologickému promyšlení.... celý text

Přidat komentář

watta
09.10.2022 3 z 5

Vysvětlování se někdy točí v kruhu a příliš se opakuje – totéž je vysvětlováno znovu a znovu jiným sémenatickým okruhem, jako by se autor vyžíval spíš v popisování skutečností akademickými termíny, než se snažil vysvětlovanou skutečnost přiblížit svým posluchačům… Dílu to ubližuje. Nicméně jde určitě o cenný seznam různých postřehů a odkazů k původním zdrojím.

mirektrubak
09.05.2022 4 z 5

„Mysteriózní Boží styl se objevuje jako zkušenost a tázání také v Božím slovu v podobě moudrosti. Žádná teologická formulace, žádná syntéza jeho tajemství není nikdy s to vysvětlit znepokojivá překvapení, která Hospodin chystá v dějinách a v životě člověka. Bůh je vždy mimo náš dosah. Setkání s ním nikdy neopakuje předchozí modely, a proto nezbývá nic jiného než přijímat živého Boha, který je vždy originální“

Zvládnout takovou nálož odborně prezentované trinitární teologie bych si nejspíš netroufal, pokud bych dříve neměl dobrou zkušenost s rozhlasovým pořadem, který na základě této knihy vznikl (odkaz na něj jsem tady přidal a přidávám i doporučení k poslechu). Ale i tak to byla náročná plavba na teologických vlnách, při které jsem se občas prostě musel smířit s tím, že ne všechno jsem schopen pobrat. Ale nerezignoval jsem, věty typu „Zahrnuje-li jeden pojem vše jsoucí, ba nekonečnou plnost a dynamičnost jsoucnosti božství, pak se jeho vypovídací hodnota bude tangenciálně blížit nule, pokud touto nulou ve své hyperabstraktnosti nebude.“ jsem prostě bez mrknutí oka a bez pocitů zoufalství přešel a věnoval se pasážím, ve kterých mě studium trinitárky mohlo nejen učinit vzdělanějším, ale kde se lepší pochopení trojičního Boha mohlo v dobrém podepsat na mém životě před Pánem i mezi lidmi. Takových míst bylo překvapivě hodně, profesor Pospíšil totiž dbá na to, aby jeho kniha/učebnice nebyla suchým akademickým čtením, ale aby podněcovala plnější a kvalitnější život z víry, plnější život v lásce ke Trojici a bližním.

„Křesťan je totiž povolán k tomu, aby docházel oné nevýslovné jednoty se Synem a v něm pak s Otcem v Duchu, aby vycházel ze sebe, aby procházel kenotickým sebezmařením, zároveň je mu ale garantováno, že nebude pohlcen a že Milující zachová perichoreticky jeho identitu i v absolutním sjednocení. Osoba je tedy svrchovaně výsostnou důstojností právě proto, že je svou vlastní konstitucí bytostným povoláním k boholidskému společenství. V tom také spočívá její nedotknutelnost ze strany druhých. Lidská osoba však může zradit sebe samu, když se bude vnímat jako absolutní, soběstačný, do sebe uzavřený subjekt. Jak vidno, správně pojímaná trinitologie je vždy teologií, antropologií, soteriologií a spiritualitou zároveň.“