Jak se používá literatura

V obklopení knih jsem odmalička. Jakmile jsem se naučila číst, nepamatuji si období, kdy bych zrovna žádnou knihu neměla v ruce. Příběhy mě provázejí prakticky každý den a literatura je pro mě už dlouhá léta naprosto přirozenou součástí života. Když jsem tedy poprvé narazila na tuto knihu, bylo mi téměř okamžitě jasné, že si ji budu chtít přečíst. A i kdyby mě tentokrát tolik nezaujala samotná obálka, anotace to spolehlivě vyvážila a vzbudila ve mně zvědavost.

Už během prvních kapitol jsem ale začala tušit, že tentokrát možná nepůjde o čtení, které by si mě úplně získalo. Ten pocit se bohužel během dalších stránek příliš nezměnil. Některé autorčiny myšlenky mi sice přišly zajímavé a občas jsem narazila na pasáže, které mě donutily se na chvíli zastavit a přemýšlet, jako celek mě ale kniha nedokázala vtáhnout tak, jak jsem původně doufala.

Na druhou stranu věřím, že si své čtenáře najde. Styl psaní má své kouzlo a je znát, že autorka má co říct. Jen se tentokrát její způsob prezentace jednoduše nepotkal s tím, co od knihy obvykle hledám. Kdybych měla knihu půjčenou z knihovny, je možné, že bych ji tentokrát ani nedočetla, ale jsem ráda, že jsem jí přesto dala šanci.

Obvykle se ke knihám, které mi na první přečtení úplně nesednou, ráda po čase vracím. Někdy se totiž stane, že v nich při druhém čtení objevím něco, co mi dříve uniklo. U této knihy si tím ale zatím nejsem úplně jistá. I tak jsem ale ráda, že jsem si ji přečetla, protože každé čtení člověku něco přinese, i když to tentokrát nebylo úplně to, co jsem očekávala.

číst dále...

---