Jak zkrotit saň

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tento příběh je veselá komedie. Lucencio, syn šlechtice, se vydává dokončit studia do Padovy se svým sluhou Traniem. Jakmile přijedou, hned se Lucencio zamiluje do krásné dcery bohatého a váženého pána, Blanky. Již se o ni uchází také siňor Gremio a Hortenzio, jenže Blanka se nesmí vdát, dokud se nevdá její starší sestra Kateřina. Lucencio se začne vydávat za profesora hudby a mezitím se má o Blanku naoko ucházet Tranio - Lucencio. Gremio uviděl převlečeného Lucencia a uvítal ho jako profesora hudby pro Blanku. Podobně na tom je také Hortenzio. Ten se též převlékl za učitele hudby a navíc jeho kamarád Petrucio byl ochoten se ucházet o Kateřinu. Petruciovi se vedlo nejhůř, ale nevzdával se. Podařilo se mu dostat Kateřinu před oltář. Hortenzio se hry brzy vzdal, a tak o Blanku už stáli jen dva nápadníci. Tranio-Lucencio ji měl dostat, když mu jeho otec daruje majetek, co Blance Tranio-Lucencio nasliboval. Ten tedy musel sehnat náhradního otce. Jenže, když už jistého starého pána sehnal, a byl s ním opět žádat o Blanku, přijel Lucenciův pravý otec. Bylo z toho velké nedorozumění, ale nakonec si přeci jen Lucencio Blanku vzal....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160456/jak-zkrotit-san-160456.jpg 4.11108
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry, Humor

Vydáno:
Originální název:

The Taming of a Shrew


více info...
Nahrávám...

Komentáře (141)

Kniha Jak zkrotit saň

Nicol13
04. května

Absolutně jsem nepochopila smysl předehry.

Slovní souboje Kateřiny a Petruccia mě dost bavily. Co následovalo potom, už mě tolik nebavilo.
Při čtení jsem měla solidní zmatek v postavách. Musela jsem se často vracet k jejich popisu.
Jako divadelní hra to může být o dost lepší. Nejspíš v ní víc vynikne humor a k postavám si přiřadíte obličeje, tedy se tolik nepletou.

Nikeda_Wolfer
27. dubna

Ne, tohle jsem dočítala skutečně stěží na to jak "malá knížka" to vlastně je.
Klidně si říkejte a ťukejte na čelo, že jsem hrozně odsuzující člověk a v té době to tak bylo - ano já vím v té době prostě byly jiné priority, jiné postavení, jiné jednání... Ale to neznamená, že to jako člověk musím brát normální a zcela v klidu...
Jediná postava, co se mi zdála nadějná byla vlastně označena za "zlou ženu". Což kdo by se divil, že taková žena má ostrý jazyk a lokty s tím vším, co si přečte ve větách jiných postav.
A krotit člověka tím, že mu bude někdo jiný odepírat jídlo, nadávat mu, ničit věci...
A pak v tom teroru pokračovat pravděpodobně po zbytek manželství...

Prostě a zkrátka přečetla jsem, ale znovu asi už ne a s určitostí ani nebude mezi mými oblíbenými hrami.


Set123
23. dubna

Ne… ne. Uu. Tohle nebude mé oblíbené drama. Já obecně Shakespearovy komedie příliš nemusím, tedy alespoň v relaci k tragédiím. Mám rád některé, ty poněkud temnější. Něco za něco, Kupec Benátský (ó, bože, Kupec!), mám rád fantastický Večer tříkrálový. Dokonce Komedii omylů mám celkem rád. Ale sváteční komedie ne. A toto očividně také ne.

Četl jsem dva překlady. Po pro mě nečitelném Saudkově jsem si vzal pro jistotu Hilského. A to bylo podstatně lepší, to je fakt. Slovní souboje v něm vynikají o poznání lépe (v těch soubojích mimochodem nad Petrucciem tvrdě dominuje Kateřina, což je, další mimochodem, překrásné jméno, jehož zkráceninu „Katka“, nedej bože „Káča“ bytostně nesnáším, čili už proto pro mě čtení bylo zážitkem poměrně nepříjemným), ale ani tak jsem se nedonutil aby se mi na hře líbilo cokoliv, snad kromě představy divadla na divadle, která je v tomto případě mimořádně komická a navíc nám dává naději. Že to vlastně celé byl takový… opilecký sen. Dokonce komentář pana profesora Hilského, který byl poněkud… vstřícný k výkladu hry, můj pohled na ni nezlepšil. Podivejte se, vykládejte si konec hry jak chcete. Ať je Kateřina ponížená a zkrocená, ironická a hrdá, nebo pokorná a milá, mě je to, vzato kolem a kolem, celkem jedno. Mě snad ani nejde o to, abych si nalhával, že ta hra vůbec není sexistická a podobně. Mě dokonce ani nevadí, že sexistická je, což jistě je. Mě tu, a nestává se mi to běžně, prostě chybí základní míra lidské slušnosti. Proto soudím, že mi hra prostě nesedla, většinou jsem dost svině na to, aby mi nevadilo, že lidská slušnost v mezilidské interakci chybí. Ale podívejte se na to. Na jedné straně vzteklá a zlá Kateřina, na straně druhé odpudivý Petruccio, který Kateřinu ponižuje, ač vzteklou a zlou, na úroveň zvířete. Ptáka! Tady si člověk prostě nevybere. Nu a další postavy? O nic sympatičtější klauni.

Toliko si dovolím ještě zmínit jednu pro mne zajímavou věc. Poslední řeč Kateřinou ve hře pronesená, se podobá promluvám Adriany a Luciany z Komedie Omylů. Doslovně podobnější je jedné Lucianině promluvě, ale to méně důležité. V jednom okamžiku hry Adriana vyčítá manželovi, že ji on coby její pán a vládce podvádí. Ona je přeci ta lepší polovina toho nejlepšího z jeho já a on ji podvádí! A tam je ta promluva podle mne krásná. To není ochočená, zubožená postavička. To je důstojná žena, která miluje svého manžela a je ochotna jej považovat za svého pána, ale za jistých podmínek. Pouze za stavu jisté důstojnosti. Důstojnost Kateřině v konci hry zcela chybí. Tedy podle mě, samozřejmě.

A propos, faktem zůstává, že slovní humor je tu vlastně skvělý. Vnímáte-li jen věty musíte uznat, že Shakespeare byl v každém případě génius jazyka, což je nejlépe viditelné v originálu, ale pan profesor Hilský, myslím, tuto zkušenost převádí mistrovsky.

Šíša
09. února

Další (a poslední) kniha ze seznamu k maturitě.
Moje třetí dílo od Shakespeara - lepší než Hamlet, ale o trochu horší než Romeo a Julie.
Knížka útlá (za dvě odpoledne přečtená) a vtipná, se stále aktuálními hláškami :D. Jen jsem teda měla guláš v osobách, musela jsem se občas vracet o pár řádek zpět, nahlížet do seznamu postav a především dávat pozor a uvědomovat si, kdo se za koho vydává.

kajka.bhlv
09. ledna

Zkrocení zlé ženy se mi četlo lépe než jiná Shakespearova dramata. Občas jsem se trochu ztratila, nebo zamotala, ale vrátit se o pár řádek zpět pokaždé pomohlo. I jsem se u knihy pousmála, na to, jak je stará, jsou některé hlášky nadčasové.

Butterfly340
08. ledna

Klasika s nadčasovým humorem. Tenká knížečka, kterou člověk přečte za odpoledne a několikrát se při tom i zasměje.

Jediné, co mi vadilo, bylo "poselství" knihy. Tedy to, že ženy by měly na slovo poslouchat muže, že jsou jejich majetkem a jakýkoliv jejich názor snižuje jejich cenu.
Na druhou stranu, je nutné brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno...

Aprilek
28.12.2021

Knihu jsem četla do školy, nejsem zrovna fanoušek klasiky, ale šlo to.

Macvosik
26. března

Pri tejto hre si treba uvedomiť jedno: v alžbetínskych časoch boli popri divadle obľúbenými zábavkami Londýnčanov mučenie medveďov, kohútie zápasy a verejné bičovanie žien. Nehovoriac o tom, že v neskorších dekádach bolo Skrotenie čertice často pretvorené do ešte patriarchálnejších adaptácií než je to v texte. V neposlednom rade treba spomenúť aj to, že aj samotný koniec s Katarininým podriadením sa Petruciovi možno zahrať ironicky, nadnesene, s otvoreným výsmechom. To aspoň na úvod na obranu. Na druhej strane však rozumiem aj rozhorčeniu divákov a teoretikov. Napríklad Norman Marshall považoval túto hru za nevtipný, trápny, až desivo odporný odpad, ktorý by sa mal hrávať čo najmenej, a to rozhodne nebol žiadnym radikálnym feministom (písal sa rok 1957).

Obhájiť Shakespeara však možno aj inak. V prvom rade si treba uvedomiť pre koho hrá v tejto hre herecká skupina toto divadlo (čiže hru v hre), tzn. koho musí zaujať. Rozhodne nejde o útlocitného džentlmena, ale opitého štamgasta z tých najnižších vrstiev obyvateľstva, z ktorého si herci robia cielene srandu a ktorého hrubosť si uvedomujú a prispôsobujú mu samotnú tému hry. A tu sa potom dostáva do Shakespearovej hry prvok absolútnej relativizácie. My dnes nedokážeme určiť, v akom tóne a s akou tendenciou Shakespeare písal hru. Pokojne to mohla byť satirická kritika dobových neduhov v prístupe k ženám a upozornenie na nízkosť hrubosti, a to práve skrz hrubú, až antagonistickú postavu drotára, ktorý je s hrou zviazaný. Dokonca si myslím, že je to vierohodnejšia a lepšie podložená interpretácia.. Celá hra je o tom, že za postavou sa ukrýva ďalšia postava a že celá táto hra, je naozaj len hrou. Lenže akou hrou? Odpoveď je jednoduchá: Hrou lásky. A práve toto na tej hre nezostarlo a nevyvoláva rozpaky. Nielen cez hru v hre, ale aj cez herectvo hercov, drotára i postáv v hre sa tu ukazuje, že rituály lásky sa spájajú s preberaním rolí a hlavne že všetci sme len herci na javisku sveta. Skrotenie zlej ženy tu je teda mnohonásobne relativizované práve cez masky a cez upozorňovanie na masky a následne cez upozorňovanie na masky za maskami (Nehovoriac o tom, že Shakespeare písal ženské role pre chlapov v parochni, čo ešte zvyšuje miš-maš všetkých tých transformácií a mužsko-ženských vzťahov).

A samotná vulgárna "fraška", okolo ktorej sa všetko krúti zasa vo svojom strede obsahuje niečo podstatné - to elektrizujúce napätie medzi pohlaviami a nadnesenú vulgárnosť, z ktorej strieka šťava. Z tej hry skrátka tryská život, priam tu cítiť to vzrušenie z flirtovania. Celou hrou sa opäť nesie eros, vášnivá chuť do života. Áno, táto živočíšnosť rozhodne vie byť krutá, ako to vidíme u drotára a Petrucia, ale zároveň vie byť aj hravá, ak získa podobu herectva, ktoré hrá hru a teda sa len tvári, že je takou a onakou postavou. A ešte úplne inú príchuť to získa pri rolách vo flirtovaní alebo v erotických hrách. Tieto flirtovacie hry sa v priebehu stáročí a medzi jednotlivými skupinami obyvateľstva bezpochyby menia - s tým prichádzajú nové a nové podoby, niekedy prudérnejšie, inokedy živelnejšie - , ale toto jadro tu zostáva a je prekrásne ho takto sprostredkovane opäť a opäť zažívať.

Divadlo: SND (2022)
Film: Skrotenie zlej ženy (2005), 10 vecí, ktoré na tebe nenávidím (1999)

1 ...

Doporučujeme

Lakomec
Lakomec