Jak voní tymián
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42879/bmid_jak-voni-tymian-CQt-42879.jpg
5
503
124
Jak voní tymián série
>
Vzpomínky francouzského spisovatele a dramatika. Český soubor, který obsahuje romány Tatínkova sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství, je doplněn i nedokončenou částí Čas lásek. Čtenáře v nich zavádí do svého rodného kraje Provence s překrásnou přírodou.
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1981 , Odeon
Originální název:
Souvenirs ďenfance , 1957
více info...
Přidat komentář
Moje srdcovka. Knížku jsem četla několikrát a zase se k ní vrátím. Je to jak pohlazení po duši. Cítíte francouzský venkov, zvuk cikád, malinovku... Léto, prázdniny... to je sen !!!!
Tuto knihu jsem četla už snad před rokem a jen jsem se nemohla dokopat napsat komentář. Nicméně, vždy, když jsem na obálku pohlédla ve svém seznamu čtených knih, zavanul na mě teplý vánek vonící po tymiánu, rozmarýnu a suché trávy a přenesl mě do Francie. Neskutečně skvěle popsané prostředí francouzského venkova, pohoda, klid i úskali života na něm. Závidím hrdinovi jeho dětské zážitky, něco takového bych si přála taky zažít. Knihu asi nemůžu doporučit leda vegetariánům, protože v knize se loví a jí všechno, co ještě tehdy běhalo a létalo v přírodě v hojném počtu.
"Obrovské rudé slunce v dálce zapadalo do sirného moře, naše stíny se prodloužily; nohy měly přilepené pod našimi podrážkami a klouzaly po naší pravici po povrchu kermesových dubů, občas je cesttou rozpůlil kmen borovice a najednou stály svisle proti výběžku skály.Na nebi se spouštělo dolů a zase stoupalo černé hejno špačků, měníc objem i tvar v nečekaných křivkách jako mraveniště odnášené větrem;potom v pryskyřičném tichu borovicových lesů několik zbloudilých tónů allauchského klekání kázalo evangelium ozvěnám skalních stěn."
Pozvolné a laskavé vyprávění příběhu jednoho života, napsané skutečně nádherným jazykem. Hodlala jsem si klasiku šetřit až na důchod, až budu dostatečně sentimentální...byla by to chyba, navíc si to pak určitě s chutí přečtu ještě jednou :-).
Krásný román z Provence ze života na venkově poutavě vyprávěný ,provoněný tymiánem a levandulí.
Nádherná kniha o mládí a o lidech z vesnice v horách Provence, z této knihy na vás dýchne léto a vůně tymiánu a díky této knize jsem poznal tu krásnou oblast Provence a rád se tam vždy vracím
Jak milovník Provence jsem považovala za nedostatek, že jsem ještě nečetla tuto klasiku a proto jsem po ní s velkým nadšením sáhla. Navzdory velkému počtu stránek mi čtení docela rychle ubíhalo, i když v závěru už to nebylo tak zábavné. Každopádně dětství prožívané v malebné vesničce v Provence mělo úžasnou atmosféru a školní léta v Marseille zase prozradila víc o tehdejším francouzském školství. Určitě stojí za přečtení.
No, za mě to teda taková pecka nebyla ,jak jsem si myslel podle hodnocení. Kniha mě bavila hlavně ze začátku ale jak se blížila ke konci, bylo to už méně čtivé a záživné. Poslední část ,, Čas lásek '' jsem dočetl s námahou. Co mě hodně zarazilo, kolik pochytali ptáků a hlavně pěvce ( kosa bych asi nejedl ). Ne že by byla kniha špatná ,hlavně první dvě části se čtou opravdu pěkně ,ale už se k ní nevrátím
Krásná kniha. Exkurze do historické Francie, kterou by všichni tak rádi znovu někdy viděli. Asi Francouzští soudruzi s jejich pokrokovým školstvím už tehdy udělali chybu, když vychovali generací politiků zodpovědných za dnešní Frankistán.
Moc krásná, poetická kniha plná vlídnosti a laskavosti. Je to vlastně soubor čtyř knih, z nichž první tři bych si schovala a četla znovu a znovu. Je to vyprávění o dětství v krásném kraji Provance provoněném tymiánem, levandulí a fenyklem, o krásných vztazích a lásce v rodině i prázdninových dobrodružstvích s přítelem. Je to knížka, při které jsem se usmívala a chtěla, aby ještě neskončila. Poslední kniha "Čas lásek" tam byl přidaný až po autorově smrti. Opět za tuto knihu vděčím doporučení čtenářů DK a proto vám děkuji, moc jsem si ji užila :)))
Příjemná, milá knížka. Poslední část, Čas lásek, už mě bavila míň. Čtyři a půl hvězdičky.
Četla jsem před lety a mám stále v paměti. Určitě si s odstupem přečtu znovu. Těším se. Krásná kniha a vřele doporučuji všem přečíst.
Čtivé, krásné vzpomínky. Autor je skvělý vypravěč, kterého jsem zatím nechávala bez povšimnutí a ke knize se dostala jen díky Čtenářské výzvě. Určitě zkusím i jinou jeho knihu. Jediné, co je za mě trochu mínus, je fakt, že děj byl tak minimální (nebo spíš pozvolný), že mě kniha nenutila hltat denně X kapitol.
Opäť kniha, ku ktorej som sa dostala prostredníctvom odporúčaní tunajších čitateľov. A opäť ma to nesklamalo. Za čo vďaka, priatelia! :)
Pagnolove milé spomienky pretavené do nádhernej lyrickej prózy sú láskavým pohladením voňajúcim provensálskou prírodou, za borovicami, hájmi, dolinkami, feniklom a neodmysliteľným tymianom. Autorov zmysel pre humor rozťahuje kútiky úplne doširoka :-). Kúzelné postavy/ičky tomu dávajú neopakovateľný šmrnc, ako i malé a veľké príhody (v okolí "vily" i na gymnáziu) jedného detstva a dospievania.
Hoci je tento súbor 4 kníh pomerne hrubý, jeho najsilnejšia devíza - vycibrený štýl dieťaťa v tele dospelého - spôsobí, že stránky ubiehajú svižným tempom. Páčilo sa mi tiež vykreslenie čistého obdivu k otcovi, lásky a nehy k matke, pekný vzťah so súrodencami a Lilim, a tiež, že sa Marcel neprikrášlil, ale že opisoval i detskú krutosť. Zvlášť v Tatínkovej sláve, ktorá ma, spolu s Maminčinim zámkem, oslovila najviac.
Usporiadanie kníh v súbore je jednak časovo chronologické (pochopiteľne), no zhodou okolností i málinko kvalitatívne zostupujúce. Čo je jediným mínusom tejto, inak slnečnej, knihy. V každom prípade, odporúčam, a to nielen na letné dni, ale i na tie zamračené. Vlastne... asi najmä na tie :).
Krásné vzpomínky na dobu, kdy děti mohly ráno dostat do vaku jídlo a matky je vypustily na celý den klást pasti, lovit a "ochutnávat svět". Stejně tak to byla v druhé půlce knihy velmi zajímavá exkurze do vzdělávacího systému. Nejsem staromilec, ale po přečtení knížky si říkám, že nám i našim dětem dnes spousta věcí přebývá a spousta jiných chybí. Kolik dětí dnes pozná "strakablouda" ? A o orebici ani nemluvím :-)
Jedna z mých nejoblíbenější knih. Četla jsem ji několikrát a určitě se k ní ještě vrátím.
Štítky knihy
zfilmováno Francie Provence dětství svět očima dítěte francouzští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Kniha Jak voní tymián je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 673x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 97x |
| Knihotéce | 259x |
| Chystám se číst | 423x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 14x |
Tato kniha byla pro mne výzvou, poněvadž je hodně obsáhlá, má téměř 580 stran! Říkal jsem si, že knihu budu mít na hodně dlouhou dobu, minimálně na 2 měsíce, než všechno přečtu. U takto obsáhlých románů je důležité, jestli kniha osloví čtenáře hned na počátku a pokud by čtenář zjistil, že ho námět knihy neoslovil, že to není jeho šálek čaje, raději je lépe sáhnout po jiné knize, než by četl knihu, která ho nebaví.
Kniha má 4 díly – Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a Čas lásek. Čas lásek nevyšel za autorova života, byl vydán 3 roky po jeho smrti zásluhou Pagnolova přítele Bernarda de Fallois. Kniha je výborně hodnocena, a tak jsem byl zvědavý, jaké hodnocení udělím po přečtení knihy. Knihu bych hodnotil na 4 hvězdičky, tj. 80 %. Nelze popřít, že Marcel Pagnol má talent vypravování a tato kniha dokazuje, že je velkým romanopiscem, ačkoliv jeho doménou byla dramata a pracoval také na filmech. Tyto vzpomínky začal psát v 60 letech. Zajímavé bylo, že autor poodhalil na konci 2. dílu, jak dopadly některé postavy a třetí díl pokračuje, jakoby závěrečná část z konce 2. dílu vůbec nebyla vyřčena. Trochu jsem se obával, že už se nesetkám s těmito postavami, naštěstí se tak nestalo. Hlavními postavami v knize jsou Marcel, jeho rodiče, strýc s tetou, jeho mladší bratr a sestra, o které moc nevypráví, poněvadž byla hodně malá. V knize se vyskytuje řada vedlejší postav.
Přestože se mi kniha celkově líbila, nalezl jsem v knize nějaké části, které mne nebavily. Kniha je založena na skutečných autorových zážitcích z dětství a dospívání a studia na gymnáziu. Nejvíce se mi líbily části, kdy autor (Marcel) navštěvoval se svou rodinou usedlost, která se nacházela nedaleko Marseille. Byl to kraj Procence s krásnou přírodou. Trávili tam víkend a hlavně prázdniny. Marcel se seznamuje s klukem Lilim, se kterým navazuje přátelství. V knize se také dočteme o jeho první lásce.. Líbilo se mi také, když chodil na lov s jeho tátou a strýcem, kde lovili především ptáky a zajíce. Marcel chodil později na lov sám, anebo v doprovodu svého kamaráda Liliho. Při četbě jsem se přenesl na toto krásné místo a určitě bych nepochybně také rád trávil prázdniny v této lokalitě. Líbilo by se mi tam v jakékoli roční době, za pěkného slunného dne, kdy je všechno rozkvetlé a přenáší se na nás všechna vůně rostlin, anebo také kdyby pršelo.
Méně se mi líbily některé části, když Marcel začal studovat na gymnáziu. Popisuje prostředí gymnázia, jednotlivé profesory, kteří jej vyučují, seznamujeme se s jeho kamarády. Udivilo mne, že studenti na gymnáziu tolik zlobili a častokrát za své prohřešky museli odpykávat trest, kterému říkali KARCER. Také bylo zajímavé, že na gymnáziu strávili poměrně hodně času, téměř celý den. Měli klasickou výuku, tak jak ji běžně známe, potom hodiny přípravy, mezitím také přestávky. Dozvěděl jsem se, že ve francouzském školství je stupnice známkování od 20. Číslo 20 představuje nejlepší známku, číslo 0 znamená, že známka je zcela nedostatečná. Někdy bylo až zarážející, jak nevhodným způsobem se studenti chovali k profesorům. Také mne zarazilo chování jednoho studenta, kamaráda od Marcela, jehož prohřešky podporovaly jeho mamka a teta. Zdálo se mi to neuvěřitelné, přitažené za vlasy, nicméně patrně je to pravda a autor si nic nepřikrášloval. Větší část ze studentského života Marcela mne příliš neoslovila, zaujala mne třeba část, kdy Marcel začal psát básně. Bohužel jeho tvorbě byl věnován malý prostor. Líbila se mi také kapitola Lagneauova láska. Zajímavá byla také kapitola s názvem Morem postižení, která pojednává příběh o moru v roce 1720. Závěr této kapitoly byl jakoby nedokončený. Pokud by autor měl za svého života čas, určitě by provedl ještě nějaké další úpravy a závěr by vylepšil. Jak jsem se dočetl v doslovu, tuto kapitolu chtěl vydat jako samostatnou povídku.
Pokud bych měl shrnout celkově knihu, tak nejvíce se mi líbily první dvě části – Tatínkova sláva a Maminčin zámek. Tyto části byly výborné. V třetí části už narazíme na začátky studia na gymnáziu a tyto části pro mě byly už méně zajímavé v porovnání s prvními dvěma částmi. Pokud chcete vyzkoušet tuto knihu a nejste si jisti kvůli tomuto velkému rozsahu, určitě doporučuji přečíst alespoň Tatínkovu slávu a Maminčin zámek. Čtení je poklidné, v knize se nachází hodně humorných situací (např. nákup věcí u vetešníka, průchod cestou přes zámky, příběh babičky a dědy, příhoda s hadem..). Určitě je kniha vhodná také pro mladší čtenáře svým obsahem. Jedná se o knihu, kterou nepřečtete na jedno posezení, musíte si knihu dávkovat postupně, musíte si udělat na knihu hodně času, pokud se chcete dočíst až do úplného závěru. Když má člověk na svém kontě 6 křížků, a někdy i mnohem méně, tak může rekapitulovat svůj život a mnohdy se uchyluje na vzpomínky svého dětství a mládí. Pokud jeho dětství bylo pěkné a má mnoho zážitků, se kterými se chce podělit s ostatními čtenáři, tak je určitě fajn, když tyto zápisky autor sepíše a předloží je čtenářům. Marcel Pagnol vyrůstal ve městě, a když se seznámil s novým prostředím zcela odlišným, než doposavad znal, tak jej hodně uchvátilo a nejraději by byl, kdyby tam zůstal navěky a už nikdy se nenavrátil do města. Vzpomínky, které nám předkládá, mu zůstaly navždy v srdci a rozsáhle nám o nich povídá.
V knize se mi líbila také předmluva, kde autor přemýšlí o literatuře a jejím rozdělení a ve které píše s nadhledem o této knize. V prvním až třetím díle nejsou jednotlivé kapitoly očíslovány nebo pojmenovány, kapitoly jsou mezi sebou odděleny znakem hvězdičky *. U čtvrtého dílu jsou už kapitoly pojmenovány.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Není nutno doufat, aby člověk usiloval, ani mít úspěch, aby vytrval.
Právě ve starých knížkách najde člověk nejvíce zdravého rozumu a nejosvědčenější nápady.
Když toho člověk moc nezná, je vždycky krutý k těm, kteří znají ještě méně...
Mládí ochotně přijímá i ty nejroztodivnější myšlenky, hlavně když jsou v rozporu s ustálenými názory a školní výukou.