Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137916/bmid_jako-bychom-dnes-zemrit-meli-Z6S-137916.jpg
5
300
68
Drama života, kněžství a mučedniké smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Noc z 23. na 24. února 1950. Černý tudor projíždí zasněženou Vysočinou. Vpředu řidič se spolujezdcem, který popíjí čaj z termosky. Na zadním sedadle zhrouceně leží osmačtyřicetiletý kněz s oteklou tváří, který má na nohou narvané bačkory, na nártu rozstřihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy vůbec vešly. Dva rozsvícené světlomety metají žluté kužely po sněhu. Je po půlnoci a pražští příslušníci StB soudruzi Bohumil Košař a Stanislav Cvíček právě přivezli z valdické věznice do Číhoště na filmovou rekonstrukci kněze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, těžce a sípavě dýchajícího, podivně zkrouceného a držícího se za břicho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bičování – teď se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Solař, který na kraji vsi žoviálně vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normálně jít a dva naši soudruzi jej museli vést. Při této chůzi vydával bolestné nářky. Trochu mi to připomínalo chroptění.“ Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by začal vypravovat životní příběh kněze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště. Dosud stál hlavní aktér příběhu stranou, nikde nebylo možné dočíst se, z jakých pocházel poměrů, co jej vedlo k rozhodnutí stát se knězem a jak dlouhá cesta vedla k vysvěcení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení či potvrzení toho, zda se křížek skutečně v adventním čase roku 1949 tajemně zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho údělu předcházelo dějství poslednímu. Léta pátrání, shromažďování dokumentů, snímků i svědeckých výpovědí tvoří opěrný systém díla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlý životopisný portrét patera Toufara jako chladné historické pojednání, nechybí v něm bezprostřednost ani humor, a přece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární věrnost, každou uvedenou informaci opírá o konkrétní nálezy v archivech a osobní svědectví pamětníků. Kniha Jako bychom dnes zemřít měli se skládá ze dvou rovnocenných částí, textové a obrazové. Vzniklý celek je také důkladně vyvedenou kronikou života jedné části Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Spolu s autorem, pamětníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbořených, zatopených, či zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu. Ne náhodou říká básník a historik Zbyněk Hejda, že Miloš Doležal Vysočině vrací její paměť.... celý text
Literatura naučná , Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , Nová tiskárna Pelhřimov (NTP)
více info...
Přidat komentář
A pořád je to stejné!!!! I když si budeme neustále připomínat všechny hrůzy válek, tyranií i diktatur, stále tady budou lidé, kteří neví, nepochopí, bojí se nebo jsou lhostejní. A to mě děsí ze všecho nejvíc!!!!
Knížka je pro mne pokladem - svědectví o jednom "obyčejném" klukovi/muži, který měl svůj jasný životní cíl - život ve Víře a s Vírou. Všechno co mohl udělat proto, aby mohl svůj sen změnit ve skutečnost, udělal. A právě proto ho mlátili a nakonec zabili. Protože, moc dobře věděli, že jeho vůle je obrovská, že dokaže svým životním příkladem dávat lidem naději a vést je k dobru. To ho se tyran/manipulátor/diktátor bojí nejvíce - nezlomného lidského ducha, a protože nedokázali podlomit jeho Ducha, musel být odstraněn.
Publikace je pro mne absolutně vyčerpávající. Jsem ráda, že nejsou zpracovány "jen" okolnosti okolo "Zázraku", ale především vlastní život p. Toufara. Nevnímejme ho jako faráře spojeného s "Čihošťským zázrakem", ale především jako člověka, rádce, ochránce, přítele, a hlavně člověka, který i v případě osočování, mučení a bití nezvolil jednodušší a pohodlnější cestu, ale opravdu si zvolil nést svůj Kříž až do konce.
Když mi manžel knihu vyzvedl v knihovně, zeptal se mě, proč to vůbec čtu. Proč? Protože stejně jako si máme připomínat holocaust, je potřeba si připomínat i komunistické praktiky. Není normální ubít člověka jen kvůli zvrácené ideologii, kvůli pocitu nadřazenosti a toho že můžu. Následná ostudná manipulace s veřejným míněním. Ubohost systému, který má neomezenou moc. Za všechno můžou lidé. Josef Toufar byl jedním z těch lidí, kteří se snažili žít poctivě v rámci dané společenské situace. Takových bylo mnoho. Mnoho bylo těch, kteří jen přihlíželi a souhlasili a nemnoho těch, kteří se na těch zvěrstvech podíleli. Nepřísluší mi soudit. V té době jsem nežila, narodili se ale do ní mí rodiče, kteří mi zprostředkovali jejich zkušenost. Celá historie mě přesvědčuje o tom, že lidstvo jako druh je odsouzeno k vyhynutí, pokud se nepoučí z vlastních chyb. Poučí se někdy?
Kniha je plná faktografických podrobností. Proto mě překvapilo, že nebyl zmíněn režisér ostudného prapagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož pokušení přichází - Přemysl Freiman. Filmu, který vznikl v roce, kdy byl brutálně P. Toufar ubit.
Kdo hýbal křížkem?
CÍRKEV
Od února 1948 byl na církev vytvářen silný tlak. Otevřená opozice církevních hodnostářů nebyla žádoucí. Pokud by se jednalo o podvrh, který by byl sestrojen církví, mohla být církev velmi snadno diskreditována.
JOSEF TOUFAR
Po přeložení ze Zahrádek, které považoval za nespravedlivé, se sžil s Číhoští. O plánech do budoucna svědčí i plány na opravu a rozšíření fary, hřbitova apod. Nevyhraňoval se nějak extra proti novému režimu. Měl však přirozenou autoritu, dokázal lidi motivovat a strhnout. Pokud by se však stavěl výrazně proti komunistům, mohl být znovu přeložen, čehož se obával. Nechtěl opustit rozdělanou práci. V rámci možností se snažil nevyčnívat a neupozorňovat na sebe.
STB (KSČ)
Od února 1948 dochází k tlaku na katolickou církev. Vládnoucí režim se snaží dostat katolickou církev pod kontrolu. Nedaří se to. Zvláště na Moravě a Vysočině je velmi silná základna věřících. Takováto odhalená událost by pomohla církev diskreditovat. Dle dochovaných záznamů na P. Toufara nebyl veden spis, byl mimo zájem STB. Mechanismus, který je ukázán ve filmu Přemysla Freimana byl sestaven tak, že se kříž vždy vrátil do původní polohy. Dle dochovaných svědectví však kříž zůstal vychýlen.
BŮH
Vezmeme-li premisu, že Bůh je vševědoucí, tak tedy musel vědět, jak to s Josefem Toufarem dopadne. Proč volí pohyb křížku s tím, že STB umučí jeho věrného následovníka? Věří díky pohybu křížku více lidí v Boha? Naopak STB se postarala o to, aby současníci věřili, že J. Toufar sestrojil mechanismus a odhalila ho jako „podvodníka“. I když došlo v roce 1968 k revizi případu, přesto se nedostal do širokého podvědomí, tak jako ostudný propagandistický film, který byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán.
JINÉ PARANORMÁLNÍ SÍLY
Prý neexistují věrohodná svědectví o působení jiných paranormálních sil. Přesto mi několik lidí (kteří se vzájemně neznali) sdělili, že se na jednom pohřbu, během bezvětrného teplého jarního dne, v uzavřené aule smuteční místnosti, naprosto zřetelně hýbal lustr. Já to sama neviděla, ale věřím tomu, že se zemřelí přišli rozloučit.
Výjimečně a kvalitně zpracovaná biografie o jedné z nejznámějších obětí komunistického režimu - číhošťském faráři Josefu Toufararovi.
Výjimečně zpracovaná biografie o jedné z nejznámějších obětí komunistického režimu, venkovským faráři Josefu Toufararovi. Byl vyhnán ze své oblíbené farnosti v Zahrádkách a dobrovolně si vybírá jako nové působiště vesničku Číhošť na Vysočině. Jedné mrazivé noci v roce 1949 je z ní násilím odvezen Státní bezpečností a po brutálních výsleších v únoru 1950 umírá.
Tuhle knihu jsem dostala k Vánocům a jsem ráda, protože si myslím, že bych po ní asi sama nesáhla. Je opravdu dobře zpracovaná a po jejím přečtení máte pocit, jako byste P. Toufara znali osobně. Až do takové míry byl autor schopen jeho život přiblížit. Co se týče závěru, je pro mě naprosto nepochopitelné jednání tehdejších vyšetřovatelů, a je mi z něj opravdu smutno.
Opravdu obdivuhodná badatelská práce Miloše Doležala. Tak propracovanou a neodfláknutou biografii jsem snad ještě nečetla. Tolik k formální stránce.
A samotný obsah... Nad příběhem P. Josefa Toufara se mi opravdu svírá srdce, nedokázala jsem zadržet slzy a hluboké vnitřní pohnutí. Vůbec nepochybuji o tom, že je skutečným mučedníkem, který zemřel pro svoji víru. Obdivuji sílu jeho Ducha...
Jediné uklidnění mi přináší Mt 10,22 : Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Kniha, nesmírně propracovaná ukazuje na pátera Josefa Toufara a na to, co vše v životě vytrpěl. Klobouk dolů
Je to obdivuhodný příběh a farář Toufar byl opravdu famozní osobnost. Ale pokud budu hodnotit knížku jako takovou, tak mi přijde, že autor chtěl za každou cenu ukázat, jaký to byl skvělý člověk, až toho prostě bylo moc. Třičtvrtě knihy představuje chvalozpěv na poctivost, čistotu, dobrotu a obětavost pátera, až je toho prostě moc a získáte pocit, že Mirek Dušín byl jeho zlobivý příbuzný. Za mě by to chtělo pojmout trochu jinak.
Řekla bych, že jsem docela otrlý čtenář, ale tohle byla fakt síla. Těžko uvěřit, že se něco tak obludného mohlo stát v relativně nedávné minulosti a hlavně naprosto beztrestně. Jak už zaznělo v předešlých komentářích, tahle kniha by měla být zařazena do povinné četby.
Vynikající, vyčerpávající pohled nejen na smrt, ale především na život patera Toufara. Díky zevrubnému pohledu na život jsem s potěšením zjistil, že kniha není žádné těžké, ponuré čtení, nýbrž brilantní zpráva o skvělém člověku, který nakonec skončil kvůli nepřející době tragicky. Smekám před autorem, jak dokázal shromáždit tolik údajů že života patera, čímž se mu podařilo sestavit naprosto perfektní životopis.
(Poslouchal jsem jako audioknihu vydanou vyd. Tebenas - skvělý David Matásek i Jana Franková.)
Pěkným způsobem přiblížen život kněze, který dokázal jít za svým životním snem a uskutečnit ho přes všechny překážky a příkoří, které mu byly kladeny do cesty. Přestože dostal šanci jen na deset let kněžské služby, tuto dobu využil maximálně.
Nesmírně silná kniha. Při čtení se střídaly pocity obdivu, dojetí, smutku, vzteku i beznaděje…
Níže už je řečeno snad vše, dodám jen to, že jsem si při čtení uvědomila tu nenávratnou změnu českého venkova, a možná společnosti vůbec. Ten ztracený společný život komunity, společné sdílení všech součástí života, v jejichž čele stojí - v tomto případě - osvícený vesnický farář, který lidem srozumitelnou formou naznačuje, co je v životě správné a co ne, pomáhá, organizuje…
Stále fňukáme, že český národ nemá hrdiny. Jak je vidět, má, ale většinou je neumíme moc docenit… Snad P. Josef Toufar bude výjimkou, mimo jiné i díky mimořádnému nasazení Miloše Doležala (a to nejen touto knihou, viz Zajímavosti, stránky Josefa Toufara).
Moc děkuji panu Doležalovi za ucelené zpracování životního příběhu jednoho z hrdinů našeho národa. I když číst bylo s očekáváním trpkého konce těžké, příběh pátera Toufara je takto důkazem, že za komunistů líp nebylo. Jen víc takových knih. Díky za ni.
Právem kniha zvolena knihou roku 2012. Nejen lidé, kteří komunisty volí a podporují, by měli tuto knihu číst. Ale také v seminářích by se dle této knihy měli budoucí kněží učit, jak si najít cestu ke svým farníkům. Věčná škoda, takového dobrého člověka, který 12 let tvrdě studoval, aby mu bylo dopřáno pouze 10 let vysněnou kněžskou praxi provozovat.
Kvalitní historická monografie, zároveň dobře sepsaná. Je vidět, že autor se na sběru materiálů ohledně osoby pátera Toufara skutečně nadřel a nenechal nic náhodě. Dlouhodobá příprava se opravdu vyplatila. Jsem přesvědčena, že se toto dílo dotklo duší všech, tj. i laiků a mladých, jakožto také těch, které naše nedávná historie nezajímá.
Děkuji panu autorovi, jak se tohlo mohlo stát? Četl to třeba pan Vojtěch Filip? A jak mohl dostat ten Mácha jen dva roky a odsedět si jen rok...?
Úžasná a uchvacující četba - tak by měl vypadat skutečně hluboký literární portrét člověka. Rozšířila jsem si obzory i úctu k P. Toufarovi. Všem vřele doporučuji!
Tohle by si měl přečíst každý kdo sympatizuje s komunisty či snad v dnešní době volí tuhle zrůdnou stranu. A nejen tuhle knihu, ale všechny, které vykreslují nelidské praktiky téhle strany. Nechápu a asi nikdy nepochopím jak někdo může pohrdat a nevážit si nejdůležitější věci na světě a to je lidský život. Zároveň děkuju autorovi za tuhle vyjímečnou knihu o životě faráře Josefa Toufara, díky níž se na jeho hrdinský a čistý život snad jen tak nezapomene.
Nejsem věřící, ale tohle byl pro mě zdrcující příběh. Příběh muže, který měl svou víru a i v posledních dnech ji neztratil.Nemohla jsem se odpoutat a měla jsem i slzy na krajíčku..
Zrůdnost komunistického režimu nemá obdoby - viz, číhošťský zázrak, struktura výslechů, mučení...
Dodnes nedokážu pochopit, jak se někdo může hlásit k tak nemorální straně jako je KSČM.
Štítky knihy
životopisy, biografie Československo 50. léta 20. století kněží mučednictví kněžství zločiny komunismu Josef Toufar, kněz Číhošťský zázrak oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Jako bychom dnes zemřít měli |
| 2022 | Jana bude brzy sbírat lipový květ |
| 2016 | Krok do tmavé noci |
| 2019 | Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu |
| 2020 | Do posledních sil |
Kniha Jako bychom dnes zemřít měli je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 362x |
| Čtenářské výzvě | 37x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 147x |
| Chystám se číst | 280x |
| Chci si koupit | 54x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha je skvostná, z příběhu samotného jde hrůza a smutek. O procesech padesátých let se dozvídáme i my, kteří jsme vyrůstali za normalizace, postupně a po kouskách. Lhalo se a lže se..nebo mnohé dosud ani neví. S takovými zvěrstvy se však nelze smířit nikdy. Co však se nedá vůbec pochopit, že Stbák L. Mácha dosud žije kdesi na Petřinách, a nepotrestán užívá si důchodu. Ani to, že dodnes v samotné Číhošti v krajských volbách vítězí komunisté! Nad tím rozum zůstává stát. V neposlední řadě i nad tím, kolik lidí této straně v celonárodním měřítku už zase dává svůj hlas a ta že je třetí nejsilnější stranou u nás. Copak nemáme paměť? Copak nám tyto příběhy jasně nedokazují, že i kdyby (snad) už v dnešním světě komunistická zvůle nedosahovala takových rozměrů, stále je to strana, která dokázala tyto odporné zločiny proti lidskosti uskutečňovat a posléze zapírat, nedokázala se od své minulosti distancovat a nelze jí tedy naprosto už nikdy důvěřovat? Pan farář Toufar by měl být svatořečen.