Jak se dělá chlapec
Ludvík Vaculík
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1197/jak-se-dela-chlapec-1197.jpg
4
76
17
Román. Otevřený mužský zápis krize vztahu k ženě mladší o celou generaci.
Přidat komentář
Zrcadlení…
Hlavní postavou, inspirovanou Vaculíkem, je JOSEF. Spisovatel, který knihu píše. Nikdy se nerozvedl se svou manželkou Marií, žije ale s Xenkou, se kterou má dceru a nyní chtějí ještě chlapce.
XENKA, inspirována Lenkou Procházkovou, je spisovatelka popisující krizi ve vztahu. Jako mladá svobodná matka měla dceru Magdalénu, první muž ji opustil. Ze vztahu s ženatým Josefem má pětiletou Lucku, přeje si ještě syna. Ona pětatřicetiletá, Josef šedesátiletý. Nikdy se však se svou ženou Marií nerozvedl, z toho pramení Xenčina nespokojenost. Je partnerovi nevěrná, píše o tom knihu. Chce ho celého, to, že je manžel někoho jiného, ji zraňuje. Umí pracovat, režim jí ale nedovoluje naplno se věnovat spisovatelské práci, tak uklízí. Po revoluci se do toho opírá s vervou.
PAVLA a Josef jsou hlavní postavy Xenčiny knihy, která reflektuje vztah Xenky a Josefa.
Vypravěč si jejich jména občas vypůjčuje a jména se zde tak střídají, že člověk nakonec vnímá všechny ty vztahy jako vztah jeden.
Jak se dělá chlapec je jedna z knih, která mě inspiruje k psaní. Přečetla jsem i Smolnou knihu Lenky Procházkové, která reflektuje stejný vztah z pohledu ženy. A také knihy Marie Vaculíkové. Tenhle milostný trojúhelník mi několik let ležel v hlavě. Jak to všechno zvládli??? Jak se dělá chlapec je jedna z knih, která mě nutí zpívat lidové písně a toulat se po našich kopcích a končinách. Krása všedního života. Výlety s dětmi, práce jako hra. Jazyk písňový, vzletný, obrazný, přitom civilní. Vaculík zde vystupuje sympaticky, ač nedokážu ty vztahy pochopit a schvalovat, dokážu se s ním jistým způsobem ztotožnit. A to mě na tom vytáčí! :-D
Je hodně zajímavé si přečíst současně "Smolnou knihu" od Lenky Procházková a knihy Madly Vaculíkové "Ano, pane Kolář".
Mi byla nejbližší paní Madla. Vzácný člověk.
Pro mne stálo knihu číst kvůli druhé části. S tou jsem souzněl, té jsem rozuměl, ta mne oslovila. Možná, aby pro mne takto vyzněla, bylo nutné se protrápit i její první částí. Ta mi přišla protivná - příliš (vaculíkovsky) sebezpytná (až k jakémusi chlapáckému exibicionismu v koktailu se stařeckou ufňukaností).
Četla jsem asi ve dvaceti letech Vaculík mě velmi baví je to úplně jiný jazyk.. a nedá se na to dívat dnešní optikou...
Úžasně napsáno (jazyk český k vychutnávání), obsahově takřka nesnesitelné (zejména první část, proplakávání se vztahem k ženě, která je generačně jinde). Mužské bolestínství a egoismus v kostce. Doporučuji rozumné dávkování.
Kniha se mi líbila, i když byla místy trochu vulgární. Myslím, že Lenka Procházková neměla s Ludvíkem jednoduchý život, ale zajímavý určitě. Za dvě děti je mu ale určitě vděčná. Knihu mohu doporučit.
Autorovo otevřené sebezpytování zde dosahuje maxima. Člověk si uvědomí, že i disidenti byli chybující lidé z masa a kostí. Jedinečná čeština, vřele doporučuji.
Kniha pro mne byla syrová tím, že vím, že by pravdivá. Někdy až drsné popisy, ale hodnotím kladně. Hodnotím, že nás tak otevřeně pustil do svého života.
Nepoživatelné. Často se mi nestává, že bych po dočtení nevěděla, o čem kniha byla a čím na mě zapůsobila - ale v tomhle případě mám prázdno. Vybavím si jen pocit frustrace, studu z otevřené pitvy autorova vlastního soukromí a rozpačitost nad jazykem. Vaculíkova sebe-stylizace je nesympatická, což je možná plus k autentičnosti, ale mínus k důvodům, proč dočíst text až k závěru (což je škoda, protože pasáže o vztahu k synovi patří zrovna k nejprocítěnějším a nejzajímavějším). "Josefa" je mi takřka líto: žít v agonickém vztahu s Pavlou-Xenkou, v nepříznivé době, za zenitem vlastních sil - asi mu jiné východisko, než se vypsat, nezbývalo.A dokázal svou existenční vyprázdněnost, citový chaos a syrový odstup zachytit skutečně důsledně...
Pro mě nejméně stravitelná kniha ze všech přečtených Vaculíkových. Zde zašel za hranu toho, co dokážu v autobiografické litaratuře tolerovat. Literárně jí nemám co vytknout, ale ani vypíchnout.
Výpověď o několika letech života autora mne zaujala nejen svou otevřeností, ale i stálostí a nadčasovostí určitých hodnot, které jsou v člověku zakódované. V té knize je spousta věcí "cítit", i když se o nich přímo nepíše.
Jak píše janucha, je L. V. trochu sebestředný (patriarcha) a občas používá podivný slovosled (dle mne použil i pár slov ve významu, ve kterém jsem je ještě nikdy neviděl, neslyšel, natožpak použil), ale neřekl bych, že by nějak moc upřednostňoval syna před dcerou (první půlku knihy ho teprve dělají či očekávají (tedy tam spíš mluví o dceři), ve druhé je ho víc, ale to už tak bývá, že mladšímu dítěti se věnuje více pozornosti - už proto, že jak dáte dítě do školky / školy, ztrácíte nad částí jeho dne přehled).
Ke komentáři uživatele WEIL - Možná chtěl autor názvem říct, že zplozením syna tvorba chlapce nekončí, ale začíná, a že chlapec "se dělá" i poté - jeho výchova, vedení, vštěpování hodnot, osobní příklad apod. Ale kdoví, zda to tak autor myslel...
Já čtu L. Vaculíka docela ráda, i když s ním často nesouhlasím a často se i rozčílím nad jeho názory.I když souhlasím, s tím, co se píše ve Smolné knize, je to přes všechny vady chlap. Má určitým způsobem patriarchální pohled na svět, výrazně jiný než mají mladší autoři. S jeho názory lze polemizovat, ale zaujmou. Co obdivuji, že se v knihách nedělá lepším, popisuje i situace, které pro něj nevyznívají úplně příznivě. Pro mě je to i sonda do mužského myšlení. K této knize mě přivedla četba Očních kapek a Smolné knihy Lenky Procházkové. Ve Smolné knize jsou popsány některé situace, které se vyskytují i v knize Jak se dělá chlapec, a je zajímavé je vidět, jak je vnímá jinak žena a jinak muž , pravda bude zřejmě.....pravděpodobně, jak to bývá někde uprostřed.......Místy je kniha rozvleklá, ale líbí se mi stylistika L.Vaculíka, místy zvláštní slovosled......komu jsem na světě? atd....
Jinak souhlasím, jak píše čef, s tím, že je Vaculík trochu sebestředný, i když si myslím, že taková je spousta spisovatelů. S čím nesouhlasím a co nechápu, je fakt, který z knihy vysvítá, jak moc upřednostňuje LV svého syna před dcerou , kterou s L. Procházkovou, (v knihách popsána jako Pavla či Xenka) také měl...
Že by před koitem? Vaculík také svou sebestředností nepatří mezi mé oblíbené. Chválu na jeho osobu a dílo nesdílím - asi ho pořádně neznám.
Kniha je více o soukromých záležitostech autora, než nějakým obecným návodem jak se státi správným hochem. Nevím, proč ten název.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Český snář |
| 1968 | Sekyra |
| 2004 | Morčata |
| 1995 | Jak se dělá chlapec |
| 1990 | Jaro je tady |
Kniha Jak se dělá chlapec je v
| Přečtených | 112x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Je pozoruhodné, kolik otázek a pochyb o sobě a svých ženách, dokázal autor formulovat, dost na tom, že si je dokázal přiznat a položit. Úžasné jsou zaznamenané hlášky narozeného chlapce, které v jiných rodinách zůstávají zapomenuty a nezaznamenány. Rozhodování, které zásady je nutné držet a vyžadovat.