Jak voní tymián
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/4941/mid_jak-voni-tymian-YcA-4941.jpg
5
503
124
Jak voní tymián série
>
Vzpomínky na dětství, školní a gymnaziální léta strávená v Marseille a o prázdninách v nedalekých provensalských kopcích na začátku století. Bez sentimentality a s lehkou ironií líčí drobné příběhy, radosti a smutky dětství, chlapecká přátelství i první lásky. Kniha má tři díly Tatínkova sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2009 , Vyšehrad
Originální název:
Souvenirs d´enfance , 1957
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, poetická, úplně mě vrátila do dětství. Moc se mi líbil popis přírody Provence, krásný vztah s kamarádem. Doporučuji též film, je to krásné dokreslení knihy.
Na té knížce je idylické všechno: název, obálka, prostředí, vypravěč a hlavně stěžejní téma- popisováni pohádkového dětství ve Francii.
Tak jsem si říkala - ta délka, ta mi to zkazí. Přes 500 stran? 25 hodin poslechu? Ale fakt že ne.
Pár hodinových vycházek s Frodem, pár umytí nádobí a uteklo to jak voda.
Popravdě, nevím komu taková francouzská idyla nesedne. Možná tomu, komu nesedí Bylo nás pět, Na samotě u lesa nebo Cimrmani. Takovou lásku ke krajině, vlasti, laskavý humor mi to vše navozovalo. Já se přiznám, že by mi to celé drhlo na papíře, ale v uchu jako audiokniha = značka ideál.
Vlije ti do žil pohodu, jako pořádný doušek Máslového ležáku.
Nejvic úsměvné je, jak se v takovém nekonfliktním příběhu může vyskytovat napětí.
Povolí maminka tolik harampádí?
Podaří se mu vyklouznout na lov?
Posune silou vůle konec prázdnin?
A takto zatínáš pěsti skoro v každé kapitole.
Vůně tymianu je radost, šestí, rodina, léto.
Knihu převedla na plátno rovnou do dvou filmů ikona francouzské kinematografie Yves Robert.
Krásná poetická autobiografická knížka, která mě přivedla do nádhernýho prostředí francouzské přírody a do života milé rodiny, plné lásky a pohody. Jedna z nejroztomilejších a zároveň nejsmutnějších knih, kterou jsem četla. Byla i zfilmovaná a i film byl moc pěkný.
Kniha je provoněna čarokrásnými a jedinečnými vzpomínkami autora na jeho dětství - dospívání..., které sem jako semínka lučních trav vložil a nechal vyklíčit - vyrůst, díky malebné, snivé kaskádě slov, v něco opravdu čtenářsky líbezného.
Krásné ,něžné ,smutné i veselé. Síla přátelství, kouzlo vzpomínek na dětství a vonící TYMIÁN - krása.
Moc hezká kniha, až je člověku líto, že v dnešní době nejde prožít tak idylické svobodné dětství. Vše navíc napsáno skvělou humornou formou. Poslední čtvrtina knihy už ale byla trochu natahovaná a místy - proč to neříct - vlastně nudná. A vsuvka s příběhem o moru už byla úplně mimo mísu. Důvod jsem pochopila po přečtení doslovu, nicméně je to škoda, první část knihy byla bezvadná.
Tak za tymián, kopce, rodinou idylku, mrtvé kudlanky, zajíce a koroptve dvě až tři hvězdy. Za gymnaziální léta, přísné učitele a darebné studenty čtyři hvězdičky. Druhá půlka pro mě měla úplně jiné grády. A taky francouzský název je mnohem výstižnější (Vzpomínky na dětství). Celkový dojem z knihy je příjemný, byť jsem se musela prvních 200 stran do četby nutit....
MILUJU HO
Tymián,
Pagnola,
dobrodružství, francouzský venkov, prázdninový čas, dětství a mládí, přátelství, zklidnění, vzpomínání, radování ze života, laskavý humor..
Moje srdcovka!
Nádherné a poutavé vyprávění o spisovatelově dětství, rodičích, sourozencích a příteli Lilim. O jejich dobrodružstvích o prázdninách a víkendech na jejich venkovském stavení. Knihu jsem četla hned po jejím druhém vydání a stále se k ní ráda vracím.
Tohle je úplně jiný čtení, než současný český román, ve kterých teď jedu. Je fajn se trochu zklidnit a změnit téma. Takhle nějak si představuju tu "velkou klasickou literaturu.." Připomíná mi to francouzské filmy z mládí. Je v tom nostalgie a staré časy.
Krásné vyprávění o dětství stráveném na francouzském venkově a o gymnaziálních letech ve městě.. četlo se to hezky, klidně, nebylo kam spěchat..
Jak ? No, jako mateřídouška přeci.
Takže mateřídouškové stráně a francouzský venkov se vzpomínkami na mládí, rozhodně poutavě vykreslí provoněnou iluzi o době, kde obživa lovem drobné zvěře a zakládání pastí byly dobrodružstvím.
Rodinný život na prázdniny přesunutý na venkov, byl objevováním, které čas nesmazal z mysli.
Internátní zázemí bylo k zušlechtění charakteru přátelstvím mladých výtržníků, jako výuka pro nelehkou dospělost.
Poznání, že základ pro mládí, vytříbený, spisovatelský odvaz je v poezii, se zde zobrazil v plném lesku.
Hezká zvukomalebná kulisa - audiokniha skvělá.
Tatínkova sláva - krásně napsané, až je ta příroda cítit. I filmové zpracování z roku 1990 je stejně povedené. 5*, 20. 9. 2022.
Maminčin zámek - skoro jako Tatínkova sláva (a platí i pro film z roku 1990), snad jen o něco méně poutavé, příběh o něco málo méně zajímavý. 5*, 26. 9. 2022.
Čas tajemství - část příběhu se objevila také v jednom z výše uvedených filmů. Vyprávění je stále moc pěkné. 4-5*.
Čas lásek - i tyto příběhy jsou poutavé, zajímavé a jsou svědectvím své doby. Tato část vyšla až posmrtně, autor ji nestačil zpracovat do finální podoby, je tedy malinko neuspořádaná, ale příběhy jsou opět velmi poutavé. 5*.
Celkově je celá kniha krásné milé počteníčko, i po technické stránce je výborně připravená a za zmínku stojí i doslov, objasňující především vznik této knihy. 5*, 1. 10. 2022.
Krásná, poetická kniha, vhodná zejména pro zklidnění po uspěchaném dni. Autor byl nepochybně mistr slova a dokázal i obyčejným věcem a příběhům dodat tu správnou jiskru a čtenáři zprostředkovat krásu přírody, zážitky, i emoce. Bylo to počtení pro všechny smysly a dokázala jsem se přenést do Provence a vidět ji a zažívat tak, jak ji autor zachytil.
A jak voní prázdniny? A jak voní přátelství? Velmi pomalý příběh, není kam spěchat. A dětství skýtá tolik dobrodružství.
Při vyprávění malého Marcela jsem se doslova přenesla do Provence. Byla jsem tam jen jednou, ale lány levandule, ostré slunce, cvrkot cikád si dovedu vybavit i po letech. Z řádků na mne dýchá nostalgie starých časů, poklidný způsob tehdejšího života a taky obrovská láska Marcela k rodičům i sourozencům.
A určitým způsobem mi vše evokuje i mé dětství, přestože jsem byla holka a bydlela jsem na moravské vesnici. Tak jako Marcel a jeho přítel jsme veškerý volný čas trávili venku v přírodě a hráli si na Indiány. Jen jsme "vědeckým" způsobem zkoumali kobylky, ne cikády....
Kniha je napsána takovým milým, "svěrákovským" stylem, s bohatou slovní zásobou a je prošpikována trefnými vtípky a postřehy malého Marcela.
Na to, že ta knížka popisuje relativně běžné příběhy, které plus minus mohl prožít každý, je až neuvěřitelně poutavá a chvílemi i docela napínavá. Myslím, že ochránci přírody by si dnes Pagnola za jeho pytlačení asi podali, ale na mě působila i tato stránka vyprávění docela poeticky. Jen mě trochu zaskočil konec - tedy spíše to, že mi tam konec chybí. Příběhy prostě již nepokračují a to je vše.
Blažený pocit z Pagnolova příběhu! Líbilo se mi líčení krajiny (tak, že jsem ji viděla i cítila, sluníčko mne prohřívalo), rodiny a širší rodiny, vztahů, školního docházení, tiše plynoucího času. Kniha tedy sepsána barvitě, pěkným jazykem, to dokáže duši obohatit a dodat na energii. Potřebovala jsem si dopřát něco podobně harmonického - a toto byla nejspíš správná, ač nahodilá, volba. Odlévám do sklenky rosé a připíjím knize a dobrým dnům, které tu jsou a určitě přijdou další. Po takovém čtení vidím i to černé spíše modře. Azurově.
Štítky knihy
zfilmováno Francie Provence dětství svět očima dítěte francouzští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Kniha Jak voní tymián je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 673x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 97x |
| Knihotéce | 259x |
| Chystám se číst | 423x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 14x |
Ne od prvních stránek, ale již od názvu jsem si tuhle knížku zamilovala. Nevím, jak jinak to popsat, než jako vlídné, voňavé a hebké pohlazení, které vyloudí úsměv na tváři ať chcete nebo ne.
Vyprávění Marcela Pagnola o dětství na francouzském venkově plyne stejně pozvolna jako tamní život. Teda.... jak si představuji já, že tam plyne. Asi se tam budu muset někdy vydat. Pro ověření....
"Tehdy jsem poprvé pochopil, že dospělí nikdy nedělají to, co se jim líbí, a že jsou hloupí."